Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Péče o děti vs. můj život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
18.3.15 08:34
Proč divný pocit? spokojená máma, spokojené děti. Když se nebudeš starat o sebe, odrazí se to jak na Tobě, tak na dětech. Využij toho, že máš hlídání a věnuj čas i sobě. Je to důležité. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:36
Zakladatelko, tak já bych to špatně neviděla. Věnovat čas sama sobě není na úkor dětí, ale pro jejich dobro. Ty si odpočineš, budeš mít lepší náladu, uděláš něco pro sebe a svou postavu (tím běháním) a ber to tak, že až děti povyrostou budeš jim stačit a nebudeš za nimi funět. Moc dobře vím, jak rychle jde kondička dolů.
U prvního dítěte mi to ani nepřišlo, kondičku jsem řešila rychlými procházkami s kočárem, ale u druhého dítěte to už nešlo. Starší šla svou rychlostí, která však zdaleka nedosahovala té mé, kondiční, rychlosti. Takže v současné době mám s manželem dohodu, že on je doma sám s dětmi dvakrát týdně a já si chodím za cvičit či jen chodit po okolí či chci začít běhat. Ale prostě se věnuji jen sama sobě a chci pro sebe něco udělat. A nemám z toho špatný pocit, protože já budu více v pohodě, odpočinutá psychicky a lépe budu pak zvládat nápor svých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:36
Pokud jsou deti zvykle, ze jdes na brigadu, tak jim ta hodinka behani fakt neublizi, pro ne to neni rozdil, jen pro tebe. Mne redy deti jak kdyz jdu do prace, tak kdyz jdu behat nebo do fitka, hlida manzel. A blbe mi to neprijde vubec, je to taky rodic a deti si s nim uzijou vic nez s nudnou mamkou. I k nasim chodi radi a je to pro ne taky vytrzeni z rutiny..
Jinak temer vse zvladam s nima za zadkem 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:38
Ta doba zas přijde, jestli ti to teď dělá problém, odejít od dětí, tak buď s nimi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:52
A kolik je dětem? Já třeba od kojenců a batolat moc neodcházela, neměla jsem potřebu, já si je i pořídila jako starší, takže nějaké nedozrálé touhy zapařit na diskotéce už mě dávno přešly 
Děti si docela užívám, takže chápu pocity 
…ale postupně jsem otužovala sebe i děti
My třeba nemáme až tak moc hlídací prarodiče, takže přes noc to bylo poprvé až když byli starší školkoví a skvěle jsme si to s manželem užili . Já být tebou, tak prarodiče začnu využívat, až pocítíš tu potřebu, aby si na sebe zvykali, nějak postupně, ne třeba hned přes noc. Nebo nechat hlídat tatínka a dělat něco sama, ono jde i o zvyk.
Já byla poprvé na delší dobu od dětí když jim bylo 3 a 5 let, se ségrou na prodloužený víkend v Londýně(dárek ke kulatinám ) a i když jsem si chvílema říkala, jak se mi bude stýskat a že bych je chtěla vzít sebou, tak jsme si to samy tak strašně moc užily, že s dětma by to určitě ono nebylo 
Tak začni nějak postupně jak ti to bude vyhovovat, ona není žádná povinnost to dělat jako ostatní Pokud se ti od dětí vyloženě nechce a baví tě to s nima, tak bych to tak úplně nelámala.
A až tě přepadne touha jít na chvíli pryč, tak jdi nebo to zkus i přes ten vnitřní pocit a třeba zjistíš, že je ve v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:52
No vůůůůbec bych neměla výčitky. Víš kolik ženských by rádo vypadlo hned a bez mihnutí oka, ale to hlídání prostě nemají? Tak tuto výhodu využij. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:52
A já v dobrém závidím hlídací babičky nablízku a ochotné pohlídat. Jen toho využij, děti tím rozhodně neošidíš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:59
Bud rada, ze mas nekoho hlidaciho, seber se a mazej si delat co chces! i za nas za všechny, které to hlidani nemame 
vycitky bych nemela, není proc. ty budes spokojena a deti také, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 09:01
Zalezi, kolik je detem let. Ze zacatku jsem to taky tak mela a od male se nehla, ale postupne, jak byla porad samostatnejsi jsem se od ni odpoutavala a zacala si zase uzivat i jinych veci, ktere zivot nabizi
Pozor si dej na nezdravou opici lasku. Moje znama mela pocit, ze tim ji dcera trpi az do jejich 15 let! A nehla se od ni! Dnes je ji 22 let a matka porad vzpomina, jake to bylo, kdyz byla dcera mala - kdyz ji byly 3, 5… Tohle uz je divne…
Tak si zkus uzit, ze mas moznost hlidani, to je obrovsky bonus.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 09:11
Já taky krním, společensky i osobně, ale já to hlídání nemám. Mít ho, hned bych někam vypadla - sport, péče o sebe, nebo se alespoň v klidu najíst v restauraci.
Tvoje děti jsou zvyklé být chvilku bez tebe, když jsi na brigádě, tak si nic nevyčítej a užij si chvilku pro sebe. Odpočinutá máma rovná se spokojené děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 09:11
Pokud by se mně od dětí nechtělo, tak bych nešla. Vím, že bych si tu aktivitu neužila a myšlenkama bych byla stejně pořád u dětí. Běž, až se ti bude chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.15 09:26
@ivunak to je právě to, nechce se mi od nich, když nemusím.. když musím nedá se nic dělat, oni sou zvyklé na hlídání, jde spí o muk blbej pocit, nneumím to popsat, přijde mi že se " bavím" na úkor dětí… ale zas na druhou stranu už fakt musím něco dělat, kamarádky žádný pomalu, kondička nulová, prostě sem fakt zakrněla doma s dětma, pak děti povyrostou a zjistim, že sem úplně odepsaná..
- Citovat
- Upravit
18.3.15 09:31
Takže pokud to správně chápu, není problém v tom, že jsou děti upnuté na tebe, ale ty na ně
radši začni hned nebo to bude jen horší a horší. hlavně až budeš muset třeba do práce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 09:32
Šla bych hned, už se těším, jak za rok strčím dítka na hlídání a vyrazím na inline 
, nebo nakupovat bez jeciciho zdrhajiciho potvoraka a těžkého prekazejiciho kočárku…
Teď hlídání nemám a připadám si úplně mimo „normální“ život 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, zakládám diskuzi, třeba to má někdo jako já a nebo mě alespon někdo přesvědčí, že vlastně o nic nejde..
jde totiž o to, že mám dvě malé děti, co jsem na mateřské jsem úplně zakrněla, to je jen starost o děti, domácnost, hřiště atd, však to znáte 
chtěla bych se opět začlenit do " normálního" života a začít se věnovat svým koníčkům, svým potřebám.. chodila sem před MD běhat, a chtěla bych začít zas, jenomže sem na děti celeé dny sama, moji rodiče kdykoliv pohlídaj, takže třeba jít si zaběhat by nebyl problém, nebo cokoliv jiného, ale! Mám z toho divný pocit, děti sou na mě dost upnuté a takový to, že je samozřejmě v uvozovkách " opustím " a půjdu si dělat svoje ve mě vyvolává pocit provinění, nebo jak to popsat… vím, že nemlžu žít život jen děti, děti, děti a na sebe a svoje potřeby zapomínat ( podle toho taky vypadá moje postava, a i defakto společenský život 
) ale na druhou stranu, nechce se mi chodit od dětí, a jít si za svou zábavou. Když potřebuju něco vyřídít, nebo jsem na brigádě, tak mi to nevadí, protože to prostě musím, tam se mnou být nemůžou.. no snad chápete, co tím myslím. Omlouvám se za chyby, píšu z mobilu 
a prosím o zachování anonymu, děkuju 