Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@offi hele je malej ten mozeček mu nefunguje jako nám on z toho vyroste
Jo a pokud by ti ten hořčík nechtěl jíst, tak se dá koupit v práškový formě a přidávat do koupele. Prý se přes kůži vstřebává rychleji. Je to zkušenost mojí kamarádky, co má kluka s fakt těžkým ADHD a hodně jim to pomohlo. A asi bych možná zkusila i toho psychologa. Ale napřed bych asi zašla za doktorkou pro žádanku na neurologii, aby mu udělali EEG. Ta nedozrála nervová soustava se tam dost často ukáže. Myslím, že i tobě by možná pomohlo, kdyby jsi vědala, že syn má nějaký objektivní problém, který se dá nějak řešit a že to není chyba tvojí výchovy. Myslím, že to dítě z tebe cítí, že už nevíš, co s ním a on si se sebou taky neví rady. Ty jsi jeho jediná jistota, sloup, proto to na tebe zkouší nejvíc.
Příspěvek upraven 31.10.16 v 10:45
@radkka píše:
@Fima To by mě zajímalo, co uděláš na úřadě, kde sebou nemáš polštář a nemůžeš odejít/nemáš kam, kde by tvoje dítě mohlo do něčeho řezat, protože se přece nebude učit chovat se jak se sluší a patří, ale musí si svůj vztek vybít
Vezmu dítě, omluvím se a odejdu pryč. Protože řve a vzteká se, já neslyším, ruší… bla, bla, cokoliv. Tak tam zkrátka nemůže být. A protože to máma kvůli řevu nevyřídila, tak tam budeme muset znovu. Dítě se samozřejmě musí učit chovat. Ale malé dítě není zmenšenina dospělého, jedná pouze na základě podnětů a pudů, to ostatní se jednak teprve naučí a jednak do toho teprve přirozeně dozraje. Vybíjení se provádí samozřejmě doma. Když si jako dospělá potřebuji doma bouchnout do stolu, nechodím pak s tím stolem do obchodu, že ano…
Tady mi většina radí oplatit to dítěti, tak se ptám vy by jste ho zmlátili na veřejnosti? Protože můj problém se týká především veřejnosti, kdy nevím jak se zachovat aby na mě někdo neposlal sociálku. Přitom jak se ho snažím udržet, když dostane svůj hysterák a jsme na místě, kdy ho prostě nemohu nechat být, to vypadá jako když se pereme, tak jsem měla párkrát strach, že jí na mě fakt někdo pošle protože on se brání tak usilovně, že to snad vypadá, že já jsem ta co mu ubližuje.
@offi píše:
V tom aby se čert vyznal. Tady všichni radíte oplatit a nezavírat, když jsem četla zase nějaké články, tak tam bylo s vykřičníkem neoplácet dítě se pak bude myslet, že to je normální a bude to takhle provozovat i ve školce. Co se týče zavírání, to jsem četla zase, že se to má dělat a nebo odejít z místnosti, že se dítě zklidní a bude nad tím přemýšlet. Bylo mi to doporučené i švagrovou, který je profesionální chůva v Anglii. neberte to nějak zle, jen říkám, že se v tom už nevyznám. Každý článek o výchově říká něco jiného a já jsem z toho už v háji a nevím co je vlastně správně. Dokonce jsem četla článek, že dítě se nemá chválit, protože pak bude něco dělat jen proto, že čeká pochvalu, ne proto, že to tak má být. je to už dlouho co jsem to četla, ale ten článek mě docela dostal a byla jsem po něm zmatená ještě víc.
máš naprostou pravdu. Žádné oplátky! Žádné trucování, bude ti také trucovat. Ani zavírání, naučí ho to utíkat před problémy.
Musíš to vydržet. Nechat si to líbit, ale neignorovat. Přejde to samo. Chce to jenom trpělivost. Když mně syn ubližoval, snažila jsem se přijít na to čeho tím chce docílit. Upoutat pozornost? Zapojila jsem ho do vaření, i když to znamenalo bordel jak v tanku. Cákala jsem s ním ve vaně, když nechtěl ven, ale za podmínky, že pak půjde spát, jestli slib dodrží, zítra budeme dělat divokou řeku a dokonce i s míčkama a pod…Když v obchodě řval jen tak bezdůvodně, objala jsem ho, nechala tam nákup a řekla mu: já vím že máš hlad a nebaví tě to tu, mě taky ne, jdeme se najíst, ale pak se vrátíme a ty mi hezky pomůžeš s nákupem, protože bez tebe to nezvládnu ty můj siláku. Přestalo ho bavit trucovat, řvát, házet s sebou o zem a mlátit tátu. Protože táta s obrovským sebezapřením se dál nechal fackovat - asi půl roku - s tím, že odložil notebook i když práce hořela a šel si hrát s jeho legem. A když si teď teda postavíme garáž, půjdeš ale i ty pomáhat mně uklidit v autě? Ale Musíš mi říct co tě trápí Jeníčku, jinak ti nepomůžu a zlob se jak chceš (házel s hračkama, mlátil tátu, odmítal poslouhat). Dokud jsme nepochopili, že ho nejde řídit, nic se nezměnilo. Ale rozhodně nelze ho nechat si vybírat a dirigovat nás. Něco za něco. Zní to jako hodně liberální výchova, ale není to tak
Každé ráno si snídá u svého stolečku a denně rozdrobil snídani pod stůl. Jak chceš. Nechceš jíst nad stolem, tady máš vysavač. Mě už z toho bolí ruce, denně pod tebou vysávat. Bavilo ho to tak týden. Pak už fňukal, že nechce luxovat. Tak byl bez snídaně. Dostal ráno symbolicky prázdný talíř. Jakmile dostane koláč kouše si ho pěkně nad stolečkem a drobečky pak posbírá a ještě se jde pochlubit, protože po každém úklidu dostal honosnou pochvalu a případně odměnu.
Bylo i období, kdy nevydržel jít za ruku a utíkal mi i do silnice, tak taky dostal na zadek, to byla chvíle, kdy nic jiného nepomohlo.
Každopádně co funguje na 100% v tohle šíleném období je kromě antidepresiv pro rodiče tohle:
Dát dítěti pocit, že ho vnímáme! Komunikovat i když se zdá, že to k ničemu nevede, výsledek se projeví, chce to jenom trpělivost! Já už myslela, že je autista, skončila na práškách apod. Byl děsný fracek. Ale ze zoufalosti jsem přepla na jeho frekvenci a to prostě fungovalo. Navíc ho to naučilo vnímat i mně samotnou. Teď jsou mu 4, je moc a moc hodný i k ostatním dětem. Pomáhá on nám, opečovává nás (už přes rok si hraje na doktora a bere to zcela vážně). Moc hezky si sám hraje, dělá si pořádek ve věcech, je samostatný, vnímavý, je sním legrace
Pochval se neboj, šetři si je, ale opravdu fungují, jde o to, jak se chválí: NO… Jeníčku… to si možná zaslouží pochvalu. Tak pojď ke mně, hezky se postav a já ti jí teď dám. Jsem na tebe pyšná, jak jsi to zvádl, myslým že z tebe roste velký kluk! Nevím co bych bez tebe dělala. Moc tě miluju. Pojď teď si za odměnu přečteme ještě knížku!
Myslím, že tím se naučí i skromnosti. Třeba náš Jeníček místo transformerů a pistolí od Ježíška, si moc a moc přeje jen jednu věc, jak mi včera řekl…Maminko, prosím, já potřebuji od Ježíčka do doktorské sady infuzi… abych ji mohl dát dědečkovi, když ho bolí ty záda ![]()
Držím pěsti, určitě to přejde
Vydrž!
@Fima píše:
Vezmu dítě, omluvím se a odejdu pryč. Protože řve a vzteká se, já neslyším, ruší… bla, bla, cokoliv. Tak tam zkrátka nemůže být. A protože to máma kvůli řevu nevyřídila, tak tam budeme muset znovu. Dítě se samozřejmě musí učit chovat. Ale malé dítě není zmenšenina dospělého, jedná pouze na základě podnětů a pudů, to ostatní se jednak teprve naučí a jednak do toho teprve přirozeně dozraje. Vybíjení se provádí samozřejmě doma. Když si jako dospělá potřebuji doma bouchnout do stolu, nechodím pak s tím stolem do obchodu, že ano…
Učí se chovat, učí se, že emoce se neovládají. Já to nemyslím zle, fakt mě to zajímá, jen za touhle výchovou vidím svého ex, toho pána, který třískal věcmi a kopal do dveří. Co bude venku, když je tvoje dítě zvyklé vybíjet si na něčem vztek? Záhadně se samo uklidní, seřeže tebe, někoho jiného, nebo to schytají dveře, lampa, sloup? Vybíjení se provádí doma, takže doma bouchá do polštáře a venku si uvědomuje, že se vztek nevybíjí?
@offi píše:
Tady mi většina radí oplatit to dítěti, tak se ptám vy by jste ho zmlátili na veřejnosti? Protože můj problém se týká především veřejnosti, kdy nevím jak se zachovat aby na mě někdo neposlal sociálku. Přitom jak se ho snažím udržet, když dostane svůj hysterák a jsme na místě, kdy ho prostě nemohu nechat být, to vypadá jako když se pereme, tak jsem měla párkrát strach, že jí na mě fakt někdo pošle protože on se brání tak usilovně, že to snad vypadá, že já jsem ta co mu ubližuje.
Děti teprve čekám, hned dvě, takže ti pak můžu poreferovat, jak to nezvládám
ale já bych mu za to sdělila trest a odtahla ho pryč. Se synovcem to tak fungovalo, když ho popadl vztek, ale nikoho u toho u toho nemlátil ![]()
@MarketaJ Mockrát děkuji, já to určitě zkusím. k neurologovi jsme chodili od 3 měsíců do roka, ale někde jsem četla, že se tohle dá zjistit až v 18 měsících, tak já zajdu k doktorce ať nás někam pošle.
@offi píše:
Tady mi většina radí oplatit to dítěti, tak se ptám vy by jste ho zmlátili na veřejnosti?Protože můj problém se týká především veřejnosti, kdy nevím jak se zachovat aby na mě někdo neposlal sociálku. Přitom jak se ho snažím udržet, když dostane svůj hysterák a jsme na místě, kdy ho prostě nemohu nechat být, to vypadá jako když se pereme, tak jsem měla párkrát strach, že jí na mě fakt někdo pošle protože on se brání tak usilovně, že to snad vypadá, že já jsem ta co mu ubližuje.
Já bych ho nemlátila. Protože za 1) - mám vyzkoušeno, že na moje děti to rozhodně nefunguje. Ještě víc je to rozzuří a vyprovokuje k nějaké akci. Opravdu nemám děti, které po nasekání na zadek stáhnou krovky, a za 2) - umím se ovládat. Hele, moje mladší dítě je v afektu tak šílený, že jediné co musím, tak je ho sebrat a pevně držet. On se pere a řve, jak kdybych mu lámala kosti, ale je to jediná možnost, jak ho během pár minut zklidnit, dostat ho z toho a mít z něj zase blonďatého andílka.
@offi to, co malej dělá, mi připadá normální, některé děti se vztekají méně, některé více, některé u toho mlátí ostatní, ale více méně platí, že nedokážou zvládat svůj hněv
co bych určitě nedělala: oplácet mu to agresí (bouchnut ho taky, štípnout, zlejt ledovou sprchou). Naučíš ho, že je to vlastně normální - že hněv se vybíjí bitím druhých. Že je normální, když silnější (ty) bije slabšího (dítě). Že platí „oko za oko, zub za zub“. Na některé děti to vůbec nezabere a dostnou ještě větší amok a některé se ti tak povede zlomit, ale je to spíš polovičaté „vítězství“, než že bys to dítě skutečně něčemu naučila a k něčemu ho vychovala
taky bych nedělala zavírání do pokoje, on určitě není schopný o sobě „přemýšlet“
co bych dělala: pojmenovat to, co asi prožívá („ty se asi zlobíš, protože…“ dokud je tedy schopný tě vnímat. Ideálně to vychytat než chytne amok. Až chytne amok, a je to na veřejnosti, prostě odtáhnout pryč. Za trest budete chodit kolem dokola úřadu než se uklidní a půjdete tam znovu Prostě si nevymrčí, že na ten úřad nepůjdete
A hlavní je: zůstat v klidu. Děcko dokáže dobře vystihnout, když jsi nervózní a kde je tvoje slabá stránka. Na ostatní se vykašli. ![]()
@offi píše:
@MarketaJ Mockrát děkuji, já to určitě zkusím. k neurologovi jsme chodili od 3 měsíců do roka, ale někde jsem četla, že se tohle dá zjistit až v 18 měsících, tak já zajdu k doktorce ať nás někam pošle.
Proč jste chodili na tu neurologii?
@offi píše:
V tom aby se čert vyznal. Dokonce jsem četla článek, že dítě se nemá chválit, protože pak bude něco dělat jen proto, že čeká pochvalu, ne proto, že to tak má být. je to už dlouho co jsem to četla, ale ten článek mě docela dostal a byla jsem po něm zmatená ještě víc.
hele ono to chce taky selský rozum - to ej jako špatně, že dítě dělá něco proto, aby dostalo pochvalu?
a proč myslíš, že my všichni chodíme do práce, protože se nudíme? já tam teda chodím, protože chci dostat peníze (a případně ocenění)
a sportuju, protože mi to dělá dobře, ale taky chcí být štíhlá, dopře vypadat a vysloužit si pochvalu okolí…to je přece normální
kor u dítěte, které se asi neřídí nějakým vnitřním systémem „smylu života“
@bobiskovomaminka tohle praktikovala sestra výsledek je že její šestiletý syn vzal koště a mlátil 85letou babičku po zádech, v osmi neumí pozdravit poděkovat, takže na každé dítě to fakt nefunguje ![]()