Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zajímá mě jestli někdo z vás má zkušenost s odmítnutím nápadníka/nápadnice. Udělali jste to někdy? Co vás k tomu vedlo? Jak jste se po tom cítili? Líbí se vám když o vaší osobu je zájem?
Ano, několikrát někoho se seznamky, prostě jsem po rande věděla že to nebude ono. V 80% případů dotyčný rázem přešel z komplimentu na nadávky jak hrozná vlastně jsem a že o mně vůbec neměl zájem. ![]()
Ano, často. Nesplňovali základní kritéria jako, slušná práce. Cítila jsem „proč o mě mají pořád zájem jenom exoti“. Několikrát to byly extrémně rozdílné názory na svět, kdy byla vidět neschopnost druhé polovičky ke kompromisu (ono těžko by žil ekolog v satelitu, nebo volič ODS s voličem KSČM). To jsem, na rozdíl od něj, viděla že to nebude fungovat
cítila jsem „proč ztrácet čas“
Tady se to hemzi anonymnimi dotazy na zkusenosti lidi, anonym sam nic o sobe nerika a nechapu proc je anonymni. To jsou nejake ankety? @admin
No tak samozřejmě, přece nebudu s každým, kdo projeví zájem.
důvody různé, třeba jsem byla zadaná a nechtěla to měnit, nekompatibilita, nepřitažlivost
Ano, mrzí mě to z důvodu, že to většinou byli fakt hodní kluci, ale nepřitahovali mě fyzicky a pro mě je to prostě důležité. Nedokázala jsem si představit, že na mě sahají. Zároveň jsem já byla několikrát odmítnuta, pro mě je to takový koloběh a někdy se to setká, někdy holt ne.
Ano vícekrát, nejednou jsem to měla rozehrany na více strany
To ještě nebyly mobily, to se dalo dobře. Ale bylo to v pocatecni fázi než jsem se rozhodla. Mně bavili vztahy tak na rok, pak se mi zase líbilo někdo jiný. Až u manžela jsem věděla, že je to on.
Jestli se mi líbilo že je o mne zájem? Těžko říct, byla jsem hezká holka, ale takových nás byla spousta, vlastně všechny mě kamarádky byly moc hezké a fajn holky. Já se ve 20 -ti fakt nechtěla vazat, užíval jsem si zivota, a většinou byly kluci trochu zarlivy s to mu vadilo dost. Mně stačili se vídat 2 krát týdne a zbytek času jsem věnovala sportu, kamarádkám a skole
@deniiina píše:
Ano, mrzí mě to z důvodu, že to většinou byli fakt hodní kluci, ale nepřitahovali mě fyzicky a pro mě je to prostě důležité. Nedokázala jsem si představit, že na mě sahají. Zároveň jsem já byla několikrát odmítnuta, pro mě je to takový koloběh a někdy se to setká, někdy holt ne.
To samé. Odmítnuta jsem vlastně nikdy vazne nebyla, když jsem byla zalaskovana. Taťka měl s těmi kluky slitování a kolikrát mě namontovat, když volali, že jsem doma, přitom jsem mu řekla ať mě zapira
asi nějaká mužská solidarita
@Anonymní píše:
Chodí sem lidé co znám
No a co? Vždyť si o sobě ani nic neřekla takže dobře, když jses anonymní tak teď odpověz ty na svou otazku
Zvláštní dotaz, to je snad docela běžné, ne? Odmítala jsem podle toho, jak se dotyčný „vyznal“. Někdy slovně, někdy písemně, někdy naštvaně, někdy útěkem a ignorací.
Naštvání většinou vzbudili loudilové a lháři, nebo drzouni. Asi 2× jsem nějak ani odmítnout nezvládla a chodila s ním těch pár dnů, než skončí ta daná akce. To mi bylo ještě náct…
Odmítla jsem v mládí kluků hodně. Převážně proto, že jsem je brala pouze jako kamarády, nebyli můj typ pro nic víc
Odmítla dvakrát. Už jsem byla v té době zadaná s manželem, takže i když sympataci a hodní chlapi zadni ti nagelovani frajici, ale normální pracovitý, úplně obyčejný chlapi, měli smůlu.
Zajímá mě jestli někdo z vás má zkušenost s odmítnutím nápadníka/nápadnice. Udělali jste to někdy? Co vás k tomu vedlo? Jak jste se po tom cítili? Líbí se vám když o vaší osobu je zájem?