Novorozenec a divoké batole

563
3.7.06 14:38

Novorozenec a divoké batole

Ahoj holky,

čekáme v lednu druhé miminko a tak se chci poradit s maminkami, které jsou na tom podobně. Andrýsek je takové dost divoké dítě, pořád by někam šplhal a něco podnikal a pokud nemá vyloženě náladu si v klidu hrát (když ji má, dokáže si dlouho stavět kostky nebo prohlížet knížky), tak ho v klidu prostě neudržím. Jak to děláte, pokud máte doma malé miminko, které potřebujete kojit atd a k tomu větší rozlítané dítě. Dá se to nějak zvládnout? Doufám, že se Andrýsek trochu uklidní, než se mimi narodí. Budou mu v té době 2,5 roku. Navíc má teď prima vztekací období.

Díky za rady!

Ulrika

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

4035
3.7.06 14:43

Šmankote Ulriko, mluvíš mi z duše…chceme se též vrhnout do podobného pekla a zatím teda přesroční batole už divočí, takže to bude asi u nás stejný… …čekám napnutě na zkušenosti zkušených…
NiKi

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
354
3.7.06 15:30

Hmm,to by mě taky zajímalo jaké to je, brzy se dozvím v praxi. Bětka je hóóódně živá,ale myslím, že to půjde. Zvládly to všechny ostatní maminky živých dítek, já musím taky. :wink:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
9868
3.7.06 15:35

Holky, kouknete do diskuse skorodvojcat - vsechno tohle se tam resilo :) A nebojte se divokych starsich deti - bude to fajn :)
L.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
563
3.7.06 15:50

Lesino, díky za tip. Kouknu tam. Já se celkem nebojím, akorát z toho kojení mě trochu mrazí. Kdo bude sundavat moje starší dítě z lustru, až budu kojit :D ?

Ulrika

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
97
3.7.06 16:01

Ahoj,
tak já mám dost čerstvé zkušenosti, neboť mám doma 2 letou holčičku a 1m. klučinu. Holčička je taky dost živá a tak je to někdy náročné, ale v podstatě se dá říci, že když jsme sami, tak poslouchá více. Když kojím jde si ke mě sednou, vždycky jí vezmu oblíbenou knížku a čteme si nebo jí pustím na tu dobu video s Dadou, které miluje a ona si tancuje a zpívá a já zpívám s ní. S krátka se snažím jí zaměstnant, aby mi neběhala po bytě. Horší to je venku na hřišti, ale dneska se našla fajn maminy, která mi j na tu chvilku pohlídala, aby nespadla atd.
Zvládnout to jde, ale někdy je to na nervy. Taky vím, že doma se nemá o co ublížit, takže když mi zmizí z očí, tak to zas není tak hrozný. Taky jí zapujuji, jako podej plínku, vyhoď ji, vyber bráchovi bodýčko, ponožky atd. Zatím jí to baví a brášku miluje, až jí musím hlídat, aby ho neumazlila.
Tak pevný nervy,
pa Monča + Niki + Luky

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
436
3.7.06 20:13

Ahoj Ulriko,

chápu tvoje obavy, já jsem se taky strašně bála, jak to zvládneme. Ale neboj, je to docela v pohodě, holkám byl rok a 7 měsíců, když se nám narodil Martínek a mám pocit, že tím okamžikem hrozně dospěly..:o)) Když jsem kojila, většinou jsme taky četli, anebo prostě jen povídali, většinou nebyl problém. A jak tady už holky psaly, když mi utekly po doma, tak to bylo v pohodě, protože jsem věděla, že se jim nemůže nic stát. Vůbec se neboj, je naopak krásné pozorovat jak už spolu děcka komunikují, jak se marťas hrozně snaží být pořád s holkama a hrát si s nimi. Je to úžasný.

Tak přeji pohodové těhotenství a nejhodnějšího brášku.

Evásek a prťata

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
342
3.7.06 20:29

Tak přesně tuhle kombinaci mám doma…šílenou Anču a sladkou,mírnou Jůlu…to není naddržování miminku,to je prostě fakt…

První měsíce jsem uvažovala nad tím,kam budu dítě odkládat…napadla mě klec…aby za ní ta starší nemohla…vyřešila to cestovní postýlka :wink:

A postupem času,jak sílila moje mladší ratolest,tak jsem ztrácela obavu…a dneska je to úplně v pohodě,Anča si dává (celkem) bacha,Jůla je teda ještě ležáček,takže jí neleze do hraček…ale vzhledem k tomu,že jí je Anča sama nosí,tak to nebude tak hrozné…

Celkem nám pomohla panenka,kterou Anča dostala ještě před porodem,tak nějak si to spojila…a chovala se k panence,jako já k Jůle…a když žárlila,tak na mě,že se jí nevěnuju…ne na Jůlu,jako původce…
a ještě trocha prozíravosti…už v těhu jsem Anču učila,že si občas musí hrát sama…

Jde to opravdu,chce to velkou dávku optimismu a síly,ale určitě se to vrátí,holky mi aspirujou na super tandem :lol: :lol: :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
966
3.7.06 21:23

Ulriko, zvládneš to. A bude to krásný. První dva měsíce budou možná dost záhul (ale možná taky ne) a pak už bude jen a jen líp :D
Posílám ti jednu motivační fotografii…

Makýš a Tygříci

http://rodina.cz/…houpacce.jpg

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
173
3.7.06 21:48

test

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2793
3.7.06 21:59

Ulriko,neboj,zvládneš to.
Mám stejný věkový rozestup,když jsem otěhotněla,měla jsem depky,jak to s tím rozjetým dítětem zvládnu.Nechtěla sama jíst,nebavilo ji sedět u pohádky,sama se zabavila sotva na pár minut.Během těhu ale holčička trošku „dospěla“ a když jsem byla v 7.měsíci,jakž takž jsem si dovedla představit,že to půjde.
Jasně,někdy je to šílený,.kojíš,do toho tě zezadu požďuchává starší dítě,někdy jsem byla na nerv,ale nebylo to zas tak děsivý.
A teď si už holky(pokud Klára nedělá ségře naschvály) docela spolu hrají,dělají blbinky a je to fajn.

Makýš,fotka je kouzelná,ještě se mi moc líbila u vás v galerce ta se spícíma klukama na kočárku.Jeden nahoře,druhej dole :D :D

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
563
3.7.06 22:06

Ahoj holky,

moc děkuju všem za podporu!

Makýš - fotka je opravdu silně motivační :D . Je krásná.

Ulrika

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama