Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevychovatelné vzdorovité batole?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.1.15 09:42
Mam dvouletaka. Rev a pohledy cestujicich neresim, casto vodim za kapucu (je prisita, takze neupadne, kdyz zatahnu), jakmile nejdeme podel rusne silnice, tak jde sam, preci ho nebudu furt vlacet za ruku. Kocar uz jsem zrusila.
Ted me terorizuje revem cuaaat, pro okoli jsem bestie, ktera nenecha dite vycurat.
U predchozich dvou tyhle silene vzteky a revy skoncili v cca 3,5 letech, tak nepredpokladam, ze u tohoto to bude nejak extra driv, ocekavani, ze ted v tomto veku bude vychovany te pouze zbytecne drti.
Z meho pohledu mas zcela normalni dite, je potreba vydrzet, az ho to pusti, budes mit normalni vychovane dite, ktere bude poslouchat, vsechna ta snaha se uklada, zuroci se pozdeji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 09:43
radu nemám, jen cítím souznění, nás to čeká taky. Synátor už má veřejnou přezdívku „Satan“. 
Někdy si říkám, kde děláme ve výchově chybu a kterým do budoucna předejít…je to težké, na rady si počkám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 09:48
@Bibi239 Máme v okolí docela dost dětí, s některými trávíme i více času (třeba celý víkend) a v takové míře jako náš syn to nedělá žádné. Vím že nemám porovnávat, ale trochu těm ostatním rodičům závidím abych řekla pravdu. 
Já jim závidím, a oni se na mne (naše dítě) dívají zvláštně, občas utrousí poznámku… Vidím, že to nechápou - někteří si myslí, že je špatně vychovaný, jiný že s ním asi něco je (myšleno po zdravotní stránce).
Těší mne, že říkáš, že to přešlo samo - sice by mne čekal ještě rok a něco vzteklounství, ale je to světlo na konci tunelu. 
- Citovat
- Upravit
9.1.15 09:50
Dcera, dva a půl to má taky, leží na zemi a ječí, klidně by tam ležela celé odpoledne 
babičce ani ve školce to naštěstí nedělá, jen nám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 09:51
Máš úplně normální dítě Jen tvůj postoj je třeba trochu pozměnit a neříkat o svém dítěti, že je nevychované…
Ale neboj, nejsi nebo nebyla jsi v tom sama. Přesně v tomto věku dítěte jsem byla na konci svých fyzických i psychických sil. Píšu to do každé takové diskuse, vždy jsem se v těchto chvílích uchylovala k literatuře. Vždy jsem sahala po kníže Dítě a já od Penelope Leachové - ta mě vždy uklidnila a namotivovala všechny projevy mého dítěte snášet lépe. No a jednou, když už jsem byla na tom jako ty a malému rovněž 27m jsem šáhla po knížce, kterou mi už dříve půjčila má starší kolegyně, Tajemství výchovy šťastných dětí (najdeš ve vyhledavači). A to bylo přesně ono, moc mi pomohla. V knize popisovaný systém jsme s mírnou úpravou zavedli u nás doma a výsledky se začaly dostavovat velmi brzy. Dodnes tento systém používám, ale už zcela výjimečně a kolikrát jej ani nedokončíme.
Knihu si kup nebo půjč a pak mi dej zpětnou vazbu, docela by mě zajímalo, jak budeš spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 09:51
@kve-tinka Ano, říkám si kde dělám chybu, či co ještě zkusit. Spousta výchovných rozhodnutí co je třeba udělat, člověk to dělá poprvé a hned naostro…a nejsou k tomu skripta.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.15 09:53
@zelenaprisera Náš to dělá celé rodině, jen v jesličkách prý ne. To mne na tom také zaráží…
- Citovat
- Upravit
9.1.15 09:54
Američani pro to mají hezký název „terrible two“,což to asi docela přesně vystihuje . Soucítím, máš asi náročné, vzdorovité batole, takové děti jsou prostě na výchovu náročnější. Období vzdoru jednou skončí, třeba máš dítě, které má větší vzteklost v povaze, takže bude i pokračovat dál, ale už ne v takovém měřítku a jak pobere rozum, bude sním možná domluva.
Děti ty emoce ještě moc nezvládají, tak ječí, vzdorují, prosazují si jedno a pak druhé, no neustupovat alespobn ve většině případů a snažit se zhluboka dýchat Mně se vyplatilo i někdy ustoupit, nebo udělat kompromis (ne v zásadních věcech), i to je asi důležité, aby děti viděly, že rodič není taky pořád zakopaný ve svých základech a nikdy neustoupí, takže ony pak možná dělají to samé
Radu bohužel nemám, tak jedině přežít. Můžeš si ale zkusit přeřčíst nějaké knížky, zaujala mě třeba Faber/Mazlish - jak mluvit, aby nás děti poslouchaly…, je to sice spíš pro starší děti, ale být připraven dopředu s někdy hodí.
Příspěvek upraven 09.01.15 v 09:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 09:56
@Anonymní píše:
@zelenaprisera Náš to dělá celé rodině, jen v jesličkách prý ne. To mne na tom také zaráží…
tam je prostě jiný řád a taky zábava 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 09:56
@Anonymní píše:
@Bibi239 Máme v okolí docela dost dětí, s některými trávíme i více času (třeba celý víkend) a v takové míře jako náš syn to nedělá žádné. Vím že nemám porovnávat, ale trochu těm ostatním rodičům závidím abych řekla pravdu.
No ja mam ten uhel pohlefu poisunuty o tri vzteklouny
Jo, svetlo na konci tunelu, to je presny. Ted na podzim jsem cekala u trileteho na ten posun jak na smilovani. Ted je mu 3r a 7m a konecne je to lepsi, samozrejme ne uplne, ale uz je s nim hodne domluva, zlepsila se jizda busem, prestalo kousani sourozencu, prestal furt vsem brat hracky. Zkratka se s nim da konecne zit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.15 10:00
@LadyLada Mno, vychovaný prostě není. Cílím to tak, že si ten fakt musím přiznat a doufat, že se to do budoucna změní a pracovat na tom. Já ho mám samozřejmě ráda, ikdyž je takový, ale myslím, že k přežití a fungování v lidské společnosti se prostě musí naučit trochu ovládat a mít jisté mantinely. On takto zřejmě není spokojený a my s manželem tedy též ne, nějaké „užívání si rodičovství“ je u nás opravdu málo kdy…
Moc děkuju za odkazy na literaturu, do které z knih bys doporučila se pustit jako první - která z nich myslíš nejvíce reflektuje na mou aktuální situaci?
- Citovat
- Upravit
9.1.15 10:01
Mě třeba strašně trápilo, když mi takové ty maminky s dospělými dětmi (a kolikrát ani ne dospělými) tvrdily, jak ony by již své děti seřezaly. Víš, problém byl v tom, že maminky strašně rychle zapomínají a nepamatují si zcela přesně, v kterém že to věku, to bití na zadek začalo na jejich děti platit. Mému malém budou 3 roky a dnes se plácnutí na zadek také obává, ale ještě v 27m bych ho mohla plácat jak bych chtěla a stejně by se nestalo vůbec nic. Teda kromě toho, že by mi dítě svoji agresi začalo oplácet nebo zlobilo ještě více.
Také mě trápilo, když se přede mnou někdo kasal, jak má své dítě perfektně zvládnuté. Víš, tito rodiče si bohužel ani neuvědomují, že to zdaleka nemusí být jenom jejich zásluha, ale i zásluha povahy jejich dítěte. A také jsem si všimla jisté zákonitosti, když rodič hodnotí své vlastní dítě : takže když je dítě dobré, je to zásluha výchovy jeho jako rodiče, když je dítě jaksi nepovedené, je to kvůli povaze jejich dítěte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:01
No já si tedy nemyslím, že je to normální, jak tu někdo tvrdí. Za mě, a mám zpětnou vazbu, už mám 13 syna, to chce u takhle extrémně živého dítěte pevnou ruku a mantinely. Je tu spousta stejných diskuzí, tak zkus pohledat, co jiným pomohlo. Chce to být důsledná, ne musí vždycky znamenat ne, a to za každou cenu, žádná benevolence a nedůslednost! Jinak ti přeroste přes hlavu a pak s tím už neuděláš nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.15 10:02
Máš úplně normální batole, alespon pro mě…moje dcera je taky zvíře Včera v kavárně s hernou: nejdřív se nechtěla svlékat(řev)-při odchodu zase oblékat…pak si nechtěla hrát v herně, ale lítat obsluze za pult, když jsem jí odtamtud brala pryč, vztekala se, ječela, válela se po zemi(tos měla vidět ty pohledy, když jsem jí nechala být )
Jinak ted je bezva období- MOJE! všechno je její, na všechny ječí, každému nadává…hrůza!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Předem prosím o zachování anonymity, věci které zde popíšu jsou pro mne velmi citlivé a chodí sem má tchýně…
Máme s manželem chlapečka (2 a čtvrt roku), který je v porovnání s ostatními dětmi, které znám, velmi akční (nechci psát hyperaktivní, žádnou diagnozu nemá), vzteklý a vzdorovitý. Od miminka velmi často plakal (tak 80 procent bdělého stavu), stále potřeboval pozornost. Neustále si vynucuje věci a činnosti které chce, ale je nutné je nedovolit vždy (např. dudlík, televize atp.) a zároveň vztekle odmítá to, co řekneme, že je třeba (např. převléci ho z pyžama, vyčistit zoubky, vyměnit pokakanou plenku atd.).
Je to mé první dítě a mám pocit, že v tom trochu plavu, když jsem nebyla schopna ho za takovou dobu nějak efektivně usměrnit. Kamkoliv jedeme rozčiluje se v autobuse, chvíli se kouká ven, pak se z pravidla rozhodne mačkat tlačítko pro invalidy, nebo se vyklánět z kočárku, či běhat po autobusu - já to zakážu, nabídnu jinou činnost, tu on odmítne a vzteká se třeba až na konečnou. Pohledy spolucestujících ani nebudu popisovat a částečně je chápu. Z našeho bytu se za den třeba 15× denně ozývá několikaminutový vzteklý řev s pláčem, že něco musí, či nesmí. Na vycházkách nechce chodit za ruku (bydlíme ve městě, je to nezbytné), takže musí do kočárku (kam taky nechce), nebo ho prostě pevně držím, skoro vláčím, jdeme a on brečí.
1/ Měla jsem za to, že když na tyto výlevy nebudeme reagovat, dojde mu že nefungují a přestane. Jenže tak to není, doteď mu to nedošlo a dělá to stále, ikdyž je vysloveně ignorujeme.
2/ Pak jsem zkusila ho ve chvílích vzteku obejmout, hladit, říkat mu že chápu jak se zlobí - odstrkuje mne.
3/ Když ho plácnu po zadečku (spíš tak symbolicky), rozječí se ještě víc.
4/ Metoda zrcadlení jeho pocitů z knihy Nejštatnější batole (jestli to někdo znáte) fungovala alespoň maličko a občas, ale jen když byl mladší.
5/ Odnesu ho do pokoje, ať přijde až se uklidní, ale on se prostě okamžitě sebere, jde zamnou ať jdu kam chci a ječí vysloveně na mne dál.
Po každém takovém výstupu se přijde pomazlit, hladí mne, dává pusinky - jako by říkal že ho to mrzí, no ale za pár minut jeto znovu.
No a teď už jsem v koncích. Z toho stálého řevu a vynucování jsem už úplně vyždímaná, neustupuji, ovšem co dělat jiného nevím. Napadá vás někoho třeba ještě něco dalšího??
Stále doufám, že se to nějak zlepší, až bude více schopen komunikovat. Nyní je řečově pozadu, ale lepší se o malinký kousek každý den. Hodně rozumí, jenže nikdy si nemůžu být jistá, co přesně. Nyní umí zvuky zvířat, ukáže na řečené části obličeje a zvířata a řekne tak 10 slov.