Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Přidávám se k depkarum. Syna letos čeká operace, po které bude asi 8-10tydnu na vozíku. Syn má ADHD a PAS a neleží ani při horeckach… Netuším, jak to dáme, mám z toho až paničkou hrůzu…
Uf, drzim palce! ![]()
Tak se přidávám. Ale na mě to spíš padá z důvodu, že jsme strávili několik posledních dnů s úžasnýma lidma, ať už vánoce, svátky…a teď je před námi takové prázdno. Všichni zas budou mít kupu práce, rozjedou se do svých domovů, tolik se neuvidíme a už teď je mi smutno, jelikož ještě včera to bylo super a teď leden, všichni už doma střízliví a připravují se na pracovní týden…nemám ráda leden, je takový ponurý, už aby tu byly letní grilovačky ![]()
@Anonymní píše:
Po 18 letech mne ceka tento rok stehovani do rodného statuBohuzel jdu nedobrovolne, na mnazelovu zadost. jsem z toho spatna a casto placu, pac ten ziju tam kde jsem vzdy jako dite snila, ze budu zit. Navic to z dlohodobeho hlediska znamena, ze prijdu i o svou milovanou praci, kterou nelze v te krajine delat - neni tam tento obor na tak odborne urovni veden. Takze depka jak blazen - jdu tam kam nechci, budu si muset hledat novou praci - ktera bude najisto ohooodne hure placena nez jsem zvykla, navic jdeme bydlet na samotu kde k nejblizsimu kramu je cca 7 km a ja nemam vodicak
Takze se vubec ale vobec netesim a mam silene obavy jak tohle dopadne.
A proč se toho vzdávaš? ![]()
@Anonymní píše:
Po 18 letech mne ceka tento rok stehovani do rodného statuBohuzel jdu nedobrovolne, na mnazelovu zadost. jsem z toho spatna a casto placu, pac ten ziju tam kde jsem vzdy jako dite snila, ze budu zit. Navic to z dlohodobeho hlediska znamena, ze prijdu i o svou milovanou praci, kterou nelze v te krajine delat - neni tam tento obor na tak odborne urovni veden. Takze depka jak blazen - jdu tam kam nechci, budu si muset hledat novou praci - ktera bude najisto ohooodne hure placena nez jsem zvykla, navic jdeme bydlet na samotu kde k nejblizsimu kramu je cca 7 km a ja nemam vodicak
Takze se vubec ale vobec netesim a mam silene obavy jak tohle dopadne.
Proč si to děláš ještě těžší? Pláčeš, představuješ si, že nebudeš mít práci, že nebudeš šťastná, že nebudeš mít vůbec nic…
Víš, že to co si přeješ, to dostaneš? V tomhle rozpoložení dostaneš to, na co pořád myslíš.
Co kdybys to vzala jako výzvu? Protože jaké si to sama uděláš, takové to budeš mít. ![]()
@Anonymní píše:
Přidávám se k depkarum. Syna letos čeká operace, po které bude asi 8-10tydnu na vozíku. Syn má ADHD a PAS a neleží ani při horeckach… Netuším, jak to dáme, mám z toho až paničkou hrůzu…
Držím palce, ať to společně zvládnete, nebude to jednoduché, těžké by to bylo i u zdravého dítěte, posílám hodně sil ![]()
Kluci, když byli malí měli ADHD, ale bez další dg, nebyli upoutáni na vozík, ale i tak to bylo kolikrát náročné, ale vyrostli z toho.
No, já jsem se rozbrecela po přípitku, a pofňukavala jsem pak dobrou hodinu. Pamatuju si ještě úplně živě loňský Silvestr a mám pocit, že čas plyne hrozně rychle. Mám se tak moc dobře, že si moje hlava mysli, že to není zadarmo, že se musí něco stát
loni mi umřeli tři známý lidé bylo jim jen 23 a 27 a 60 tak to semnou zamavalo asi… zemřeli na nemoc, rakovinu, ne tragicky…
Mně se v listopadu narodil druhý syn. Takže mám v plánu letošek ve zdraví přežít, to mi bude stačit 😁
Přeju vsem klid a žádné bolesti. ![]()
Minulý rok byl takový zvláštní. Začátek dobrý, od jara to šlo do kytek, především po pracovní stránce. Trvalo mi ještě několik měsíců než jsem nejen já, ale další moji kolegové pochopili, že bojovat proti hloupému člověku je zbytečná práce. Změnila jsem místo, konečně snad pochopila, že chlap po kterém jsem toužila, za to absolutně nestojí ![]()
Loňský rok považuji za velmi těžký. Syn měl velký úraz páteře, 7 týdnů jen ležel, ale je v pořádku. V práci to bylo všelijaké, pracovní náplň super, naučila jsem se nové věci, to mám ráda, ale po stránce kolektivu je to teda hodně nepříjemné. V osobním životě se mi vcelku dařilo, udělala jsem si rekvalifikaci plus další dva kurzy, teď od února se chystám začít přivydělávat tím, na co jsem se rekvalifikovala. Nikdo mi neumřel, rodiče jsou zdraví, v jádru žádné problémy… ale pronásleduje mě pořád taková nespokojenost, vyhořelost, lenost,… myslím, že se hlásí můj věk. Vím to o sobě, vím, co mi vadí, ale nechtělo se mi to řešit. Nepovedlo se mi se nahodit na zdravější stravu, ráda bych pár kilo zhubla…
Nicméně dneska jsem plná odhodlání začít všechno řešit, tak doufám, že mi to odhodlání vydrží… ![]()
Minulý nebyl nicmoc, tak letošní bude lepší, bude takový jaký si ho uděláš.
Pro mě loňský rok byl přelomový, z části velmi náročný, pak se to zlomilo k dobrému. Letošní rok bude hektický, spousta důležitých akci, ale vstupují do něj šťastná a těším se moc.
Mrzí mě, co někteří prožíváte, nemoci nebo úmrtí
Přeju vám hodně sil.
Jak se někdo ptal na můj věk, tak mi bude 25, takže žádná stařena nejsem. Spíš si přijdu tak nějak sama, s nikým si moc nerozumím, mám to tak už asi od puberty. Vždycky jsem byla dost outsider, asi mi chybí nějaké sociální dovednosti. Ráda bych si našla někoho do života, ale nevím, jestli se mi to podaří.
Zdravím, depku nemám. Mám co jíst, kde spát, jsem zdravá a můžu pracovat. Může být i hůř. Takže všem, co jsou na tom podobně, přeji, aby pochopili, co je v životě důležité.
@MartinaIrena píše:
Zdravím, depku nemám. Mám co jíst, kde spát, jsem zdravá a můžu pracovat. Může být i hůř. Takže všem, co jsou na tom podobně, přeji, aby pochopili, co je v životě důležité.
Asi tak.. vetsina jen fnuka, ale nema snahu ani nic menit nebo se snazit.
@Anonymní píše:
Po 18 letech mne ceka tento rok stehovani do rodného statuBohuzel jdu nedobrovolne, na mnazelovu zadost. jsem z toho spatna a casto placu, pac ten ziju tam kde jsem vzdy jako dite snila, ze budu zit. Navic to z dlohodobeho hlediska znamena, ze prijdu i o svou milovanou praci, kterou nelze v te krajine delat - neni tam tento obor na tak odborne urovni veden. Takze depka jak blazen - jdu tam kam nechci, budu si muset hledat novou praci - ktera bude najisto ohooodne hure placena nez jsem zvykla, navic jdeme bydlet na samotu kde k nejblizsimu kramu je cca 7 km a ja nemam vodicak
Takze se vubec ale vobec netesim a mam silene obavy jak tohle dopadne.
Jak to, ze te manzel nuti? Pokud jsi sobestacna a zvladla bys to bez manzela, tak bych doost premyslela…