Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevychovatelné vzdorovité batole?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.1.15 10:05
@Anonymní píše:
@LadyLada Mno, vychovaný prostě není. Cílím to tak, že si ten fakt musím přiznat a doufat, že se to do budoucna změní a pracovat na tom. Já ho mám samozřejmě ráda, ikdyž je takový, ale myslím, že k přežití a fungování v lidské společnosti se prostě musí naučit trochu ovládat a mít jisté mantinely. On takto zřejmě není spokojený a my s manželem tedy též ne, nějaké „užívání si rodičovství“ je u nás opravdu málo kdy…Moc děkuju za odkazy na literaturu, do které z knih bys doporučila se pustit jako první - která z nich myslíš nejvíce reflektuje na mou aktuální situaci?
Myslím, že potřebuješ obě. Dítě a já ti vysvětlí, co se v dítěti právě odehrává a proč se tak chová a uklidní tě - jedná se jen o jednu kapitolu (dle aktuálního věku dítěte), tedy o pár stránek. A Tajemství výchovy šťastných dětí ti dá návod, jak s dítětem pracovat. Je to útlá knížečka a rychle ti vysvětlí co a jak a proč. Pak se to tam pořád opakuje - takový ten americký způsob drilu.
A že není vychovaný? Jak chceš mít vychované dítě v 27m? 
Počkej, až mu bude 30m. To uvidíš ten rozumový skok + další a další měsíce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:05
@Anonymní píše:
@LadyLada Mno, vychovaný prostě není. Cílím to tak, že si ten fakt musím přiznat a doufat, že se to do budoucna změní a pracovat na tom. Já ho mám samozřejmě ráda, ikdyž je takový, ale myslím, že k přežití a fungování v lidské společnosti se prostě musí naučit trochu ovládat a mít jisté mantinely. On takto zřejmě není spokojený a my s manželem tedy též ne, nějaké „užívání si rodičovství“ je u nás opravdu málo kdy…Moc děkuju za odkazy na literaturu, do které z knih bys doporučila se pustit jako první - která z nich myslíš nejvíce reflektuje na mou aktuální situaci?
Doporucuju knihu Maly tyran. Protoze u jejiho cteni jsem mela prijemny pocit, ze to u nas neni tak strasne a zjistila jsem, ze me vlastne ti moji urvanci celkem respektuji. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 10:08
Mrzí mne, že na něj nic nefunguje. Všechny ty věci, jak to dělají ostatní, co mají děti se kterými se dá něco podnikat a doma fungovat bez hysterie po našem synovi stečou, jak voda po igelitu, aniž by se ho jakkoliv výchovně dotkly.
Mám už trochu pocit marnosti a ze zbytků sil jsem ještě alespoň neústupná v tom co řeknu, chválící, když se je hodný či něco podaří + se snažím dávat mu najevo lásku za všech okolností.
Teď o vánocích, jak jsme byli stále spolu už jsem ale, přiznám se, mlela z posledního. Do toho nám stále špatně spí, takže tam hraje roli i ta únava…
- Citovat
- Upravit
9.1.15 10:09
@Bibi239 píše:
Doporucuju knihu Maly tyran. Protoze u jejiho cteni jsem mela prijemny pocit, ze to u nas neni tak strasne a zjistila jsem, ze me vlastne ti moji urvanci celkem respektuji.
Tak tu jsme doma četli ještě dříve, než jsme počali 
A po porodu ještě jednou, ale popravdě jsem zde žádný návod co přesně dělat nenašla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 10:12
@krtek7489 píše:
No já si tedy nemyslím, že je to normální, jak tu někdo tvrdí. Za mě, a mám zpětnou vazbu, už mám 13 syna, to chce u takhle extrémně živého dítěte pevnou ruku a mantinely. Je tu spousta stejných diskuzí, tak zkus pohledat, co jiným pomohlo. Chce to být důsledná, ne musí vždycky znamenat ne, a to za každou cenu, žádná benevolence a nedůslednost! Jinak ti přeroste přes hlavu a pak s tím už neuděláš nic.
Souhlasím a dodržuji to. Nenechám se přesvědčit k ničemu, co jsem prvně zakázala, nic si nevykřičí ani u mne, ani u manžela. A v tom je právě ten náš problém, že on to zkouší stále. Donekonečna. 
- Citovat
- Upravit
9.1.15 10:16
Tak zakladatelko, měla jsem to u syna úplně stejně, teď mu jsou 4 roky, ještě máme 2,5 letou holčinu, ta je úplnej opak, k oboum přistupuju úplně stejně. Nakonec jsem to nevydržela a skončila u psycholožky a ta jen ho viděla konstatovala, že je adhd, ikdyž u takto malých se to z konečnou platností ještě říci nedá. Je to vztekloun, malý despota, vše si vynucuje, odmlouvá. Na druhou starnu má vysoké iq a prostě se to v něm pere. Už sám čte, počítá, znalostmi dle testů už jsme jako druhák. Každopádně jsem měla velké štěstí, dopadla nám speciální školka pro tyto děti a musím říci, že po půl roce se to začíná hodně lepšit, ale je to tvrdá práce, kdo to nemá doma nepochopí. Doufám, že než půjdem do školy, bude to ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 10:16
@LadyLada Myslím to tak, že bych ho chtěla mít „vychovaného“ tak nějak úměrně věku. Víš, mám už dlouho pocit, že celý den jen krotím dravé zvíře, které je druhý den pořád stejně divoké. 
Pro knihy zajdu do knihovny, za pokus to rozhodně stojí! 
- Citovat
- Upravit
9.1.15 10:20
@LadyLada píše:
Tak tu jsme doma četli ještě dříve, než jsme počali
Tak ty rady tam nejsou vyslovene primo, ale me z toho vychazi neskakat kolem ditete, nepodrizovat mu kazdy krok, ocekavat, ze se alespon castecne prizpusobi. No a pak ty silene pribehy, v jejich svetle je nejake mackani cudliku v autobuse a neochota chodit za ruku uplna selanka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:23
@Anonymní píše:
Mrzí mne, že na něj nic nefunguje. Všechny ty věci, jak to dělají ostatní, co mají děti se kterými se dá něco podnikat a doma fungovat bez hysterie po našem synovi stečou, jak voda po igelitu, aniž by se ho jakkoliv výchovně dotkly.Mám už trochu pocit marnosti a ze zbytků sil jsem ještě alespoň neústupná v tom co řeknu, chválící, když se je hodný či něco podaří + se snažím dávat mu najevo lásku za všech okolností.
Teď o vánocích, jak jsme byli stále spolu už jsem ale, přiznám se, mlela z posledního. Do toho nám stále špatně spí, takže tam hraje roli i ta únava…
U nás to bylo vážně velmi podobné - jak přes kopírák i s tím spaním. Sice nebyl toliko řvoucí, zato silně umanutý a nehlo s ním vůbec nic. Věděla jsem, že vše co dělám, dělám dobře, důsledně a já nevím jak ještě. Musela jsem čelit tomu, jak mě, jako matku, zpochybňovalo okolí. Dnes tvrdím, že mé dítě je doslova vydřené. Opravdu mi to dalo hodně práce a sil, ale povedlo se a stojí to za to. Ale přiznávám, že mi v poslední minutě nejvíce pomohla ta druhá kniha (Tajemství…). Asi nejvíce to, (až ji budeš číst), že jsem s dítětem chodila do kouta s ním, tam se s ním i uklidnila, dítě vědělo, že tam není za trest, mělo si uvědomit, co dělalo špatně a dle mé inovace slíbit, že to dělat nebude a takhle pořád dokola, i když jsem byla velmi unavená, nebo se to nehodilo, ale bylo třeba, šlo se do kouta. Ani bys nevěřila, jak intimní to byly okamžiky, které vyústily v naprosto úžasný vztah plné respektu a důvěry. To neznamená, že dnes nebojujeme se školkou a oblíkáním, ale je to přeci jenom trochu jiné a když je jó třeba, jde se do kouta.
Držím palce a vážně se ozvi, jestli se tím budeš zabývat. Jsem zvědavá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 10:24
@jopo Také jsem už nad touho diagnozou přemýšlela. Při porodu došlo u syna k hypoxii (nedostatečnému zásobení kyslíkem), což prý v mnoha případech k ADHD vede. Byla jsi prosím u nějakého dětského psychologa, nebo klasického? Dostalas žádanku od pediatra, nebo jsi se objednala sama? Já ho vyšetřovat nechtěla, asi proto, že jsem nechtěla natvrdo slyšet tu diagnozu, ale když nad tím tak přemýšlím, je to hloupost. Vždy je lépe VĚDĚT a zařídit se dle toho, než trpět v nevědomosti.
- Citovat
- Upravit
9.1.15 10:28
@Bibi239 píše:
Tak ty rady tam nejsou vyslovene primo, ale me z toho vychazi neskakat kolem ditete, nepodrizovat mu kazdy krok, ocekavat, ze se alespon castecne prizpusobi. No a pak ty silene pribehy, v jejich svetle je nejake mackani cudliku v autobuse a neochota chodit za ruku uplna selanka.
Nebo jak krmili dítě stylem, že tatínek lezl po štaflích, otvíral z okna deštník, chůva cinkala lžicemi o sobe a maminka mohla vložit lžíci jídla do pusy dítěte… teda jestli si to pamatuji přesně. Z toho mi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Naštěstí se nic z toho nestalo. Je faktem, že jsme miminko do půl roku nenechávali vůbec řvát, spalo s námi v ložnici a snažili se navázat vztah důvěry hned od narození
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:32
@LadyLada píše:
Nebo jak krmili dítě stylem, že tatínek lezl po štaflích, otvíral z okna deštník, chůva cinkala lžicemi o sobe a maminka mohla vložit lžíci jídla do pusy dítěte… teda jestli si to pamatuji přesně. Z toho mi vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Naštěstí se nic z toho nestalo. Je faktem, že jsme miminko do půl roku nenechávali vůbec řvát, spalo s námi v ložnici a snažili se navázat vztah důvěry hned od narození
Jo, presne, sileny. Dite na kapackach, protoze nejedlo bylo taky husty.
Jo, stejny postup, ja je mela rovnou v posteli, zadne vyrvavani.
Ale pokud se dobre pamatuju, tak tam byl i starsi chjlapec a tam hodne udelalo, ze mu porad rikali, ze je starsi jak sestra, ze musi byt rozumny a on to trochu prepisknul a doma vladnul jak kral. Takze kdykoliv mi tahle veta leze na jazyk u petileteho, zad ji spolknu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:35
@Anonymní píše:
@LadyLada Mno, vychovaný prostě není. Cílím to tak, že si ten fakt musím přiznat a doufat, že se to do budoucna změní a pracovat na tom. Já ho mám samozřejmě ráda, ikdyž je takový, ale myslím, že k přežití a fungování v lidské společnosti se prostě musí naučit trochu ovládat a mít jisté mantinely. On takto zřejmě není spokojený a my s manželem tedy též ne, nějaké „užívání si rodičovství“ je u nás opravdu málo kdy…Moc děkuju za odkazy na literaturu, do které z knih bys doporučila se pustit jako první - která z nich myslíš nejvíce reflektuje na mou aktuální situaci?
Chápu, napíšu svoji zkušenost. Syn byl ve věku do cca 4 let taky docela náročný, ne tak jako tvůj, tolik se nevztekal a neječel, ale prostě měl svoji hlavu a byl ve všem tak nějak urputný, nebo jak bych to řekla. Strašně si chtěl prosazovat svoje, cokoliv zkoušel donekonečna 100×, i když věděl, že to nemá. Nějaké stížnosti okolí semtam taky byly, pochybovala jsem o to víc, že já děti prostě nikdy nebiju a ani symbolicky neplácám, ne že bych u něj neměla někdy 100chutí , ale ovládla jsme se.
Někdy mezi 4 a 5 rokem u něj došlo ke zlomu a je z něj velmi hodný kluk, negaresivní a slušný, řekla baych až moc, dá se s ním rozumně domluvit a asi ho budu muset teď zas naopak učit větší vzdorovitosti a aby neposlouchal jak hodinky . To jsou paradoxy 
i takhle to může ěnkdy dopadnout…
Já si teda nemyslím, že poslušnost je u dětí výhradně pozitivní vlastnost, i dkyž pro rodiče je to zas jednoduší, ale pro něj do života je lepší být spíš někdy svéhlavější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:43
@Anonymní píše:
@LadyLada Myslím to tak, že bych ho chtěla mít „vychovaného“ tak nějak úměrně věku. Víš, mám už dlouho pocit, že celý den jen krotím dravé zvíře, které je druhý den pořád stejně divoké.
Jojo, já se nemohla ani otočit k dřezu s nádobím, protože lezl po nábytku a mohl kdykoli a odkudkoli spadnout, třeba i na sebe zvrhl skříň s nádobím (jak vytáhl horní šuplík přes úvrať, ztratila stabilitu) - stála jsem metr od něj, shazoval šťávu na zem a když se rozlila, lízal ji ze země, to samé s cukřenkou a cukrem, rozmotával toaletní papír po celé místnosti a jiné papíry, rozsvěcel, zhasínal, světlo, televizi, vyhazoval věci ze skříní, hlínu z květináčů, vodu ze záchodu, na co dosáhl i se židličkou trhal, vylíval a aby náhodou i nepozřel (třeba i šampón, chemikálie už dávno obsadily nejvyšší patra bytu nebo v případě nebezpečných chemikálií zcela opustily byt), nemohla jsem ho nechat ani vteřinu bez dozoru, aby se mu něco nestalo a zároveň mi neudělal z bytu chlív, a třeba jenom obléct ho byl nadlidcký sportovní výkon… vážně mi tehdy tekly nervy, dnes se tomu už usmívám…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:44
@Bibi239 píše:
Jo, presne, sileny. Dite na kapackach, protoze nejedlo bylo taky husty.
Jo, stejny postup, ja je mela rovnou v posteli, zadne vyrvavani.
Ale pokud se dobre pamatuju, tak tam byl i starsi chjlapec a tam hodne udelalo, ze mu porad rikali, ze je starsi jak sestra, ze musi byt rozumny a on to trochu prepisknul a doma vladnul jak kral. Takze kdykoliv mi tahle veta leze na jazyk u petileteho, zad ji spolknu.
Ano, tato věta mi také ulpěla, protože jsem také musela být doma rozumná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
