Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zakladatelka
Jsem doma a ucim se, abych mela casem dobre placenou praci a mohla delat praci, kterou chci. Jenze donutit se ucit je obcas velky problem. A pak jeste domacnost, ale to taky neni zrovna velka sranda.
Pokud se máš učit a nemůžeš se dokopat, tak doporučuju na učení změnit prostředí. Jít se učit třeba do knihovny, zalízt někam do rohu v kavárně, učit se s kamarádkou… Ono jak má člověk s sebou to učení a neciví na něj doma postel a ta starost o domácnost, tak mu nic jiného nezbude.
dobré je si udělat taky nějaký alespoň hrubý harmonogram, abys oddělila dobu, kdy máš pracovat, uklízet od doby, kdy máš doopravdy svoje osobní volno a nemusíš se cítit provinile, že jsi zalezlá v posteli nebo že neděláš nic „užitečného“.
A taky pokud nemusíš do školy ani do práce, tak klidně to dopoledne prospi, mě se stejně vždycky nejlíp učilo i dělalo v noci, kolem 1 ráno jsem byla nejsvěžejší, tak proč toho nevyužít
O zkouškovém jsem vždycky vstávala nejdřív ve 12, pak do 6 „flákání“ („ranní“
hygiena, snídaně
, praní/žehlení/úklid, nákup, vaření). Od 6 do cca 10 relax u telky/knížky a pak jsem se do rána učila…
Aha, tak jestli se učíš, tak to je jasný
Taky jsem ráno vstala, pak přečetla celý noviny a věděla jsem, že mám před sebou „už jen“ 400stránek a ještě musím dát do kupy domácnost, než přijde pracující osazenstvo. No jenom ta vzpomínka mě teď dodatečně otrávila ![]()
Konstruktivní radu nemám, snad je si určit nějaký režim, no a ten pohyb, ono s provětranou hlavou to i líp leze
Jedno zkouškový jsem proběžkovala a bomba ![]()
A druhý případ - prostě jsou lidi, co jsou ráno protivní a nehne s nima nic (jsou protivní doma, v práci, ve všední den, o víkendu, na dovolené trošku lepší), okolí si „jen“ musí zvyknout a pokud možno na ně nemluvit ![]()
Dekuju za hezke tipy. Problem je v tom, ze kdyz si to planuju, tak dobry. Ale kdyz to mam delat, tak se mi hrozne nechce ani vstat od stolu. Ale budu se muset proste premluvit a dokopat! ![]()
Spat cely den nemuzu, nejsem doma sama, partner rano vstava, ale vetsinou zustava pracovat doma. Rozhodne si zkusim den rozdelit na pracovni a svuj osobni cas. To, ze mam jeste v pet odpoledne cerne svedomi, ze jsem nic neudelala, je hrozne. ![]()
Tak to já zase moc nemusím odpoledne…
Mám pocit, že to se vleče víc. Zkus si to užívat, nebo se něčím zabavit, ale pravidelně.
Já být sama doma celá dopoledne… jóó to bych zvládla práce a i bych si odpočinula. Hlavně je třeba si to všechno dopodrobna rozplánovat a pak třeba odškrtávat ze seznamu - budeš mít dobrý pocit z odvedné práce.
Mám to podobně jako ty a nic s tím neumím udělat, u mě je jedno jestli jsem na mateřské nebo jsem chodila do práce, každé ráno vstávám otrávená a trvá to asi do cca 9.00hod. než si dám kafe, rodina a okolí ví, že na mě ty 2 hoďky moc nemluví, potom najednou jsem úplně v pohodě a nabitá energii, prostě mi asi dýl trvá se probrat a nastartovat ![]()
Naprosto vím o čem mluvíš a je mi tě moc líto!!! Tyhle stavy mám taky. A nejhorší na tm je, že když jsem teď v září školu dodělala, jsem na tom ještě hůř!! Pořád mám výčitky, že se válím doma a nechohjdím do práce a připadám si jako hroznej flákač. Přitom jsem na mateřské, ještě do léta budu, ale prostě se toho pocitu nedokážu zbavit. A to jsem si naivně myslela, že jak školu dodělám, budu mít klid.
@blabola píše:
Naprosto vím o čem mluvíš a je mi tě moc líto!!! Tyhle stavy mám taky. A nejhorší na tm je, že když jsem teď v září školu dodělala, jsem na tom ještě hůř!! Pořád mám výčitky, že se válím doma a nechohjdím do práce a připadám si jako hroznej flákač. Přitom jsem na mateřské, ještě do léta budu, ale prostě se toho pocitu nedokážu zbavit. A to jsem si naivně myslela, že jak školu dodělám, budu mít klid.
Ja doufala, ze s materstvim tento problem definitivne skonci, ale kdyz to tak ctu, tak to neni vubec jiste. ![]()
Jé, to znám. Tohle jsem mívala taky, když jsem se učila na zkoušky a pak státnice. Dokopat se a donutit si sednout k učení byl boj, pak už to šlo, ale ten první krok děs.
Nakonec pomohlo si určit časy, kdy se začnu učit, kdy budu mít přestávku a kdy budu uklízet, nakupovat atd. Prostě si zavést režim, zní to hrozně, ale to jediné fakt pomohlo.