Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ničím nám manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.7.17 12:16
A manzel o Tom vi, co te tak trapi? ja bych asi pokracovala v terapii, protoze to co mas Doma ty, chce pulka zenskych. ten chlap je poklad, bylo by skoda poslat ho do obehu. Prijde mi, ze ti chybi sebelaska ve vsech moznych smerech. A pokud je kamen urazu odchod taty se sestrou ba naopak bych se snazila se s nimi sejit a stare krivdy si vyrikat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
28.7.17 12:21
@svycarka ano, ví.
snaží se, moc se snaží pomoct mi…je to moc hodný člověk
- Citovat
- Upravit
28.7.17 12:23
Zdravím zakladatelko, máme velmi podobný osud, aspoň to tak cítím.
Mně je sice 21, děti nemám, ale naprosto chápu co cítíš a prožíváš.
Jestli chceš, tak napiš sz a můžeme to probrat, hodně sil. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 12:29
Doporučila bych najít někoho v okolí kdo se zabývá rodinymi konstalecemi. Tam spoustu věci odblokujes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ontar
28.7.17 12:36
Nejsi nic mimořádného…normální ženská…dříve, nebo později si svého hodného partnera přestane vážit a začne ho považovat za nudného moulu…hodně ženských touží po drsňákovi se zlým kukučem a když pak od něho dostanou na budku, tak kňučí, jak je ten svět zlej a nespravedlivej…ale jako léčebná terapie to většinou je úspěšné a lze to doporučit…
- Citovat
- Upravit
28.7.17 12:42
@Anonymní píše:
Však to…proto si zaslouží něco lepšího než jsem já
spatna odpoved..zaslouzi si prave tebe, protoze se pro tebe rozhodl, vytvorili jste rodinu, milujete se… Ale chapu, ze za tim vsim je nekde nejaky tvuj skryty demon a dokud ho neporazis, bude tu. Nasla bych pomoc, jakkoukoli. Dr.,cisteni caker…co ja vim. Drzum ti moc pesti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.7.17 12:49
Cesta k úspěchu je už jen to, že sis uvědomila problém, že tvé psychické rozpoložení není úplně v pořádku a vlastně vnímáš, že tvoje myšlení není v pořádku. Chce to jen porazit toho démona, co máš v hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
elibro
28.7.17 12:55
Psychologa teda nemáš za sebou, ani náhodou. Jestli jsi v první terapii rozklíčovala vzorce z dětství, tak to jsi zvládla začátek. Blbě je ti furt, takže zpět do psychoterapie. A vyděržaj. To není paralen, to zabere čas a dá to práci… Zjevně si toho na zádech sebou táhneš hodně. Pokud ti z nějakého důvodu nevyhovoval předchozí terapeut, najdi jiného. Na tom není nic špatného - naopak, někdy člověk potřebuje jiný pohled. Nebo třeba chlapa místo ženské a tak. Více k tomu, jak se vrátit do terapie a využít ji naplno kdyžtak v SZ.
- Citovat
- Upravit
28.7.17 13:24
A terapii si ukoncila jako proc? 
Deprese ti diagnostikovana teda nebyla?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kobliha51
28.7.17 18:40
Gratuluju všem, kteří pochopili, co vlastně chceš. Já ne. Nechceš to nějak shrnout? Co tedy vlastně děláš tak hrozného? Chtěla bys začít žít jinak a nevíš jak. Opravdu nevíš? Když víš, co je špatně, určitě víš, jak by to mělo být jinak. Zkus si to nějak jednoduše v bodech napsat, bez té omáčky. Jestli takhle mluvíš se svým chlapem, musí z toho být jantar. Jedině, že tě vůbec neposlouchá. To taky může být. Jen jsi napsala, že jsi žárlivá. Vůbec nevím, co to má společného s tím, že jsi podle tebe špatná matka. Srovnej si to trochu v hlavě, jestli tedy můžeš. jestli nemůžeš, tak ať ti to srovná odborník.
- Citovat
- Upravit
Verun83
28.7.17 19:06
Tyhle mucednicky vylevy nesnasim.
Uz nejsi mala holka, ktera proziva tezke detstvi. Mas muze a deti. Zacni zit pro ne. Odpust tem, kteri v tobe zanechali ranu. Aby se taky nestalo, ze se jednoho krasneho dne chlap sebere, s tim, ze s takovou fnuknou uz nechce byt.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.7.17 21:33
Je mi to moc líto, že máš za sebou tak smutné dětství. Věř, že takových lidí je velmi mnoho. Záleží na tom, jak se k tomu postavíš. Moji rodiče byli oba alkoholici. Já jsem byla nejstarší z dětí, tak jsem to odnesla asi nejvíce. Nebudu zacházet do podrobností, bylo by to moc smutné čtení. Díky Bohu, mám taky velmi hodného manžela, který mi moc pomohl. Ale nejvíce ze všeho mi pomohla víra v Boha. Jestli chceš, přečti si Nový zákon. Tam jsem našla odpověď na všechno, a naději pro můj život, odpuštění všech hříchů. Ať tě tíží cokoliv, předej to Bohu, on může odpustit každý hřích, a taky dává sílu k tomu, abychom mohli i my odpustit každému, ať nám udělal cokoliv. Pokud budeš chtít, můžeš prožít kvalitní život, stačí si jenom uvědomit, že to co bylo, je už pryč, to nemůžeš ovlivnit, ale můžeš ovlivnit to, co bude. Dostala jsi od Boha hodného manžela, děti, máš krásnou rodinu. To je velký dar. Raduj se z toho, a užívej si to. Zasloužíš si to nejlepší, co ti život může nabídnout. Rozdávej kolem sebe radost, a lásku. Tvůj manžel a děti si to jistě zaslouží taky. 
- Citovat
- Upravit
30.7.17 21:41
Nějak nerozumím co tedy chceš? Víš co tě trápí, víš že chceš žít jinak, odmítáš manželovu lásku ale zárovenˇse bojíš že odejde 
Už nejsi malá holka a nemůžeš litovat sama sebe coby šestiletou copatou holčičku. Zkus udělat tlustou čáru za svou minulostí, dětstvím a začni se dívat na život z té lepší stránky. A ano, děti vnímají, nechceš aby jednou v dospělosti měly stejné nebo podobné pocity jako ty že? Tak konec litování a hlavu vzhůru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Manžel není ideál, ale kdo je, že?
Doma pomůže, je ten nejlepší táta, zodpovědný, pracovitý, dětem čte, hrá si s nimi, koupe, doma uklidí, navaří…moc ho miluji a vážím si ho za spoustu věcí.
Nás vztah by byl snad ideální, kdybych nebyla taková jaká jsme.
myslím, že o rodinu se starám, že nejsem špatná máma..manžel mi dokola opakuje že jsem tou nejlepší mámou, že si mně váží a že mně miluje.
Ale já jeho lásku odmítám. Pro pocit, že si ji nezasloužím. Že si zasloužím hnusného chlapa, který si mě nebude vážit a nebude na mně tak hodný jako ten můj.
Divím se, že nehledá jinde. Vím, že jsem jeho životní láska a první žena…těžce se mi o tom píše.
Zlobím se na sebe, že nedokážu poručit své duši, pocitům, nebo co to je..odmítám ho a tím trestám především sebe, jeho… A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ DĚTI, KTERÉ nejsou hloupé, vidí, slyší, vnímají. přenesu svoje problémy na ně? Budou žárlivé po mámě? Dá se ty vzorce převzít od rodiču? Nebo si utváříme jenom své vlastní? A jak je změnit? Nejde to..
nechápu důvod proč to dělám nerozumím sama sobě.
doporučíte psychologa, to mám za sebou…příčina pravděpodobně v dětství…a co z toho, čím jsem starší tím víc se mně dotýká moje dětství?
Proč čím jsem starší tím je to horší? Celé dětství jsem možná lhala sama sobě, že nevadí, že mi odešel otec i s moji sestrou, kterou jsem nevídala roky…musela jsem být i jako malá holka silná a nebrečet, protože mamka byla na dně…chodila jsem do první třídy a až ted když se zadívám zpětně na takovou malou holčičku copatou čím si procházela..tak je mi ji líto.
s otcem se nestýkám, s mámou taky nic moc..ségra byla vychovávaná úplně jinak, má jiné hodnoty a jiné postoje k životu…
Jít dál šŤastná a spokojená sama v sobě, se svým životem, vyrovnaná, přijmout své chyby a nedostatky, své omyly a chyby, odpustit sobe, ostatním…ale já to nedokážu…možná nejsem dostatečně schopná lásky…nemyslím, že tohle jsou deprese..
je to takový pocit nicoty v sobě, černé duše(ještě z detství kdy jsem dělala co jsem neměla) a tu černotu nosím v sobě, vyčítám si, co jsem dělala jako malá a neměla dělat…
ach…nevím jestli se dá pochopit co píšu…chtěla bych vykročit a začít jinak..jinak žít..ale já nevím jak.
Moje rodina je pro mně vším.
Miluji své děti a miluji muže.
Bojím se, že jednou bude všemu konec, že mé nálady a trápení už přestane zvládat a půjde tam, kde se žije lehce, svěže a bez pout.
Jaké alternativy vyzkoušet?
Děkuji za přečtení