Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V takovým případě těžko radit, ty peníze jsou i jeho a měl by mít nárok s nimi disponovat = odříznout ho od nich úplně považuju za dost velkou hnusárnu. Notabene finančně negramotní lidi, když se nedostanou k vlastním penězům, jsou schopni si leckde vypůjčit, a to je pak teprv průšvih. Asi bych ti doporučila udělat si bilanci, kolik peněz sežere vaše domácnost a kolik chcete šetřit, s tím, že ty peníze budeš spravovat pouze ty, a přebytky rozdělit rovným dílem. Aby měl taky šanci si nějaký ty ptákovinky koupit ![]()
@Pruhovaný_mýval píše:
V takovým případě těžko radit, ty peníze jsou i jeho a měl by mít nárok s nimi disponovat = odříznout ho od nich úplně považuju za dost velkou hnusárnu. Notabene finančně negramotní lidi, když se nedostanou k vlastním penězům, jsou schopni si leckde vypůjčit, a to je pak teprv průšvih. Asi bych ti doporučila udělat si bilanci, kolik peněz sežere vaše domácnost a kolik chcete šetřit, s tím, že ty peníze budeš spravovat pouze ty, a přebytky rozdělit rovným dílem. Aby měl taky šanci si nějaký ty ptákovinky koupit
No Tak to počítáme. Řekneme si, do výplaty můžeme každý utratit třeba 500 denně. A on jde a koupí něco za 1800. Ale pak další dny limit nesnižuje, pak jsem nucena já šetřit na nákupu pro domácnost, což nakupování potravin domů dělám jen já.
chlap nesnáší nakupování
Nechtěla bych takového chlapa, to za prvé.. Za druhé bych mu odeprela přístup k účtu, když neumí počítat.. Ať si udělá svůj účet a na společný posílá po výplatě částku na výdaje ![]()
@Anonymní píše:
No Tak to počítáme. Řekneme si, do výplaty můžeme každý utratit třeba 500 denně. A on jde a koupí něco za 1800. Ale pak další dny limit nesnižuje, pak jsem nucena já šetřit na nákupu pro domácnost, což nakupování potravin domů dělám jen já.chlap nesnáší nakupování
Tak v 1000 denně pro dva je opravdu zbytečně hodně na útratu, notabene jestli to máte s penězi na knot. Celkem si myslím, že spotřeba dvoučlenný domácnosti se dá stáhnout na 500 denně, a že si člověk ani nemusí moc od huby utrhovat. Asi by bylo fakt dobrý mu tu kartu zase vzít a prostě mu dávat 200 denně s tím, že se zbytkem budeš hospodařit ty, no. U některých lidí to jinak nejde
Radu bohužel nemám, ale už příběh s účetní o něčem svědčí (a kdo ví, jak to bylo). Takového chlapa si uvázat na krk je neštěstí. Svěřit mu nějakou zodpovědnost může znamenat další dluhy a záplatování.
@martina.se píše:
Nechtěla bych takového chlapa, to za prvé.. Za druhé bych mu odeprela přístup k účtu, když neumí počítat.. Ať si udělá svůj účet a na společný posílá po výplatě částku na výdaje
Je pravda, že i nad tímto jsem přemýšlela. Ať si udělá svůj účet a posílá mě pouze nutné výlohy na domácnost, ale potom otázka po svatbě máme SJM, když se rozhodne někde vzít půjčku, o které já nemusím vědět a nedej bože, že by ji nesplácel, což budu uprimna uz jsem ve fázi, kdy bych se ani nedivila, tak exekuce půjde stejně na oba a přijdou do bytu, protože jsme manželé ne?
@Anonymní píše:
Ahoj, potřebuji slyšet nestranný názor. S manželem jsme spolu 6 let z toho 2 roky jako manželé. Chlap ještě před vztahem pracoval v zahraničí na montážních jako OSVČ. Domů jezdil vikendově jednou za 14 dní a na vše měl účetní. Začali jsme spolu chodit (já tehdy ještě na vysoké škole), našel si práci u nás, jako zaměstnanec. Nutno podotknout, že já jsem proti práci v zahraničí nic neměla, z Brna jsem stejně do našeho společného rodného města jezdila pouze dvakrát měsíčně na víkendy. A v momentě, kdy přerušil živnost a nechal se zaměstnat, tak zjistil, že jeho výborná účetní za něj celé dva roky neodváděla socko a zdravko. Samozřejmě pojišťovnu nezajímá, kdo kdy a jak měl co odvést. Hlavně, že mají odvedeno. Podal trestní oznámení na paní účetní, ktera najednou byla nedosažitelná (paní účetní žije za vyděláné peníze v zahraničí). Nakonec se zjistilo, ze nebyl sám. Podalo se znova hromadné TO s dalšími dvaceti lidmi. K ničemu to nevedlo, peníze už nikdo nikdy neuvidí
Ale stejně penále a dluh na zdravotním se musel splácet. Byl to osel, že si ani jednou nic nezjistil, ale budiž. Jeho výplata chodila ke mě na účet, protože on v čechách účet neměl, předtím účet vedený v zahraničí. To nevadilo, přišla výplata, zaplatil se měsíční dluh a zbytek jsem mu vybrala na ruku. Jeho peníze, jeho starost. Po dvou letech vztahu jsme se sestehovali do pronájmu a on přišel s tím, že účet máš ty, bude tam chodit moje výplata a budeme společně hospodařit. Byt jsme si vybavili za moje uspořené peníze s tím, že pokud by to nevyšlo, on odejde jen se svýma hadrama (zní to hrozně, ale on našetřeno úplný kulovy a já mám ráda své jisté). Po třech letech jsme dokázali tedy umorit dluh u pojišťovny (odpuštěné penále částečně). Ale od sestěhování
začalo kolečko, kdy se tedy pracovně asi hledal, nevydržel v práci déle, jak rok. Já od ukončení školy, mám stalou práci pět let. Někdy vydělával víc než já, někdy méně. Můj plat je v průměru 25 tisíc čistého a po určité době mě začalo vysloveně sejřit, že je mu jedno jaký máme příjem, jestli vydělá 40 a nebo 15, on má nějaký svůj standard. A mě už nebavilo vše počítat a rikat mu, kolik máme. Udělala jsem to, že dostal přístup k účtu a že od teď je finančně gramotný on, máme zavedené trvalé příkazy, které prostě jsou základ, co musí odejit (nájem, elektřina, plyn atd.) Brala jsem to i tak, že prostě shoří. Jen aby věděl, že to není jen tak. A i tak je schopný jít a koupit nejakou blbost, kterou nepotřebujeme (viz. promitacku) i když na to vlastně skrze výlohy na žití nemame s tím, že se uskromní. K čemuž nedošlo, ale on chybu nevidí, já pak musím přemýšlet kde na jídle usetrim. Jsem před otázkou, zjevně finančně gramotný není a nebude. Mám mu opět vzít přístup k financím a třeba mu omezit výběry a platby přes kartu? Nějak jsem naivně myslela, že si beru chlapa a ne dítě.
Tak holt musíš držet kasu Ty, co se dá dělat. Někdo z vás dvou musí mít rozum a on to není.
Chlap bude dostávat od Tebe kapesné, co jiného zbývá.
@Anonymní píše:
Je pravda, že i nad tímto jsem přemýšlela. Ať si udělá svůj účet a posílá mě pouze nutné výlohy na domácnost, ale potom otázka po svatbě máme SJM, když se rozhodne někde vzít půjčku, o které já nemusím vědět a nedej bože, že by ji nesplácel, což budu uprimna uz jsem ve fázi, kdy bych se ani nedivila, tak exekuce půjde stejně na oba a přijdou do bytu, protože jsme manželé ne?
Pokud si zuzite sjm, tak ti nic nehrozí
@aquarian píše:
Tak holt musíš držet kasu Ty, co se dá dělat. Někdo z vás dvou musí mít rozum a on to není.Chlap bude dostávat od Tebe kapesné, co jiného zbývá.
Tak to bylo na začátku a mě bylo bytostně nepříjemný se ho pořád ptát „A kolik by jsi potřeboval?“ Ale když se na to koukám zpětně peněžně jsme na tom bylo super
@martina.se píše:
Pokud si zuzite sjm, tak ti nic nehrozí
Tak v tomhle jsem úplně mimo, ani jsem netušila, že něco jako zúžení SJM existuje.
@Anonymní píše:
Tak to bylo na začátku a mě bylo bytostně nepříjemný se ho pořád ptát „A kolik by jsi potřeboval?“ Ale když se na to koukám zpětně peněžně jsme na tom bylo super
Tak se ho neptej a dávej mu co já vím, tisícovku na týden. Nebo každý den mu nechávej na stole dvě stovky na svačinu.
Jak malému děcku, třeba se naučí si našetřit. ![]()
@Julča001 píše:
Radu bohužel nemám, ale už příběh s účetní o něčem svědčí (a kdo ví, jak to bylo). Takového chlapa si uvázat na krk je neštěstí. Svěřit mu nějakou zodpovědnost může znamenat další dluhy a záplatování.
V tomhle kupodivu ač jsem velmi naivní, tak mi věřím musela jsem se jako majitel účtu že kterého odchází splátka pro pojišťovnu vyjádřit na policii. Ale máš pravdu, myslela jsem si, že zodpovědností dospěje. No asi ne.
A teď vážně ženský je ještě nějaká jiná blbka kromě mě, kdo si nabrkne sice chlapa, který by mě sice na rukou nosil, ale prachy rozhazuje jak kdyby měl každý měsíc brát prémie? ![]()
A pak se diví, že váhám ohledně zakládání rodiny? To jsme se dostali i tak daleko, že kdybych skončila sama těhotná, tak mimčo vím, že zajistím, ale s jeho vylohama ne. ![]()
Ahoj, potřebuji slyšet nestranný názor. S manželem jsme spolu 6 let z toho 2 roky jako manželé. Chlap ještě před vztahem pracoval v zahraničí na montážních jako OSVČ. Domů jezdil vikendově jednou za 14 dní a na vše měl účetní. Začali jsme spolu chodit (já tehdy ještě na vysoké škole), našel si práci u nás, jako zaměstnanec. Nutno podotknout, že já jsem proti práci v zahraničí nic neměla, z Brna jsem stejně do našeho společného rodného města jezdila pouze dvakrát měsíčně na víkendy. A v momentě, kdy přerušil živnost a nechal se zaměstnat, tak zjistil, že jeho výborná účetní za něj celé dva roky neodváděla socko a zdravko. Samozřejmě pojišťovnu nezajímá, kdo kdy a jak měl co odvést. Hlavně, že mají odvedeno. Podal trestní oznámení na paní účetní, ktera najednou byla nedosažitelná (paní účetní žije za vyděláné peníze v zahraničí). Nakonec se zjistilo, ze nebyl sám. Podalo se znova hromadné TO s dalšími dvaceti lidmi. K ničemu to nevedlo, peníze už nikdo nikdy neuvidí
). Po třech letech jsme dokázali tedy umorit dluh u pojišťovny (odpuštěné penále částečně). Ale od sestěhování
začalo kolečko, kdy se tedy pracovně asi hledal, nevydržel v práci déle, jak rok. Já od ukončení školy, mám stalou práci pět let. Někdy vydělával víc než já, někdy méně. Můj plat je v průměru 25 tisíc čistého a po určité době mě začalo vysloveně sejřit, že je mu jedno jaký máme příjem, jestli vydělá 40 a nebo 15, on má nějaký svůj standard. A mě už nebavilo vše počítat a rikat mu, kolik máme. Udělala jsem to, že dostal přístup k účtu a že od teď je finančně gramotný on, máme zavedené trvalé příkazy, které prostě jsou základ, co musí odejit (nájem, elektřina, plyn atd.) Brala jsem to i tak, že prostě shoří. Jen aby věděl, že to není jen tak. A i tak je schopný jít a koupit nejakou blbost, kterou nepotřebujeme (viz. promitacku) i když na to vlastně skrze výlohy na žití nemame s tím, že se uskromní. K čemuž nedošlo, ale on chybu nevidí, já pak musím přemýšlet kde na jídle usetrim. Jsem před otázkou, zjevně finančně gramotný není a nebude. Mám mu opět vzít přístup k financím a třeba mu omezit výběry a platby přes kartu? Nějak jsem naivně myslela, že si beru chlapa a ne dítě. 
Ale stejně penále a dluh na zdravotním se musel splácet. Byl to osel, že si ani jednou nic nezjistil, ale budiž. Jeho výplata chodila ke mě na účet, protože on v čechách účet neměl, předtím účet vedený v zahraničí. To nevadilo, přišla výplata, zaplatil se měsíční dluh a zbytek jsem mu vybrala na ruku. Jeho peníze, jeho starost. Po dvou letech vztahu jsme se sestehovali do pronájmu a on přišel s tím, že účet máš ty, bude tam chodit moje výplata a budeme společně hospodařit. Byt jsme si vybavili za moje uspořené peníze s tím, že pokud by to nevyšlo, on odejde jen se svýma hadrama (zní to hrozně, ale on našetřeno úplný kulovy a já mám ráda své jisté