Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Obava ze samoty po rozchodu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
10.1.26 13:03
Tak proč si s ním teda nechápu,? Tahas ho za nos, jen proto aby ses teď měla okoho opřít? A další co ti zase nebude vonět? Nechápu, tak buď s ním budu nebo ne. Ale jen proto že si líná zůstat sama..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.1.26 13:06
@Anonymní píše: Více
Dali jsme se dohromady protože jsem se zamilovala samozřejmě. Ale po té době co jsme spolu udělal spoustu věcí, které nejsou v pořádku a zjistila jsem spoustu věcí, ale už bylo pozdě, už jsem zamilovaná a ještě k tomu se extrémně bojím samoty 
- Citovat
- Upravit
10.1.26 13:08
Za me je prave nejlepším ukazatelem rozchod. Kdyz půjdete od sebe, hodne rychle zjistíš, jestli je ti lip nebo jestli ti chybí, a tim ze dáš sama sobě prostor a cas, prijdes na to, jestli ti chybí, protoze ho máš rada a nebo proto, ze nechces byt sama. Ale byt s někým jen proto, ze se bojim co přijde potom, je hloupost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.26 13:10
Proč dovolíš strachu aby tě ovládl? Jasně, ty první dny nebudou jednoduché, emoce si s tebou budou dělat své, ale budeš mít možnost začít znovu. Hlavu zaměstnáš práci, koníčky, sportem, můžeš poznat nové lidi a někoho nového chlapa. Nebo je pro tebe opravdu tak pohodlné zůstat v nefunkčním vztahu, protože neumíš žít sama se sebou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.26 13:14
@Anonymní píše: Více
Tak počkej až se s tebou rozejde on a nebudeš mít jinou možnost než se naučit žít sama se sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.26 13:22
Pokud si nevážíš sama sebe a pro falešný pocit kalhot po boku chceš být dále onucí a závislou na toxickém neperspektivním chlápkovi, tak se ho drž dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cizinka 999
10.1.26 13:23
@Anonymní píše: Více
Ty jsi jak pres kopirak jako ma kamaradka, a tak dlouho to oddalovala ze z toho bylo misto 2 let 5let. A i tak se potykala s depresi a kdyby to udelala driv, tak si myslim, ze by to nebylo tak zle. Taky se meli radi ale nefungovala mezi nimi komunukace.
- Citovat
- Upravit
Cizinka 999
10.1.26 13:43
Zakladatelko, a ty jsi osamělá babička dvacet let v důchodu, bydlící v chaloupce na samotě u lesa, s bolavymi klouby, které ti nedovolí jit na rozcestí počkat na autobus, který tě doveze do města na nákup? Která nikoho nemá, která už na nic nečeká?
A nebo jsi mladá ženská, zdravá, pracující, s koníčky, kamarády, žijící v bytě sama nebo u rodičů ve městě?
My ženy se bojíme žít samy. Nevěříme si. Máme pochybnosti, zda zvládneme samostatný život. A ty naše obavy nás brzdí. Radši zůstáváme v nefunkčních vztazích. Ztrácíme tak čas. A bráníme samy sobě začít znova, jinak, lépe. Protože je málo šancí potkat jiného muže jako ustrašená partnerka někoho, koho se boji opustit, jenom aby nebyla sama. Jiného muže potkáme právě, když umíme žít samy, když něco dokážeme, když víme, co chceme a umíme za tím jít. A zakladatelko, být nějaký čas sama, to vůbec není špatné, má to plno výhod.
Ale je to každého volba. Jak se svým životem naloží. A věř mi, že není nic smutnějšího, než když se žena po dvaceti třiceti a více letech ohlédne a řekne si, tak jsem v tom manželství vydržela. I když jsem celou dobu měla pochybnosti. Jestli takhle žít chci. Děti dospěly, odešly z domu, nebo je nemám a mít jsem je přitom chtěla, a já jsem pořád s člověkem, se kterým si dávno nemám co říct. Zůstala jsem, protože jsem se bála žít jinak. Jsme vedle sebe roky pořád stejně. Měla a mohla jsem to změnit, dokud jsem byla mladá a měla kupu energie. A dneska už mi to nestojí zato. A já lituju, že jsem to aspoň nezkusila. Žít jinak a líp. Nebo aspoň žít tak, jak chci já, po svém.
A je to tvoje volba. Každý máme možnost volby. Plno žen žije tak, jak žít nechce. A ony přitom jsou schopnější, než si samy myslí. Jenomže…mají strach ten krok udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.26 14:16
Vzhledem k předchozím diskuzím bych velmi dbala na to, abych náhodou neotěhotněla. Pak bych si řekla, jestli to, co žiju, jsem ochotná prožívat dalších 20 let. Jestli ne, rozchod. Prázdnota bude, ale ne napořád. On není jediný chlap na světě. A někdy dokonce ženy přijdou na to, že jim je bez chlapů líp. Zvlášť ty s dětmi vylétnutými z hnízda. Ty jsi asi mladá, ještě můžeš někoho lepšího potkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.26 19:39
Ja jsem treba byla ráda sama, samozřejmě ted jsem rada za rodinný život, ale i kdyz jsem byla sama, tak to bylo fajn…a myslím, ze neni od věci byt sama se sebou a ujasnit si, co vlastně chceš.
Lepsi ukončit vztah ted, než čekat několik let a mrhat časem svým i partnerovym
Příspěvek upraven 10.01.26 v 22:09
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.1.26 20:35
Na vašem místě bych šla dál. Zvolila bych si (dočasnou) samotu a neprodlužovala vztah, která nikam nevede. Je normální, že člověk nechce odejít z nepříjemné situace, ve které není šťastný - a to i když ví, že za pár měsíců bude nejspíš šťastný jinde. Je prostě těžké opustit mizérii pro vidinu zářných zítřků. Mizérie je skutečná, jsme na ni zvyklí. Je v naší komfortní zóně. Zářné zítřky jsou zatím jenom imaginární, jen možnost. Nezažili jsme je, tak se jich obáváme. Jsou mimo komfortní zónu. Mozek se nás vždycky bude snažit udržet v tom známém - nezáleží mu na tom, že tam nejsme šťastní… Snad vás uklidní, že i z toho, co teď je mimo komfortní zónu, se velmi brzy stane komfortní zóna… V tuhle chvíli je nejsnazší se nadechnout a skočit. Čím déle budete přešlapovat, tím těžší bude se k tomu skoku odhodlat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.1.26 20:44
Tak já půjdu proti proudu a řekni ti, že to co cítíš, je normální a zažije to spousta lidí. Já jsem si tím taky prošla/procházím. Nechci svůj příběh psát nějak detailně, ale byla jsem s přítelem 8 let, z toho poslední dva roky to byl vztah na dálku kvůli práci. Taky mě napadaly/napadají myšlenky, že už si nikoho nenajdu, nikoho jako byl on, nikoho, kdo mě bude tak milovat, je to celkem děsivé, když byl tolik let člověk ve vztahu, měl svého nejlepšího parťáka a teď je prázdno… Ale prostě on ten uzkostny a nepříjemný pocit jednou přejde, člověk se naučí nové věci, bude zase víc sebevedomejsi… Pokud je v tom vztahu něco, co nejde přejít a vyřešit, tak je lepší to neprodluzovat. Pak se jen třeba blokujes pro svého budoucího manžela.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím.
Můj vztah trvá něco přes 2 roky, a mám přítele ráda, ale bohužel nevidím společnou budoucnost (z mnoha důvodů) a důvěra mezi námi také nic moc. Občas si říkám, že by bylo nejlepší jít od sebe a každý si pak může najít někoho více kompatibilního. Ale jak říkám, mám ho hodně ráda, je mi s nim dobře a hlavně se obávám následné samoty po rozchodu. Netrávíme spolu každý den, ale hodně času ano. Bojím se té prázdnoty co by po něm zbyla. Po předchozím vztahu jsem byla celá rozhozená asi půl roku a bylo mi hrozně, bojím se teď, že to musím zažít znovu. Taky mě hlava straší, že už si nenajdu někoho, s kým mi bude jako s aktuálním partnerem… Neberte to zle vůči němu, on udělal v našem vztahu už mnoho chyb a někdy se bojím že mě s ním čeká toxická budoucnost. Chtěla bych s ním být, ale rozum mi říká, že si zasloužím něco lepšího, když to řeknu takhle na plnou pusu… Hodněkrát mi ublížil. Jak (by) jste se zachovali v podobné situaci?
Potřebovala bych asi poradit, jak se nebát opustit vztah, kvůli samotě po rozchodu? Vím, že to zní hloupě, ale určitě nejsem jediná, kdo takovou situaci zažil