Nezvladatelná předpubertální dcera

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5

Napsat příspěvek

Velikost písma:

little-foxi

398

21.10.13 13:54

načítám...

@lidunkaS Neber to, prosím tě, jako útok, co tu napsal, nemyslel to špatně, ať už to vyznělo jakkoli. Samozřejmě, že jsou prostě situace, kdy to bohužel nedopadne a nejde s tím nic dělat, to se stává a ne zrovna ojediněle. On má jen alergii na dnešní trend rozvádět se kvůli kdejaké pitomosti a neshodě Ale samozřejmě to neznamená, že je to váš případ a ano, ani to sem nepatří. Jen souhlasím, že pro otčíma je mnohem těžší získat autoritu a pokud je často mimo domov, jak píšeš, tak tuplem.

@Lucie_Sx Řekla bych, že rozvádět tuhle debatu dál je zcela zbytečné. Každý má své metody a své názory. Já například naprosto bojkotuji čtení jakýchkoli knih, které mi mají poradit, jak vychovávat dítě. Vážně nechápu, proč bych na to měla potřebovat nějakou knihu, jsem snad matka a znám své dítě lépe než autor knihy. A jak říkám, já nevěřím tomu, že na každé dítě/člověka lze uplatnit se stejným výsledkem to samé, i tím se myslím lišíme právě od těch šelem, kosatek a psů
Autorce jsem radila čistě podle vlastní zkušenosti a toho, co zabralo na mě, když jsem byla v životní fázi jako její dcera, nic víc, nic míň.

načítám...
Citovat
Zmínit

Evalu

879

9.12.13 16:00

načítám...

@Lucie_Sx - ano, pozitivní chování, pozitivní motivace - ale to nemůžeš použít, když na tebe dítě, jakkoliv staré, zkusí boj o moc (viz hysteráky). Ten musíš vyhrát, nebo v druhém kole bude o hodně hůř.

Zakladatelce - mojí nejstarší dceři je dnes 13 - také premiantka, kroužky moc nepěstuje, ale vyžívá se třeba v olympiádách a školních soutěžích (úspěšně, musím říct, že mi to dělá dobře tedy). V 10 měla také takové „divné období“ - asi k tomu přispěly hormony, je vyspělá, dostala menses. U ní se to projevovalo hlavně „zalézáním“, „hučením“ a omezením komunikace. Razantně se změnil její vztah k nám rodičům - do té doby byla „moje“, s tátou si tedy moc nerozuměli, v té době se začala ke mně stavět konfrontačně a upnula se výrazně na otce - někde jsem pak četla (Predotová), že je to v tomhle věku v pořádku.

Řešili jsme to tak, že já jsem po ní chtěla jen nutné (povinnosti jako školu a pomoc doma si plnit tedy musela, přes to vlak nejel, ale v ostatním jsme ji maximálně nechali být). Když bylo potřeba něco řešit, řešilo se to přes otce, který pro ní byl v té době maximální autorita - takže bych asi částečně souhlasila s little-foxi, samozřejmě se musí s citem.

Asi po půl roce jí to přešlo, začala zase fungovat, ale byla prostě velká - je potřeba s ní tak jednat. Má dost samostatných povinností (zvládne třeba už komplexnější úklid, nákup, vaření, zajít do knihovny nebo na úřad, vyzvednout a obstarat malého…), na druhou stranu s ní jednáme prostě jako s velkou (ale pořád jako rodiče - nevím, jak to přiblížit, ale funguje to. Neorganizujeme jí příliš její volný čas. A chce to i na takhle velké děti si udělat dost času.

Eva