Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Osamělost na mateřské
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.8.13 09:53
Ahojík já jsem na tom byla podobně…Malá se nám narodila v před dva lety..a vše to začal po šesti nedělí..zdrav. problémy… a ještě k tomu jsem tu nikoho neznala bo jsems e přistěhovala z brna k příteli na vesnici…courala jsme po vsi a nikdo nikde..přítel taky pořád v práci a pořád sama..myslela jsem že zblázním…prošla jsem spousty vyšetřeni a nikde nic moc neašli..už si říkám jestli si to sama nenamlouvám či co…Tak jsem nemeškala sedla na Pc a začla hledat maminky z meho okoli…ted už tu máme plno známích a malá kamarádu..tak si naplánuji celý týden…at máme co dělat…a pořád někde trajdáme…zdrav problémy se nakonec jaksi taksi trochu vyřešili..přítel změnil prácí a je snámi více doma a já se cítím lépe..začínáme se snaži o další mimi…Takže tobě přeji pevné nervy…a užívat si svých zlatíček…jednou na toto období bude vzpomínat v hezkém 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.8.13 11:05
@Hanča Domča Děkuju. My taky hodně trajdáme, akorád víkendy jsou blbý. Zatím jsem nenašla nikoho, kdo by taky měl o víkendech manžela v práci. I mateřský centra zavřený. Je mi fakt smutno. No ale snažím se tomu nepodléhat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.8.13 11:06
@Anonymní píše:
@Hanča Domča Děkuju. My taky hodně trajdáme, akorád víkendy jsou blbý. Zatím jsem nenašla nikoho, kdo by taky měl o víkendech manžela v práci. I mateřský centra zavřený. Je mi fakt smutno. No ale snažím se tomu nepodléhat. Dokud jsem měla jedno dítko v kočáru, bylo mi hej. Ale jak začalo chodit, tak už prostě být v kočáru nechce a nic moc neujde. Mimino zas v těch vedrech venku v kočárku strašně brečí.
- Citovat
- Upravit
18.8.13 11:18
@Anonymní píše:
Milé maminky, potřebovala bych se někomu vypovídat, tak se omlouvám, že tentokrát anonymně a ne tak zvesela, jako obvykle. Snažím se být optimista, ale nějak to na mě vše dnes padlo. Začnu asi tím, že už dva roky se potýkám s bolestmi a nepříjemnými zdravotními problémy, na které lékaři ani léčitelé zatím nenalezli řešení. Pořád se snažím to řešit a napadlo mě, že to možná souvisí jednak s tím, že jsem měla dost nelehké dětství (ubližování otčímem a zanedbávání péče ze strany matky). Jednak to možná taky bude tím, že se na mateřské cítím velmi osamělá. Bydlím v malé odříznuté obci, manžel je stále v práci, navíc tyhle moje pocity moc nechápe. Kamarádů mám hodně, ale všichni daleko (našla jsem si i v okolí, ale jak na potvoru se obě kamarádky odstěhovaly). Sousedky stále jezdí odsud pryč, většinou k rodině. V mateřských centrech to dvouleťáka nebaví, matka na mě kašle a ke všemu moje sestra, kterou jsem vždy milovala, začala být na mě zlá. Já vím, že to nemá lehké v manželství, ale přece ze sebe pořád nemohu dělat hadr na podlahu. Navíc mé dvouleté batole právě prochází obdobím vzdoru a na veřejnosti to těžko nesu. Vždycky bych se propadla, když se lidi otáčejí. Chce se mi strašně brečet. Někdy se cítím tak strašně sama, že ztrácím sama sebe a podřizuji se všem okolo, jen abych nebyla sama. Někdy jedeme na návštěvu, ale děti to dlouhé cestování špatně snášejí. Jsou ještě malincí, miminko v autosedačce většinou propláče cestu. Když jsem neměla děti, dělala jsem spoustu věcí, co mi dělaly radost. Nyní ale většinu z nich dělat nemohu (sport, šití, dlouhé výlety), děti vyžadují mé plné nasazení pro ně, jinak starší zlobí a miminko brečí. Hlídání nemám a manžel mi řekl, že prázdninová školka by pro naše dítě nebyla žádný přínos. Argumentovala jsem, že by to byl přínos pro mě, abych si odpočala, na to neřekl nic, ale tvářil se jak kakabus. Nějak nevím, co dál. Představa, že opustím své miminko a půjdu do práce, mě tedy vůbec neláká. Miluji ho a fakt si chci ty tři roky doma užít. Děkuju, že jste dočetly až sem, děkuji i jen za to, že jsem se mohla někomu svěřit, už to mi ulevilo. Možná mé pocity někdo pochopí?
Ahojky, úplně chápu tvoje pocity, taky jsem se odstěhovala za přítelem skoro 200 km daleko od rodičů a nechal jsem tam všechny přátele, rodinu a známé..A tady, ikdy ž jsem tady devátým rokem, nemám žádnou kamarádku, o které bych opravdu mohla říct, že je to kamarádka, všechno je to jenom, přijedou a zase odjedou, ale ten pocit, že mpžeš kdykoliv někomu zavolat a víš, že přijde, nemám..Mám dva kluky a někdy už mi z toho taky hrabe..Neříkám, že člověk není někdy rád sám, ale někdy si říkám, přoč jsem šla tak daleko…:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.13 11:53
No pokud chceš dělat i něco jiného, tak budeš muset v péči o dítě ubrat (tj. najít si alespoň na pár hodin hlídání, nebo domluvit s manželem)… sedět doma sama na zadku… to ti bude srážet sebevědomí a úplně sebe sama zadupeš do země
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.8.13 14:11
@AdelkaMala píše:
No pokud chceš dělat i něco jiného, tak budeš muset v péči o dítě ubrat (tj. najít si alespoň na pár hodin hlídání, nebo domluvit s manželem)… sedět doma sama na zadku… to ti bude srážet sebevědomí a úplně sebe sama zadupeš do země
Ano, to je sice pravda, ale ne vždycky je to tak jednoduché…Já mám jednu babičku daleko, druhá pracuje do pěti do večera a pak už toho má taky dost a manžel je taky dost pracovně vytížený..No a kamarádky, které by si nechali děti na hlídání..nejsou 
Věteinou, když už, tak mají své děti a navíc mladší syn s málokým chce být…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
vbb
27.8.13 13:40
Ahoj anonymní, naprosto Tě chápu, „samota“ je opravdu těžká, okolí utěšuje, hlavu to ovšem moc neuklidní, takových je nás hodně, jen jsme tak vzájemně daleko od sebe, že je škoda, že nemáme moc šancí si normálně pokecat z oči v oči, tak to zkoušíme aspoň takhle, kdybys chtěla, písni…
- Citovat
- Upravit
ta strašná máma
28.10.13 11:45
založit skajpovou pokecovou skupinku?
Ahojte spolumaminy, snad to není porušení pravidel emimina, ale co si takhle založit skajpovou skupinu na kolektivní pokec? spolu bychom se slyšely, byla by i možnost videohovoru, ale tam je omezení na 5 účastníků a je to zlehla zpoplatněné, ten hovor by možná stačil? Blíží se vánoce, bude nálada se svěřit, ale na ty dopisy a maily to tolik nefunguje, hlas je hlas… ozvěte se, zajímá mne, jestli by to zaujalo i někoho jiného 
jana
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.11.13 20:40
Osamělost v těhotenství
Ahoj, chtěla bych se podělit o svůj problém, který mě dost trápí. Asi před rokem jsem přišla o kamarádku, která někdy byla v pohodě, ale bohužel někdy byla zlá, rýpavá, poučovala mě atd. Skončilo to, protože nebylo možné si s ní o tom promluvit, chybu vždycky viděla jen u mě. Bylo mi to líto, ale po chvíli jsem to přestala řešit, měla jsem i jiné známé. Jenže teď jsem těhotná a trápí mě čím dál víc, že nemám nejlepší kamarádku. Jak říkám, mám pár známých, ale není to ono. Do práce nechodím, jsem doma, měla jsem nějaké zdravotní problémy. Začínám se cítit hrozně osamělá, přijde mi, že kdo nemá nejlepší kamarádku, jako by nebyl. Nevím, jestli bych netěhotná uvažovala jinak, třeba je to jen hormony. S touto kamarádkou jsme si plánovaly, že se mnou bude u porodu a se vším kolem mimča mi pomůže, v tomhle byla skvělá. Nějak si nevím rady, přijde mi, že se za chvíli zblázním, nejste některá v podobné situaci nebo co byste poradily?
- Citovat
- Upravit
26.11.13 23:08
Ahoj, já taky nikoho nemám. Jsem na mateřské a odstěhovala jsem se za chlapem. Nikoho tu neznám a když vyrazím ven, tak vždycky narazím na jeho bývalou manželku a není mi to zrovna příjemné. Babička z mojí strany se za mnou nedostane - nemá spojení a druhá, která bydlí asi 5 minut od nás zase nemá zájem ani se stavit, ani pohlídat malého. Takže jsem na všechno pořád sama. Chlap je buď v práci nebo dělá nějaké fušky nebo dělá něco u rodičů nebo má malého - svého druhého syna z prvního manželství. Takže na nás moc času nezbyde. Občas mi z toho fakt dost hrabe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.13 23:19
@sudal Zdravím,podle toho, co píšeš, odstěhovala jsi se někam na vesničku, když neustále potkáváš na bývalou manželku, snad jsi alespoň mobilní a pokud ne, tak snad tam jezdí alespoň autobus, aby jsi mohla někam vyrazit. A tím někam myslím třeba do nějakého mateřského centra, babyclubu, cvičení s dětičkami, kde by jsi jistě nějakou spřízněnou duši našla a měla by sis s kým promluvit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.11.13 23:27
@sudal Nebydlím na vsi, znám i holky se stejně starými dětmi, ale přesto většinu dnů bývám s malou sama, tatínek je podnikatel, takže od rána do večera v práci, penízky umí vydělat, nesnesla bych chlapa, co přijde z práce o půl třetí a pak se válí u telky, ale ten můj se zas nezastaví, pracuje i v sobotu, takže si s malou musíme vystačit. Rodiče už nemáme ani jeden, mám pouze babičku, za kterou pravidelně ob den chodíme, nosíme nákupy atd.,hlavně jí děláme společnost, mám jí moc ráda, ale mamka chybí a hlavně není nikdo, kdo by pohlídal naší cácorku aspn chvilku. Občas mi také přepadne smutek…Ale lidi jsou na tom daleko hůř, takže hlavu vzhůru 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.11.13 11:48
Sranda
Jo, jo, já vím, že může být i hůř. Ale občas tu samotu nějak špatně snáším Byla jsem zvyklá být pořád mezi lidma a najednou jsem jako v izolaci. Někdy mi to ani nevadí, ale někdy z toho mám pěkný depky. Ale asi časem si zvyknu. Díky moc za příspěvek a podporu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Milé maminky, potřebovala bych se někomu vypovídat, tak se omlouvám, že tentokrát anonymně a ne tak zvesela, jako obvykle. Snažím se být optimista, ale nějak to na mě vše dnes padlo. Začnu asi tím, že už dva roky se potýkám s bolestmi a nepříjemnými zdravotními problémy, na které lékaři ani léčitelé zatím nenalezli řešení. Pořád se snažím to řešit a napadlo mě, že to možná souvisí jednak s tím, že jsem měla dost nelehké dětství (ubližování otčímem a zanedbávání péče ze strany matky). Jednak to možná taky bude tím, že se na mateřské cítím velmi osamělá. Bydlím v malé odříznuté obci, manžel je stále v práci, navíc tyhle moje pocity moc nechápe. Kamarádů mám hodně, ale všichni daleko (našla jsem si i v okolí, ale jak na potvoru se obě kamarádky odstěhovaly). Sousedky stále jezdí odsud pryč, většinou k rodině. V mateřských centrech to dvouleťáka nebaví, matka na mě kašle a ke všemu moje sestra, kterou jsem vždy milovala, začala být na mě zlá. Já vím, že to nemá lehké v manželství, ale přece ze sebe pořád nemohu dělat hadr na podlahu. Navíc mé dvouleté batole právě prochází obdobím vzdoru a na veřejnosti to těžko nesu. Vždycky bych se propadla, když se lidi otáčejí. Chce se mi strašně brečet. Někdy se cítím tak strašně sama, že ztrácím sama sebe a podřizuji se všem okolo, jen abych nebyla sama. Někdy jedeme na návštěvu, ale děti to dlouhé cestování špatně snášejí. Jsou ještě malincí, miminko v autosedačce většinou propláče cestu. Když jsem neměla děti, dělala jsem spoustu věcí, co mi dělaly radost. Nyní ale většinu z nich dělat nemohu (sport, šití, dlouhé výlety), děti vyžadují mé plné nasazení pro ně, jinak starší zlobí a miminko brečí. Hlídání nemám a manžel mi řekl, že prázdninová školka by pro naše dítě nebyla žádný přínos. Argumentovala jsem, že by to byl přínos pro mě, abych si odpočala, na to neřekl nic, ale tvářil se jak kakabus. Nějak nevím, co dál. Představa, že opustím své miminko a půjdu do práce, mě tedy vůbec neláká. Miluji ho a fakt si chci ty tři roky doma užít. Děkuju, že jste dočetly až sem, děkuji i jen za to, že jsem se mohla někomu svěřit, už to mi ulevilo. Možná mé pocity někdo pochopí?