Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Perfekcionismus a přehnané nároky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.7.21 14:26
Měla jsem to podobně. Přešlo to až s narozením dítěte kdy jsem začala mít plno zbytečných věcí na salámu protože na to stejně nezbývala mozková kapacita. 
Já vím že to je hrozně těžké, ale postupně času se to dá naučit. Ale trvá to. Musíš se naučit že takové malichernosti jsou úplná blbost a na světě existuje už tak dost jiných problémů. Prostě na sobě pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.21 14:27
Tak ty příklady co píšeš mi nepřipadají tak zlé, ani moc jako perfekcionismus. Já jsem si se svým perfekcionismem zvykla žít. Problém mi třeba dělá když něco tvořím (a to dělám často). Pokud to nejde podle představ, hned se rozčiluji, vzdávám to. Samozřejmě to vždy dokončím, ale kolikrát si třeba u zdobení dortu musím vařečkou fakt bouchnout a jít se vydýchat. Nejsem totiž super talent, jsem packal. Ale vždy to chci mít nejlepší.
Jinak nevím, co pomáhá. Neklást na sebe tak vysoké nároky? Ale ani já to neumím.
Jinak můj přítel si zvykl, že na každém místě narovnávám obrazy, i ty hodně velké a těžké. Když někam jdeme a já jsem po jeho jeho straně, musím po té straně jít už celý den, jinak jsem nesvá. Prostě na které straně den začnu, tam ho musím dokončit, i když mezitím jsme třeba v práci. Vadí mi, když jsem na něco dlouho zvyklá a někdo to dá pryč. Jako třeba strom, který stál u sousedů celé mé dětství a najednou byl pryč. Trvalo mi asi rok, než jsem si zvykla a pokaždé kolem toho okna jsem byla nervózní a nesvá.
Často mám problém s tím, že třeba někde udělám malou tečku, kde nemá být, nebo někde vidím malý flíček. Okolí mě často utěšuje, že oni to nevidí a vidím to jen já. Ale záleží, zda to tak je, nebo to dělají jen abych zmlkla.
Jinak to vždy použiji na pohovorech při otázce: „Co je Vaše nejlepší a nejhorší vlastnost?“ Perfekcionismus. S ním udělám hodně věcí, dobře a do detailu. Ale okolí to může lézt na nervy, když potřebuji mít vše rovné a poskládané. Občas to i zdržuje. 
Jinak mě vytočí, když mi někdo řekne, že jsem perfekcionalista. To rostu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.21 14:32
Já teda rozhodně nejsem perfekcionista. Ale taky se občas dostanu do smyčky nějakých myšlenek. U případnu to jsem plácla blbost si prostě řeknu, už je pryč, nebudu na to myslet. A „násilím“ odvádím myšlenky jinam. U co když se stane tohle, tohle a tohle tomu věnuju čas a na to, to a to vymyslím řešení. Většinou se ukáže, že to není žádná bezvýchodná situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.21 15:10
@Anonymní píše:
Holky, máte nějaký tip, jak nebýt takový perfekcionista? A když už se něco stane (a fakt to není absolutně žádná tragédie, ostatní to tak ani nevnímají), tak se v tom zbytečně nevrtat a jít dál? Prostě někdy mi to nedá spát a štve mě to dlouho, přitom jde o úplné kraviny typu „neřekla jsem to nevhodně, co když si to někdo vyloží jinak?“ nebo „sakra a co když se stane to, pak na základě toho todle, a pak todle…“
To co popisuješ, ale nebude perfekcionismus, ale spíš klasický „overthinking“. Nebo máš „problémy“ s obojím?
Sama jsem perfekcionista, s tím se mi tedy nějak nedaří něco dělat a vím, že si tím přidělávám strašně práce. Ale naučila jsem se s tím fungovat, i když okolí mi má někdy… řekněme za blázna. Nejbližší, kteří mi znají, to tolerují. Cizí lidi většinou nechápou.
Ale na overthinking mi celkem fungují určité metody…
- uvědomit si to-vždy když začnu takhle přemýšlet, tak se zastavit a říct si, že teď nad nějakou situací budu hodinu polemizovat zbytečně (co by kdyby a co jsem měla udělat/říct a co by bylo dál atd.). A vlastně přijdu o hodinu času.
- když si to uvědomím, tak se snažím nějak rozptýlit, abych na to nemusela myslet. Jdu uklízet, vařit, pustím si něco do sluchátek, ať to přehluší myšlenky
- když nezabírá rozptýlení (typicky třeba večer, když si jde člověk lehnout a začnou se honit myšlenky), tak si dám limit…třeba 10minut…takže to 10 minut řeším a pak to zkusím považovat za uzavřený. Někdy to jde, někdy ne.
Jinak, jak píše @Le_lenaz hodně se to zlepšilo po narození dítěte není na to tolik času, ale zase vzniká spoustu nových situací, který mám potřebu takhle řešit…takže si nevybereš
Prosím anonym, trochu se za to stydím a třeba tady ještě hodím nějakej příklad, tak ať tu nejsem za blázna veřejně
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, máte nějaký tip, jak nebýt takový perfekcionista? A když už se něco stane (a fakt to není absolutně žádná tragédie, ostatní to tak ani nevnímají), tak se v tom zbytečně nevrtat a jít dál? Prostě někdy mi to nedá spát a štve mě to dlouho, přitom jde o úplné kraviny typu „neřekla jsem to nevhodně, co když si to někdo vyloží jinak?“ nebo „sakra a co když se stane to, pak na základě toho todle, a pak todle…“
Díky 
