Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Opustil mě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Marina80
6.3.10 19:37
- Citovat
- Upravit
káťa
6.3.10 20:12
Marino,
je pravda, jak píšeš, že sis ten jeho odchod tak trošku zavinila sama tím, jak jsi se chovala po zjištění nevěry. Nicméně je ale otázkou, jestli o chlapa, který se k tobě takhle chová, vůbec stojí za to bojovat 
Já bych řekla, že ne a že jednou za to, že odešel „tak záhy“ a netrápila ses vedle něj dáváním druhých a třetích a x-tých šancí jako některé ženy třeba ještě několik dalších zbytečných let. I když ti to teď tak nepřipadá 
Jinak co se týče té taktiky,tak se radí (psychologové)- pokud ten chlap stojí za „boj“- že ne dělat jako že nic nevím, ale V KLIDU- ano, vím o vás, mám tě sice stále ráda, ale nebudu ze sebe nechat dělat blbce napořád a obejdu se eventuelně i bez tebe + neviset na něm jako na svatém obrázku, nedělat doma dusno, nevyvolávat hádky, začít dbát o sebe,své zájmy, chlapa více zapojovat do péče o děti a domácnost a sama si někam vyrazit a dávat jasně najevo, že mě nemá jistou a třeba i že je o mně zájem i jinde.
Krásně se to píše, ale hůř provádí. 
Nicméně- na obva mé rozzchody to platilo. Exmanžel za mnou přilezl po kolenou po půlročním soužití s milenkou a chtěl se vracet (bylo to těsně před ofic.rozvodem)- jenže v tu dobu už se mi hnusil a už to z mé strany prostě nešlo.
A u přítele to zabralo taky- ze vztahu jsem vycouvala poté, co jsem zjistila, že to taky nemá dořešené s bývalkou (jak tvrdil) a že jede na dvou frontách. Jakmile viděl, že jsem to v klidu (v klidu jsem byla jen před ním) ukončila, tak mi začal uhánět a „dobývat“ s tím, že už se rozhodl pro mně. Jenže já mu řekla, že ne on, ale JÁ se rozhodla, že už nechci pokračovat. Za prvé si na něj malá naštěstí ještě nestačila zvyknout, bere ho jenom jako kamaráda a když už mě byl schopen podvádět po tak krátké době, tak pro mně nemá cenu v tom pokračovat- není to chlap, kterému bych mohla opravdu věřit a opřít se o něj v životě.
takže suma sumárum- na oba ten „nezájem“ nakonec zabral, ale otázkou jem jestli je takový chlap výhrou pro mně teda ne- já chci buď chlapa pořádného, nebo raději žádného.
Ty to Marine uvidíš taky tak,za čas, ale teď je to ještě moc čerstvé, ale počkej za pár dnů a týdnů… musíš vydržet a bude líp 
- Citovat
- Upravit
6.3.10 20:13
Marino, drž se. U nás na pracovišti si dva lidé také rozbili poměrně hezká manželství, po delší nevěře to „rozsekli“, a představ si, jejich nové manželství vydrželo přesně čtvrt roku!!! Nevíš, co může přijít. Ne že by bylo dobré doufat v návrat, ale nic není nikdy definitivní. A to, že jsi mu popřála štěstí v novém vztahu je SUPER. Naopak jsi ukázala, že dokážeš být nad věcí a nevisíš na něm jako koule u nohy, tak to vidím já.
Přála bych ti, abys našla sílu a dokázala si s dětmi naplánovat nějaké hezké výlety.
Také bych poprosila dobré známé či spíš příbuzné o hlídání a občas bych si provětrala hlavu venku s kamarádkami či kolegy. Spousta lidí má různé zkušenosti, takže buť můžeš zjistit, že nejsi jediná a můžeš se ptát na jejich zkušenosti, nebo bych se bavila o úplně jiných věcech.
Držím ti moc palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.10 20:23
Marino, Nanak - bohužel vám, musím upřímně říct, že to co píše Káťa je pro mě nepochopitelné - překonat takovou věc za měsíc, s horší týdenní krizí 
Asi je to tedy dost silná povaha. Tím se Tě Káťo nechci vůbec, proboha, dotknout. Spíš Ti tiše závidím. Já zůstala poprvé sama, když bylo mladšímu 5 měsíců a staršímu ani ne 2 roky. Pak se vrátil, v roce mladšího jsem ho vyhodila, protože to neskončilo. Podotýkám, že se odstěhoval k milé o 5 pater níže, tedy do přízemí. A to byl teprve mazec, stát u výtahu a slyšet /jako v paneláku/ jak se baví, vidět je spolu přijíždět a odjíždět, vidět auto u domu a slyšet staršího volat „tatinek, tatínek“… Byly to těžké chvíle. Ale s prosíkem se vrátil i podruhé. Odstěhovali jsme se a stejně se do tří let rozvedli.
Holky, přebolí to. Trvá to, trvá to dlouho, jsou lepší dny a zase horší. Ale strašně mi pomohly děti. Byly malé, potřebovaly spoustu péče, neměla jsem přes den kolikrát čas na přemýšlení. Ani jednu noc, jsem nezůstala bez dětí, nešla k mamce, věděla jsem, že když se sesypu, zvyknu si na pomoc a bude to jen horší. Krize byly, nabrečela jsem se,ale vždy jsem měla kam zavolat /kamarádkám, mamce/, vypovídat se, ponadávat si…hrozně mi to ulevilo. Někdy k nám přišla „pomoc“ i na noc a pak jsem z ní většinu prodrbaly.
Je to čerstvé, ještě bych neházela flintu do žita, většina těch chlapů přijde na to, že je to všude stejné a doma jim nakonec bylo lépe. Ale já už vím, že zpátky bych je nebrala. Nakonec jsem usoudila, že bych neuměla odpustit a všechno zlé bylo pro něco dobré. Mám krásný vztah se svýma klukama, dnes mám skvělého přítele a vytouženou holčičku.
Vím dobře, že poslouchat dneska,jak všechno přebolí a jak nakonec bude lépe a budete mít skvělý život, vám pomůže možná jen na tu chvilku, co to čtete, ale večer,když dáte děti spát, všude je tma a ticho, tak to přijde. To, co tolik bolí… Nic na to není, jen čas, hodně síly a aspoň trochu hrdosti.
Marino - vím dobře, jak si to ted vyčítáš. I já si vyčítala, i já si říkala, že mu měla dát čas. Vidíš, dnes si říkám, že jsem ho měla vyhodit mnohem dříve. Prosila jsem, plakala…ale až v momentě, kdy jsem se dokázala tomu postavit, ukázala mu, že to zvládnu, že to dokážu, že pro něho už neukápnu ani slzu, začal to on snášet mnohem hůře. A naopak, ona „milá“ začala žárlit na mě, na děti, za kterými chodil a nakonec měl více problémů než já.
Přeju hodně sil tohle období zvládnout, ale určitě bude líp. Hlavně mít vedle sebe někoho, kamaráda, kamarádku, mamču…někoho, komu můžete zavolat, když se budete cítit zle. A pak, vám zůstaly děti, a to je to největší štěstí a hodnota, co máte.
omlouvám se za román, donutilo mě to zavzpomínat…
Káťo - ještě jednou, rozhodně jsem se Tě nechtěla dotknout a přeju v osobním životě hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.10 20:27
Káťo - vidím, že jsi mezitím napsala. Přesně tak, jakmile ukážeš, že se obejdeš bez nich, najednou se tlaší zpátky. taky mám dvojí zkušenost. Jen jak říkám, u mě to bolelo hodně dlouho. 
Závidím ti Tvou silnou povahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
káťa
6.3.10 21:20
Bobule,
nemáš mi co závidět- nemyslím si, že mám silnou povahu. Taky jsem hodně citlivá a do každého vztahu investuju hodně srdíčka. Nejistotu ve vztahu snáším hodně špatně- takovéto řešení, co bude , jak bude, kde asi je a s kým, mluvil pravbdu nebo ne atd…to mě sžírá neskutečně.
Ale jakmile už mám nějakou jistotu, byť tu sebehorší (rozchod), tak se sice momentálně sesypu,prořvu noc, dvě,tři…ale pak se nějak dokážu zmobilizovat a jít dál a hledět vstříc budoucnosti. Jinak taky mám pocit, že s každým dalším vztahem je člověk tak nějak citově plošší a plošší a vyrovnává se se vším lépe. Nejhůř jsem asi snášela svůj rozchod se svou první láskou 
Jinak Bobule-i tobě obdiv- že jsi vydržela bydlet s nima v jednom vchodě a všemu přihlížet. To já bych asi nedokázala a určitě bych se odstěhovala.Tak silná zase nejsem.
- Citovat
- Upravit
6.3.10 21:43
musíš se schopit už jen kvůli dětem asi je také trápí že mamince není hej a jedno ti povím žádný chlap za ženské slzy nestojí a jestli tě nechal a dvěma dětma tak je srab a né chlap tak hlavu vzhůru a nedej mu na jevo že tě zlomil drž se a mapiš jak jsi na tom
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.10 21:59
Káťo - měla jsem 2 malé děti po roce a kousek a stěhování bylo to poslední, na co jsem tehdy myslela. Chtěla jsem,aby šli oni. A přidávám se, s každý dalším vztahem je člověk nějaký tvrdší… Já byla s manželem od 16 a byli jsme spolu 11 let. Byl to můj „středobod vesmíru“ - a dneska se tomu směju. A jak jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. I když dnes, po tolika letech, se všichni stýkáme a máme, dá se říct, velmi solidní vztahy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.10 22:48
ahoj, nás opustil přítel po novém roce. A pořád to ještě bolí. A asi ještě bolet bude. Nejhorší pro mě je, že mi vlastně ani neřekl proč. Prostě jednou jsme se pohádali a on už se k nám nevrátil. Moc moc ti držím palečky a kdyby ses chtěla vypovídat tak mi napiš. Hodně mi to ze začátku pomohlo. Lék na to myslím žádný není. Ale uleví se ti. A souhlasím s bobulí a katou . A snad ti pomůže že na tebe myslíme a že určitě jednou bude líp. Obejmy svoje děti a uvidíš, že až se na tebe usmějou bude ti hned líp. Posílám spoustu síly! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.10 22:52
Marina80 píše:
ahoj holky,
co mám dělat, přítel mě opustil, našel si jinou a já jsem najednou sama s dvěma dětma a nemám silu jim ani uvařit, hrát si s nimi. Pořád kouřím, pláčů, nemám sílu se zaměřit na sebe a povzbudit se, pořád volám kamarádce a už je mi to trapné, už asi otravuji.
Jak to bude dlouho trvat tahle krize ? jak z ní ven. Nemám sílu dělat cokoliv.
Marina80 buď v klidu. Na mě se přítel vybodnul, když zjistil, že sem těhule. Sem nyní v 8 týdnu a teprv teď jsem poznala, jaké jsou chlapy svi*ě!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.10 23:10
Ahoj Peto, tak to vidim, ze nejsi sama, ja jsem si protrpela taky jeden dost osklivy rozchod,kdyz se ohlednu zpet, tak jsem docela rada, ze jsem se ho zbavila a do dneska jsem nepochopila jak dlouho jsem s nim vydrzela. Ted mam perfekniho manzela a uzasneho syna a jsem v pohode, drzim palecky at prijdes presne na to same…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Marina80
7.3.10 00:55
někteří mí přátelé také mají ve svém partnerském vztahu potíže, třeba ve smyslu, že kámoška si někoho našla, žila u milence s jejich dítětem, její muž dělal scény, dokonce ho šel i zmlátit, po půl roce se kámoška rozhodla vrátit a manža jí přijal. Jiná kámoška taky sinejdříve našla staršího pak zas zajíčka, taky se vrátila domů a manžel jí přijal. Ale ten můj chlap, prostě nedává šanci, nic napravit… takže je docela možné, že za to ani nestojí, abych se s ním trápila a ztrácela čas tím, že budu na něj čekat. To je fakt…
Musím říci, že mi tato diskuze moc pomohla, je noc a ještě jsem neukápla slzičku, co jsem dala děti spát
určitě bude líp…
no teda s tím manželem jak se odstěhoval k milence do přízemí, to je teda fakt hnus… to by člověka žralo hodně dlouho, ČEHO VŠEHO JSOU TI MUŽI SCHOPNÍ… no to je úlet
- Citovat
- Upravit
Marina80
7.3.10 08:48
dneska jsem se docela vyspala za poslední týden, tvrdě jsem spala 4 hodiny, funguju, kruhy pod očima nemizí ani se neobjevuje úsměv na rtech… občas si tak vybavím to naše ráno ve dvou, uroním slzu, stále chuť na cigáro a zahleděnost bůhví kam přetrvává…naplánovala jsem si s dětmi program, taky praní, gruntování, ach jo, doprdele, dávám vinu sama sobě a potřebuju se toho zbavit…
- Citovat
- Upravit
7.3.10 08:50
Ahoj holky, tak jsem si tady četla vaše příběhy a musím říct, že je to teda síla…Já se teď taky potácím v siuaci,kdy nevím, jestli mě můj manžel podvádí nebo ne. dali jsme si pauzu,ale stejně jsme téměř pořád spolu…Takže naprosto vím, jaký pocity prožíváš…Taky brečím, jenže mám tu smůlu,že já brečím i přes den. Před ním se snažím hrát divadýlko v podobě milý,klidný ženušky,ale užírám se pocitama - kde s kým byl a bude atd..Vždyť to znáte. Ale já mám tu „blbou“ povahu, že si pořád naivně myslím,že se umoudří a uzná,kde má domov a rodinu..A já jsem tak pitomá,že mu odpustím a přijmu ho…Nevím,jestli je to dobře nebo ne,ale tak to teď cítím. Paradoxně ho totiž miluju čím dál tím víc,co se mi vzdaloval…
Marino,přeju ti strašně moc síly a odhodlání jít dál. Vím, jak je to strašně těžký, člověk cítí totální prázdnotu a nebaví ho vůbec nic…Chápu, že nemáš na nic sílu ani chuť - to samý jsem měla já v krizi…Ale pravda je ta, že časem to odezní…Ale ty pocity jako na „houpačce“ jsou strašný..Tak hodně pevných nervů
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.10 08:53
Marino, mluvíš mi z duše…Kruhy pod očima, šedá pleť, nevýrazný oči, pohled do blba…uslzený oči, červený nos - prostě popisuju sama sebe..Ale zase si řekni, že v tom nejsi sama..Ti chlapi jsou prevíti…to je jasný…jenže jsou prevíti i ty ženský,co je od našich rodin odtahují… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
já si vždy v partnerství říkala, že lepší je řešit problémy kompromisem, než střídat muže, protože s každým dalším novým mužem přijdou jiné starosti, ale budou…
ten můj mě vyměnil za ženu o 6 let starší, je jí 42, je manažerka, nechápu tím spíš.. ale asi potřeboval vedle sebe samostatnější jednotku, než ženu na mateřský, která po něm chce pořád peníze, jinak si to nevysvětluju