Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak dlouho už to trvá? Kolik vám je?
Já bych to už nějak utla. Asi bych řekla, že jsme dospělé na takové půjčování.
Odvděčí se nějak? Půjčí něco svého? Nebo pozve na kafe???
Kamaradce bych pujcila.
Tahle mi ale jako kamarádka nepřijde.
Rekla bych ji at si jde zkouset hadry do obchodaku. Kdyz se urazi,budes mit aspon po problemu.
@Anonymní píše:
Mám kamarádku, která mi neustále píše, jestli bych ji nepůjčila nějaké oblečení. Tvrdí, že máme stejný vkus a cokoliv nového si koupím, to se jí líbí. Trvá to už tak nějak od základky. Pamatuju si, že jsem jí půjčila tričko a ona v něm pak pyšně přišla do školy a já byla hrozně naštvaná..pak to bylo pořád, jestli ji na párty půjčím jedny černé kalhoty a napsala mi opravdu několikrát, jako by si nemohla vzít nějaké své. Pak to dopadlo tak, že už mi stejně byly hodně volný a neseděly mi, tak jsem jí je dala. Někdy si přijdu, že jsem jí dobrá jenom na tohle..i když se vcelku normálně bavíme, nikdy jsem ji neměla moc v lásce, vždy mi přišlo, že se hrozně povyšuje, byly časy, kdy mě i dost urážela a myslela si, jaká je to sranda, v tomhle je teď o trochu lepší, ale pořád se mi ty názory na ni nějak mění, necítím se v její přítomnosti dobře a nevím, jestli jí můžu věřit. Zároveň si nějak nechci narušovat vztahy, takže ji vždycky všechno půjčím, ale už je to opravdu dost otravné. Každou chvíli to je něco, co by si ode mě potřebovala zkusit, jak jí to sedí, nebo že by chtěla půjčit tohle a tohle na tuhle akci a na tohle..prostě mě to už nebaví
Jak byste reagovali vy? Vadilo by vám to, nebo byste vždy bez problému vše půjčili a považovali to za normální?
Byla jsem to samé dřív..abych měla kamarády, držela jsem si u těla i ty, kdo kamarádi nebyli a říkala jsem jim kamarádi.
Dneska striktně rozlišuju pojem „kamarád“ a „známý“. Lidi jako je tvá kamarádka považuju za známé a zaručuje mi to v mé hlavě pocit svobody, že jimi nejsem nijak vázána. Kamarád je pro mě cenný výraz pro opravdu cenného člověka v mém životě. A je to obrovská úleva dovolit si pustit si k tělu jen opravdové kamarády - ty opravdové. I kdyby byl takový jen jeden člověk…a i kdyby se takový nenašel vůbec, nevadí.
Lepší, než se nechat vodit za nos a nechat si narušovat vnitřní pohodu někým, kdo mi za to ve skutečnosti vůbec nestojí.
Já vím, to se mi to mluví jako už skoro čtyřicetileté. Nicméně protože jsem byla léta letoucí dříve v podobné kůži jako ty, tak ti píšu svoji zkušenost a náhled, ke kterému jsem nakonec dospěla.
Všechno bych ji řekla tak jak to cítím
určitě bych se před ní nepretvarovala jak mi to nevadí ![]()
Taky jsem měla takový problém ,jen abych si udržela nějaké „kamarádky“ tak jsem jim pomalu ležela víš kam …teď si hodně dobře rozmyslím koho si pustím k tělu opravdové kamarádky mám 3 a zbytek oslovují , známé, kolegyně, spolužačky…tak se spíš zamyslí do které skupiny jistá osoba patří ![]()
Trvá to tak 4 roky, už na základce si chtěla půjčovat věci a teď jsme spolu ve čtvrťáku na střední (mně je 19, jí 18) Jinak..dřív jsme spolu chodily ven, do kavárny atd., ale teď vůbec a popravdě o to nemám ani zájem a o nějaké oblečení někoho jiného taky ne. Mně by to přišlo hrozně hloupý, chtít po někom, aby mi neustále něco půjčoval.
Asi bych ji rekla na ferovku, a jeste kdyz k ni nemas extra duveru…kdyz se urazi a prestanete se stykat bude te to mrzet? Mam taky takovou kamosku, nic ji tedy nepujcuji, ale jinak se v jeji pritomnosti citim divne…jako by mi neprala, mozna lehce zavist, nikdy se neozve prvni - jen kdyz neco potrebuje, vycita mi ze nechodim casteji na navstevu - sama ma vzdy duvod proc neprisla, hroti furt penize a pritom utraci podle me za kraviny a nesetri…nevim mozna ji krivdim..takze jsem to kolem ni vsechno nejak omezila a neresim co se me netyka..cas od casu s ni s velkou radosti propisu den, ale je to proste kamoska kterou nevydejcham kazdy den, ale rada ji mam to jo
zname se 17 let…
@Anonymní píše:
Trvá to tak 4 roky, už na základce si chtěla půjčovat věci a teď jsme spolu ve čtvrťáku na střední (mně je 19, jí 18) Jinak..dřív jsme spolu chodily ven, do kavárny atd., ale teď vůbec a popravdě o to nemám ani zájem a o nějaké oblečení někoho jiného taky ne. Mně by to přišlo hrozně hloupý, chtít po někom, aby mi neustále něco půjčoval.
Vciť se do představy, že ona tvoje kamarádka není. Pokud je ti v té představě líp, tak prostě se s ní rozejdi..
@Anonymní píše:
Trvá to tak 4 roky, už na základce si chtěla půjčovat věci a teď jsme spolu ve čtvrťáku na střední (mně je 19, jí 18) Jinak..dřív jsme spolu chodily ven, do kavárny atd., ale teď vůbec a popravdě o to nemám ani zájem a o nějaké oblečení někoho jiného taky ne. Mně by to přišlo hrozně hloupý, chtít po někom, aby mi neustále něco půjčoval.
Jo vy jste na stredni ahaaaa ja si rikam proc chce pujcovat obleceni. To my si na skole s holkama propujcovali vsechno kdyz nam to bylo. Ale i tak, kdyz te to drti tak ji to rekni, ze se ti to nelibi at se nezlobi ![]()
Nevím mě to přijde divný. Půjčovat si od někoho hadry. Jasně možná od sestry ale od kámošky vám je 12 bo co??
![]()
Asi uz to nebude uz uplne Kamaradka, o te bys totiz takto nepsala/nemusela psat… ![]()
Tak ji řekni nebo napiš ať se nezlobí, že už jste dost staré a že svoje oblečení už nikomu půjčovat nebudeš.
Pokud je to opravdova kamaradka tak přeci pochopi ze ji to neoujcis… já jsem ve veku kdy si oblečení nepujcujeme ![]()
@Anonymní píše:
Trvá to tak 4 roky, už na základce si chtěla půjčovat věci a teď jsme spolu ve čtvrťáku na střední (mně je 19, jí 18) Jinak..dřív jsme spolu chodily ven, do kavárny atd., ale teď vůbec a popravdě o to nemám ani zájem a o nějaké oblečení někoho jiného taky ne. Mně by to přišlo hrozně hloupý, chtít po někom, aby mi neustále něco půjčoval.
Mně to přijde divné. Už na základce jsem se divila, že si spolužačky navzájem půjčují oblečení, natož dospělé holky, ženy. Je mi třicet a ve snu by mě nenapadlo někoho žádat o oblečení. Vaší kamarádce bych na její žádost řekla, že mi to už ve vašem věku nepřijde vhodné a že má sama v šatníku plno hezkých věcí a třeba můžete nabídnout, že jí pomůžete vybrat (outfit z její skříně).
Mám kamarádku, která mi neustále píše, jestli bych ji nepůjčila nějaké oblečení. Tvrdí, že máme stejný vkus a cokoliv nového si koupím, to se jí líbí. Trvá to už tak nějak od základky. Pamatuju si, že jsem jí půjčila tričko a ona v něm pak pyšně přišla do školy a já byla hrozně naštvaná..pak to bylo pořád, jestli ji na párty půjčím jedny černé kalhoty a napsala mi opravdu několikrát, jako by si nemohla vzít nějaké své. Pak to dopadlo tak, že už mi stejně byly hodně volný a neseděly mi, tak jsem jí je dala. Někdy si přijdu, že jsem jí dobrá jenom na tohle..i když se vcelku normálně bavíme, nikdy jsem ji neměla moc v lásce, vždy mi přišlo, že se hrozně povyšuje, byly časy, kdy mě i dost urážela a myslela si, jaká je to sranda, v tomhle je teď o trochu lepší, ale pořád se mi ty názory na ni nějak mění, necítím se v její přítomnosti dobře a nevím, jestli jí můžu věřit. Zároveň si nějak nechci narušovat vztahy, takže ji vždycky všechno půjčím, ale už je to opravdu dost otravné. Každou chvíli to je něco, co by si ode mě potřebovala zkusit, jak jí to sedí, nebo že by chtěla půjčit tohle a tohle na tuhle akci a na tohle..prostě mě to už nebaví
Jak byste reagovali vy? Vadilo by vám to, nebo byste vždy bez problému vše půjčili a považovali to za normální?