Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odstřihnutí se od rodiny – zkušenosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.8.25 18:59
Odstřihla a nikdy jsem toho nelitovala. A litovat nebudu. To vím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.8.25 19:39
U nás to bylo dost ošklivé, ale i přesto po letech trpím. Rozum ví, že je takhle život mnohem hezčí a snesitelnější, ale pro srdce je těžké přijmout, že nikam nepatří. Někdy si říkám, že mám nejblíž k bezdomovcům, kteří také o všechno přišli. Asi ne nadarmo ty Ukrajinky jezdí domů za rodinou i v době války. Volání krve je silné. Já zůstala na světě sama a všude kolem jsou rodiny a musím se na ně dívat. Jako by to celé byla moje chyba, ale kdybych neodešla, už tu nejsem.
- Citovat
- Upravit
15.8.25 19:57
Ano, a můžu si říct že vše co mám, jsem si vybudovala sama a jsem na to pyšná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.25 21:33
@Anonymní píše: Více
Nic z toho nebyla Tvoje chyba. Odešla jsi proto, aby ses zachránila. To přece není chyba, ale akt záchrany sebe sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.25 20:36
@Anonymní píše: Více
Mám nejblíž asi k tobě. Zatím jsem po letech rozum taky moc nepřehlušila. Někdy je to lepší, jindy se doslova třepu strachy, že si mě karma najde. Traumatické pouto jak vyšitý. Prošla jsem x terapiemi, stále procházím. Ještě dodnes mívám flashbacky na dětství, PTSD prostě pořád je, asi se ho už nikdy nezbavím.
Mívám výčitky svědomí, chvíle totálně bílýho papíru před očima, že jsem se měla snažit víc, že je to moje chyba, jsem nevděčná.
Odstřihávala jsem se v poměrně pozdním věku, bylo to ošklivé, už jsem měla neopravitelně zničenou i svou vlastní rodinu, přesto vliv matky na mě pořád trvá. Zachraňovala jsem si v tu dobu skutečně už život. Zdravotně se mi do půl roku velmi ulevilo, ale šťastná asi nejsem. Jsem jen občasně spokojená.
Jinak jakmile se mi v životě něco pos.ere, tak nastupuje pocit, že mne matka proklela, nebo že mne karma trestá za to, že jsem se nenechala dál od matky týrat.
Je to rok od roku o fous lepší, ale upřímně se asi těším, až umřou (oba), dost dětí podobných rodičů říká, že pak se jim skutečně ulevilo. Do té doby prostě pořád je to riziko, že ti budou stát za dveřma s výčitkama, soudy, vyhrožováním. Do té doby stále hrozí, že budu nucena se jít o ně starat k stáru. Nebo vysvětlovat, proč by mě to zabilo a budu je muset nechat osudu.
- Citovat
- Upravit
17.8.25 13:43
@Anonymní píše: Více
Taky jsem vysvětlovala a bylo hrozně bolestivé, když jsem měla pocit, že to okolí nechápe. Časem někteří pochopili a u ostatních jsem dospěla k tomu, že jejich nepochopení se odehrává abych tak řekla na jejich dvorečku, ne na mém. Pravděpodobně jsem si zachránila když ne život, tak fyzické i duševní zdraví.
Co by se stalo nejhoršího, kdyby k tomu soudu fakt šli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.8.25 19:39
@Anonymní píše: Více
Tebe znám 
Hele, bojíš se něčeho, co nenastane. Já odstrihla úplně matku. Je strašná, už to nechci rozebírat. Teď je nemocná a to hodně. A predpoklada se, že tu nebude dlouho. Je to smutné, ale rekla jsem v klidu, ale jasně rodině, že se o ní starat nebudu. Nemůžu jí ani vidět. Dostala bych nějaké panicke ataky, stačí, když si vybavim její pohled. Jsem v klidu. Protože starat se o ní opravdu nebudu a zbytek rodiny to pochopil. Základem je, aby ti bylo jedno, co si o tobě myslí ostatní (že nejsi dobrá dcera, nepomuzes atd…). Když zbytek rodiny viděl mojí jistotu a pevnost si stát za svým, nikdo už se mnou nemanipuluje, vědí, že to nemá cenu. Co si myslí ona, ti může být taky úplně jedno. Co si pamatuji, že jsi psala, chovala se k tobě fakt šíleně. Nemáš povinnost se o ní starat, až bude nemohouci a nedělej to nebo si znicis zbytek života. A hlavně, přestaň už s těmi myšlenkami, že tě proklela. Nebo si o tom, co se ti odehrává v hlavě pořádně s někým popovidej. Vidíš svojí matku stále jako démona. Ona se už ale nezmůže na nic. Je to pouze stará, zlá paní. A žádná kletba na tebe nečeká. Nic špatného jsi neudělala. Neznám realne nikoho, kdo by byl prokletý. Nejsi prokletá. Jsi dospělá, nevidas se s ní, nic tě už neohrožuje. Přestaň se už bát
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.8.25 14:53
@KKubula píše: Více
Nejhorší by se stalo to, že by mi bylo vyměřeno výživné. S tím můžu žít.
Ale to svědomí se někdy prostě budí. Paradoxně, protože matce se nebudí nikdy. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.8.25 14:55
@Tlačenka-fuj píše: Více
Děkuju, asi se známe 
, vstřebávám tvá slova už dva dny a je mi líp. Ono mi je asi obecně líp, ale jsou ty kritické chvíle, kdy se matka ozve, jednou za rok, dva…někudy prostrčí drápky. Jednou to byla emailová výhrůžka soudem, nebo trapné smsky již dospělým mým dětem, jako nyní. Takže to pak mám pár dnů až týdnů takhle pod dekou, což je zrovna teď.
Jinak bych to téma už fakt opustila navždy.
- Citovat
- Upravit
19.8.25 15:22
@Anonymní píše: Více
Víš co 
Tohle jednou za čas prezijes. Tohle není to, co by tě nějak ohrožovalo. Protože tvoje matka stárne, síly fyzické i duševní ubývají… A ano, je to velmi cynicke, ale až bude nemohouci, ty nemáš žádnou právní a v tvém případě ani morální povinnost jí pomoci. Bude v péči lékařů, ošetřovatelu nebo LDN… Nebo se o ní postará někdo z příbuzných, ale to tobě může být úplně jedno. Nemusíš od nikoho nic poslouchat a nemusíš nikomu nic vysvětlovat. Lidé, kteří její chování prokoukly, tě pochopí a ostatní ti můžou být ukradeni. Do bytu je nepoustej, ani kdyby přijely i s „maminkou“, která by tě chtěla vidět. Nikomu neotevri a je to. Takže, horší už to pro tebe nebude, jen lepší. Obvykle nebývám cynicka ke starým lidem, ale tvoji matku a to, jak tě její chování polozilo, si pamatuji, proto možná reaguji drsně. Bue dobře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.25 15:29
@Anonymní píše: Více
Představ si seznam všech dopadů, které by to na tebe mělo. Dlužíš tohle někomu? A téhle konkrétní osobě?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.25 15:56
Tak odstřihne se ten koho ta rodina nějak ničí, likviduje. Já se 100% odstřihla v 19 letech. nelituji, ten klid, pohoda 
pro mne to v tu chvíli vše skončilo a není nic co by mne někdy přesvědčilo je vidět. A až s vlastními dětmi sem pochopila jak jsou odporní a zlí 
A nejstarší syn je teď v mém věku kdy sem vlastně utekla 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.8.25 16:00
@Markéta80
Ja sice vlastní děti nemám, ale pečovala o malého synovečka. A tehdy pochopila celou jejich zrůdnost. Protože jsem viděla bezmocnost malých dětí, které jsou vydané těm zrůdam napospas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Je zde někdo, kdo se odstřihl od rodiny? Případně někdo, koho rodina odstřihla? Jak jste to snášeli? Padl vám kámen ze srdce? (Když tam byly velké neshody) Nebo jste toho zpětně litovali? Že jste si říkali, že jste se mohli víc snažit zachránit to?