Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tofifea píše:
Tak je fakt, že jste to podělala tím, že jste přistoupila na model: jeho syn-jeho starost. Neexistuje, pokud spolu žijete. To se prostě nevlastní rodič nějakýmu vychovnymu působení nemůže vyhnout přece. A dodělali jste to ještě větším nesmyslem, že mladší bude výhradně „váš“.Tady je vidět, jak je přítel, ač otec, totálně nevyzrálý. Vy už evidentně začínáte být lehce příčetná - prostě to tam vemte do ruky. Nastolte si pravidla, která budou do budoucna dodržovat obě děti bez rozdílu stejně. Budete řešit výchovné a jiné záležitosti pokaždé, když bude potřeba - a ve společné domácnosti to nutné je. Když něco provede za vaší přítomnosti, vyřídíte si to s ním okamžitě a ne, že se bude čekat na otce. Ten kluk musí být totálně v prd.li. Žije s dvěmi dospělými lidmi, který to mají celý řídit, ale jeden nic řídit nemůže, druhý neví, která bije a vymýšlí nesmysly - to neskýtá moc bezpečný prostředí. Partnerovi dejte jasně najevo, že ty otěže celý rodiny berete bez diskuze do ruky s ním i vy, že vám nebude určovat role on, že ta vám byla určena ve chvíli, kdy se ve vaší společné domácnosti ocitlo dítě. A že to mladší odteď není jen vaše záležitost, i jeho. Ono to zní drsně, ale i když děti zazloběj, ty jasný hranice a vědomí, že to dospělý řídí a uřídí, oceňují, ne že ne. Jo, budete za zlou, když budete trvat na pravidlech, jako čištění zubů, kdy večeřet a kdy spát, ale… Když se nenecháte zastrašit, budete asertivní a trvat na svým, uvidíte, že se ten vztah k vám od syna zlepší (možná to bude horší s tatínkem, ale prostě neuhnout).
Nevim, proč by to nešlo. Máme to tak nekolik let a funguje to. Já nepotřebuji, aby se on staral o mě děti, já o jeho. Maximálně si hlídám své hranice, jinak nevychovavam, nestará se, jen třeba když vařím, tak samo pro všechny. Ale je jeho starost, aby si udělal čas na své děti, když jsou s námi, a ja na sve- on vůči nim nema povinnosti, tedy je vyzvedávat, vodit do školy, školky, řešit kroužky, učení, domácí úkoly, prospěch, problémy chování ve škole,… jeho děti jeho starost, moje děti ma starost.
Příspěvek upraven 24.05.22 v 22:13
@Lama Lama
Jenze tenhle se nestara, neresi.
Co pak…? Krome rozchodu.
@Lucie_Sx píše:
@Lama Lama
Jenze tenhle se nestara, neresi.
Co pak…? Krome rozchodu.
Když nechce, tak co asi? Rezignovat nebo odejít, je to psala.fakt nemá smysl dělat samaritana snažit se vychovat dítě, kde o to nemá zájem ani jeden rodič. Jako co to má za smysl? To je nějaká moderni forma sebemrskačstvi? Kdyby o to neschopný fotr qlespon stal, řekl, že sám to nezvládne, ale utvořit ji podmínky realizovat svou výchovu a ocenil to… tak jako naivní, ale ještě se v tom nějaký smysl dá najít. ale todle?.
Zuby, bordel v pokoji, povinnosti nech na otci.
ADHD je dost komplikace. Bude potřebovat nejspíš PPP nebo terapii, velkou pomoc se školou atd. Tohle musí řešit otec (pokud ty nechceš být náhradní mámou, což chápu).
Tím, že dítě nemá tu starostlivou mámu a domov u ní, je nutné si s ním srovnat vztah. Nemusíš ho milovat, ale s tou averzí nemůžete dobře fungovat. Je doma u vás, jiný domov nemá. Pokud to nedokážeš, stejně nebudete šťastný. Takže na tomhle zapracuj ty.
Já bych nešla do takového vztahu, pokud bych nebyla smířená s rolí té náhradní mámy. Tady je dost jiná situace než v obvyklých případech po rozvodu.
@Lucie_Sx zkrátka, co jsem chtěla svou reakci na @Tofifea říct jsou dvě veci: 1. Podmínkou pohodoveho fungování není fakt, že neexistuje moje a tvoje dítě. Pokud se dokážu o své dítě postarat sama ( nebo společně s druhým rodicem), tím pádem nepřináší své povinnosti na partnera, nerodice, tak na něj nemusím přenášet ani veškerá Rodičovská práva. Stačí řešit jen přímou interakci s ditetem.
2. To, co píše ona může být jeden z fungujících modelu. Ale může fungovat jen tehdy, pokud o tu pomoc při výchově druhý rodič stojí. Pak si ona může nastavit ona, za jakých podmínek je to ochotna delat. A pak může požadovat to, co popisuje Tofifea. Jenže ona není v pozici, kdy si může jlast podmínky. Protože nikdo o jeji výchovu nestojí. Ona tak max může nastavit podmínky, za kterých s chlapem zůstane. Ale takovéhle hadrky nevěsti nic dobreho
Anonymní tulipáne: a co chceš ty? Chceš s nima dál zůstat žít? Nebo bys od toho nejradši utekla? Kluk je chudák, máma v base, táta bez zájmu, teta (ty), co se snaží, ale je to pořád cizí paní, i když milá, hodná apod. Ještě má ADHD.
Pokud bych já měla žít v tom, v čem ty, a chtěla to, tak bych prostě tu domácnost měla po svým a kluka bych vychovávala jako by byl můj, se vším všudy a i proti řečím otce, který nemá na syna čas a nechává to na mě. I v úplných rodinách ta ženská dělá co může, jak může, chlapi se vezou. Ten kluk potřebuje hranice, aby měl jistotu, a lásku. Ty podle tvých příspěvků děláš co umíš a děláš to dobře, ale přestala bych se ohlížet na chlapa a jela podle svýho nejlepšího vědomí a svědomí.
Ber nebo odcházím, ale pak si to zařiď sám.
@Tofifea ano jak zmiňujete, tak jsem se do toho angažovala já z počátku. Ale když mě párkrát před synátorem uzemnil, tak co zmůžu. Když jsem ho v době synatorovo nemoci měla hlídat, tak jsem málem vykvetla. A řekla jsem, že pokud ho mám příště hlídat, tak takhle to nejde. Bohuže a když už byla dána pravidla, dopadlo to tak, že se čekalo až zmizím z domu a synátor dostal telefon do ruky. Jakmile jsem se vrátila hned telefon pokládal. Takže co já si můžu prosazovat, když rázem je to jinak.
@Zeoli no kdybych chtěla odejít, tak k tomu mam 100 důvodů, ale nechci. Bráchové se potřebují a synatorovo je to nejbližší člověk ten bráška. To mu nemůžu udělat. Sebrat mu to poslední, co má. Já tajně doufám, že až půjdou do pedagogicko-psychologické poradny, tak že tatínek uslyší. Podle mě to ví on sám moc dobře, ale vzhledem k tomu, že on je velmi autoritativní (přitom osobnostně na to nemá), tak je to potíž. A přeci když řeknu synatorovi že televize dneska bylo dost a že má také hračky a otec řekne, že proč by nemohl, že ve školce si hrál celou dobu. Tak já jsem ta zla, co má problém. Co v tomto případě, vyrvat kabely z TV? Nebo řvát tam na lesy, že tatínek je buran? Když řeknu že televize bude zítra a to večerníček a smitec, tak jsem se zbláznila.
@PalolaS no to je ale problém, ve výchově musíte být jako rodiče jednotní. tak já nevím, asi budeš muset být dominantnější.
Co výchova vašeho společného syna, tam má také výhrady?
@Zeoli tohoto našeho společného vychovávám především já. Sám tatínek je s ním 1× do týdne na 3 hodiny. Jinak se mu věnuje co se týče takového blbnutí. To se zlepšilo, to je jediný k čemu ta poradna byla. Jinak vlastně číslo starání se a rozvoj to je na mě.
@Anonymní píše:
@Zeoli tohoto našeho společného vychovávám především já. Sám tatínek je s ním 1× do týdne na 3 hodiny. Jinak se mu věnuje co se týče takového blbnutí. To se zlepšilo, to je jediný k čemu ta poradna byla. Jinak vlastně číslo starání se a rozvoj to je na mě.
A proč? Proč ty máš mít vaše dítě a on to svoje háže na tebe ale jenom jak se hodí do krámu?
Tady je problém v partnerovi a děti budou obě fajn, včetně tebe.
Rozdělení výchovy dětí a odpovědnosti za ně je blbost. Ta má být v rodině pokud možno jednotná.
Myslím, že tatínek v té svojí roli celkem plave a v té poradně by jste si měli vysvětlit především toto. ![]()
Není to jednoduché, vím o čem mluvím.
![]()
A tvou averzi i chápu…ale jsi nevlastní maminka, ne kamarádka. ![]()
@Arianna007 píše:
Rozdělení výchovy dětí a odpovědnosti za ně je blbost. Ta má být v rodině pokud možno jednotná.Myslím, že tatínek v té svojí roli celkem plave a v té poradně by jste si měli vysvětlit především toto.
Není to jednoduché, vím o čem mluvím.![]()
A tvou averzi i chápu…ale jsi nevlastní maminka, ne kamarádka.
Dyt jednotnou se nevylučuje, pokud ji zajistí vlastní rodiče a nevlastni do toho krafe jen do té míry, co se ho to týká (vymezení vlastních hranic, prima interakce s ditetem), ale už nemusí řešit třeba to čištění zubů, to už je boj tatínka.
@Lama Lama píše:
Dyt jednotnou se nevylučuje, pokud ji zajistí vlastní rodiče a nevlastni do toho krafe jen do té míry, co se ho to týká (vymezení vlastních hranic, prima interakce s ditetem), ale už nemusí řešit třeba to čištění zubů, to už je boj tatínka.
No jenže tady ten nevlastní rodič zastupuje toho vlastního.
My máme s manželem stejně staré kluky, dokonce spolužáky že třídy.
Manžel má rozšířený styk.
Můj syn si musí ustlat, uklidit, pomáhá, musí si čistit zuby atd. Neříkám, že je vzorný 100%
Pak je tady nevlastní syn a ten když je u nás naopak nemusí nic, ani si odnést talíř.
Manžel dělá rozdíly kdy mého syna začal jen kritizovat, ale jeho syn může vše a nemusí nic.
Můj syn to bere jako křivdu, že se sním dělí o pokoj a ještě je ten druhý svatý.
Manžel tedy mému synovi nic neřekne, vyčítá to mě, tak aby to syn slyšel.
Syn to vyřešil tak, že v době kdy tady je nevlastní syn chodí k otci.
Já na toho malého už taky nemám náladu. ![]()
On za to nemůže, je fajn, ale ty rozdíly co dělá manžel nedělají prostě dobrotu.
Došla jsem k závěru, že svého syna vychovávat nechce, chce si užívat a být ten hodný rodič.
Máme kvůli tomu celkem krizi. ![]()
Rady si s tím taky moc nevím, navrhla jsem ať si kluka bere k prarodičům a můj syn manžela už nějakou dobu víceméně ignoruje, jen ho pozdraví a jednoslovné rozhovory…