Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Pudloslava nevím, tak když víš, že odpoví ano, tak je blbost se na to ptát ne? dítě se má motivovat, ne zavírat do sklepa. dětí už se mi doma prostřídalo fakt dost a nikdy, nikdy jsem nic takového nemusela řešit. i ty děti, co doma zlobili se dali v pohodě zvládnout a v klidu se s nimi domluvit. co pracovat na to, aby jsi věděla, jak na něj? jako zavírat do sklepa? to nám dělala pěstounka a je to jedna z těch špatných věcí, na které z dětství vzpomínám…
@neumisa píše:
To zavření do sklepa si umím představit…situace: jsem s dítětem ve sklepě, jedno z jakého důvodu. Odcházíme, dítě upadá do vzteku, že ze sklepa nechce. OK, tak si tady zůstaň - a zavřu dveře. Víc jak 10 vteřin by to netrvalo a děcku by to došlo.
ano, to dělám, když nechce z garáže a pod. řeknu ať jdeme ven, nechce, zavřu dveře, stojím za nimi a do 10 vteřin otevírám… neumím si představit zavřít dítě do sklepa a jít kamsi ![]()
@Granda tak jsi daleko lepsi matka, nez ja, jestli chces, dam ti to i pisemne, chces-li
.
prosimte 10 vterin ve sklepe nikomu neuvbblizi, nevim, jaky je rozdil, mezi sklepem a garazi.
@růženín píše:
@Pudloslava je to tvoje výchova, tvoje děti. z jiného soudku, když se ti nelíbí partnerovo chování tak to ho taky nekam zamykáš nebo mu hrozíš?
Ale no tak, dítě není partner. Dítě je dítě a není možné se k němu chovat stejně jako k partnerovi - dospělému.
@Pudloslava píše:
@Granda tak jsi daleko lepsi matka, nez ja, jestli chces, dam ti to i pisemne, chces-li.prosimte 10 vterin ve sklepe nikomu neuvbblizi, nevim, jaky je rozdil, mezi sklepem a garazi.
ne, nejde mi o to slyšet, kdo je horší a lepší matka. rozdíl je v tom, že stojím u dveří, ruku na klice a okamžitě otevírám, nenechám ho zavřeného ve sklepě!! v tom je ten rozdíl
@kacz píše:
Ale no tak, dítě není partner. Dítě je dítě a není možné se k němu chovat stejně jako k partnerovi - dospělému.
Zvlast u dietata plati, ze ak sa mu vyhrazas nejakym trestom, tak ten trest musis aj vykonat. Moja dostava casto po zadku. Sice len take symbolicke placnutie (ale reve akoby som jej nohy polamala
), ale ked jej trikrat poviem ze ked neprestane skakat tak dostane po zadku, tak jej po tom zadku musim dat, ked stale skace ![]()
@Granda píše:
ne, nejde mi o to slyšet, kdo je horší a lepší matka. rozdíl je v tom, že stojím u dveří, ruku na klice a okamžitě otevírám, nenechám ho zavřeného ve sklepě!! v tom je ten rozdíl
hele prosimte ja chapu, ze jsi necetla vcelou diskusi a jen jsi se rozhorlila u prvniho prispevku, ale proc si do toho vkladas neco, co v tom nebylo? proc si automaticky myslis, ze jsem ho tam zavrelka a „sla si kamsi“? kdybys precetla o par prispevku dal, vedela bys, ze jsem ho tam nechala presne tech 10 vterin, jako ty. Mozna i mene - hnedka, jak spuspil brek, sel ven.
Uz jsem to psala v poslednim prispevku primo adresovanem tobe, tak proc jsi to zase prehledla, schvalne??? abys mohla zustat rozhorcena???
Kdyz uz jsi slunickova na deti, nikdy se nerozcilis, nikdy ti nerupnou nervy a nikdy neudelas nic proti svym zasadam, tak uz prece nemuze byt tak tezke byt takova i na dospele, ne?
@Pudloslava píše:
hele prosimte ja chapu, ze jsi necetla vcelou diskusi a jen jsi se rozhorlila u prvniho prispevku, ale proc si do toho vkladas neco, co v tom nebylo? proc si automaticky myslis, ze jsem ho tam zavrelka a „sla si kamsi“? kdybys precetla o par prispevku dal, vedela bys, ze jsem ho tam nechala presne tech 10 vterin, jako ty. Mozna i mene - hnedka, jak spuspil brek, sel ven.Uz jsem to psala v poslednim prispevku primo adresovanem tobe, tak proc jsi to zase prehledla, schvalne??? abys mohla zustat rozhorcena???
Kdyz uz jsi slunickova na deti, nikdy se nerozcilis, nikdy ti nerupnou nervy a nikdy neudelas nic proti svym zasadam, tak uz prece nemuze byt tak tezke byt takova i na dospele, ne?
a ty zase nečteš co píšu já. já někde psala, že jsem pořád sluníčková? i mě rupnou nervy, i já mám blbou náladu a pod. ale já to že zavřu malého do garáže neberu za zavření v garáži… takže jsme si asi neporozuměly. pro mě je zavřené dítě ve sklepě tehdy, když ho tam zavřeš a necháš tam… chápeš?
@Granda vsak ja chapu, ze jsi nedocitala dikusi, stacilo by, kdyby sis precetla to, co jsem psala ja primo tobe.
Omlouvám se za anonym, ale stydím se, že nezvládám své dítě.
Nejsem schopná ho vychovat, nic na něj nezabírá, dělá schválnosti, ubližuje ostatním, plive po nás, mlátí nás, kope nás… Nikdy mu to neprojde, ale stejně jde a zkouší to znovu a znovu. Oddělím ho od nás, vysvětlím proč, nechám ho ječet, ale zatím to nemá efekt.
Dám příklad, jdeme ven, Dám mu čepici, ale on ji nechce, tak mu vysvětlím, že je zima, pak mu chytnu ruce, aby si ji nestahoval a on po mně plivne. Včera jsem to po 30 minutách vzdala a lískla jsem ho na zadek. Scéna jak z hororu a stejně po mně čepici hodil.
Nechce jít za ruku? Má smůlu, prostě ho drapnu a táhnu klidně smykem - snaží se mě kousnout, kope…
Nebo se v obchodě rozhodne, že něco chce a konec, dneska kvůli tomu ječel skoro hodinu, pak chlap vyměkl. Odváděla jsem pozornost, dala jsem ho vyvztekat do jiné místnosti, navrhla jsem alternativu a stejně pořád ječel a ječel. Ječel od chvíle, co jsem to dala v obchodě do tašky, protože pochopil, že jsem to koupila, věci v regálech si řevem nevynucuje.
Mám pocit, že celý den se provzteká. Pořád něco chce, když mu to nedovolím, tak scéna, ale já mu to nepovolím skoro nikdy, protože to jsou věci, které jsou přes čáru, tak se celý den vzteká. Např. skákání z gauče po hlavě - snažila jsem se mu vysvětlit alternativu - skákání po nohách, neprošlo. Nebo si vzal stoličku a šel si vyndat nože. Dala jsem mu příborák, aby mohl krájet se mnou, ale nechtěl… Chtěl jít do města v pantoflích = scéna.
Je toho mnohem víc, ale snad to na ukázku stačí.
Zkoušela jsem prvky nevýchovy a dalších, ale mám pocit, že na to je ještě malý, protože to nemá žádný efekt.
Vím, že to je chování úměrné věku, ale ráda si vyslechnu další rady.
@Anonymní píše:
Omlouvám se za anonym, ale stydím se, že nezvládám své dítě.
Nejsem schopná ho vychovat, nic na něj nezabírá, dělá schválnosti, ubližuje ostatním, plive po nás, mlátí nás, kope nás… Nikdy mu to neprojde, ale stejně jde a zkouší to znovu a znovu. Oddělím ho od nás, vysvětlím proč, nechám ho ječet, ale zatím to nemá efekt.
Dám příklad, jdeme ven, Dám mu čepici, ale on ji nechce, tak mu vysvětlím, že je zima, pak mu chytnu ruce, aby si ji nestahoval a on po mně plivne. Včera jsem to po 30 minutách vzdala a lískla jsem ho na zadek. Scéna jak z hororu a stejně po mně čepici hodil.
Nechce jít za ruku? Má smůlu, prostě ho drapnu a táhnu klidně smykem - snaží se mě kousnout, kope…
Nebo se v obchodě rozhodne, že něco chce a konec, dneska kvůli tomu ječel skoro hodinu, pak chlap vyměkl. Odváděla jsem pozornost, dala jsem ho vyvztekat do jiné místnosti, navrhla jsem alternativu a stejně pořád ječel a ječel. Ječel od chvíle, co jsem to dala v obchodě do tašky, protože pochopil, že jsem to koupila, věci v regálech si řevem nevynucuje.
Mám pocit, že celý den se provzteká. Pořád něco chce, když mu to nedovolím, tak scéna, ale já mu to nepovolím skoro nikdy, protože to jsou věci, které jsou přes čáru, tak se celý den vzteká. Např. skákání z gauče po hlavě - snažila jsem se mu vysvětlit alternativu - skákání po nohách, neprošlo. Nebo si vzal stoličku a šel si vyndat nože. Dala jsem mu příborák, aby mohl krájet se mnou, ale nechtěl… Chtěl jít do města v pantoflích = scéna.
Je toho mnohem víc, ale snad to na ukázku stačí.
Zkoušela jsem prvky nevýchovy a dalších, ale mám pocit, že na to je ještě malý, protože to nemá žádný efekt.
Vím, že to je chování úměrné věku, ale ráda si vyslechnu další rady.
Chce to psychiatra. Je to třeba malý psychopat a vyroste z něj velký psychopat. Tím se nechci nikoho dotknout, ale chce to opravdu odborníka. Metoda pokusů a omylů, kterými to řešíte, můžete udělat víc škody, než užitku. A čekat, až se to zlepší, to byste se nemuseli dočkat nikdy a pak bude pozdě.
Jaké má doma zázemí? Nehádáte se doma?
To plivání někde viděl?
Jinak období kolem 2 let je období kdy si vytváří hranice, zkouší kolik dovolíte…Pokud byl doteď brán jako „maličký“ co může vše, tak si to stále myslí. Někteří rodiče dělají chybu v tom,, že nevychovávají odmalička, jakože jako s miminkem jednají ještě s ročním. Přitom roční už mnoho věcí chápe. I s ročním je dobré mluvit jako s bytostí chápající.
Buďte důslední a trvejte na svém, ho to přejde.
Popř. my dávali vyvztekat do pokojíčku…
Ještě jsem si to přečetla znovu a napadla mně ještě druhá věc. V životě jsem neviděla aby dítě rodiče mlátilo, plivalo a kopalo. Není naopak příliš „vychovávaný“? Nevím jak ostatní maminky, ale občas dám i na dítě. Aby se mohlo rozhodnout. Pokud si myslíte že bude salutovat a dělat jen co chcete vy,, může se cítít úplně v koutě a pak se takto bránit. Kopat, mlátit vás… Některé výjevy řešíme s humorem a láskou… Třeba jakože hravou formou. Příklad s čepicí - narazila bych mu ji na hlavu a zavelela „Šup kdo bude rychleji venku, dáme si závody!“ Ani by si nevšiml že má čepici a nemuseli by jste spolu pořád bojovat… Děti prý zlobí, když se nudí. Zabav ho trochu, užívej si ho! Kterého dvouleťáka by bavilo s mámou nakoupit pak vařit a pořád poslouchat…
Já moc neporadím, ale…když po mě děti plivou, koušou mě, hystericky řvou…plivu koušu, řvu taky. Když nechce čepici, nedám, ale beru sebou. V extrému bych ho i v těch pantoflích jít nechala, nejlépe aby pršelo ( a sebou náhradní boty a fusekle).
@Anonymní píše:
Proč říkáš že to nezvládáš? Každé dítě je jiné a hold ten váš je paličák.
Jen k tomu plivnutí- já jednou flusnout po mámě, tak dostanu takovou facku že by mi bylo špatně ještě v 18.. Kdy to začalo?
Protože se snažím a snažím a není to nikde vidět. Spíš to je horší.
Plivnutí mu neprochází, stejně jako kousání a další… Byl za to bit. Nepomáhá. Víc jak měsíc jsme jeli v tom, že za každé plivnutí lepák na zadek. Nic. Dělá to vesele dál.
Začalo to v roce.
@Ráchelia ono je to s ním složitější. Trvalo dlouho než porozuměl a dodnes nemluví, takže chápu, že hodně věcí je prostě z komunikační bariéry.
Doma má klid. Hrajeme si, kreslíme, prohlížíme knižky. Žije v klasické rodině - máma, táta, starší sourozenec, prarodiče. Nehádáme se, máme se rádi, chováme se k sobě s respektem a láskou. Prosíme, děkujeme, pomáháme si, jsme k sobě slušní.
Přiznávám, že jsem v určitém ohledu přísná, ale na druhou stranu se snažím nepřehltit. Celý den po něm neječím, co má a nemá dělat. Omezuju ho jen tam, kde hrozí, že ublíží sobě nebo ostatním.
Na výběr mu zatím moc nedávám, protože to nechápe. Hodně věcí jedeme hrou - brácha má čepici, méďa má čepici, tak i ty budeš mít čepici, natáhni si ji sám, uděláme bububu kuk a je to třeba 10 minut v pohodě. On si na to ale vzpomene klidně 5× za procházku. A tak to je se vším. Nedá se obalamutit a má paměť jak slon. Babička mu slíbí rozinky, ale jdeme domů, druhý den jdeme k ní a hned hledá rozinky. Pokud je už snědla, tak je katastrofa.
Zavřít do pokoje taky praktikujeme, ale já se bojím, aby si neublížil nebo něco nerozbil. Je schopný hodit auto do okna nebo se pokousat do krve.
@Amalka19 je čerstvě po zápalu plic a zánětu středního ucha, takže nejsem taková odvaha, aby šel bez čepice a bez bot. Jinak mi to nevadí. Vezmu čepici do batohu a dám mu ji po chvíli.