Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec mě nemá rád
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Dlouhá punčoška
14.12.22 05:39
Tak nejdřív - jsi určitě šikovná, schopná a hezká ženská. Co říká Tvůj tatík, si neber k srdci.
Z vlastní zkušenosti - není možné, aby jsi jeho postoj k Tobě změnila. Zbytečně budeš ztrácet čas a ničit si život, když se o to budeš pokoušet.
Jediná obrana proti jeho chování - alespoň podle mé zkušenosti - minimalizovat setkání s ním. A nevšímat si ho.
Věnuj svůj čas a energii lidem, kteří Tě mají rádi.
Zařiď si vlastní život a odpoutej se od rodičů. Nevím, proč u nich trávíš tolik času, když Tě trápí. Do budoucna by se to mohlo odrazit ve Tvém vztahu s dcerou - v pubertě s Tebou začne komunikovat jako Tvůj otec. Bude si myslet, že jeho chování k Tobě je normální.
Dodělej si vzdělání v oboru, kterému se budeš chtít do budoucna věnovat. Je spousta lidí s výučním listem bez maturity a žijí spokojeně.
Držím palce🙋♀️
- Citovat
- Upravit
14.12.22 07:17
Myslím, že tě rád má, ale má v sobě nějáký blok vůči Tobě. Jsi ale už dospělá, máš vlastní rodinu, tak bych se soustředila spíše na ní. K otci se chovej slušně, ale další hovory na téma vztahy nezačínej, nemá to smysl.
Proč za nimi chodíš několikrát v týdnu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
14.12.22 08:21
Často mi říká, že jsem hloupá, blbá, neschopná, naznačuje že nejsem dobrá máma a jsem k ničemu.
Nestýkej se s lidmi, kteří ti ubližují a kteří tě ponižují.
To je jediná rada.
Do hlavy mu nevidíš, ani my tu toho bohužel moc nevymyslíme. Možná je prostě takovej, možná se v tobě v dětství viděl, a teď je zklamaný. Možná je to jen prostě morous.
Ono jestli sis nedodělala školu, možná upíchla dítě s někým s kým ani nejsi, těžko říct jak to máš s prací, možná opravdu může být zklamaný a mít pocit, že máš zkažený život.
Ale je to tvůj život. Dělej si ho tak dobrý, jak dokážeš a najdi si pozitivní věci.
S tátou bych se za těhle podmínek scházela co nejméně. A jestli na to máš sílu, klidně mu to řekni, nebo napiš, pokud se nechce bavit.
S mámou jsi o tom mluvila? Ta by ti nedokázala říct, o co jde, je to přecijen její manžel.
Obecně, proč si u nich několikrát do týdne? Tak to fakt může vypadat tak, že ani nezvládáš žít sama a pak to některé kusy může vybízet k tomu tě shazovat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.22 08:32
Proč se k tobě otec chová tak, jak se chová, je otázkou. A odpověď tady nedostaneš, protože to může být z 1000+1 důvodů…
Určitě je dobrá rada se od toho co nejvíce oprostit.
Mě ale napadá, že jak píšeš, že brácha je průserář, a přesto má k němu otec lepší vztah, jestli to nemůže být třeba tím, že od bratra se toho moc neočekávalo, a neměl tak „příležitost“ očekávání nenaplnit. Víš, jak to myslím. Rodičovská láska má být nepodmíněná, jenže to je teorie, a praxe může být taková, že otec ti věřil, že si doděláš školu a teď je zklamaný, že se tak nestalo. Na jednu stranu se tomu nedivím. Doba pokročila a mít alespoň maturitu je úplný základ pro většinu profesí. Bez ní budeš max. pomocná síla, nekvalifikovaná, s minimálním platem, pokud tedy nejsi dobrý truhlář, zedník atd. Takže tě to na pracovním trhu dost diskvalifikuje. Především to ale vypovídá o tvé slabé vůli dotáhnout důležité věci do konce. V tomto směru bych uvažovala, jak se vypracovat. Ne kvůli otci, protože je možné, že ten nebude spokojený nikdy, ale kvůli sobě samotné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.22 09:00
S tímhle ti tady nikdo moc nepomůže. Táta se totiž nezmění a ty se s tím budeš muset chtě-nechtě smířit. S tím by ti pomohl nějaký dobrý terapeut.
Uděláš nejlíp, když si nějakýho psychologa najdeš a s jeho pomocí se budeš soustředit na svoje potřeby a tátu přestaneš řešit. Jeho lásku k tobě nemůžeš ovlivnit, jenom by ses trápila do konce života a promrhala spoustu času.
Jo, mám zkušenost z obou stran - rodiče se fakt nezmění, bohužel. I kdyby sis těch škol udělala několik, tak si na tobě najde jiné mouchy 
A moje děti taky nemají školy, které bych si pro ně představovala. A jako rodič říkám, že toto není podstatné. Hlavní je, aby byly zdravé a spokojené. Dařit se jim přece může jinak. Pokud si najdou nějakou jinou dobrou cestu životem, tak je potřeba je podpořit.
Máš malé dítě, vypiplej jí do určité míry samostatnosti a školu si dodělej. Hloupá nejsi. Vyber si nějakou, která tě bude bavit. Ne kvůli tátovi, ale kvůli sobě. Teoreticky by ti to mohlo zvednout příjem, sebevědomí atp. Nebo se dej třeba na podnikání, jestli škola pro tebe není důležitá. Zkrátka najdi si něco, co tě bude bavit a uživí tě a zatím si jdi. Hlavně neber ohled na tátovo jedovatý reakce, za svůj život si zodpovědná jen ty sama. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
catch-22
14.12.22 09:05
@Anonymní píše:
Zdravím,
mám 23 let. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale poslední rok si uvědomuju a bolí mě skutečnost, že mě můj otec nemá rád. On nikdy nebyl na vyjadřování citů vůči nikomu. Jenže vždycky dělal něco, čím šlo poznat, že tu dotyčnou osobu má rád.
Nikdy jsem nezažila nic, čím by mi to naznačoval. Kdyby se mu nedej bože něco stalo, tak bych se zhroutila. Nesla bych to nejspíš nejhůř z rodiny, jelikož jsem hodně citlivý člověk a svoje rodiče miluju.
Mamka nikdy nedělala rozdíly a má nás s bratrem ráda stejně.
Vrátím se tedy k situaci s otcem..
Mamce i bráchovi občas něco koupí, ať už je to jídlo, oblečení nebo je chce někde vzít a trávit s nimi čas. Mají se vždycky o čem bavit. Když se s ním snažím bavit, tak si připadám jako největší hlupák. Často mi ani neodpoví a nebo se zatváří či si vzdychne. Jsem ráda, že vychází s mou dcerou a má ji rád. Jí kupuje dárky a tak. Za to jsem moc ráda. Často mi říká, že jsem hloupá, blbá, neschopná, naznačuje že nejsem dobrá máma a jsem k ničemu. Vím, že jsem rodiče zklamala, když jsem nedodělala střední, ale prostě mi ten obor neseděl a tu školu mi vybrali rodiče se slovy „musíš mít maturitu“.
Já vím, že mi nikdy nedával signály, že by mě měl rád a neměli jsme se o čem bavit, ale od té doby to šlo úplně z kopce. Prostě nevím, co mám dělat. Je mi to tak strašně líto. Všude vidím, jak mají dcery dobrý vztah s otcem.
Chci, aby mě bral takovou jaká jsem a měl mě rád. Nenarážel pořád jen na špatné věci a řekl mi občas i něco pěkného a nebo prostě aspoň nějaký náznak, že mě má aspoň trochu rád.
Můj brácha je problémový a nikdy nad ním nezlomilo hůl. Vždycky stojí při něm a pomáhá mu. Jsem ráda, že spolu vychází, jen mě mrzí, že mě prostě nebere.
Promluvit se s ním o tom nemůžu, protože on je prostě jiný a na takové řeči a city prostě není. Myslel by si, že jsem fakt úplně blbá.Nemá někdo podobnou zkušenost? Jak to mám řešit a nebo aspoň zařídit, ať si to tak neberu k srdci. Nebo prostě cokoliv. S rodiči se vídám několikrát týdně kvůli dceři, takže to mám stále před očima…
To jsi nedodělala tu střední školu jen proto, že Ti „neseděl obor“, to znamená co? Kolik let je Tvé dceři a kde je její otec?
Samozřejmě se můžu mýlit v odhadu, protože to nepíšeš, ale jestli jsi vyletěla ze střední kvůli těhotenství a rodiče Ti pomáhali, tak v porovnání s bratrem jeho problémy zjevně neznamenaly upíchnout si děcko kdo ví s kým.
A teď už nad Tebou mohl zlomit hůl, jestli vidí, že tam žádný posun nebude.
Ale ani tak není důvod, aby Tě kritizoval tímhle způsobem.
Takže možná získat z jeho strany respekt tím, že si dáš do pořádku svůj život (např. nebudeš záviset na pomoci rodičů), nebo se oddělit. To znamená zase dát si do pořádku život a přestat být závislá na pomoci rodičů.
- Citovat
- Upravit
14.12.22 19:23
Možná je to úplně zcestné, ale první, co mě při čtení napadlo bylo, zda jsi opravdu jeho dcera? 
Což samozřejmě neomlouvá jeho chování k tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.12.22 22:01
@Anonymní píše:
Zdravím,
mám 23 let. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale poslední rok si uvědomuju a bolí mě skutečnost, že mě můj otec nemá rád. On nikdy nebyl na vyjadřování citů vůči nikomu. Jenže vždycky dělal něco, čím šlo poznat, že tu dotyčnou osobu má rád.
Nikdy jsem nezažila nic, čím by mi to naznačoval. Kdyby se mu nedej bože něco stalo, tak bych se zhroutila. Nesla bych to nejspíš nejhůř z rodiny, jelikož jsem hodně citlivý člověk a svoje rodiče miluju.
Mamka nikdy nedělala rozdíly a má nás s bratrem ráda stejně.
Vrátím se tedy k situaci s otcem..
Mamce i bráchovi občas něco koupí, ať už je to jídlo, oblečení nebo je chce někde vzít a trávit s nimi čas. Mají se vždycky o čem bavit. Když se s ním snažím bavit, tak si připadám jako největší hlupák. Často mi ani neodpoví a nebo se zatváří či si vzdychne. Jsem ráda, že vychází s mou dcerou a má ji rád. Jí kupuje dárky a tak. Za to jsem moc ráda. Často mi říká, že jsem hloupá, blbá, neschopná, naznačuje že nejsem dobrá máma a jsem k ničemu. Vím, že jsem rodiče zklamala, když jsem nedodělala střední, ale prostě mi ten obor neseděl a tu školu mi vybrali rodiče se slovy „musíš mít maturitu“.
Já vím, že mi nikdy nedával signály, že by mě měl rád a neměli jsme se o čem bavit, ale od té doby to šlo úplně z kopce. Prostě nevím, co mám dělat. Je mi to tak strašně líto. Všude vidím, jak mají dcery dobrý vztah s otcem.
Chci, aby mě bral takovou jaká jsem a měl mě rád. Nenarážel pořád jen na špatné věci a řekl mi občas i něco pěkného a nebo prostě aspoň nějaký náznak, že mě má aspoň trochu rád.
Můj brácha je problémový a nikdy nad ním nezlomilo hůl. Vždycky stojí při něm a pomáhá mu. Jsem ráda, že spolu vychází, jen mě mrzí, že mě prostě nebere.
Promluvit se s ním o tom nemůžu, protože on je prostě jiný a na takové řeči a city prostě není. Myslel by si, že jsem fakt úplně blbá.Nemá někdo podobnou zkušenost? Jak to mám řešit a nebo aspoň zařídit, ať si to tak neberu k srdci. Nebo prostě cokoliv. S rodiči se vídám několikrát týdně kvůli dceři, takže to mám stále před očima…
https://www.emimino.cz/…rankovani/9/?…
Doporučuji tento můj text.
Příjemnou zábavu za 30 let.
Jak si rodiče vychováš, takový je máš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.12.22 00:55
AUTORKA
1. Jsem jeho biologická dcera.
2. Vídám se s nimi často, jelikož bydlí 5 minut ode mě a milují mojí dceru a chtějí jí vídat pokaždé, když mají čas.
3. Nejsem na nich závislá.
4. Dítě mám s přítelem, se kterým jsem byla 2 roky a v těhotenství mě opustil, že není na dítě připravený. Tak jsem se s tím poprala sama.
5. Učení práva a věcí s tím spojených mi absolutně nešlo do hlavy. Navíc jsem se učila všechno nazpaměť a když mi vypadlo jedno slovo, tak jsem byla úplně v háji. Mluvila se mnou i učitelka, že takhle to nedám.
Dala jsem slohovku, praktickou část a na ústní jsem nebyla připuštěna kvůli neukončení 1 předmětu, jelikož mi to právo prostě nešlo do hlavy a neuměla jsem to říct svými slovy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.22 08:48
Psychoterapie
Ahoj,
ani nemusim cist vse co jsi napsala, abych Ti rekla toto:
Pokud neumis chovani Tveho otce hodit za hlavu, udelat tlustou caru a rict je holt takovy a nebudu ho resit, tak si najdi psychoterapeuta a zacni k nemu chodit a tim si vyresis SVUJ vztah k Tvemu otci a zaujmes k nemu postoj, ktery bude pro Tebe v pohode. A to je jediny zpusob jakym bys mohla zmenit JEHO postoj k Tobe. Jinak NE.
Tyto vztahy s rodici jsou subjektivni a nikdo Ti v tom vetsinou neporadi tak, abys byla dlouhodobe spokojena. Kazdy clovek je nejaky, mel nejakeho rodice a vyporadava se ze vztahy ruzne. Ja mam matku s narcistickou poruchou osobnosti a i kdyz mam kamaradku, ktera ma taky rodice s touto poruchou, tak ano, nektere emoce a vzorce chovani z detstvi mame stejne a nektere ne. Obe jsme to resily/resime dlohodobou psychoterapii.
Takze rady jsou sice hezka vec, ale v tomto si budes muset pomoci sama a nejlepe s odbornikem, ktery Te bezpecne provede touto narocnou, ale od spatnych vztahu osvobozujici cestou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.12.22 20:23
Věřím, že Tě to hodně mrzí. Působíš na mě jako člověk, který na sobě nechává dříví štípat a proto si k Tobě lidi hodně dovolí… Vůbec bych se nesnažila se mu jakkoliv zavděčit, sama ses milionkrát přesvědčila, že to nepůjde. Ty jeho řeči bych si líbit nenechala, prostě se vůči tomu vymez. Chceš, aby tohle slýchala Tvoje dcera? Jakou úctu pak k Tobě bude mít? Pokud jste u nich a on začne s urážkami, řekni mu, ať se uklidní a jestli se nehodlá chovat slušně, že bereš dceru a odcházíte. To dodrž.
Jinak ke škole - určitě doporučuju si maturitu dodělat, na spoustě škol jde studovat dálkově. Teď, když je dcera malá, je ideální čas. Budeš mít daleko lepší pozici na trhu práce. Pokud Ti zbývalo málo k maturitě, při šťastnějším výběru školy už to zvládneš. Víc si věř.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.8.23 13:36
Zdravím
Je mi 56 let, možná Ti pomůže moje zkušenost. Jsem nejstarší ze 4 dětí, jediná mám vysokou školu, mám čtyři děti, tři z nich mají také VŠ, celý život jsem na sobě tvrdě pracovala. Pravda, začátek nebyl vůbec jednoduchý, rodiče rozvedení, já sama ode zdi ke zdi, dva rozvody…Můj otec mi nikdy nepomohl. Vždy viděl jen to špatné, bylo mi líto, že mne nikdy za nic nepochválil, já jsem byla ta problematická, co si dělá, co chce. Přesto jsem za ním jezdila, pekla mu na Vánoce, snažila jsem se naše vztahy napravit a ukázat mu, že si jeho lásku zasloužím…Byla jsem hloupá. Tu energii jsem měla vynaložit na sebe a na ty, co mne mají rádi. Nikdy jsem od něj nic nechtěla, ani když jsem onemocněla a částečně ochrnula… Nyní mám manžela už 22 let, žiju hezký život, sice invalidní důchodce, ale celkem v pohodě a mám krásnou práci, otci ale nestojím stále ani za řeč, naštěstí dnes už je mi to jedno, ale trvalo to dlouho. Dokonce jsem mu nestála ani za oznámení, že náš rodný dům dal sestře. Jestli Ti můžu poradit, nebojuj o jeho lásku. Bojuj o sebe, o svůj život, měj se ráda a zbytečně se tím netrap, ušetříš si zklamání a bolest v budoucnu. Jsi mlaďoučká, máš všechno před sebou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím,
mám 23 let. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, ale poslední rok si uvědomuju a bolí mě skutečnost, že mě můj otec nemá rád. On nikdy nebyl na vyjadřování citů vůči nikomu. Jenže vždycky dělal něco, čím šlo poznat, že tu dotyčnou osobu má rád.
Nikdy jsem nezažila nic, čím by mi to naznačoval. Kdyby se mu nedej bože něco stalo, tak bych se zhroutila. Nesla bych to nejspíš nejhůř z rodiny, jelikož jsem hodně citlivý člověk a svoje rodiče miluju.
Mamka nikdy nedělala rozdíly a má nás s bratrem ráda stejně.
Vrátím se tedy k situaci s otcem..
Mamce i bráchovi občas něco koupí, ať už je to jídlo, oblečení nebo je chce někde vzít a trávit s nimi čas. Mají se vždycky o čem bavit. Když se s ním snažím bavit, tak si připadám jako největší hlupák. Často mi ani neodpoví a nebo se zatváří či si vzdychne. Jsem ráda, že vychází s mou dcerou a má ji rád. Jí kupuje dárky a tak. Za to jsem moc ráda. Často mi říká, že jsem hloupá, blbá, neschopná, naznačuje že nejsem dobrá máma a jsem k ničemu. Vím, že jsem rodiče zklamala, když jsem nedodělala střední, ale prostě mi ten obor neseděl a tu školu mi vybrali rodiče se slovy „musíš mít maturitu“.
Já vím, že mi nikdy nedával signály, že by mě měl rád a neměli jsme se o čem bavit, ale od té doby to šlo úplně z kopce. Prostě nevím, co mám dělat. Je mi to tak strašně líto. Všude vidím, jak mají dcery dobrý vztah s otcem.
Chci, aby mě bral takovou jaká jsem a měl mě rád. Nenarážel pořád jen na špatné věci a řekl mi občas i něco pěkného a nebo prostě aspoň nějaký náznak, že mě má aspoň trochu rád.
Můj brácha je problémový a nikdy nad ním nezlomilo hůl. Vždycky stojí při něm a pomáhá mu. Jsem ráda, že spolu vychází, jen mě mrzí, že mě prostě nebere.
Promluvit se s ním o tom nemůžu, protože on je prostě jiný a na takové řeči a city prostě není. Myslel by si, že jsem fakt úplně blbá.
Nemá někdo podobnou zkušenost? Jak to mám řešit a nebo aspoň zařídit, ať si to tak neberu k srdci. Nebo prostě cokoliv. S rodiči se vídám několikrát týdně kvůli dceři, takže to mám stále před očima…