Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozjela se Ti deprese, objednej se co nejdříve na psychiatrii. Nemusí to mít žádný konkrétní důvod, stačí chemická nerovnováha v mozku, nedostatek serotoninu.
Deprese. Minimálně to tak vypadá. Nejsem lékař.
Zítra zajdi k obvodnímu, i on může napsat antidepresiva než se dostaneš někam k psychiatrovi. Ale nečekej, bude to jenom horší. Léky ti pomůžou a bude zase dobře ![]()
Znám to - podobně mi bylo před 3 lety. pomohla mi psychoterapie, rozhodla jsem se odejít z práce, začít podnikat v novém odvětví.
sice to dopadlo jinak (nečekané vytoužené těhotenství, podnikání v gastronomii a covid,…) než jsem čekala, ale deprese zmizela. Už jsem jenom vyčerpaná, ale veselá.
Nejdřív sjem kontaktovala praktickou, ta vyloučila zdravotní problémy, dala mi neschopenku a já začala pracovat s pschoterapeutkou. N azačátek jsem měla i antidepresiva na usnutí.
Tohle vypadá na pěkně rozjetou depresi (z vlastní zkušenosti). Nic neodkládej a zajdi k Dr. Dokáže se to stupňovat celkem rychle.. Zkrátka není na co čekat.
Nemůžeš za to… je to opravdu otázka Mozku, neodkládej NIC!! potřebuješ nasadit AD, uvidíš, jak se ti během pár dní uleví, věř nám!
Máš deprese. Hlavně neodkládej vyhledání odborné pomoci! Věř mi, mám s nimi bohaté zkušenosti a pomůže ti jedině vhodná léčba. Pokud to nebudeš řešit, tak se to bude zhoršovat a jednoho dne zjistíš, že stojíš uprostřed cesty a když budeš mít štěstí, tak to auto co pojede proti tobě zastaví.
Příspěvek upraven 13.07.21 v 22:32
Souhlas s holkama. Jen bych dodala, ať nezůstaneš jen u prášku. Chce to i dobrou terapii, abys došla k tomu, co to spustilo, nebo spouští. Drž se.
Ještě ti poradím, kdybys měla čekat někde na nějaký termín a vážně ti bylo psychicky hodně zle, zajeď si na krizové centrum. Jsou tam úžasní a vážně ti poskytnou rychlou pomoc. Centrum krizové intervence mi zachránilo život a to hned dvakrát. Jsou tam 24 hodin denně.
U me je to normalni. Beru prasky uz druhym rokem. Brala jsem je kdysi, pak prestala, brala, prestala… Proste je v mozku neco spatne. Nikdy jsem nemela tezky zivot, celkem normalni, mam dvouletyho chlapecka, pritele, se kterym jsme 12 let, ale na tohle uz jsem trpela jako dite a po porodu se to zase zhorsilo. Zijeme v zahranici, takze jsme byli / jsme na to celkem sami (do toho covid). Vzdycky, kdyz tohle prislo, jsem koukala jen na cesky serialy, protoze jsem nemohla cizi jazyk ani slyset. Mozek to proste nebral a chtel vsechno co nejjednodussi. Do toho desny vycitky, jak se mame dobre a ja jsem furt nespokojena, jen sedim a bulim a snazim se tvarit, ze se nic nedeje, smat se, kdyz se to ocekavalo, ale vzdycky to bolelo. Furt strasna krec. Ve vsem vsude. Myslim si, ze je to i hodne o tom, ze clovek ztrati kontakt sam se sebou. Mozna vis, co chces a co by ti udelalo dobre. Ja jsem si vzdycky prala v tomhle stavu zdrhnout a byt sama se sebou, dat si SAMA sklenicku vina, SAMA dobry jidlo, odjet nekam, kde se me nikdo na nic nebude ptat, kdy budu moct byt zase SAMA sebou a treba jen nekde sedet a bulet. Je to slozity a kazdy to mame jinak. Pak prijde “praskove” obdobi a ani si nevzpomenes, jake to je, kdyz je spatne a v cem to vlastne vazlo. U me to vzdycky vazlo ve “vsem” a vzdycky to odnasel nejvic partner, i kdyz se po tolika epizodach, nikdy ke mne neobratil zady. Jinak to taky muze delat obycejna unava. Kazdy mame ten prah postaveny jinak. Urcite najdi odbornou pomoc a neboj se prasku. Kvalitni psychoterapie je taky super, hlavne te tam nikdo nehodnoti, neodsuzuje. Je dobry nekdy slyset, ze treba pro ten tvuj stav mas duvod a ani si to neuvedomujes.
Deprese. Je to nemoc a je třeba to léčit.
Zajděte za lékařem, klidně mu to přesně takto popište…
řešení je, a tím řešením je léčba deprese…
Deprese asi máte, ale nesouhlasím s léky. AD není cesta. Sama jsem do deprese upadla vloni. Rozjela se mi panická porucha. Místo AD jsem vyhledala psychoterapeuta a začala se sebou něco dělat. Jsem po roce a pár měsících bez depresí, naučila jsem se vyhranit se a odpočívat. Přeji šťastnou ruku při výberu terapeuta
Ahoj, poslední měsíce toho bylo na mě moc… mám dítě, přítele se kterým jsme 10 let.. a poslední týden se cítím hodně vyčerpaná, fyzicky i psychicky.. nemám žádnou radost, necítím štěstí ani smutek. Strašně mě to frustruje, nedokážu to popsat slovy ani to ze sebe nějak dostat. Nevím už co mám dělat… říkám si že zítra to bude lepší ale není. Dělám jen to co musím, nic mě nebaví… vůbec nic. Nebaví mě ani mluvit, neberu telefony.. Každý volá příteli co se děje, ale já prostě nemám energii se o něčem bavit nebo vysvětlovat proč se nechci bavit. Nejradši bych se pořádně opila a na vše zapomněla… chtěla bych se na chvíli zbavit veškeré zodpovědnosti. Mám pocit, že se dusím, jakoby mi někdo seděl na hrudi a těží mě to. Pořád bych jen spala, čumím na stupidní seriály abych se zkusila soustředit na něco jiného ale nic nepomáhá.. Otravuju přítele když je venku s kamarádem nebo v práci.. Nedokážu vydržet sama se sebou. Co se to se mnou děje?? Chci být normální ale nejde to. Chci si užívat syna, chci mít radost ze života.. Nechápu co je špatně
Zažil někdo něco takového? Co vám pomohlo?