Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Opustila mě a nevím co bude dál
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.11.22 20:38
Tuhle fiflenku nech „klukům z letiště“, ono ti to teď tak nepřijde, ale věř, že o nic nepřicházíš.
Mazej do zahraničí splnit si konečně svoje sny a přání, ne rozmary někoho jiného.
Je fajn být hodný, ale nesmí to být až moc. Tohle celé ber jako lekci.
Ať se daří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.22 21:00
Buď rád, že si se jí zbavil. Možná se po čase po zkušenostech s týpkama z letiště připlazí, protože si uvědomí, co vše si pro ní dělal, ale ty už můžeš být někde jinde. Jsi mladý, přebolí to. Hodně štěstí v zahraničí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.22 21:10
Asi ji nekdo na letisti pigluje, tak te odstavila. Jinak je spousta fajn holek, tak si najdi nejakou jinou a tuhle nech nejakemu sugardaddy, at ji vydrzuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.22 22:07
Zakladateli, ber to jako lekci, ze ceho je moc, toho je prilis.
Hodnej chlap ma byt hodnej, ne nouma! A to ty teda jsi. Udelas pro ni prvni posledni, na ukor sebe, delas veci co ti jsou sakra neprijemny, neni ti v tom dobre, presto to delas…
Nevazis si sam sebe, tudiz ani ona si te nebude vazit.
Priste si drz svoje hranice, nezapominej na sebe, nedelej ze sebe bezcenny hadr, jinak si zase nabijes nos.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:12
Co bude dál??? 
No asi si dřív či později najdeš jinou žábu, pak zase jinou… tu si třeba vezmeš, pořídíš si s ní děti, pak se zase rozvedeš, pak zase přijde jedna, pak druhá, tu si zase vezmeš a stihneš ještě jedno dítě.
Pak přijdou vnoučata a čas, kdy Ti už ženský budou skoro ukradený…
A úplně nakonec přijde ten Němec co schovává věci, budeš si přesně pamatovat jaká která byla, ale za boha si nevzpomeneš co jsi měl ráno k snídani. 
Což mi připomíná… v roce 2061 přiletí znovu Halleyova kometa, tak se trochu šetři, ať z toho něco máš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:16
@Josef_t píše:
Co bude dál???No asi si dřív či později najdeš jinou žábu, pak zase jinou… tu si třeba vezmeš, pořídíš si s ní děti, pak se zase rozvedeš, pak zase přijde jedna, pak druhá, tu si zase vezmeš a stihneš ještě jedno dítě.
Což mi připomíná… v roce 2061 přiletí znovu Halleyova kometa, tak se trochu šetři, ať z toho něco máš.
Pak přijdou vnoučata a čas, kdy Ti už ženský budou skoro ukradený…
A úplně nakonec přijde ten Němec co schovává věci, budeš si přesně pamatovat jaká která byla, ale za boha si nevzpomeneš co jsi měl ráno k snídani.
Tak teď si to popsal naprosto přesně až na to, že možná přijde ještě pár válek a genocid a možná i můj elixír mládí 
Dávám ale ještě 1% na atomovou válku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:38
@danfousa píše:
Ahoj,
Jsme spolu s přítelkyní téměř 2,5 roku.
Mně je 21 a jí 23. Poznali jsme se ještě v době, kdy jsme oba chodili do školy. Byli jsme od sebe zhruba hodinku cesty, proto jsme se nevídali každý den. Já si později našel brigádu v jednom skladu ve městě kde bydlí, protože jsem chtěl vydělat nějaké peníze, abych se mohl o ní starat, zvát ji a prostě celkově ji dělat radost. Od začátku našeho vztahu to funguje vlastně tak, že skoro vše jsem platil já. Ze začátku mi to přišlo normální a neviděl jsem na tom nic špatného, ale postupem času mi přišlo, že už se z toho stala taková denní rutina a je to vlastně automatický, že vše zaplatím a zároveň, když to začalo být poměrně hodně, třeba 10 tisíc korun měsíčně jen za restaurace, tak jsem na to přítelkyní upozornil, že tohle je moc, no a často se třeba i „urazila“. To stejné bylo, když jsem někdy něco odmítl koupit, tak se naštvala. Sice tvrdila, že to není kvůli tomu, ale tak poznal jsem to. Mrzelo mě, že chodím pracovat často i 16 hodinové směny a ty peníze co vydělám v podstatě hned utratím. Je pravda, že její rodiče mě nechávali u nich spát, abych nemusel po práci jet hodinu domu, ale ve finále bylo v podstatě ode mě očekáváno, že já se budu o přítelkyni starat a platit všechno.
Přítelkyně na brigádu nechodila. Později si tedy nějakou našla, ale bylo to velmi zle placené cca. 80kc/h a ještě k tomu měla pouze pár směn za měsíc.
Po střední škole byl můj sen, jet pracovat třeba na 2 měsíce do zahraničí. Chtěl jsem společně s ní, jenže ona mi vždy řekla, že nemůže, protože by ji neměl kdo hlídat králíka. Nakonec si přítelkyně našla práci v Praze na letišti na odbavování cestujících. I když jsme do Prahy jít ani nechtěli. Teď nastalo to rozhodnutí, že jsem se musel rozhodnout jak dál, protože já chtěl do zahraničí, aby jsme si vydělali společně větší peníze a pak se vrátili a rozhodli se kde by jsme chtěli bydlet. No nakonec jsem se svých snů vzdal a rozhodl se, že půjdu společně s ní bydlet do Prahy. Chtěl jsem být s ní a nechtěl jsem aby byla na všechno sama. Chtěl jsem ji být na blízku a pomáhat ji, protože prostě jsem měl o ní strach a zároveň jsem nechtěl být bez ní. Veškeré své našetřené peníze z brigády, jsem tedy investoval do nájmu, kauce a provize realitce na bydlení v Praze. Přítelkyni tu její půlku zaplatili rodiče.
S jejími rodiči jsem měl v podstatě dobrý vztah nebo mi to tak aspoň přišlo.
Jejímu tátovi jsem pomáhal pracovat i na stavbě a celkově mě sám dost věcí chtěl učit. Řekl bych, že to vypadalo tak, že si sám myslel, že spolu budeme mít rodinu a celkově spolu už budeme navždy.
Pravdou je, že mi ovšem začal dávat i rady do života, že bych měl mít dvě práce a musim se vždy o holku postarat a hlavně nesmí jeho dcera nikdy trpět, že kdyby se to dozvěděl, tak by bylo zle. Vůbec nevím proč mi to říkal, protože já se o ní vždycky staral. V podstatě jsem ji vždy koupil co měla na očích, ale stejně říkal, že jsem ho nepřesvědčil.
Její mamka říkala, že ten byt nám paní pronajala hlavně díky tomu, že řekla, že bude pracovat na letišti, protože to je prý prestižní povolání na úrovni.
Celkem mě to mrzelo, jako kdybych byl nějaký podřadný.
Její mamka si vždycky pro ni představovala někoho staršího. Chtěla aby měla třeba někoho 30 letého, který je už zabezpečený, tím ale neříkám, že by se jinak ke mně chovala nějak špatně.
Jenže v té Praze právě nastal takový ten zlom, kdy se to všechno začalo sypat. U mě se nic nezměnilo. Miloval jsem ji pořád stejně. Začali jsme se často hádat. Většinou to ovšem byly hádky kvůli blbostem. Za mě to všechno vznikalo kvůli práci. Vždy když přišla domů z práce, tak byla unavená, protivná a stěžovala si jak je to dřina a že to už nezvládá. Stačilo třeba jen, když jsem přišel večer domů ona po práci spala a já ji třeba pohladil a dal pusu. V ten moment se dokázala strašně vytočit, říkat jak mě nesnáší a že se mnou být už nechce, že ji nenechám ani vypsat. To stejné bylo, když jsem třeba trošičku bouchl dveřmi, opět dokázala se šíleně vytočit a říkat jak se chce rozejít.
Mrzelo mě to. Vždycky ráno jsem ji třeba přinesl snídani nakoupil nějaký dobroty, ale ve finále jsem třeba dostal vynadáno, že jsem nekoupil mrkev pro králíka a opět že na mě není spoleh a že chce bydlet sama.
Vždycky jsem se o ní snažil starat. I přes to, že si už vydělávala své peníze, tak jsem ani netrval aby něco kolovala. Vlastně jsem nákup dělal z 90% jen já, ale byl jsem rád, že ji nic nechybí.
Jednoho večera mi oznámila, že se chce rozejít. Vypadlo z ní, že už ke mně necítí to co dřív a že potřebuje být sama a vlastně, že chce stejně jít na letušku a že se nebudeme moc výdat. Do té letušky ji hlavně přemlouvala neustále mamka, že by tam měla jít a i když její sen to nikdy nebyl, tak najednou začala tvrdit, že prostě chce být letuška a že je to práce na úrovni. To stejné jako, když z toho letiště chtěla odejít, tak její mamka ji furt říkala, že by měla zůstat, že dělá prestižní práci. Vím, že přítelkyně vždycky chtěla být květinářka, ale na to ji mamka řekla, že to není nic extra. Já nevím. Já ji často říkal, že by se měla rozhodovat sama, jak to cítí ona, protože je to její život a měla by dělat co jí naplňuje.
Každopádně se se mnou rozešla a já z toho byl úplně špatnej. Nevěděl jsem co bude dál. Přemlouval jsem ji. Vím, že se to nedělá, ale byl jsem zoufalí. Ona ovšem nechtěla a trvala, že se jeden musí odstěhovat. Řekl jsem jí, že ji tedy byt nechám, protože to má blízko práce a že půjdu já pryč. Byl jsem rozhodnutý, že pojedu do toho zahraničí sám.
Ovšem po dvou dnech, začala brečet. Řekla mi, že nechce abych odjel a že mě miluje, že si to uvědomila, že beze mě být nechce a že nechce abych ji opustil. Podlehl jsem a usmířili jsme se. Byl jsem šťastný a myslel si, že všechno se už jen zlepší. Řekla, že na tu letušku nakonec nepůjde.
Ovšem po necelém měsíci se to stalo znovu. Ano stále jsme měli nějaké menší hádky, ale z mé strany to nebylo něco co by vedlo k rozchodu. Ten den mi ještě řekla, že by jela do zahraničí po novém roce se mnou. Za 2 dvě hodiny ovšem mi oznámila, že se chce rozejít. Stalo se to, když jsem ji vzbudil, jestli se půjde vyloupat. Chtěla vzbudit. V ten moment se naštvala a řekla, že je konec, že nad tím premyslela a bude to tak lepší. Začala mazat všechny společné fotky a zároveň si mě zablokovala. Nechápal jsem to.
Tvrdila, že se beze mě bude mít lépe, že může být klidně 10 kluků a že se všem na letišti líbí.
Hrozně mi to ubližovalo. Takovou jsem ji neznal. Bylo mi líto jak člověk kterého miluji a s kterým mám spoustu krásných zážitků se takhle mění před očima.
Takhle to trvalo pár dní. Bydleli jsme tam spolu, takže to nebylo extra příjemný a hlavně lehký spát vedle sebe. Snažil jsem se usmířit. Dělal jsem věci stejně jako předtím. Kupoval jí snídaní,. objednával jídlo v podstatě jsem dělal všechno jako když jsme spolu byli. Myslel jsem si, že třeba se to všechno zlepší a sama bude chtít to vrátit, ale nechtěla. Chtěl jsem s ní nějak vycházet a ona ve finále asi taky, takže jsme se normálně bavili, chodili na kafe v podstatě jako dříve, ale bez nějakého fyzického kontaktu. Když jsem ji chytil třeba za ruku, tak samozřejmě mě odstrčila, že jsme kamarádi.
Trápilo mě, že prostě ji miluju, ale ona ten zájem nejspíše neprojeví. Často tam byli pořád hádky, pořád kvůli blbostem, takže mě nechala spát třeba na zemi, protože říkala, že postel dostala od rodičů ona a je její, to stejné bylo třeba s nádobím, které jsem nemohl používat, protože ho do bytu vzala ona. Schovávala si šampony a takový věci společný. V podstatě co koupila ona bylo vždycky její.
Když jsem se stěhoval, tak ten poslední den jsme zašli naposled na kafe. Říkala, že třeba až se vrátím ze zahraničí, tak se můžeme potkat a třeba se k sobě nakonec vrátíme. Začala brečet, že si neumí představit rodinu s nikým jiným než se mnou, že mě miluje jen to nechtěla dávat najevo.
Odstěhoval jsem se na chvíli zpátky domů k mamce s tím, že chci v prosinci odjet pracovat do zahraničí. Myslel jsem si, že mi to všechno pomůže, ale stále na ni nemůžu přestat myslet. Chybí mi. Chybí mi všechno co jsme spolu zažili. Nečekal jsem, že by to takhle mohlo dopadnout. Od té doby se mi ozvala jen kvůli přepisu bytu a popřála mi ať se mám hezky. Zároveň mi napsala pak, jak se vyvíjí její zdravotní stav, protože jsem ji říkal, že kdyby cokoliv ohledně zdraví, tak at napíše.
Chybí mi. Mám nutkání ji to napsat, ale zase vím, že prostě pokuď zájem nemá, tak si ho vynutit nemůžu.
Ano, taky jsem dělal chyby, taky jsem určitě řekl věci, které mě pak mrzeli, ale vždy jsem se snažil ji dělat šťastnou a dopřát ji téměř vše co chtěla. Vždycky jsem jí říkal, že se o ní postarám, že klidně může z práce odejít, že se o nás nějakou dobu postarám sám, že vezmu třeba více směn v práci cokoliv. Nabízel jsem ji spousty řešení, že můžeme jet ke mně domů aby jsme si vyčistili hlavu a promysleli něco jiného, ale nechtěla.
- Nauč se gramatiku lépe.
- Ona je kráva a nezaslouží si tě. Kdyby tě milovala, tak se takto nechová. Navíc je to asi hysterka a hodně přehrává a manipuluje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:52
@Pírko2 píše:
- Nauč se gramatiku lépe.
- Ona je kráva a nezaslouží si tě. Kdyby tě milovala, tak se takto nechová. Navíc je to asi hysterka a hodně přehrává a manipuluje.
Jak se to vyjadřujes o ženách, Pírko? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:53
@Malá bobina píše:
Jak se to vyjadřujes o ženách, Pírko?
Zajímavé, ze slovo krava neni v tomto kontextu zablokované
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:53
@Malá bobina píše:
Jak se to vyjadřujes o ženách, Pírko?
Bobčo??!!! Jak to, že nespíš už?!!!???!!!
Tohle jsou debaty po 1h ráno, ty můžou být údernější, děti jako ty totiž už spěj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:58
@Pírko2 píše:
Bobčo??!!! Jak to, že nespíš už?!!!???!!!
Nj pouštím si romantické písně, abych nevyšla ze cviku;)
Děti už spí, máš pravdu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 01:59
@Malá bobina píše:
Nj pouštím si romantické písně, abych nevyšla ze cviku;)
Děti už spí, máš pravdu
Já myslel, že koukáš na Titanic
Hele tak v Praze sněží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 02:02
@Pírko2 píše:
Já myslel, že koukáš na Titanic
Hrála bych s tebou hru na schovavanou v různých diskuzích, ale jsem hotová. Tak jdu.
Vy nadělate, lehce nasnezi a uz máte kalamitu, ciťove. Hory na vás
Dobrou… To…a…s…i…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 02:05
@Malá bobina píše:
Hrála bych s tebou hru na schovavanou v různých diskuzích, ale jsem hotová. Tak jdu.
Vy nadělate, lehce nasnezi a uz máte kalamitu, ciťove. Hory na vás
Dobrou… To…a…s…i…
To víš, zpovykaná pražská kavárna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.11.22 08:33
Poděkuj ji! Buď rád, že to udělala. Ty si budeš plnit své sny a ty určitě poznáš normální holku, která si tě bude vážit a bude se k tobě i tak chovat.
Hlavu vzhůru, teď je to těžké, ale věř, že s odstupem času tenhle vztah a její chování uvidíš jinak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
