Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Typická deprese z nic nedělání. Já tohle zažívala, když jsme byla rok doma a to jsem se učila. Člověk má pocit, že ho celý dne nic nečeká, nemáš žádnou rutinu. Mě pomohlo, když jsem začala každý ráno chodit běhat, nebo kamkoliv cvičit.
Tak to ti zavidim
Ja mam tak hekticke rano a dopoledne, ze se mi muze jen zdat o nude a provalenem case
Jen si to uzivej…budes na to rada vzpominat ![]()
To znám. A pracuješ? Možná si vymyslet nějaký program, aby měl člověk nějaký cíl. Když jsem pracovala - stand. prac. doba - tak jsem byla v pohodě. Pak jsem pracovala na směny a to bylo horší a teď hledám práci a těším se na každý pohovor. Ale myslím, že by tě z toho trochu dostala nějaká aktivita - zajít si zacvičit…
Tohle jsem zažívala, když jsem byla na pracáku. Byo to na zabití. Teď to zažívám sice občas taky, prostě nějak se dožít večera… ale pokud s emi jen droet povede protlačit do „povinností“ i své koníčky, pak je to jiná. Mimochodem, ummně nejde o t, že bych neměla co dělat - u mně jde o to, že ty co, co nestíhám, mne k smrti nudí. ![]()
Prostě - koníček. Nějakej. jakejkoli.
Začni třeba tím, že si zajdeš vždycky ráno pro čerstvé pečivo na snídani, probere tě to a pak už třeba nebudeš mít problém. Dej si na každý den menší úkol, který splníš a dej si časový limit (dopoledne). Zkus si najít nějaký koníček a stanovit si pro něj pravidelnou dobu.
Otázka teda je, proč jsi doma, jestli máš nějaká zdravotní omezení (třeba rizikové těhotenství), pokud ne, je to jednodušší.
Dělání dělání všechny smutky zahání, upeč třeba chleba, postav třeba zeď…
Já kdybych byla doma bez malýho, tak se ráno v klidu nasnídám a zalezu zpátky do postele s knížkou, ale o tom si můžu nechat jen zdát… ![]()
Takže bych doporučila nějaký koníček, něco co tě bude bavit.
@Nelisa píše:
Otázka teda je, proč jsi doma, jestli máš nějaká zdravotní omezení (třeba rizikové těhotenství), pokud ne, je to jednodušší.
Jo, tohle jsem přesně chtěla napsat.
Zakladatelka
Jsem doma a ucim se, abych mela casem dobre placenou praci a mohla delat praci, kterou chci. Jenze donutit se ucit je obcas velky problem. A pak jeste domacnost, ale to taky neni zrovna velka sranda.
@gabriela82 píše:
Co by mohlo pomoct? Spát až do dvanácti?
Přesně to jsem chtěla napsat
Já jsem to měla naprosto stejně. Když jsem vstávala do práce, tak na mě manžel nesměl ani koukat, natož mluvit
Kromě toho, že jsem to dopoledne zaspala, jsem nenašla nic, co by mi pomohlo. Ani dítě nezabralo
Naštěstí zatím občas do těch 12 se mnou vydrží spát, tak si to užívám ![]()
Rozumím ti, když jsem se doma učila na zkoušky, tak to bylo podobné. A co si zorganizovat učení a dělat si mezi ním přestávky a ty využít např. ke cvičení, pečení cukroví na vánoce atd…
Hezky den vsem. Chtela bych se s vami poradit s mym problemem, jestli nekdo nevite, jak na to. Hrozne nenavidim rana a dopoledne. Jsem doma a obcas, uz kdyz vstavam, tak citim, ze se mi proste nechce, na nic se netesim, jsem mirne protivna a hlavne hrozne otravena. Vetsinou to prejde tak po obede, ale to je znicena pulka dne.
Snazila jsem se tesit se na dobrou snidani, precist si casopis, zkratka co by me potesilo. V ten moment me vsak nic nebavi a nechce se mi. Nevite nekdo, co by mohlo pomoct? Dekuju za kazdy tip.
PS: Deti jeste nemam