Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nezvládnu konec vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
1.11.19 08:35
Odejdi. Taky by ses tech detu nemusela dockat nikdy 
Ten chlap je buran a psychicky te nici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:04
@viky23 píše:
Odejdi. Taky by ses tech detu nemusela dockat nikdy
Nedejboze, aby se jich dockala s nim..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.11.19 09:06
Já vím, že to není lehké a bolí to, určitě to bude ještě nějakou dobu bolet. Asi tohle nechceš úplně slyšet. Já bych asi také nechtěla, ale teď už po zkušenosti z předchozího vztahu bych se k téhle věci postavila jinak. Jak už tu zaznělo, odejdi, tvuj přítel si tě nezaslouží a ty si nezasloužíš, aby se k tobě takhle choval. Neváží si tě. Možná když bys odešla, tak by teprve pochopil o co přišel. Chlapi takoví často jsou, jenže pak je pozdě, když už je ženská jinde. Ukaž mu, že na to máš. Možná by se měl spíš on nad sebou zamyslet, zda není nějaká chyba v něm. Hledá chyby jen v tobě a ty svoje nevidí, aspoň si to myslím. Tak se hlavně se drž 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.11.19 09:09
Nene, zakladatelko, makej na sobě, jak tu píšou jiní a zároveň tohohle pošli do oběhu. Mě si taky přítel 10 let nechtěl vzít, různé podmínky atd. Nápad vzít se 3 týdny po porodu a podobné. To jsem ho zase poslala někam já. Pak, až mu uvařím svíčkovou. Nejsem moc dobrá kuchařka. Tak jsem mu jí udělala a on si mě fakt vzal. Jsme spolu 15 let a musím říct, že asi dostal rozum nebo co a začíná se chovat normálně. Snad stihne být normální aspoň chvíli než začne dědkovatět a bude z něj nerudný důchodce. 
- Citovat
- Upravit
1.11.19 09:10
@viky23 píše:
Odejdi. Taky by ses tech detu nemusela dockat nikdy
Přesně a ještě horší varianta, mít je s ním. Pak už odejít nebude jen tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:16
To dáš, odejdi co nejdříve. Buď ráda, že děti nemáte o to to bude jednodušší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:41
Běž, běž a rozejdi se s ním, udělej to dřív, než to udělá on a ty na tom budeš psychicky ještě hůř. Čas všechno zahojí a URČITĚ se objeví někdo, kdo ti tou oporou bude
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.19 09:49
Tak teď mě pozorně čti. Měla jsem taky vztah osm let, z toho tak 3 roky byli krizové. Začali jsme spolu bydlet po šesti letech vztahu. On do té doby bydlel u rodičů (bylo mu 35), za to já od 20 bydlela v podnájmu se spolubydlícími. Ten vliv mamahotelu byl dost znát. No každopádně vztah byl dost podobný tomu tvému - byl citově ke mně chladný, nedával mi pusu, nepohladil, neřekl, že mě miluje nebo i jen za blbé mám tě rád bych byla ráda. Rozdíl mezi námi je ten, že mě neponižoval a bavili se zcela normálně. Jako dva spolubydlící. I jídlo jsme měli víceméně rozdělený. Doma na nic nehrábnul a dělal kolem sebe zbytečný bordel. Když jsem měla psychické problémy, tak ho samo od sebe nenapadlo umýt tu horu špinavého nádobí, co se kupila a nebo vyčistit podestýlku pod morčetem, takže tam začali růst houby a měl z toho srandu. Taky pravidelně každé pátky chodil chlastat a vracel se zlitej jak doga a začalo mi to hrozně vadit. Protože jsem neměla kam bych se odstěhovala - k rodině to nešlo a na podnájem jsem neměla našetřeno nic na kauci - tak jsem si už říkala, že takhle to bude navždy. Přeci jen, po šesti letech jsem dokopala chlapa pořídit si vlastní byt, který byl však psaný na něj, takže další kroky by měli být přeci svatba a děti. Jenže časem mi z té představy bylo zle. Tak jsem se jednoho dne zhroutila a svěřila se rodině. Přemluvili mě, abych šla do hypotéky na byt, že mi dodají finanční základ, ale nic světobornýho, takže dnes mám byt 1+1, ale je to moje a jen tak se ho nevzdám. No a rozchod jsem taky ve své úzkostné hlavě viděla dost tragicky, že beze mě bude v háji, umře hlady a já už nevím, proč jsem z dnešního pohledu z toho měla děsný strach. Taky ta citová složka, že jsem byla zvyklá na jednoho člověka a najednou se od něho odtrhnout, udělala svoje.
No když přišel den D, kdy jsem to ukončila, čekala jsem to mnohem horší. Rozchod proběhl dost v klidu, dohodli se, co si vezmu a co nechám a nedělal mi naschvály.
Smysl mého příspěvku je, že tvoje situace má řešení. Možná by stálo za to nechat si pomoct od své rodiny a nebo někoho, kdo ti je blízký a fakt jednoho dne to udělat. Nebylo to pro mě vůbec snadné. Asi tak dva týdny jsem nejedla, bylo mi zle, nemluvila jsem s lidmi, psychika se horšila a rozcházela jsem se tak, že jsem mu napsala sms, že se chci rozejít a že si o tom promluvíme a nakonec jsem doma nebyla dva dny. No tak snad to uděláš lépe než já. Budu držet palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
