Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@catherine100 píše:zrovna ten hajzlik se řevem usnul
Dneska řvala po decku - roztrhal pytlíky od čaje, pak jsem setrvala psy - mladší mi pocurala koberec, starší sebrala decku svačinu, pak zas děcko snedlo svačinu psovi
Když tu děcko rvalo asi půlhodiny v kuse, vytočil jsem tatinkovo telefon, dala ho nahlas a pak jsem mu řekla, že to aby věděl proč jsem večer tak protivna a unavená
Jdu vařit kafe a přečíst shrnutí Karpova Batolete.
A i když mi tato diskuse asi moc nepřinese, hned je mi mnohem líp, když vidím, že v tom nejsem sama
.
A jaký mají ti dvouleťáci zvučný hlas že? Před tím se člověk nemůže ani zavřít.
Když ji plesknu, řekne mi po vzoru své starší sestry Mami nech toho a tváří se u toho tak pohoršeně, že se musím smát.
Asi bych odvedla do vedlešího pokoje a at si tam je at si tam řve, ona dojde…dál bych si ji nevšímala. tedy na mou dceru to zabírá ale je už ve školce tak je starší a an zadek dostane jen když třeba venku 3× zavolama nepřijde nebo neposlechne např. u cesty nebo někd kde je to nebezpečné. jinak trest bez tv nebo vedle do pokoje.
Rozumím ti, posledních pár dní taky bojuju a nevím kudy kam… a to mám dvě zlatíčka 3.5 roku a 1.5 roku. Snad jen drž se!
Nic proti tomu podkala jsem ve městě jednu paní měla dvě děti a hučely jak sirény jedno chtělo domů, druhé jinam totálně ječely a jedno se válelo po zemi druhé ji utíkalo…té mamince fakt nezávidím. mě vyloženě takové řvaní holky nedělaly max. u nás neposlechly pak vypadalo když jsme někde byly že neumí vubec poslouchat což tedy umí, ale prostě dělaly že neslyší když na ně volám hlavně ta starší-když nechtěla neslyšela. jsem ráda že se holky tím ječením a věčným vztekům vyhnula…
@Navli Já mít dvě, tak už se tu asi houpu. Přitom bychom druhé chtěli, zatím se nedaří. Asi řízení osudu, dřuže se bojí, že by to někdo nepřežil, tak si dává načas.
Příspěvek upraven 31.10.13 v 13:30
Ale asi je to forma protestu, na každé dítě plati něco uplně jiného jen přijít na to co…a u těch dvouletých je to složitější, jak jsem psal ta starší později jak byla starší pochopila, že ji dám do vedlejšího pokoje nebo vypnu tv.
Soucítím s tebou. Moje má zrovna dneska taky den. Hodinový přemlouvání, ať jde ven, tam se hned počůrala (odmítla jít na nočník), tak zas zpět převlíct a pak už jsem ji ven nedostala. Cokoliv dostane k jídlu (svačiny jí dávám i vybrat), tak jak je to na stole, chce „něco jinýho“. Takže následuje scéna po mým „ne“. A přiznávám, že mi to dneska ujela a flákla jsem ji přes ruku, když házela asi postý drobky na zem. Teď je sice v posteli (teda snad!), ale povídá si tam s celým svým zvěřincem a nevypadá to, že by chtěla usnout. Když neusne, bude odpoledne teprv výživný
. A manžel jezdí z práce tak v sedm a jak není dobře naladěná, nechá stejně ukládání na mě
.
Jo a u mojí matky je údajně děsně hodná a „tohle vůbec nedělá“.
Sice to není téma pro zasmání, ale docela jsem se pobavila
holky tohle je úplně normální, pokud jsme milující matky a o děti se staráme s nejlepším svědomím a vědomím, tak je tohle všechno součástí výchovy našich dětiček a my se za to stydět nemusíme, tak jsem jenom lidi, co se dá dělat. A ty malí záškodníci nám to stejně dělají schválně s cílem nás vytočit
Mě zase přijdou podezřelé rodiny, kde se nic takového nekoná ![]()
Tak jsem vás holky dočetla a trošku mě „uklidnilo“, že v tom nejsem sama. Taky mám doma šílenýho vzteklouna.. jednou snad zboří řevem i barák
Když ho popadne ten hysterický řev, tak ho odvádím vedle do pokoje a nechci ho zpět dokud se neuklidní. Většinou to zabere, ale když má svůj den, tak do půlhodiny je tu další záchvat kvůli nějaký kravině
občas se neudržím a zařvu
sice to nemá smysl, ale moje nervy to nezvládají…
@Genovesa píše:
Souhlas. Akorát mám někdy pocit, že po čtvrtém člověku, co mi tohle předhazuje, už začnu nekontrolovatelně řvát.
Přestože jsem ve svém základu kliďas, tak jsem také zuřila, proč mám neustále před někým obhajovat, proč mé batole nebiji.
@terien Však já jí jinak než záškodnice neřeknu. Fakt mi dnes přišlo, že nedělá nic jiného, než se pokouší mě vytočit. A k zasmání to není, ale škodolibě už se bavím taky
.
Ledničku a mražák jsme měli zamčený dětskou pojistkou, u jídla platilo pravidlo „máš-li hlad, jíš - nemáš-li, nejíš.“ Pokud se nimrá v jídle nebo řve a ani nechce ochutnat, odnáším talíř do kuchyně a dítě do postele. Oběd dostane k večeři. Dětem to došlo dost rychle
přesto občas dostaly na zadek, naprosto úmyslně, cíleně a dobře věděly, za co.
Příspěvek upraven 31.10.13 v 13:41
@LadyLada píše:
Přestože jsem ve svém základu kliďas, tak jsem také zuřila, proč mám neustále před někým obhajovat, proč mé batole nebiji.
Jako já ji vyjímečně plácnu, když už jsem totálně, ale totálně zoufalá a vytočená a už se prostě neovládnu. Ale naprosto odmítám to dělat běžně.