Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odstřihnutí se od rodiny – zkušenosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.8.25 10:25
@Anonymní píše: Více
Pisu z mobilu, tak… Nadherne napsane!!! Ano, i chapajici osoba jen obcas pry staci. A poznamky o tyranech jsou presne na to. Ja si proto nikdy nevymazala emaily, co psala kamaradkam po me ctyricitce… O tom, co mi matka delala. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 10:44
@Anonymní píše: Více
Ano, teorie. Jak jsem psala, já jsem zastání neměla. Ani od rodiny, ani do cizích. Že toto chování není normální, jsem pochopila až v 18 letech, když jsem byla na VŠ koleji a nevěřícně hleděla na chování rodičů k mým spolužákům. Kvůli zlomení psychice jsem předtím neměla žádné kamarády. A hezké chování rodičů k dětem ve filmech jsem považovala za trapné výmysly.
Přesto si myslím, že jsem se z toho dostala. Aspoň v tom smyslu, že nemám vůči máme výčitky, že jsem ji odstřihla a že se o ni ve staří nepostarám.
Psycholožka mě moc chválila, že jsem sama přišla na to, že se mám od mámy odstřihnout. Nebýt nechápavého okolí (“Vždyť je to tvoje maminka. Na Vánoce jí bude smutno.” A nezajímalo je, že já se pak cestou od ní budu přemáhat, abych nevyskočila z vlaku.), tak bych se od ní odstřihla dřív. Ted ji skutečně ani nezavolám na narozeniny, Vánoce apod.
Ale nějaké pozůstatky z dětství mám. Třeba jsem strašně nechtěla dceru. Protože holka je podčlověk a pro otce selhání. Racionálně jsem věděla, že to tak není a manžel mě přesvědčoval, že se na dceru těší, ale bylo to ve mne moc silné. Nakonec máme dcery 4 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 10:52
Ahoj, já jsem teď v procesu odstřihávání člena rodiny ze svého života a můžu říct, že je to směs emocí. Stále je to nezpracované, nicméně vím, že to tak bude nejlepší. Hrozně to bolí, zvlášť když vím, že daná osoba absolutně nevidí nebo nechce vidět, že není v právu a že mi ublížila. Schovává to pod to, že mě má přeci ráda a myslí to se mnou dobře. Ale i teď, po pár dnech, je mi už líp, když nemusím pořád dělat něco podle ní. Tak držím palce, ať i u vás to dobře dopadne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 10:53
@baru1525 píše: Více
Ano, ta osoba to nevidí a nikdy neuvidí. Asi jí to nedovolí její porucha. Ale ty za to nemůžeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.25 11:27
@Janča6 píše: Více
Ano, přijde mi, že to musí být nějaká porucha. Při poslední konverzaci na mě vytahovala absolutně nesouvisející věci a moje argumenty buď neslyšela, nebo byla tak moc ve svém světě, že je nevnímala. Bohužel, takoví lidé si to nikdy neuvědomí. Nejvíc mě ale mrzí, že její verzi přetlumočila půlce rodiny, a zároveň má dar všechno tak moc zaobalit, že tomu věří. Co naděláme, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.8.25 11:48
@baru1525 píše: Více
Jednu věc ale nedomýšlí. Když je fakt rozpálíš doběla (třeba tím, že si postavíš tu hradbu, za kterou nemůžou a jim to dojde), tak se o sobě dozvíš syrovou pravdu.
Když jsou v koncích, tak už odhodí tu masku a jedou nasyrovo.
Zpětně viděno - pravdu, kterou si o tobě mysleli celý život, jen ji překusovali do nenápadných jedovatých půlslovíček v běžné konverzaci.
To pro mě tehdá byl docela šok, ale faktem je, že jsem ho zažila už víckrát, jen pokaždé tehdy jsem si myslela, že je chyba ve mne.
- Citovat
- Upravit
20.8.25 12:06
@Anonymní píše: Více
Já ji rozpálila do běla tím, že jsem si od ní už nenechala diktovat, jak mám žít svůj život. Na její průpovídky, co v mém životě je a není normální, jsem odpovídala „a co jako, kdybych to tak měla/neměla“ a to spustilo tu palbu urážek.
Je pravda, že takto zpětně vidím v našich interakcích hodně manipulace, často zastřených za „dobře míněné rady“. Jenže když jsem si nevzala radu k srdci, byl oheň na střeše.
Pro kontext - je to má teta, ke které jsem měla blíž, než k matce. Bohužel, poslední měsíce jí zastínil úsudek fakt, že její syn (starší než já) nemá dítě, zatímco u nás to vypadalo, že se tomu blížíme. To nejspíš zlomilo i pouto, které jsme měli mezi sebou - tím jsem si jistá, protože veškerá hádka vznikla tím, že po mě vřískala, že mi přece řekla, že mám první řešit svatbu a poté až dítě (svatba mě čeká za dva měsíce). Rozhodně to nebylo o tom, že by podporovala „tradiční“ postupy co se rodiny týče, spíš nedokázala překousnout to, že žiju jinak, než její syn, kterému do života kecat nemůže a moc by si to přála.
Ovšem teď už mám úsudek jasný a manipulovat sebou nenechám. Jen je těžké to hodit za hlavu, protože přesně jak říkáš, chybu hledám v sobě. Co když měla pravdu? Co když to myslela dobře? Nevím, asi to potřebuju zpracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 13:24
Já jsem v procesu odstrihavani svých rodičů a sestry a je to taky směs pocitů. Ještě se mi přehrává poslední hádka, ale pak cítím úlevu že jim nemusím se už s ničím svěřovat a mluvit s nimi. Začala jsem rodiče odstrihavat na podzim, během jara máma psala manželovi a dělala jako nic, já jsem mu říkala já se zase spalim, pak jsem pocítila zase lítost a spálila jsem se zase pěkně a po hádce mě vyhodili. Tentokrát jsem to dořešila razantněji, měli jsme ještě od sebe klíče, tak jsem jim vrátila všechny jejich a chtěla zpátky naše od bytu, nechtela jsem riskovat, že se ke mě můžou dostat. Zdravotní stav se teď po 2 měsících docela srovnal, potkala mě naštěstí jenom jedna zpožděná MS a jedna fakt hnusná angína. Na psychice pracuju, pomáhá mi sport a knihy.
Ale je to ještě běh na dlouhou trať, naštěstí doma mě muž chápe. Já vím, že s nimi to vždycky bude prohraný boj a investovat tam svoji energii tam fakt nemám 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 15:00
Dost tady s ostatními soucitim. Některé jste to měly fakt hodně těžké. Jste statečné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 15:15
@baru1525 píše: Více
Tomu se říká narcistický slovní salát.
A je to psychická porucha, má své číslo v klastru B: narcismus, většinou skrytý narcismus (před druhými hrá divadlo; zjevný narcis se chová nabubřele i na veřejnosti). A nepředstavujte si bájného Narcise, který se obdivoval ve vodní hladině (dnes v zrcadle, že…). Ne! Narcisové se místo do zrcadla dívají do tváře a očí svých obětí, u nichž vyvolali utrpení. Jen tehdy mají pocit, že žijí.
A ne, narcisové se nemají rádi (alespoň ne ti skrytí). Jen to tak vypadá. Nemají rádi nikoho - ani sebe. Když nemáš rád sebe, jak můžeš mít rád druhé? Právě proto, že nemají rádi ani sebe, dělají… viz řádky o zrcadlení.
To všechno a ještě více se dozvíte ve videích, které jsem zde uvedla. Také to, že člověk není schopen citu, empatie, lze vidět na snímcích mozku. Chybí spojení mezi nějakými částmi mozku. Takže to lze dokázat.
A co se týče odstrižení, já je neodstřihla - oni odstřihli mne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 15:17
@Tlačenka-fuj píše: Více
Co nám, obětem narcistů, zbývá? Jen ta statečnost. Zvednout se a snažit se jít…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.25 20:42
@Wilík
Dala jsem Ti srdce, aby ses připojila.
To není uzavřená diskuse
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
