Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lásce a citům neporučíš. Otci třeba opravdu připadáš hloupá nebo třeba chtěl syna a má místo toho dceru. Proč tě nemá rád možná neví ani on sám. Jeho nezměníš, nějaké diskuze s ním proč a nač, nemají cenu. Prostě to ber jako fakt a podle toho se k němu i chovej. Minimalizuj s ním styk, popřípadě se s ním také nebav nebo jen to nejnutnější.
Výše napsáno ostatními je sice moc hezké a pravdivé ale ku.rva těžké. Pochopí jen ten, co si tím prošel. Ono totiž i když se tak člověk zachová, kontakty minimalizuje, tak stejně nosí uvnitř tu bolest. Nejhorší je, že tohle si většinou člověk uvědomí až s vlastním dítětem nebo v pokročilé dospělosti. Já třeba tušila, že něco není úplně standardní (ve srovnání s ostatními rodinami) ale moc si to nepřipouštěla a mnohé si namlouvala. Když se narodila dcera, plně mi došla toxicita našich vztahů a že mě vlastně naši nikdy nemilovali. S narozením vlastního potomka všechny tyhle démoni vylezou na povrch. Moje známá psycholožka říká, že nejvíc se vztahy s rodiči prověří při narození vlastního dítěte…
Moje rada je, že aby mohlo dojít k léčení musí přijít přijetí, že to zkrátka nezměníš. Ale bolí to. Bolí to pokaždý, když vidím vedle u sousedů na zahradě rodinná setkání, když jsem byla s dcerou v porodnici a viděla jak tatínci nosili dcerkám po narození jejich vnoučat pugéty a dárky. Jak celé rodiny seděli šťastně na chodbách a smáli se… atd..
Nasměrovat pozornost k lidem kteří to ocení a nemrhat čas s rodinou, která se jako rodina nechová je základ. Psychoterapie taky pomůže. Ale přijmout to jako něco vlastního co ti prostě holt doživotně zůstane (fakt že nemám tátu), je nutnost. Boj s tím k ničemu nevede a je daleko bolestnější než přijetí samotné.
Jinak zaráží mě, o na to tvá matka a sourozence, to moc nechápu. Přece to musí vidět. Promluvila bych si s nimi…Ale počítej s tím, že to budou bagatelizovat, že to není pravda, že jsi citlivá atp. (jako u mě).
@Da12 píše:
Lásce a citům neporučíš. Otci třeba opravdu připadáš hloupá nebo třeba chtěl syna a má místo toho dceru. Proč tě nemá rád možná neví ani on sám. Jeho nezměníš, nějaké diskuze s ním proč a nač, nemají cenu. Prostě to ber jako fakt a podle toho se k němu i chovej. Minimalizuj s ním styk, popřípadě se s ním také nebav nebo jen to nejnutnější.
No promiň, to mi zní jako jeho omlouvání.. Tohle můžeš napsat u partnerských vztahů, ale ne u rodičovství kde je to nepřirozené a patologické..
Ona si ho jako otce vybrat nemohla, on jestli jí mít bude nebo ne ano (tedy většinou to tak je). Ale i kdyby ne, většina chlapů co nejsou sociopati tak to dítě nakonec milujou