Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Za mě naprosto v pohodě - u nás to taky tak z jedné strany máme, (a tedy taky ten „pokrevní“ prarodič žárlí, ale to se nedá nic dělat
)
@Anonymní píše: Více
Hm, moje obě děti říkají babičko i úplně „cizí“ paní, která se stala naší adoptivní babičkou. Moje máma to taky děsně prožívá. Nevím, proč a čemu by to mělo vadit. Máma asi žárlí.
Nemáš to posunuté. Dokonce bych řekla, že je to celkem běžné. Hlavně je to o vzájemné dohodě a ta u vás je.
Já bych řekla, že problém bude, že jde o druhou partnerku manželova otce a paní matka nemůže vydýchat, že jí děti taky říkají babičko, když jakože skutečná babička je ona. Možná je to nějaký druh žárlivosti. Obzvlášť, když ostatní vnoučata oslovují tuto paní teto apod. Ale neřešila bych to. Dětem to vyhovuje, „babičce" to vyhovuje tak no stres. Tchyně to přežije.
Ano oslovení vztah nedělá. Ale zato zájem, pozornost a láskyplné chování ano. A tady biologická babička místo aby řešila, proč nemá s dětmi takový vztah jako ta “ne”vlastní a zapracovala na tom. Tak raději řeší oslovení. Takže bych tchyni řekla, že oslovení babičko je v tomto případě naprosto v pořádku. A že i kdyby se k její spokojenosti oslovení změnilo třeba na teto Helenko, tak to nic nezmění na tom, že si druhá babi dokázala s dětmi vybudovat krásný vztah a ty jí milujou. A pokud tchyně o takový vztah s dětmi také stojí tak ať se začne snažit.
Vlastní zkušenost má z více úhlů.
Sestřenice a bratranec mají rozvedené rodiče. děti od sestřenky říkají „nevlastní“ babiččce od malička teto, je ale o 15 let mladší, než děda a když se děti narodily, byla tato teta-babička podstatně mladá, vztah mají ale milý, láskyplný. „Nevlastnímu“ dědovi říkají děti od malička dědo, ten je ale na rozdíl od tety-babičky na tuto „roli“ skutečně věkově blízký. I on má s dětmi pěkný vztah.
Naopak děti od bratrance od bratrance říkají nevlastní babičce i nevlastnímu dědovi babi a dědo. tyto děti se ale narodily podstatně déle, takže i nevlastní babička už byla starší. Tady jsou vztahy trochu chladnější, což si ale myslím, že je vinou spíše maminky, tedy snachy…
Druhá zkušenost jsem já sama. Rodiče mám rozvedené, maminku (nevlastní babičku) mého nevlastního otce jsem nikdy neoslovila a vlastně jsem jí i celou dobu vykala. Měla jsem ji ale ráda a ona mě. Jen do mého života přišla až v mých asi 14 letech a vídala jsem ji max 3× do roka. V mých 19 zemřela. Bylo mi pak dost líto, že jsem jí nikdy neřekla babi…
Nyní mé děti mému nevlastnímu tátovi říkají dědo. Děda by se pro mé děti rozkrájel.
A partnerka mého „bio“ otce (se kterým jsem mnoho let neměla vůbec dobrý vztah, nyní se vídáme jen sporadicky), pro mé děti nejspíš babičkou nebude. Myslím, že záleží spíš na mém rozhodnutí, já děti učím říkat „teto“, kdyby se ona sama nazvala babičkou, asi protestovat nebudu a kdyby proti tomu měla něco moje mamka, má smůlu.
Pokud se ona sama (nevlastní babička) bude snažit s dětmi vycházet a bude chtít, nemám problém, ať jí říkají, jak chtějí. zatím jsou malé, takže se s ní vídají také jen 2× ročně o Vánocích a pár dní v létě. Asi tam není moc prostor na budování nějakého pevnějšího vztahu… zatím a ona když přijedeme, většinou nás přijde jen pozdravit a k dětem se moc nemá,…
Deti říkali nevlastni babičce normálně “babi”. Kdyz pak mluvily o babi, dodávali babi A, babi M,…(jména). Nikomu to nevadilo.
Taky máme tři prarodicovske páry, deti mají tři babičky a tři dědy. Ti nebio původně tvrdili, že tohle oslovovani jim nepřísluší, ale dcera to poctivě ignorovala a velice rychle se ukázalo, že je to ve skutečnosti dost těší. Syn to už jen převzal. Kdyby měl někdo kecy, velmi rychle ho pošlu do háje. Ale to myslím nikoho ani nenapadlo.
Mysli, ze to bezne osloveni. My s manželem máme kazdy svoje dite s předchozího manželství a jedno společné. Předpokládám, ze jednou budeme děda a babička pro vsechny vnoučata.
Tchyně taky řeší, že děti říkají babi druhé ženě jejich dědy. Přitom se dali dohromady až dlouho po jejich rozvodu. Navíc je to bezvadná ženská, která dětem, díky své odbornosti, nesmírně pomohla. Tchyně dokonce do dětí hustila, že ona je babička č. 1, moje maminka je č. 2 a č. 3 je ta nevlastní… Takových trapných momentů bylo mnoho. Děti to poměrně rychle rozklíčovaly a říkají nevlastní babičce babi celou dobu.
@Anonymní píše: Více
Babičko. Já říkám, že to vyhrála. Je babička i teta. A taky se k dceři má jako vlastní. Hlídá, jezdí s námi na výlety, nakupuje, přiveze… Máma by ale z oslovení babičko taky nebyla nadšená a taky by z toho dělala aféru a ják ji znám tak hned před dcerou.
@Anonymní píše: Více
Jojo, tchyně
ta moje tchánovi hned jak se první narodil psala, ať si jako nemysli, že jeho přítelkyni bude říkat babi
takže je to teta.
Není to nic špatného. A pokud s ní mají děti lepší vztah než s tchýni, tak ať se tchýně snaží si vztah zlepšit.
Normalne to jsou babicka a deda. Kdyz je takto znaji ty deti od narozeni, jak jinak by jim meli rikat? Male deti to neresi/ani poradne jeste neznaji nejake vlastni/nevlastni/rozvedeny a znovu zenaty
takze partneri prarodicu jsou prece taky prarodice.
@Anonymní píše: Více
Je to naprosto v pořádku. Tchyně žárlí co?