Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nic mě nebaví, nic se mi nechce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Jolka86
11.2.22 09:09
Ty jsi velká chudinka, tady jsi napsala jen vše špatně, udělej to naopak nápis věci za které jsi vděčná.
- Citovat
- Upravit
11.2.22 09:14
No je to hormonální smršť, mám to podobně 
, krom toho jiný život na který jsme byli předtím zvykly, přejde to určitě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.22 09:14
O víkendu děláte co? Co takhle šoupnout dítě tatínkovi do kočárku a dvě, tři hodinky si udělat relax, naložit se třeba do vany a zkrátka si odpočinout? Myslím, že je to všechno jen o tom, že sis poskládala priority jinak a sebe odsunula až na poslední místo… A pokud prcek spí v kočárku, choď hodně ven, svižnou chůzí. Prospěje to psychice i tvé postavě. To tělísko bych asi řešila s gynekologem, vypadá to, že ti nesedí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.2.22 09:26
Já vůbec nevím, co to se mnou je. 1× za měsíc si přítel bere volno, já si zajdu na kosmetiku, manikúru - třeba tento týden jsem byla. Měla jsem 4 hodiny jen pro sebe. O víkendu chodíme s přítelem spolu na tenis. Tchyně každý týden hlídá, jsme spolu 2 hoďky jen sami. Ale stejně mám pocit, že je něco špatně. Syna miluji nejvíc na světě, stejně jako přítele, ale stále mám v podvědomí jakýsi blok.
- Citovat
- Upravit
11.2.22 09:27
@Anonymní píše:
Já vůbec nevím, co to se mnou je. 1× za měsíc si přítel bere volno, já si zajdu na kosmetiku, manikúru - třeba tento týden jsem byla. Měla jsem 4 hodiny jen pro sebe. O víkendu chodíme s přítelem spolu na tenis. Tchyně každý týden hlídá, jsme spolu 2 hoďky jen sami. Ale stejně mám pocit, že je něco špatně. Syna miluji nejvíc na světě, stejně jako přítele, ale stále mám v podvědomí jakýsi blok.
Možná bych zkusila psychologa.. Nebylo by nic ojedinělého, kdyby se ti rozjela poporodní psychóza ještě půl roku po porodu.. Pokud máš pocit, že tě všechno štve bez ohledu na to, že je to racionálně hloupost, tak moc neváhej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.22 09:47
Hele máš minimálně poporodní blues, hlídala bych si aby se to nepřehouplo do deprese - a obávám se že jsi od toho jen kousíček.
Není to tvoje vina - je to daleko víc biologie, než cokoliv jiného.
Primárě potřebuješ být na sebe laskavější a ještě chvíli počkat. Případně se vyspat…
Když budeš laskavější na sebe, tak to ve skutečnosti uvolní i ostatní napětí třeba s partnerem.
Projdi si web o poporodních mizerných stavech a přidej se na fb do místní skupiny - je dobrý se o tom pobavit s lidma co jsou v podobný situaci a nebo už se přes to dostali.
A teda kdyby se to horšilo a nebo se to nelepšilo - čím dřív zajdeš za psychologem/žkou, tím větší šanci máš, že se začneš vracet do normálu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.22 10:02
Rady už padly, já bych k tomu přidala snad jen to, že už pomalinku vykukuje jarní sluníčko, tak jak to jde, tak vylez ven a trochu se nabij. Teď po zimě je zakaboněný každý, pro mě je únor každoročně úmornej… 
Možná by stálo za to, se zeptat i gynekoložky, až tam půjdeš řešit to tělísko, ta by s poporodními stavy taky mohla mít zkušenost a třeba tě navede na nějakého šikovného kolegu z oboru
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.2.22 10:11
Všem děkuji za milá slova. Googlila jsem si pár článků o té poporodní depresi. Pod některé body bych se podepsala. V podstatě si neuvědomuji, jak dlouho to trvá. Přijde mi, že to přichází tak nárazově. Jednou jsem šťastná a veselá, a najednou mám chuť vraždit (tohle je nadsázka). Ven se snažím chodit, zítra chceme jít celá rodinka na delší procházku, tak mi to alespoň trošku možná vyčití hlavu.
- Citovat
- Upravit
11.2.22 10:44
Nehledej v tom nějaký deprese a chorobné stavy. Prostě je konec zimy, jsi stále zavřená s dítětem, koho by to bavilo. Ve skutečnosti se ti neděje vůbec nic. Na tohle pomáhá jedině se nad tím povznést, říct si, že o houby jde a věnovat se něčemu, co má aspoň trochu smysl - třeba vymyslet nějaké překvapení pro muže, něco společně podniknout, víc se ponořit do toho podnikání nebo začít něco nového - kroužek s miminem, začít hubnout, naučit se něco nového. 
Mě třeba často nakopne uvědomit si, že lidi řeší fakt hrůzy a já mám jenom nějaký momentální splín, jsem nevyspaná, hormony - jinak se máme báječně, tak proč se v tom utápět, bude líp. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.2.22 11:00
Já jsem taky necelý půl rok po porodu a stavy jsou jednou lepší, jednou horší. Beru to tak, že je to asi celkem přirozený a neupínala bych se na nějaký deprese a snažila se soustředit na to, co ti dělá radost. 🙂 U mě je to moje dcera, i když jsem na pokraji sil, tak stačí, aby se usmála a já zase vyměknu. 😁 Navíc jsem na malou sama a hlídání jsem za toho půl roku měla tak 4× na 2 hodiny, takže vím, o čem mluvíš. Chodila bych hodně ven, to pomáhá mně jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Hlavu vzhůru, bude to jenom lepší, uvidíš. 🌸
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Všem přeji krásné ráno, jdu si sem postěžovat. Zjišťuju, že to na mě všechno padá.
Tělo
Jsem půl roku po porodu. Jasně, že je normální, že se těhotenství a následné mateřství na tělu podepíše. Ale momentálně mám takové stavy, kdy v koupelně tajně brečím nad tím, jak mám po kojení povislá prsa, že mám stále roztáhlou pánev a nevypadá to hezky, že mi visí kůže na břiše… Do toho jsem si na konci šestinedělí nechala zavést tělísko. Dalo by se říct, že od té doby vkuse špiním, až krvácím. Občas mě z toho i bolí břicho. A do toho mi nesedí vůbec tampony. Ať zavedu jakoukoliv velikost, stejně ho za pár minut vytahuju s tím, že je plný, přitom po vytažení je úplně čistý. Jsem z toho špatná už jen z principu, že gynekolog říkal, že dle výšky sliznice, bych menstruovat neměla.
Přítel
S přítelem je to teď taky na nic. Pracuje denně od 9 do 18 hod, celý den jsem tak se synem sama. Večer, když přítel přijde, odevzdávám mu syna, ať ho alespoň okoupe, a pak oba usneme na gauči. O sexu se u ná nedá vůbec mluvit. Absolutně nemám chuť - nevím, jestli to není třeba i tím tělískem. Poslední dobou mám hlavně i stavy, kdy mi přítel leze totálně na nervy. Stačí, když se mě na něco zeptá, něco udělá jinak… hned vybouchnu, seřvu ho.
Práce
Začala jsem si teď k mateřské přivydělávat. Dělám handmade věci. Jenže celý týden jsem řešila, že poslali špatně zboží, se kterým pracuji. 3× jsem to posílala na reklamaci, 3× mi to poslali špatně. Včera jsem měla odesílat objednávky, ale poslala jsem sotva půlku, a to jsem ještě ani nebyla s výrobky 100% spokojená. (Což ale bylo možná jen z principu, že se všechno se…)
Dítě
Syn je miláček, ale čím je větší, tím chce víc pozornosti. Doma tak skoro vůbec nic nestíhám. Je tu fakt čurbes. Malý chce mou veškerou pozornost, nemáme to miminko, které si dokáže hrát v postýlce a povídat si. Teď ještě do toho rostou zuby…
No, co si budem, jsem na pokraji sil. Hlavně psychických. Asi potřebuji jen slova útěchy, že to přejde, nebo nevim
.