Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, dlouho jsem se odhodlávala k tomu abych sem napsala…
Dostala jsem se do pro mě už naprosto beznadějné situace… ![]()
Je mi 23, přítelovi 25, jsem spolu krátce, teprve něco málo přes rok a čekáme miminko, jsem v 15tt.
Už před tím, než jsem otěhotněla jsme měli problémy. Přítele vyhodili z práce, já jsem přerušila studium na vysoké škole a intenzivně si hledala práci. On bohužel ne. Tvrdil, že téměř každý den si jezdí práci shánět, ale pak se na něj provalilo, že lhal a celé dny trávil se svými kamarády. Ostatně kamarády upřednostňoval pořád, věčně jsem celé dny zůstávala doma sama. Přestěhovala jsem se za ním z města na vesnici, kde jsem nikoho neznala, takže jsem opravdu byla většinu času jen zavřená doma a čekala na něj.
Poslední kapkou pro mě bylo, když jsem jednoho dne přišla domů z brigády a doma odpojená elektřina. O složenky se staral on a já mu věřila, že je platí. Bohužel elektriku nezaplatil 3 měsíce po sobě a nic mi neřekl. Po tomhle jsem se sbalila a odjela k rodičům, s tím že já dám na zapojení půlku a on taky. Ale on se k tomu nějak neměl. Asi mu nevadilo, že žije v bytě bez světla a tepla. No a v té době jsem zjistila, že jsem těhotná. Přiznám se, že jsem přemýšlela o potratu, protože jsem se (a bohužel právem) bála, že přítel se nezmění. Ale on byla nadšený, sliboval, že se všechno změní a tak jsem si mimčo nechala. (Popravdě teď toho ani na okamžik nelituju). Naplánovali jsem si, že se přestěhujeme do města, já příteli našla práci a byla šťastná. Jenže tohle štěstí nevydrželo ani měsíc. Přišla jsem na to, že on se do té práce nešel ani domluvit a že opět celé dny tráví s kamarády a peníze z podpory utratí za pár dní, místo toho aby šetřil každou korunu pro nás a naše mimčo. Za mnou přijede, jen když si najde v tom svém „nabitém“ programu trochu času. A to tu pak div neklečí na kolenou a přemlouvá mě, ať mu dám šanci, že se teď OPRAVDU bude snažit.
A já už nevím co dělat. Teď ještě můžu být u rodičů, ale až se malá narodí, tak už tady pro nás nebude místo. Jsem bez pěnez, s pomocí od rodičů taky počítat nemůžu. Nevím co dál. A proto to sem všechno píšu. Ráda bych si přečetla rady od vás ostatních. Mám se už jednou provždy na přítele vykašlat a nebo mu zkusit dát ještě jednu čanci? Mám strach, že pokud sním zůstanu, tak se může klidně stát, že jednoho dne nám opět odpojí elektriku, přijde exekuce nebo nás vymění za volnost a svoje kamarády…
@MišhaJelimánek píše:
Ahoj holky, dlouho jsem se odhodlávala k tomu abych sem napsala…
Dostala jsem se do pro mě už naprosto beznadějné situace…
Je mi 23, přítelovi 25, jsem spolu krátce, teprve něco málo přes rok a čekáme miminko, jsem v 15tt.
Už před tím, než jsem otěhotněla jsme měli problémy. Přítele vyhodili z práce, já jsem přerušila studium na vysoké škole a intenzivně si hledala práci. On bohužel ne. Tvrdil, že téměř každý den si jezdí práci shánět, ale pak se na něj provalilo, že lhal a celé dny trávil se svými kamarády. Ostatně kamarády upřednostňoval pořád, věčně jsem celé dny zůstávala doma sama. Přestěhovala jsem se za ním z města na vesnici, kde jsem nikoho neznala, takže jsem opravdu byla většinu času jen zavřená doma a čekala na něj.
Poslední kapkou pro mě bylo, když jsem jednoho dne přišla domů z brigády a doma odpojená elektřina. O složenky se staral on a já mu věřila, že je platí. Bohužel elektriku nezaplatil 3 měsíce po sobě a nic mi neřekl. Po tomhle jsem se sbalila a odjela k rodičům, s tím že já dám na zapojení půlku a on taky. Ale on se k tomu nějak neměl. Asi mu nevadilo, že žije v bytě bez světla a tepla. No a v té době jsem zjistila, že jsem těhotná. Přiznám se, že jsem přemýšlela o potratu, protože jsem se (a bohužel právem) bála, že přítel se nezmění. Ale on byla nadšený, sliboval, že se všechno změní a tak jsem si mimčo nechala. (Popravdě teď toho ani na okamžik nelituju). Naplánovali jsem si, že se přestěhujeme do města, já příteli našla práci a byla šťastná. Jenže tohle štěstí nevydrželo ani měsíc. Přišla jsem na to, že on se do té práce nešel ani domluvit a že opět celé dny tráví s kamarády a peníze z podpory utratí za pár dní, místo toho aby šetřil každou korunu pro nás a naše mimčo. Za mnou přijede, jen když si najde v tom svém „nabitém“ programu trochu času. A to tu pak div neklečí na kolenou a přemlouvá mě, ať mu dám šanci, že se teď OPRAVDU bude snažit.
A já už nevím co dělat. Teď ještě můžu být u rodičů, ale až se malá narodí, tak už tady pro nás nebude místo. Jsem bez pěnez, s pomocí od rodičů taky počítat nemůžu. Nevím co dál. A proto to sem všechno píšu. Ráda bych si přečetla rady od vás ostatních. Mám se už jednou provždy na přítele vykašlat a nebo mu zkusit dát ještě jednu čanci? Mám strach, že pokud sním zůstanu, tak se může klidně stát, že jednoho dne nám opět odpojí elektriku, přijde exekuce nebo nás vymění za volnost a svoje kamarády…
Nedávala bych mu žádnou šanci.
Neni pricmoudlej?
ten jeho pristup zni jak od neviditelnych ![]()
Tohle si musíš rozhodnout sama. Opravdu věříš tomu, že už bude hodný, bude oporou, spolehlivým živitelem rodiny a budete spolu žít spokojeně až do smrti? Z flákače a příživníka se stane někdo jiný? Tak sundej růžové brýle a zkus si odpovědět.
Coti na to máme napsat? Ten už neměl dostat žádnou šanci před hodně dlouhou dobou ![]()
Pokud nezačne pracovat, tak už bych mu nevěřila. Já už tedy dávno ne, ale beru to z tvého pohledu.
Presne tohle prozivala nase sousedka, radim Ti, vykasli se na nej! Bez bydlet radeji k rodicum, nez tohle, uvidis, ze az se male narodi, nenechaji Te v brynde. Za par let bys mohla litovat, ze si s nim zustala.
Určitě žádnou šanci.
Už takto jich od tebe dostal více, než si jich zasloužil. Je pro tebe jen přítěž.
Já jsem toho názoru, že se dá překousnout třeba i nevěra(ne každá), ale úmyslné finanční ruinování rodiny takového rázu, že z toho mohou být existenční problémy, to se zkousnout nedá.
V jakém vyrostl prostředí?
Příspěvek upraven 23.03.13 v 17:57
Už mu nevěřím. o tom se každý den přesvědčuju víc a víc… ale mám strach být svobodná matka a hlavně asi to nejhorší co mě trápí je, kam s malou půjdu… i když on by nás taky asi nedokázal zabezpečit…
@Sany80s jeho mamka je úžasná ženská, starala se o něj ale vyrůstal bez táty, tak myslím že na něj prostě byla krátká… dluhy měl už předtím, ale ty se mu nějakým zázrakem podařilo zaplatit… teď si říkám, jak jsem byla hloupá a naivní, že jsem se s ním nerozešla už dřív, hned jak jsem poznala jaký je.. ale jo, to jsou ty růžové brýle, známe to skoro každá z nás…
@MišhaJelimánek píše:
Už mu nevěřím. o tom se každý den přesvědčuju víc a víc… ale mám strach být svobodná matka a hlavně asi to nejhorší co mě trápí je, kam s malou půjdu… i když on by nás taky asi nedokázal zabezpečit…
Ja myslim, ze tu sanci bys mu dat mela. Minimalne kvuli tomu, ze stejne bys byla dlouho sama, o zenu s malym miminem se chlapi zrovna neperou, nemluve o tom, ze nebudes mit cas schanet napadniky. A dite muze nektery lidi zmenit k lepsimu.
@MišhaJelimánek
A proč nemůžeš být s malou u rodičů, když jsi tam teď?
Jinak, on přece nemá na to, aby platil bydlení, když nepracuje, jak ti to, že bys s ním bydlela, zajistí bydlení a jídlo více, než když budeš bez něj. On něco platí? Z čeho?
Příspěvek upraven 23.03.13 v 18:00
Promin, ale nepatří tvůj přítel k partě lidem kde se hulí, smaží, kalí apod.?Ten jeho přístup k životu, k tobě, k práci, k složenkám by tomu odpovídal? Znám pár lidí, kteří to dělají a jsou úplně stejný jako tvůj přítel. Já bych mu nevěřila, nemám jitrnici na čele. ![]()
Příspěvek upraven 23.03.13 v 18:03
@JedenTypan píše:
Ja myslim, ze tu sanci bys mu dat mela. Minimalne kvuli tomu, ze stejne bys byla dlouho sama, o zenu s malym miminem se chlapi zrovna neperou, nemluve o tom, ze nebudes mit cas schanet napadniky. A dite muze nektery lidi zmenit k lepsimu.
na tomhle mi teď vůbec nesejde, jak dlouho bych byla sama nebo nebyla… já chci pro svoje dítě to nejlepší… chci žít v klidu a pohodě a ne se každý den stresovat…
@Sany80s bydlí v bytě 3+1 ještě s bráchou, takže tu ani není volná místnost, kde bych s malou pak mohla být… všichni chodí do práce, mamka mi řekla, že taky budou potřebovat svůj klid a tak… kdybysme měli o jednu místnost víc, tak myslím, že se nic neřeší a pár měsíců bych tu určitě být mohla…