Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Paranoia?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
19.2.07 13:18
Paranoia?
Ahoj holky,
na emimino jsem narazila někde před dvěma a půl roky, kdy jsme čekali naše první miminko a od té doby jsem tu našla spoustu rad, uklidnění, ale i zábavu 
Tak jsem se rozhodla vám napsat, protože mám pocit, že všechny kolem už musím unavovat 
Někdy v listopadu prodělal Kubík febrilní křeče, dostal spálovou angínu a než jsme se stihli rozkoukat, vylítly mu horečky a dostal ty křeče. řeknu vám, že mě ten pohled ještě teď někdy děsí, pak je měl ještě jednou při zánětu středního ucha, protože špatně polkl diazepam… Vždycky poté následovala hospitalizace, protože jsme volali rychlou. No a teď ten problém, nevím jestli je tím, že jsem k tomu všemu těhotná nebo je to tím zážitkem, ale od té doby jsem na Kubíka strašně opatrná, pořád ho pozoruju, jestli nemá teplotu, jak se chová, jak spí, jí, prostě všechno. Kolem Vánoc jsme onemocněli potřetí za sebou, to jsem byla naprosto vyřízená, protože do té doby jsme nebyli nemocní vůbec… Tak jsme si dali pauzu od všech aktivit a až teď se postupně zapojujeme do plavání, chodíme cvičit na angličtinu a tak..... Je pravda, že od Vánoc jsme nemarodili (ťuk,ťuk ), tak jsem se malinko uklidnila, ale stačí jen nějaká abnormalita v běhu dne a já jsem v pohotovosti, jsem schopná ho jít kontrolovat i několikrát za večer, když ho mají rodiče, volám jim, jestli je v pohodě a tak.....
Já si vůbec nedovedu představit, jaké to bude až se narodí miminko, už teď mě děsí, jak se mi asi starostma rozskočí hlava, teď, když budou na pozorování ty děti dvě 
Chvílema mám pocit, že bych chtěla být tak trošku chlap, nemirá se v tom, bere to tak jak to přijde… A to bych řekla, že jsem poměrně racionálně uvažující člověk, který je všemi označován za pohodáře… Máte to taky některá tak? Někdy se bojím, jestli moje dítě nemá nějakou vážnou chorobu, abych o něj nepřišla…
No, jak to tady rozepisuju, skoro to vypadá na psychiatra 
, ale snad v tom nejsem sama !!!!
Peťula…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
19.2.07 14:00
Gratuluji tobě i sobě,našla jsem v tobě své nikdy nepoznané dvojče 
Mám doma čtyři děti a jsem hrozně paranoidní a to ty dvě nejmladší marodí dost často.Je to fakt,je ze mě kvočna a ten strach je všudypřítomný… ať se nebouchne,nemoci,pobyt venku-dojdou v pořádku atd.
Ale myslím ,že je to normální… Matty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.07 14:11
Ahoj Peťulo,
tak snad tě uklidním…sama v tom nejsi.Akorát taky nevim,jestli je to normální…Ale přesně vím,o čem píšeš,mám to taky tak.Cokoliv byť sebemenšího dětem je,hned se strašně bojim a taky mě napadá všelicos…O Kristýnku jsem se teď strašně bála,když měla teplotu…my sice neměli febrilní křeče,ale zase při naší poslední horečce (před rokem) jsme museli do nemocnice,malá hodně zvracela a měla průjem,čtyřicítky…A Tomášek má zase odmalička apnoické pauzy (když křičí,tak se zapomene nadechnout,modrá a kouká do blba…),poprvé to měl asi ve 3 týdnech,to mě málem odvezli…,zatím se nám to stalo max. 10krát a teď už tak min. měsíc ne,tak jsem maličko klidnější…ale předtim jsem ho taky pořád pozorovala,při každym zaplakání už raději chovala a připravovala se,že ho budu křísit:o)…naštěstí s každým dalším dušením to bylo lepší…ty moje reakce…nevim,jestli jsem to napsala srozumitelně,ale myslim,že jsme na tom stejně…
papa Terez
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
19.2.07 22:29
Ahoj,
myslím, že je to normální, jen díky té zkušenosti s těmi křečemi tě to víc vynervilo a víc si to pouštíš k tělu..
Dobré je, že o tom víš, přemýšlíš a myslím, že silou vůle a s tím, jak děti porostou, se tomu ubráníš… Kdybys měla pocit, že do toho zapadáváš ještě víc.. tak by to bylo fakt na konzultaci s psychologem, protože člověk by pak omezoval jak děti, tak sám sebe…
Já sice nemám tak moc o malou strach, když je nemocná, ale dosud jsem se nenaučila důvěřovat někomu natoli, aby ji hlídal kromě mne a manžela… Letos na podzim jsem malou začala dávat 5× měsíčně do školky na dopoledne… a stejně mám vždy blbý pocit, jestli ji uhlídají.. ale doufám, že tam to prostředí je prostě uzpůsobené pro děti…
Ale neodvážila jsem se ji nechat zatím u nikoho jiného v bytě (kromě tchyně a to hlídala 2× 2h, kdy jsem věřila, že bude věnovat pozornost jen dceři = že ji nespustí z očí..) Ale dát dítě na celý den či víkend či týden co dělají mí známí, to jsem fakt neuměla ani s miminem.. ani s ročním.. neumím to zatím ani nyní s 2,5letým.. Prostě si říkám, že ji neuhlídají.. že nemají ten byt či chatu připravenou na nájezd zvědavého malého dítěte… A taky dcerunka dělá to, že když má něco zakázaného, tak si klidně počká, až ví, že „hlídač“ je z dosahu.. a jde si to stejně prozkoumat… Takže když slyší, že si fénuji vlasy, tak si vezme židli a honem jde stihnout probádat to nesmírně důležité, co jí bylo několikrát již znemožněno… Tak to ho se bojím… co by taky za jejich zády lstí mohla vyvést… Taťka také dělá do zbraní.. takže ty jsou doma i na chatě.. tak fatk ne.. Jen když tam s ní jsem já.. To je pro ostatní taky známka toho, že jsem paranoidní.. že si myslím, že to já zvládnu nejlíp… ale ono je to o tom, že už mám to své robátko tak trochu prokouknuté, vím co od ní čekat.. jsem vytrénovaná.. ale oni zoufale ne.. schopnosti dítěte značně podceňují.. Nechci pak slyšet „Nás by nikdy nenapadlo, že…“
Takže se klidně hlásím do klubu paranoidních matek
přihlášená, ale stejně občas nezobrazovaná Efina a Eliška 2,5 roku
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
