Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ano, co bys chtěla jiného dělat. Po obřadu se udělá řada a všichni kondolují. Moc nad tím přemýšlíš.
@AnastazieB ja vim, jsem v tomhle jak slon v porcelanu.
Takze budu kondolovat nejen tchyni, ale i tchanovi, svagrovi a manzelovi..
Ne že bych ti do toho chtěla házet vidle, ale… Já jsem byla na pohřbu manželovy babičky „koordinátorkou“ z obřadní síně usazena s ním do první řady a vzdálenější příbuzní a přátelé tak kondolovali i mně
Švagrová tam seděla s manželovým bratrem taky. Tchyni jsem soustrast vyjádřila už před pohřbem.
@Michelle_M píše: Více
Aha
. To mi prijde zvlastni teda.
Tak snad mi „projde“ ta 2. řada..prislo by mi absurdni nechat si pak kondolovat, no tak uvidim.
Třeba se vůbec kondolovat nebudete ![]()
Hodně rodin si to nepřeje.
Dost se od toho upousti. Rodina toho ma plny kecky a pak treba pul hodiny stali a rikali dekuju dekuju dekuju se soplama u nosu, nedivim se, ze to lidi nechteji
Při úmrtí manželového dědy, jsme spolu seděli ve druhé řadě, vysvětlení: první řada byla malá. Možná by se tam někde vmáčknul, ale chtěli jsme se spolu držet za ruku. Po té manžel již nešel dopředu, aby mu bylo kondolováno. Blízkým lidem, tchýně, manželka dědy atd. jsem kondolovala před začátkem pohřbu.
@Michelle_M píše: Více
Ja take a to jsme ani nebyli manzele. Kondoloval mi tedy cely sal lidi, ktere jsem v zivote nevidela.
@kavenka píše: Více
My to tak měli. Ceremoniář požádal hosty, aby nekondolovali.
Já to bytostně nesnáším. Vždyť pozůstalé „potěší“, že se lidé přišli rozloučit.
Tak kdyby se to řešilo u nás, tak manžel by byl semnou v první řadě, má moje babičky za vlastní.. a jsme všichni jedna rodina, často se vídáme a pomáháme si.
@Anonymní píše: Více
Ono to nějak vyplyne. Jak víš, kdo kde bude sedět? Nemusíš každému z nich říkat „upřímnou soustrast“, stačí třeba jen podat ruku, obejmout atd.
Teď už je to asi jedno, ale prostě tchynibjsi měla prostě už na chatě říct že tě to mrzí, případně upřímnou soustrast. A jsi širší rodina, nevím proč bys měla pak jít kondolovat tchyni, tchanovi a ještě vlastnímu manželovi, to mi přijde na hlavu postavený.
Ahoj, mam dilema ohledne zitrejsiho pohrbu. Neni to zadne drama, ale vrta mi to hlavou solidne a prijdu si uz jak trubka.
Zitra ma pohreb manzelova babicka, matka me tchyne.
Vim, kam se mam usadit(ja a dcera druha rada, manzel v prvni s rodinou..),jak se chovat.
Co ale nevim, je kondolovani.
Ja se s tchyni videla par dni po umrti, bylo nas tam vic, kazdy nekde, nebylo to, ze bychom byly spolu v jedne mistnosti, spis jsme kolem sebe vsichni tak jako chodili, sedeli poruznu, takovy provozni scenar par hodin na chalupe. Asi jsem ji tedy mela vyjadrit soustrast uz v tu chvili? Vubec mi neprisla zadna chvile vhodna, bylo to takovy toporny, jakoby se to nehodilo, ja z toho nesva, chtela jsem to mit za sebou, ale nejak to nevyslo/nedokazala jsem to.
Jsem na tohle asi hrozna, nechci pusobit neuprimne, a zbytecne oddaluju.
Takze po obradu bych se mela pripojit k ostatnim( vzdalenejsi rodina atd…)a proste soustrast vyjadrit takto?
Ono vlastne jak jinak, ze..