Otec senior -tyran

Anonymní
22.3.20 21:47

Otec senior -tyran

Potřebuji se vypovídat. Otec mi zkazil celý život, celý život nás a maminku psychicky týral, choval se k nám jako hulvát a despota, šikanoval nás a dělá to dodnes. Maminka byla ze staré školy, takže nikdy nedokázala odejít a my tak byly v pasti a dětství i dospívání bylo peklo. Hned jak to šlo, jsem se odstěhovala, ale kvuli mamince se pořád vracela a dělám to dodnes, hlavně jsem jim jezdila pomáhat, a pak i se svou rodinou, kterou jsem si mezitím pořídila… Čas ubíhal a z otce je najednou senior, je mu přes 70, prodělal už vážnou nemoc, ale momentálně je v pořádku, myslí mu to a je soběstačný. Maminka také. Otec se za celou dobu nezměnil. Ani po té vážné nemoci, kdy jsme všichni doufali, že ho to jaksi probere, a začne se k nám konečně chovat s respektem a bude rád, že mu někdo pomáhá, že třeba i někdy poděkuje za pomoc, kterou mu pořád poskytujeme, že když něco chce, tak že o to poprosí, že nám nebude nadávat…Bohužel se ale nic nezměnilo, šikanuje nás pořád a k mamince se pořád chová hnusně a sprostě… A já, jako matka sama, se už dlouho zamýšlím nad tím, jak se někdo takhle může chovat celý život ke svým nejbližším a ani na sklonku života s tím nepřestane, protože upřímně, se mi z jeho chování opravdu zvedá žaludek a už mě nebaví věčně brečet, když od nich odjíždím. Navíc jsem začala přemýšlet o tom, že tam už prostě jezdit nebudu, ale nevím, jestli bych s tim mohla žít. Za prvé, nemohu v tom nechat maminku samotnou, za druhé, v mé povaze bylo vždy pomáhat, a jen tak se na ně vykašlat bych asi duševně nezvládla a vyčítala si to celý život. Takže prostě nevím, co mám dělat. Cítím se v pasti a nevím co dál. Všude se píše, jak se musí starým lidem pomáhat, ale jak mám pomáhat někomu, kdo mi posr…celý život a dělá to dodnes?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

16108
22.3.20 21:56

Co pomahat jenom mamince, nechtela by jit treba k vam, aby mela na stáří klid? Jinak co se týče otce, lidi se nemění, spis naopak, cim jsou starší, tím se tohle chování prohlubuje, je čím dál víc deprimovany zivotem, zdravím a bude si to vylejvat na ostatních.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
22.3.20 22:01

@Kriss Tina Já jsem se to snažila párkrát pojmout a pomáhat jen jí, jenže to prostě nejde, když spolu žijou… Jinak jsem jí přestěhování několikrát nabízela. Bohužel, asi si myslí, že by nám byla přítěží, a také se prý na stará kolena nechce stěhovat a měnit život. Už v tom žije moc dlouho no :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
22.3.20 22:24

Ono je to těžký. Je to takový zamotany. Ona maminka už se s tím svým údělem asi smířila, možná má pocit, že ač je k ní neuctivý, je vlastně jediný, který jí zbyl. Děti jsou pryč a už jsou jen oni dva a už to chce jen nějak dožít. Já raději anonymně. Manželův otec byl též tyran a to jak psychicky tak fyzicky, jsou pouze synové a ti se prostě jak mohli, všichni zdekovali pryč. Už v tom dal nechtěli žít. Maminku podporují, starají se pomáhají, ale s otcem se vidí jen jednou ročně na Vánoce z jakési tradice. Otec začal na stáří pít, je to ještě horší. Ke tchyni se chová strašně. Dostala od nás všech pomocnou ruku, včetně zázemí, financí atp. Tak aby od něj mohla odejít a dožít svůj život v klidu s vnoučaty. Odmítla to. Vnoučata vidí minimálně jelikož nechceme nikdo vystavovat děti tomu opilemu, agresivnímu, věčně pomočenému muži… Sama přijet nechce, chce po nás abychom jezdili tam a to prostě nejde. Někdy je třeba se smířit s tím, že si svůj osud někdo vybral. Můžeš nabídnout pomocnou ruku, vysvětlovat, apelovat na zdravý rozum a přesto se to všechno mine účinkem. My jsme už prostě rezignovali.

  • Nahlásit
  • Citovat
24964
22.3.20 22:33
@Anonymní píše:
Potřebuji se vypovídat. Otec mi zkazil celý život, celý život nás a maminku psychicky týral, choval se k nám jako hulvát a despota, šikanoval nás a dělá to dodnes. Maminka byla ze staré školy, takže nikdy nedokázala odejít a my tak byly v pasti a dětství i dospívání bylo peklo. Hned jak to šlo, jsem se odstěhovala, ale kvuli mamince se pořád vracela a dělám to dodnes, hlavně jsem jim jezdila pomáhat, a pak i se svou rodinou, kterou jsem si mezitím pořídila… Čas ubíhal a z otce je najednou senior, je mu přes 70, prodělal už vážnou nemoc, ale momentálně je v pořádku, myslí mu to a je soběstačný. Maminka také. Otec se za celou dobu nezměnil. Ani po té vážné nemoci, kdy jsme všichni doufali, že ho to jaksi probere, a začne se k nám konečně chovat s respektem a bude rád, že mu někdo pomáhá, že třeba i někdy poděkuje za pomoc, kterou mu pořád poskytujeme, že když něco chce, tak že o to poprosí, že nám nebude nadávat…Bohužel se ale nic nezměnilo, šikanuje nás pořád a k mamince se pořád chová hnusně a sprostě… A já, jako matka sama, se už dlouho zamýšlím nad tím, jak se někdo takhle může chovat celý život ke svým nejbližším a ani na sklonku života s tím nepřestane, protože upřímně, se mi z jeho chování opravdu zvedá žaludek a už mě nebaví věčně brečet, když od nich odjíždím. Navíc jsem začala přemýšlet o tom, že tam už prostě jezdit nebudu, ale nevím, jestli bych s tim mohla žít. Za prvé, nemohu v tom nechat maminku samotnou, za druhé, v mé povaze bylo vždy pomáhat, a jen tak se na ně vykašlat bych asi duševně nezvládla a vyčítala si to celý život. Takže prostě nevím, co mám dělat. Cítím se v pasti a nevím co dál. Všude se píše, jak se musí starým lidem pomáhat, ale jak mám pomáhat někomu, kdo mi posr…celý život a dělá to dodnes?

Myslím si, když mámě nestálo za to změnit vše, když jsi byla ještě dítě a nechala tě všechno tohle prožít (otázka je, jak by se choval, kdyby se s ním rozvedla), že dnes už to neudělá a nemá cenu ji přesvědčovat. Otce bych nenechala se mnou jednat despoticky, mámu bych někam vytáhla, aby vypadla někam pryč, a s ním se stýkala minimálně. Ano, o starší bychom měli pečovat, ale nemusíme si nechat kálet na hlavu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17690
22.3.20 22:41
@Anonymní píše:
Potřebuji se vypovídat. Otec mi zkazil celý život, celý život nás a maminku psychicky týral, choval se k nám jako hulvát a despota, šikanoval nás a dělá to dodnes. Maminka byla ze staré školy, takže nikdy nedokázala odejít a my tak byly v pasti a dětství i dospívání bylo peklo. Hned jak to šlo, jsem se odstěhovala, ale kvuli mamince se pořád vracela a dělám to dodnes, hlavně jsem jim jezdila pomáhat, a pak i se svou rodinou, kterou jsem si mezitím pořídila… Čas ubíhal a z otce je najednou senior, je mu přes 70, prodělal už vážnou nemoc, ale momentálně je v pořádku, myslí mu to a je soběstačný. Maminka také. Otec se za celou dobu nezměnil. Ani po té vážné nemoci, kdy jsme všichni doufali, že ho to jaksi probere, a začne se k nám konečně chovat s respektem a bude rád, že mu někdo pomáhá, že třeba i někdy poděkuje za pomoc, kterou mu pořád poskytujeme, že když něco chce, tak že o to poprosí, že nám nebude nadávat…Bohužel se ale nic nezměnilo, šikanuje nás pořád a k mamince se pořád chová hnusně a sprostě… A já, jako matka sama, se už dlouho zamýšlím nad tím, jak se někdo takhle může chovat celý život ke svým nejbližším a ani na sklonku života s tím nepřestane, protože upřímně, se mi z jeho chování opravdu zvedá žaludek a už mě nebaví věčně brečet, když od nich odjíždím. Navíc jsem začala přemýšlet o tom, že tam už prostě jezdit nebudu, ale nevím, jestli bych s tim mohla žít. Za prvé, nemohu v tom nechat maminku samotnou, za druhé, v mé povaze bylo vždy pomáhat, a jen tak se na ně vykašlat bych asi duševně nezvládla a vyčítala si to celý život. Takže prostě nevím, co mám dělat. Cítím se v pasti a nevím co dál. Všude se píše, jak se musí starým lidem pomáhat, ale jak mám pomáhat někomu, kdo mi posr…celý život a dělá to dodnes?

Každá žena je zodpovědná za to, jakého otce vybere svým dětem. Tvoje maminka si vybrala despotické hovado a nechala vás v tom vyrůstat, já bych tam nejezdila, je to smutné, ale každý svého štěstí strůjcem, ona byla dospělá, vy ne, děti jsou zranitelní, ona vás nechala vyrůstat v patologickém rodinném prostředí, je dobré, hodně dobré, že máš nyní normální život, na maminku bych ještě naposledy apelovala, aby od něj odešla k vám, pokud by to nepomohlo, tak ji občas někam vytáhnout, k otci bych už nikdy nejela.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.3.20 07:42
@Anonymní píše:
Potřebuji se vypovídat. Otec mi zkazil celý život, celý život nás a maminku psychicky týral, choval se k nám jako hulvát a despota, šikanoval nás a dělá to dodnes. Maminka byla ze staré školy, takže nikdy nedokázala odejít a my tak byly v pasti a dětství i dospívání bylo peklo. Hned jak to šlo, jsem se odstěhovala, ale kvuli mamince se pořád vracela a dělám to dodnes, hlavně jsem jim jezdila pomáhat, a pak i se svou rodinou, kterou jsem si mezitím pořídila… Čas ubíhal a z otce je najednou senior, je mu přes 70, prodělal už vážnou nemoc, ale momentálně je v pořádku, myslí mu to a je soběstačný. Maminka také. Otec se za celou dobu nezměnil. Ani po té vážné nemoci, kdy jsme všichni doufali, že ho to jaksi probere, a začne se k nám konečně chovat s respektem a bude rád, že mu někdo pomáhá, že třeba i někdy poděkuje za pomoc, kterou mu pořád poskytujeme, že když něco chce, tak že o to poprosí, že nám nebude nadávat…Bohužel se ale nic nezměnilo, šikanuje nás pořád a k mamince se pořád chová hnusně a sprostě… A já, jako matka sama, se už dlouho zamýšlím nad tím, jak se někdo takhle může chovat celý život ke svým nejbližším a ani na sklonku života s tím nepřestane, protože upřímně, se mi z jeho chování opravdu zvedá žaludek a už mě nebaví věčně brečet, když od nich odjíždím. Navíc jsem začala přemýšlet o tom, že tam už prostě jezdit nebudu, ale nevím, jestli bych s tim mohla žít. Za prvé, nemohu v tom nechat maminku samotnou, za druhé, v mé povaze bylo vždy pomáhat, a jen tak se na ně vykašlat bych asi duševně nezvládla a vyčítala si to celý život. Takže prostě nevím, co mám dělat. Cítím se v pasti a nevím co dál. Všude se píše, jak se musí starým lidem pomáhat, ale jak mám pomáhat někomu, kdo mi posr…celý život a dělá to dodnes?
Řešíme něco podobného.. :oops: Moje matka je ta despotická manipulantka a otec pije do němoty. Ještě do nedávna se dokázali před náma a hlavně před vnoučatama dokázali ovládat, ale při poslední návštěvě byl můj otec opilý od rána do večera, děti z toho smutný. Byla to strašně stresující situace. Řekla jsem otci, že jestli zítra ráno bude zase opilý, tak okamžitě odjíždíme. No samozřejmě, byl na hadry ještě před obědem. Sbalila jsem kufry a naházela jsem je do auta. Moje matka udělala mega scénu, že ji v tom nechávám. Bydlíme daleko - 900 km. Vrátily jsme se domů a začaly i s mou sestrou řešit, jak bychom jim pomohly. (Mimochodem to řeším už tak 5 let bez úspěchu). Ségra nabídla mámě bydlení, tátovi léčebnu. Ať máma přijede aspoň na víkend..nic, musí se postarat o otce, přece ho po 45 letech neopustí. Byla domluvená léčebna, bohužel to zatím padlo kvůli koronaviru :zed: :zed: ale moje otázka zní, je vůbec možný, aby se v tomhle věku změnili? Mám se do toho vůbec plést? U nás nejde jen o to, že by otec šel na léčbu, ale taky, aby moje matka si uvědomila, jak se chová..je nesnesitelná, všechno kontroluje, hlídá, buzeruje. Jsem z toho smutná, děti tam vozit nechci, ale je to moje rodina, i malé zlepšení by stačilo. Bohužel to není na mě. Takže na jednu stranu, matka nás žádá o pomoc, ale když přijde na lámání chleba, tu změnu nezvládne..Upřímně nevím, co budu dělat, ale nedokážu v tý atmosféře být, taky se ve mě perou city a rozum
  • Nahlásit
  • Citovat
7219
23.3.20 09:05

Mluvím za sebe, ale já bych tam nejezdila. Nenechala bych někoho, kdo ti podle tvých slov zničil život, přijímat mou pomoc a ještě mě deptat. Řeknu to hodně zle, ale tvá matka si vybrala sama a její pohodlí a hodnoty jí nestály za to, aby svým dětem dopřála lepší život. Dovezla bych jí nákup, ale do domu bych prostě nešla. Buď bych ji vyzvedla a odvezla k nám na návštěvu, nebo jí prostě vzala někam ven.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7219
23.3.20 09:07
@Anonymní píše: Řešíme něco podobného.. :oops: Moje matka je ta despotická manipulantka a otec pije do němoty. Ještě do nedávna se dokázali před náma a hlavně před vnoučatama dokázali ovládat, ale při poslední návštěvě byl můj otec opilý od rána do večera, děti z toho smutný. Byla to strašně stresující situace. Řekla jsem otci, že jestli zítra ráno bude zase opilý, tak okamžitě odjíždíme. No samozřejmě, byl na hadry ještě před obědem. Sbalila jsem kufry a naházela jsem je do auta. Moje matka udělala mega scénu, že ji v tom nechávám. Bydlíme daleko - 900 km. Vrátily jsme se domů a začaly i s mou sestrou řešit, jak bychom jim pomohly. (Mimochodem to řeším už tak 5 let bez úspěchu). Ségra nabídla mámě bydlení, tátovi léčebnu. Ať máma přijede aspoň na víkend..nic, musí se postarat o otce, přece ho po 45 letech neopustí. Byla domluvená léčebna, bohužel to zatím padlo kvůli koronaviru :zed: :zed: ale moje otázka zní, je vůbec možný, aby se v tomhle věku změnili? Mám se do toho vůbec plést? U nás nejde jen o to, že by otec šel na léčbu, ale taky, aby moje matka si uvědomila, jak se chová..je nesnesitelná, všechno kontroluje, hlídá, buzeruje. Jsem z toho smutná, děti tam vozit nechci, ale je to moje rodina, i malé zlepšení by stačilo. Bohužel to není na mě. Takže na jednu stranu, matka nás žádá o pomoc, ale když přijde na lámání chleba, tu změnu nezvládne..Upřímně nevím, co budu dělat, ale nedokážu v tý atmosféře být, taky se ve mě perou city a rozum

Tyhle lidi se nemění a už vůbec ne v tomto věku. Plus nemá důvod, vše doted fungovalo a ty ani sestra se jim nepostavite. Můžu se zeptat, co ti vztah s tvými rodiči dává?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.3.20 09:08
@Lalelale píše:
Mluvím za sebe, ale já bych tam nejezdila. Nenechala bych někoho, kdo ti podle tvých slov zničil život, přijímat mou pomoc a ještě mě deptat. Řeknu to hodně zle, ale tvá matka si vybrala sama a její pohodlí a hodnoty jí nestály za to, aby svým dětem dopřála lepší život. Dovezla bych jí nákup, ale do domu bych prostě nešla. Buď bych ji vyzvedla a odvezla k nám na návštěvu, nebo jí prostě vzala někam ven.

Musím souhlasit. Nevím, jestli to bylo pohodlí matky - spíš strach a slabost, ale oni v tom žijí spolu, oba jsou zodpovědní..ve svém věku už se těžko změní

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
23.3.20 09:16
@Lalelale píše:
Tyhle lidi se nemění a už vůbec ne v tomto věku. Plus nemá důvod, vše doted fungovalo a ty ani sestra se jim nepostavite. Můžu se zeptat, co ti vztah s tvými rodiči dává?

Měla jsem z nich neuvěřitelnej stres.
Mě to došlo až ve chvíli, kdy moje matka při mém odjezdu ječela, že jsem sobeckej spratek a nechám jí v tom samotnou. Ve chvíli, kdy jsme ji nabídlou skutečnou a realistickou pomoc couvla, což jen dokazuje, že já nebo moje sestra nad tím nemáme žádnou kontrolu. Sama si vybrala v tom žít, jejich vztah je hroznej, patologickej a v jejich věku nečekám, že to bude lepší.
Dále jsem jim omezeně k dispozici na telefonu..návštěvu neplánuju a naštěstí to teď ani nejde

  • Nahlásit
  • Citovat
7219
23.3.20 09:56
@Anonymní píše:
Měla jsem z nich neuvěřitelnej stres.
Mě to došlo až ve chvíli, kdy moje matka při mém odjezdu ječela, že jsem sobeckej spratek a nechám jí v tom samotnou. Ve chvíli, kdy jsme ji nabídlou skutečnou a realistickou pomoc couvla, což jen dokazuje, že já nebo moje sestra nad tím nemáme žádnou kontrolu. Sama si vybrala v tom žít, jejich vztah je hroznej, patologickej a v jejich věku nečekám, že to bude lepší.
Dále jsem jim omezeně k dispozici na telefonu..návštěvu neplánuju a naštěstí to teď ani nejde
Řekla bych, že si odpovídáš sama. Taky tam nechceš vozit a vystavovat tomu své děti, což také hodně vypovídá. Omezila bych kontakt na naprosté minimum. Vím, o čem mluvím. Zcela pravdivě ti můžu říct, že když jsem ze života odstavila mámu, strašlivě se mi ulevilo a žije se mi lépe. ono je občas lepší být sám, než k někomu, kdo si to nezaslouží, tíhnout za každou cenu, jen proto, že „rodina.“
  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8941
23.3.20 11:56

No, ono by možná nebylo od věci tátovi jeho chování pěkně vytmavit. Že si to od něj tvá matka nechá celý život líbit, je smutné, ale zmenit to mohla. Táta si k vám všem dovoluje to, co mu vy dovolíte.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5514
23.3.20 12:09
@Klopotkova píše:
Každá žena je zodpovědná za to, jakého otce vybere svým dětem. Tvoje maminka si vybrala despotické hovado a nechala vás v tom vyrůstat, já bych tam nejezdila, je to smutné, ale každý svého štěstí strůjcem, ona byla dospělá, vy ne, děti jsou zranitelní, ona vás nechala vyrůstat v patologickém rodinném prostředí, je dobré, hodně dobré, že máš nyní normální život, na maminku bych ještě naposledy apelovala, aby od něj odešla k vám, pokud by to nepomohlo, tak ji občas někam vytáhnout, k otci bych už nikdy nejela.

Naprosto s tebou souhlasím. Matka je tím vším také vina. Ne že maminka je chudák a otec hovado. Otec je hovado, protože děti týrá a matka děti týrat nechá. Vinní jsou oba dva. Svým chudinkovstvím matka v podstatě zakladatelku vydírá a nutí jí se do toho pekla vracet a starat se o lidi, kteří si to nezaslouží. To, že je týraná, je strašné, ale že neodejde a tahá tam děti, je na její zodpovědnost.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama