Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, zdravim vsechny. Jsme tu s pritelkyni novi a hned mame dotaz k nasemu problemu. Mame synka 17.mesicu, a mame problem s jeho chovanim. Zacalo to uz pred prvnim rokem zivota tim, ze se zacal svlekat. Skoro neustale. Casem toho bylo vic a vic. Chvili neposedi, kazda hracka nebo hra ho bavi tak minutu a hotovo. Kdyz je v ohradce, tak si krikem vynucuje pozornost, prervava hovor dospelych, nebo haze po mistnosti hracky, treba na stul kde je zrovna jidlo, kava atd. Kdyz je na zemi, tak misto hrani dela nejradsi to, co nesmi. Hrabe v odpadkovem kosi, vytahuje veci ze supliku, boucha rukou do zrcadla visiciho na zdi, i v momente kdy ho upozornujeme, ze se to nedela. To se na nas spokojene s usmevem diva a dela to dal. Jako by ho to tesilo. Jsou to veci, u kterych mu neustale stokrat dokola opakujeme ze se to proste nesmi (napr. misky na krmeni od psa) a je to k nicemu. To je dalsi vec, co mas trapi.
Mame jorksira, klidny vychovany a vyrovnany pes. Ucime ho uz od malicka, ze pejskovi se dela jenom mala mala a stejne ho chyta za kuzi, za hlavu a ublizuje mu. A pes samozrejme vrci a chnape mu po ruce, protoze ho to boli a nelibi se mu to. Je to nas partak a clen rodiny a nechceme dojit do situace, ze je budeme muset neustale drzet od sebe a psa zavirat do vedlejsiho pokoje, aby ho nepokousal.
Dalsi vec je (ne)spani po obede a s tim souvisejici svlekani v postylce. Dame ho lehnout a po chvili se z chuvicky ozyva rev, a to uz presne vime co se deje. Malej si vyleze ze spaciho pytle, rozepne si bodycko, sunda plinku a pocura postylku, i kdyz byl predtim na nocniku, coz ho bavi a ma radost, kdyz se tam vycura. To se nekdy opakuje i dvakrat po sobe. Takze donekonecne prevlekame postylku a pereme pocurane obleceni a hracky. V kocarku venku na prochazce to samo. Svleka si bundu, skopava deku, nanoznik.
Dodavam, ze jsme normalni rodina, doma je klid, nehadame se, nekricime po sobe.
Ma nekdo podobnou zkusenost, poradite nam? Prejde to, nebo oba skoncime v blazinci? ![]()
Dekujeme za kazdou radu, David a Hanča.
Krom toho svlékání je jak náš chlapec - též zkouší naší trpělivost podobným způsobem. Ale poruchu v tom opravdu nehledám ![]()
@Daavis asi nechcete slyšet, že je to normální, ale bohužel..je to normální. Vy si musíte uvědomit, že je to dítě a ne dospělý člověk. Nerozumí Vám a Váš úkol je porozumět jemu. To, že si vyřvává pozornost je naprosto běžné. Žádné dítě nebaví, když si dospěláci povídají u stolku a jemu se nikdo nevěnuje. Co se týče psa, máme to samé s mamčiným Yorkem-i když teda ta mamči se bojí i vlastního stínu, takže když hlídáme, tak je to docela děs. Chce to důslednost a vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat…a nebojte, do 18-ti to dělat nebude, takže ano, jednou z toho vyroste ![]()
Ja tam tedy nevidim nic abnormalniho, pokud je vek skutecne 17. mesicu. Natoz poruchu chovani. Je to proste batole - uci se zkousenim, na nejake poslouchani na slovo a neprerusovani hovoru dospelych si jeste pockate par let (a jeste to reknete vse cca milionkat)… Chapu, ze je to nekdy narocne.
Doma máme 16mesicniho a az na to svlékání dela v podstatě totéž. Myslím ze je ještě malý a snažím se porad opakovat a vysvětlovat do zblbnutí a stejne jde a např misku s granulemi po stopadesate vysype…Nemyslím že jde ale o poruchu chování. Proste živější dite. Neustále ho zabavuju. Kámošky kluk stejne starý sedi porad jako pecka a nás rarach furt kuje lotroviny..
V ohradce nevydrží a sám si hraje max když kadi ![]()
Je to náročnější ale tak co se dá dělat. Trpělivost.
@Daavis Mám synka o měsíc mladšího, o kterém taky říkám, jaký je raubíř, ale na tohle teda nemá… Když je něco „ne“, tak je to prostě zákaz a dítku v tom zabráním. Hrabe v koši, kde nemá? Řeknu jednou ne, podruhé ne a potřetí dítě odstavím stranou a zlobím se. Napříště koš zabezpečím, aby k němu prostě nemohl. Když se k němu nedostane, nebude se v něm hrabat
Chce být svlečený? To bych ho klidně nechala. Pakliže chce jít třeba ven na pískoviště, musí se (nechat) zase obléct. Svlékáš se venku? Tak šup domů, konec pískoviště. Obejde se to bez řvaní a tisícerého zakazování. Ono platí, co je třikrát zopakováno bez efektu, ani napošesté nezafunguje a to ani v budoucnu. Nemá to smysl tedy „tisíckrát opakovat“.
Lepší je povzbuzovat v tom správném chování, aby dítě vědělo, co má dělat. Když Daník vzal ze stolu alobalové víčko od jogurtu a hodil ho do koše, radovala jsem se, říkala mu, jak je šikovný a hned mu podstrčila další odpadek. Zvesela běžel ho uklidit. A samozřejmě následně chtěl v koši hrabat - tak jsem ho schovala pod dřez a šli jsme vedle do pokoje hrát si s něčím jiným.
A co se psů týče - máme dvě borderky. Jednu trpělivou chůvu a jednu vzteklou potvoru. Ta před ním utíká, když může, a chňape, když utíkat nemůže. Tu učíme, že má být trpělivá, protože MY zakročíme a dítě z její blízkosti odstraníme. Dítko zase učíme, jak se k psovi chovat. Dokud dělá „malá“ u starší feny, chválíme a děláme „malá“ taky. V okamžiku, kdy zatahá za chlupy, říkám „ne“ a tahám ho za vlasy. Příkladem se učí velice rychle
Už ho bez obav pustím k jakémukoliv hodnému psovi - nezatáhne ![]()
@Daavis Vaše dítě se doma evidentně nudí a snaží se vám to vysvětlit po svém. Jak jinak se mu věnujete, co s ním děláte?
Jako představa, že téměř rok a půl staré dítě vydrží zavřené v ohrádce nebo samo někde u hraček, je fakt úsměvná.
Malé děti ještě nemají v ruce takový cit, takže ty zvířátka tak trochu týrají i neumýslně. věkem se to většinou lepší, pokud je dobré vedení ze strany rodičů.
Na spaní mu dejte oblečení, ze kterého se nevysvlíkne (mimochodem, buď rád, že máš šikovné dítě, co se umí svlíknout) - ideálně overal se zapínáním na zádech.
Venku na kočáru být snad taky nemusí - když se mu na něm nelíbí, tak ať chodí. holt přizpůsobíte trasu chodeckým schopnostem prcka.
A zvykej si, období plyšového dítěte skončilo a bude hůř. ![]()
Normální chování. Asi by měli na školách zavést něco jako vývojovou psychologii, a to několikrát - na více stupních školy, aby si to lidi zafixovali jako sčítání a odčítání a gramatiku a nedivili se tolik.
Davide a Hančo, máte prostě dítě, které nebude tiše u hraček na zemi, nebude tiše v ohrádce a bude poznávat svět způsobme, který je pro děti normální. Svlékají s oblečení, baví je odpadkový koš, zrcadla a neumějí být jemní ke zvířatům. V tom není porucha chování, to je normální. A ano, přejde to za pár let. Zajímalo by mě, co jste vlastně čekali.
@Daavis mám o měsíc mladšího a dat ho do ohradky, tak mě sežere
to ho neba, baví ho lumpacit, kolikrát se mi směje do obličeje a na moje ne to udělá znovu, utíká přede mnou, pisti, mysli ze je to hra ![]()
Jako nesvlika se mi, necura do postele, ale jinak to je podobný. Trpělivost, někdy je to síla. Víc se mu věnujte. Podle mě se nudí.
Můj taky nechce sedět v kočáru, ale má to blby v tom, ze neumí chodit, takže musí sedět, nosit ho nehodlám.
@Daavis normální dítě, které potřebuje pozornost rodiřů a té se mu nedostává, TAk na sebe upozorňuje jinak.
Proč s ním nejste v tom pokoji, když víš, že tohle dělá? Jo maminka vlastně potřebuje čas pro sebe, co natom, že ji její dítě potřebuje. Tak jak jinak má na sebe upozornit, než že udělá nějakou lumpárnu. To dítě není hloupé a ví, že tak tě alespoň na minutku přitáhne k sobě a nebude v tom pokoji samo. A takhle je to se vším. Nedovedu si představit, že bych dítě zýavírala do ohrádky, jak nějaký domácí zvíře. JAk by se tobě líbílo být někde zavřená, ostatní by se skvěle bavili a tebe by ignorovali? nesnažila by ses na sebe nějak upozornit?
Normalni rodina s normalni ditetem
jinak ho nenechavejte spat samotnyho po obede, ale zustante s nim, nez usne… ![]()
@Daavis píše:
Ahoj, zdravim vsechny. Jsme tu s pritelkyni novi a hned mame dotaz k nasemu problemu. Mame synka 17.mesicu, a mame problem s jeho chovanim. Zacalo to uz pred prvnim rokem zivota tim, ze se zacal svlekat. Skoro neustale. Casem toho bylo vic a vic. Chvili neposedi, kazda hracka nebo hra ho bavi tak minutu a hotovo. Kdyz je v ohradce, tak si krikem vynucuje pozornost, prervava hovor dospelych, nebo haze po mistnosti hracky, treba na stul kde je zrovna jidlo, kava atd. Kdyz je na zemi, tak misto hrani dela nejradsi to, co nesmi. Hrabe v odpadkovem kosi, vytahuje veci ze supliku, boucha rukou do zrcadla visiciho na zdi,i v momente kdy ho upozornujeme, ze se to nedela. To se na nas spokojene s usmevem diva a dela to dal. Jako by ho to tesilo. Jsou to veci, u kterych mu neustale stokrat dokola opakujeme ze se to proste nesmi (napr. misky na krmeni od psa) a je to k nicemu. To je dalsi vec, co mas trapi.
Mame jorksira, klidny vychovany a vyrovnany pes. Ucime ho uz od malicka, ze pejskovi se dela jenom mala mala a stejne ho chyta za kuzi, za hlavu a ublizuje mu. A pes samozrejme vrci a chnape mu po ruce, protoze ho to boli a nelibi se mu to. Je to nas partak a clen rodiny a nechceme dojit do situace, ze je budeme muset neustale drzet od sebe a psa zavirat do vedlejsiho pokoje, aby ho nepokousal.
Dalsi vec je (ne)spani po obede a s tim souvisejici svlekani v postylce. Dame ho lehnout a po chvili se z chuvicky ozyva rev, a to uz presne vime co se deje. Malej si vyleze ze spaciho pytle, rozepne si bodycko, sunda plinku a pocura postylku, i kdyz byl predtim na nocniku, coz ho bavi a ma radost, kdyz se tam vycura. To se nekdy opakuje i dvakrat po sobe. Takze donekonecne prevlekame postylku a pereme pocurane obleceni a hracky. V kocarku venku na prochazce to samo. Svleka si bundu, skopava deku, nanoznik.
Dodavam, ze jsme normalni rodina, doma je klid, nehadame se, nekricime po sobe.
Ma nekdo podobnou zkusenost, poradite nam? Prejde to, nebo oba skoncime v blazinci?
Dekujeme za kazdou radu, David a Hanča.
Měli jsme podobného experta, ale tohle je podle mě špatně. Dělá si z vás dobrej den.
POkud upozorníš, tak prostě musíš trvat na tom, aby přestal. Zabránit tomu, aby tu věc dělal dál. I kdybys ho měla popadnout a odnést pryč. Takhle si z vás prd dělá