Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne, ale manžel, když ho něco/někdo probudí, je mimo klidně hodinu ![]()
U prvního jsem to měla úplně stejně, teď s druhým jsem někdy tak unavená (ale z toho staršího
), že už to tak rychle nejde. Ale přesto vylítnu rychle. U nás to má ale i manžel. ![]()
Tak jsem asi normální, já už jsem se bála jestli nejsem třeba přehnaně úzkostlivá ohledně své dcery
Já si myslím, že je to tak všechno najednou. Nechceš nechat brečet, nechceš vzbudit manžela, sousedy. A zároveň, čím díl pláče, tím hůř potom usíná. Neboj, jsi normální, starostlivá matka
![]()
@Anonymní píše:
Holky mě se teď vstává že když malá v noci začne plakat tak já hned vylítnu a upřímně řečeno ani nevim co se stalo a proberu se až když jí držím v náručí, přítel mi říkal že hned jak malá začne brečet tak já vylítnu a vezmu ji do náruče ale že kolikrát mu přijde že ještě spím a mě teda taky když si uvědomím že mám malou u sebe až po pár vteřinách co jí držím, prej se už i stala situace kdy malá začala brečet, já se zeptala přítele co se děje a než stihnul rozsvítit lampičku tak jsem stála u postýlky. Nestalo se vám něco podobného? přijdu si jak magor ale přítel říkal (s mírným humorem) že to jsou nějaký podvědomý mateřský pudy
Přišlo mi minimálně do roku a půl věku dítěte, že spím jen napůl. Jedno ucho pořád poslouchalo. Stalo se, že jsem několikrát v noci kojila a pak se mě růžolící vyspalý tatínek ráno ptal, jestli jsem krmila. Prostě se přestal při jemném zavrnění dítěte budit a já byla hned auf, jakmile kvíklo. Aby právě ve 3 nevzbudilo celý dům.
Já bych řekla, že normální mateřský pud. Jsi rozespalá a prostě si to nepamatuješ. mám to taky tak, že kolikrát nevím jestli jsem vstávala a nebo ne. Syn se mi hodně budí i teď v devíti měsících
a mého chlapa nic nevzbudí, zato já se proberu vždy chvíli předtím než se syn probudí. Ale čím je syn starší tím pomaleji reaguji.
Já teda ne že bych při vstávání spala a nevěděla o sobě. Ale na to, že normálně spím jak pařez a neprobudí mě ani požární alarm, tak s dětma do cca roku a půl jsem byla vzhůru na první kníknutí.
No jasně - evoluce. Máš geny těch svých praprapraprapra babiček, který děti přežily proto, že se jejich matky dokázaly vzbudit, když hrozilo nebezpečí.
No a to že už nebezpeční tak sto let nehrozí si fyziologie lidského těla prostě neumí všimnout.
No ja spim s dcerkou, nekdy se zdrzim u manzela v loznici( usnu) a pak to mam stejne jako ty. Uprimne, fungovat takhke kazdou noc, tak.me jebne. Desne me u toho vylitne adrenalin, cela se klepu. Takhle spim u ni a mam klid. Budim se 1-3× za noc, ona treba ani ne. A to ji jsou 3,5. Proste kvocna. Jestli by ti to taky nepomohlo. Evidentne te trapi, ze by plakala v noci sama. A neni duvod…
Holky mě se teď vstává že když malá v noci začne plakat tak já hned vylítnu a upřímně řečeno ani nevim co se stalo a proberu se až když jí držím v náručí, přítel mi říkal že hned jak malá začne brečet tak já vylítnu a vezmu ji do náruče ale že kolikrát mu přijde že ještě spím a mě teda taky když si uvědomím že mám malou u sebe až po pár vteřinách co jí držím, prej se už i stala situace kdy malá začala brečet, já se zeptala přítele co se děje a než stihnul rozsvítit lampičku tak jsem stála u postýlky. Nestalo se vám něco podobného? přijdu si jak magor ale přítel říkal (s mírným humorem) že to jsou nějaký podvědomý mateřský pudy