Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@arinecka píše: Více
Jakoze ti přijde normální dusit novorozence polštářem?
zakladatelka to očividně nezvládá a je ohrožené zdraví dítěte, psycholog se tu často rádi zbytečně, ale v tomto případě ten povzdech teda nechápu
A co děláte, když něco takového vidíte??? Jako promiň, ale ty víš, čeho je schopná, a necháš novorozence bez dohledu???
Ta by letěla jak namydlenej blesk - ostatně stejně jako kdyby byla vlastní - něco takového zkusit.
Ovšem z tebe je cítit tak strašný despekt vůči té holce, až to není pěkné. A přitom chyba je v jejím otci, tvém chlapovi. To už bych se raději domluvila, ať s dcerou tráví své víkendy mimo váš domov, případně se s miminem spakovala k rodičům a ať si to spolu užijí.
@Anonymní píše: Více
Tady ale není příliš co radit - jediná rada je nenechávat novorozence se sestřičkou bez dozoru dospělého.
Což je rada, která se ti samozřejmě nelíbí.
Nic jiného nevymyslíš - nejsi to ty, kdo ji vychovává, takže zkrátka musíš pouze předcházet problémům a řešit následky. Věděla jsi, jaká je situace, přesto sis do toho pořídila další dítě… no a aktuálně se neděje nic, co by se nedalo předem jasně předvídat.
@Anonymní píše: Více
A tátovi nevadí, jak se chová k novorozenci? Možná by chtělo víc zapojit otce do skutečné péče a bylo by ![]()
@BohunkaP Já s tebou v podstatě souhlasím, ale na druhou stranu - to dítě žije v její domácnosti a koexistuje s jejím dítětem, takže úplně „nevychovávat“ je dost divné. Já bych si tedy tohle bývala ujasnila před otěhotněním a do toho, jak se dáma doma chová, bych chtěla mít co mluvit (tam, kde to ovlivňuje i mě).
@arinecka píše: Více
Na co?
vážně je v pořádku, že 6lete dítě zkouší dusit sourozence polštářem?
Psycholog jako cesta k tomu, aby toto patologické chování v budoucnu nevyústilo v něco podstatně horšího…
Hele, já jsem svého vlastního bratra chtěla opakovaně odnést do popelnice. Pravda, byly mi roky 3, ale pro starší dítě je příchod sourozence vždycky těžký. Tady ta malá má navíc v hlavičce guláš ze střídavky. Prostě vysvětlujte a hlídejte, ono to přejde.
@unuděná píše: Více
Tak… to píše sama zakladatelka, že v podstatě nemá ve výchově slovo… já to taky nechápu, sama bych do takové rodinné konstelace nikdy nešla resp. nepořídila bych si rodinu s rozvedeným mužem, který má děti a já nemám do jejich výchovy možnost zasahovat… nebyla bych si sama sebou jista, že to zvládnu.
Zakladatelka to za těchto okolností udělala - no tak holt teď jí nezbývá než prostě řešit důsledky
hlídat obě děti, novorozence nenechávat o samotě se sestřičkou, předcházet možným problémům a ty, kterým předejít nedokáže, tak nějak provizorně hasit.
Dcerka s námi žije ve střídavé péči celý týden, takže určitě není řešení, abychom se rozdělovali. Před otěhotněním jsme sice nějaké rozdíly ve výchovných názorech měli, ale rozhodně se to vše odehrávalo v normě a nikoho neohrožovala. Miminko nenechávám bez dozoru a fakt, že poslední incident zaznamenala video chůvička beru jako „důkaz“ pro manžela, že to nepřeháním a je třeba to řešit. Bohužel, jak jsem již vysvětlila, nemohu zde zasáhnout jako u svého dítěte, dát jí nazadek nebo udělat nějaká rázná opatření, protože to není moje dítě a v tomto jsem jen teta na hlídání. Ano, je jistě jednoduché soudit každého jako že jsem věděla, do čeho jdu a lepila vztah a sebrala dítěti otce a podobné řeči, ale tyhle soudy bych nechala, když nevíte, jaká byla a je situace. Holčička, nevlastní dcera, se mnou žije v týdenním režimu 4 roky a máme se rádi, to, že jí otec protěžuje je fakt a i pochopitelný, to, že žárlí samozřejmě též chápu a beru i její pohled na věc, ale jen mi se mi ubližování miminku zdá již za hranou přijetí sourozence. Jak tu psala paní výše, i u vlastního dítěte bych takové chování netolerovala.
@Anonymní píše: Více
Ale vždyť jsem psala už v prvním příspěvku, že bych doporučila psychologa, ten poradí líp, než anonymní dav na internetu, který vás nezná.
@Anonymní píše: Více
Teta na hlídání
Tak to sis holka nastavila hoooodně špatně. Kdyby jakékoli dítě nějak ohrožovalo dalšího člena rodiny, dostane ode mě takovej céres, že si to za rámeček nedá. A bylo by mi úplně fuk, kdo jsou jeho biologičtí rodiče
![]()
@Anonymní píše: Více
Si normalni? Ja snad neco takovyho pisu?
@Anonymní píše: Více
Ty jo, to dite ma rodice a nema zadny hranice. Co myslis ze by jim poradil psycholog??
@Anonymní píše: Více
U vlastního dítěte bys ale měla možnost situaci řešit - znovu, tady ji nemáš.
Nemůžeš dělat rázná opatření, nemůžeš holčičku tahat po ordinacích psychologů, nemůžeš nic - protože s tím nesouhlasí nejen její matka, ale hlavně (a v tom je ten zásadní problém) zřejmě ani její otec. Jsi jen „teta na hlídání“… a to je zoufale špatně a málo.
I v úplné rodině je problém, když rodiče nejsou ve výchově dětí a v přístupu k nim zajedno - natož ve slepované. Můžeš se jít k odborníkovi poradit sama, abys třeba dokázala najít určitý nadhled - který určitě teď nemáš, protože s tebou cloumají hormony a stoprocentně určitým způsobem protěžuješ novorozence, protože „moje miminko“… ale dokud nenajedete s partnerem na stejnou výchovnou vlnu, nevyřešíš vůbec nic.
Příspěvek upraven 17.05.24 v 13:09
No ono je těžké měnit konkrétní chování, když je špatně prostě celý ten systém…rozvod rodičů je zátěž, střídavě péče je masakr a příchod sourozence je náročný i pro děti že stabilní rodiny…prostě jednou ses rozhodla pro sešívány vtah, které figuruje dítě partnera a vliv jeho ex na dítě, tak to prostě bude vždycky přinášet problémy…takže dávat ji lásku, pozornost, mimi hlídat…zázraky ti nikdo neporadí
Ale upřímně mě nevlastní dítě dusit novorozeně, tak v sobě tu lásku nevykřešu ani omylem- chodne štěstí ti preju
Příspěvek upraven 17.05.24 v 12:41