Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jéé..já bych se hrozně ráda někdy nudila..četla si jinde než v rychlosti na záchodě, záhrála si nějakou hru na netu, došila závěsy, uháčkovala čepičky, a milion dalších věcí,..když budeš chtít, a překonáš takové to negativistické období, kterým si projdem každá, určitě najdeš hodně věcí, které tě zabaví a naplní vedle starosti o dcerku
![]()
Pokud opravdu potrebujes byt v takove blizkosti ditete (resp. dite potrebuje takovou blizkost), tak bych se dala asi na hackovani nejakeho obleceni. treba primo pro ni. vzdyt jsou ted vsude takove krasne vecicky a navody k nim jak je vytvorit. kor na holcicku. ja teda hackovat neumim, ale mit holcicku a obcasne se pri ni nudit, tak pro ni neco vytvorim ![]()
Já ti rozumím, kolikrát mám všechno hotovo a nudím se(dost často) tak jsem začla plést z papíru, to mě odreaguje, a dá se to i s dětma.
Já tě chápu, s tím, jak jsi tam s ní pořád sama, já vždycky mezi 5 a 6 čekám na muže jak na smilování, protože konečně nemusím jen já skákat, já plnit přání dětí atd, atd.
Já bych řekla, udělej si v době, kdy je dítě vzhůru a zabavené, domácí práce, když bude spát, tak je to přeci jen většinou aspoň hodinka v kuse a stojí za to otevřít knížku, vytáhnout háčkování nebo já nevím, co máš zrovna za koníčky ![]()
Já začínám chápat, proč jsou některé matky tak prostorově výrazné - nejlíp se tyhle hluchý místa vyplňují čokoládou ![]()
Je škoda, že malá nevydrží v kočárku, zkoušela jsi ji položit do kočáru na bříško (chce to teda koupit extra kšíry a připoutat těma, aby ti nevypadla), může i klečet a bude mít rozhled a vy byste mohli zabít čas nějakou delší procházkou.
Další možnost je pořídit jí co nejdřív sourozence, já si ty hluché momenty, kdy se obě děti zabaví, užívám, sedím, čumím na ně a jsem šťastná, že aspoň třeba tu čtvrthodinku nic nemusím ![]()
@Lilibeth píše:
Já neříkám, že nemám co dělat… toho je až až. Jenže většinu věcí můžu dělat až, když malá usne. Jinak musím být s ní… buď si s ní aktivně hrát nebo sedět půl metru od ní a koukat, jak si hraje. Ona je zlatíčko největší, jen chce abych byla nablízku. Takže hledám něco, co můžu dělat půl metru od dítěte na koberci
Udělala jsem jí „hrací koutek“ v kuchyni, že u toho budu vařit oběd… ani ránu, když nesedím u ní a neculím se na ní, tak řve jak tur. Nedéjbože, že bych se k ní otočila zády
Hřeju si na prsou hada, ale je tak sladký a voňavý, že nejde odolat.
Já bych ji začla pomalinku trénovat, pusť si ji do kuchyně pod nohy a udělej vždycky aspoň nějakou drobnost. Ono tohle 100% maminkování člověka hrozně vyšťaví a dítěti 100% pozornost neprospívá
Neříkám nechat ji řvát hodinu, než uklidíš kuchyni celou, ale třeba jen pár minut nechat mrčet a třeba setřít linku, udělat nádobí (naládovat myčku nebo odmýt pár kousků) a přitom na ni mluvit, zpívat… Já když děti spí, tak mám zkrátka volno, svůj osobní čas, kdybych jim skákala za zadkem veškerý jejich bdělý čas a makala na domácnosti ten zbývající, co spějí, tak mě brzo vezou ![]()
@madi Jěžiškote, jak si může někdo s dítětem STĚŽOVAT, že se nudí??? Nechápu.. Mít takové štěstí, že by si dítě byť jen na deset minut hrálo samo! nebo dokonce ho někdo jiný vzal ven! Nezažila jsem. Během dne jsem byla ráda, že jsem i něco pozřela, natož moct udělat nějakou práci. Co bych dala za pár minut volna přes den, kdy bych mohla dělat něco příjemného… číst, šít, cvičit…cokoli, jen pořád nemít toho protivně závislého caparta za zadkem.. Uvařit oběd pro mě byl celodenní stres, kdy řvoucí dítě muselo dvacet minut počkat, než se mu budu moct zase věnovat…
Tak nevím, zda to tady vůbec napsat, abyste mě neukamenovaly - taky se občas nudím
. Malý má roček a je zvyklý si hrát chvíli sám už snad od narození…v pokojíčku má velkou bednu plnou hraček, z ní si průběžně vytahuje a zkoumá, hlavně po probuzení vždycky na uklizené hračky kouká, jakoby je nikdy v životě neviděl, takže u toho vždycky vydrží minimálně půl hodinky
. Musím být ale samozřejmě s ním v pokojíčku, pokud nejsem, hnedka se mě vydá hledat a zlobí a pláče. Takže si hodím noťas na přebalovací pult a jedu si svůj ranní rituálek - zprávy, mejlík, facebook, emimčo
. Pak mě zatáhne za nohu, to znamená, že už ho to samotného neba a buď tedy jdeme ven na nákup nebo si hrajeme doma spolu, něco spolu stavíme, chodíme po bytě, čteme si…případně putuje do kuchyně do jídelní židličky, dostane sváču, pak na zabavení půl rohlíku či křupky, pustím nějakou můziku a vařime. Pak obídek a fičíme většinou na prochajdu (během dne skoro nespí). Kde je mé každodenní stresy z pracovního nasazení, maličko bych jich i uvítala, je to opravdu rozdíl být doma s dítětem nebo řešit denně nějaké prekérní problémy a situace. Každopádně v knihovně mě od narození malého mají pečenou vařenou, jsem tam snad každý týden
.
@4321 píše:
@madi Jěžiškote, jak si může někdo s dítětem STĚŽOVAT, že se nudí??? Nechápu.. Mít takové štěstí, že by si dítě byť jen na deset minut hrálo samo! nebo dokonce ho někdo jiný vzal ven! Nezažila jsem. Během dne jsem byla ráda, že jsem i něco pozřela, natož moct udělat nějakou práci. Co bych dala za pár minut volna přes den, kdy bych mohla dělat něco příjemného… číst, šít, cvičit…cokoli, jen pořád nemít toho protivně závislého caparta za zadkem.. Uvařit oběd pro mě byl celodenní stres, kdy řvoucí dítě muselo dvacet minut počkat, než se mu budu moct zase věnovat…
já si nestěžuju, jen konstatuju
kdyby to bylo občas, tak bych si to i užila, jenže já ze zdravotních důvodů nemůžu skoro nic, jen se válet a to už delší dobu, tak se mi to zajídá už
Jsem jinak poměrně akční človíček, co nesnáší jen tak sedět a čučet na bednu. Ale já už mám dítě poměrně velké, jako mimino nebo batole jsem taky nevěděla, co to nuda je ![]()
Taky jsem se citila nevytizena. Tak jsme poridili sourozence.
Jinak ted kdyz si deti hraji a chteji me tam mit, tak provadim neco jako kruhovy uklid. To znamena ze postupne uklizim veci v okruhu jednoho, dvou, tri metru kolem sebe. Vzdycky se neco najde.
No holky ja myslim, ze jsme na tom vsecky asi nejak podobne
…ja mam pritele, ktery chodi do prace kazdy den, nekdy je tam i cely den a kdyz ma nektery den volno, tak se venuje kamaradum (jde na pivo..) coz me pekne nasere-nerikam, ze nekdy nemuze jit, ale pokazde kdyz muzeme byt chvili spolu, tak se jde radsi ozrat. a tak to mate
.urcite to nektera znate, ze kdyz jste tehotne, nemuzete skoro nic, jen trcet doma vetsinou, tak si pak pripadam tak nepotrebna nebo co. jestli me chapete.
..já se teda řadím k těm co nevědí kam skočit, začala jsem na pár h.doma pracovat na pc, máme zahradu, vařím manžovi i malé každý den a stále nestíhám to šílený žehlení..a moc ráda bych začala taky něco tvořit, ale stále nevim, kde na to vzít čas, takže pro mě je tato diskuze trochu sci-fi..ale myslím, že časem to s tou závislostí mimča bude lepší a lepší a pak už ho svou přítomností budeš otravovat ![]()
Držím palce při komunikaci s „vesničany“, pocházím sama z vesnice a je pravdou, že na „přistěhovalce“ se dívá trochu skrz prsty, ale časem se ty bariéry prolomý. Nenech se tím odradit. Držím palce ![]()
@Lilibeth hlásí se taky Hovnonín
jsi přímo z Hodoša? Jsem taky přistěhovaná, sice už pátý rok, ale mám tu tak asi 2,5 kamarádky ![]()
@sieta.m Já jsem se právě odtud přestěhovala do Prdlákova
A ani v Hodoníně jsem neměla žádné spřízněné duše, jen spolužačky, kolegyně, ale nikdo „opravdový“. A teď je to ještě horší.
Já neříkám, že nemám co dělat… toho je až až. Jenže většinu věcí můžu dělat až, když malá usne. Jinak musím být s ní… buď si s ní aktivně hrát nebo sedět půl metru od ní a koukat, jak si hraje. Ona je zlatíčko největší, jen chce abych byla nablízku. Takže hledám něco, co můžu dělat půl metru od dítěte na koberci

Udělala jsem jí „hrací koutek“ v kuchyni, že u toho budu vařit oběd… ani ránu, když nesedím u ní a neculím se na ní, tak řve jak tur. Nedéjbože, že bych se k ní otočila zády
Hřeju si na prsou hada, ale je tak sladký a voňavý, že nejde odolat.