Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Po 20 letech vztahu cítím prázdno. Dá se to ještě změnit?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
5.1.26 14:51
- Citovat
- Upravit
5.1.26 17:00
Taky si myslím, že její manželství už prakticky skončilo a formálně bude ukončeno za několik měsíců.
Pravděpodobnost, že milenec chce budovat vztah je jen její iluze - právě proto si začal se vdanou, aby to nemusel řešit.
Zakladatelka má vlastně jedinou šanci. Že se milenec velmi rychle vybarví, dřív manželovi dojde co se děje. Vše zůstane jen v rovině podezření.
V ideálním případě by si ještě mohla všimnout, že manžel by mohl být pro hodně žen zajímavým partnerem. Aby i ona měla podobnou motivaci vztah udržet.
Ale to se nejspíš nestane. Za půl roku napíše něco ve smyslu - manžel nebo milenec a za rok, nechali mě oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.26 18:09
@Josef_t píše: Více
Případně Vybodla jsem se na oba, pořídila jsem si labradora a je mi blaze. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.26 22:53
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.26 13:52
@Anonymní píše: Více
Ahoj.Jsem muž a už pár let se snažím pochopit ženy protože pochopit muže mi problém nedělá. Tenhle příspěvek mě hodně zaujal a to asi proto, že to máme hodně společného nebo i podobného. V první řadě je to podobný čas strávený v manželství. U nás je to 27 let. Další v pořadí je že se taky nezadáme, staráme se o děti, pracujeme jak doma tak v práci a naše práce je pro oba dost náročná a to jak psichycjyztak i fyzicky. Mě to uspokojuje protože mám rád přiměřený adrenalin, ale u manželky to bylo a vlastně dál je náročnější. Jsem tip muže, který má rád svobodu. Málo kdy jsem někomu něco zakazoval omezoval, nařizoval či trestal. Měli jsme nastavená pravidla a povinnosti a celkem to klapalo.Ale,byla to mejlka. Né všem to totiž vyhovovalo, stejně jako ve vašem případě. Ale to písnu až v dalším příspěvku. Úhel
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.26 09:28
Zakladatelko, řešila jsem podobně věci, i tady zakladala podobná témata, potiskem všech bylo, že mi chybí blízkost od partnera.
Ještě před nějakým rozhodnutím bych se na tvé místě zastavila a přemýšlela, kolik mám funkčních vztahu celkově. Jestli mám třeba kamarádku, kde můžu být otevřená a jsem přijatá. Jestli na mě nedolehá tato potřeba od dětství, jestli nehledám pod pojmem blízkost bezpodmínečně přijetí, které mělo přijít od rodičů. Co to pro mě vlastně znamená a jak poznám, že tu blízkost máme (co očekávám, abych byla spokojená, co by manžel musel dělat jinak). Co bys potřebovala jinak, abys měla pocit fungující intimity. Co pro to fungování děláš ty? Umíš i ty naslouchat nebo jsi zvyklá vše řídit a vlastně se může i on cítit nevyslyšen? Jak to bylo v minulosti? Co se změnilo, že se ten vztah stal nevyhovující? Co se dá dělat dnes? Je muž ochoten naslouchat? Pracovat na sobě? Jít do poradny? Imponuje ti na něm ještě něco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.26 14:38
Opět jsem tady. Zakladatelko, jsi ve vstahu dost dlouho a a doléhá na Tebe krize středního věku. Je na tobě jak to budeš řešit. Ono po tak dlouhé době kdy máš s manželem probrany celý svůj život a diskuse se většinou točí kolem jednoho konkrétního dne je pro tebe asi málo, ale tak to chodí. Skuste si spolu něco naplánovat, překvap manžela něčím co má rád a dlouho to od tebe nedostal.Mluv s ním víc než doposud i když ti to bude připadat že tě neposlouchá. Nebo ty toužíš po něčem jiném? Chceš zažít adrenalin, nové dobrodružství,?Či probírat celý svůj život s někým jiným. Toužíš po jiném sexu nebo po sexu s někým jiným? Zajímá mě co by jsi si stoho vybrala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.1.26 23:27
Úhel
Fakt zajímavé téma. Já paroháč ale děti i tchýně stály při mě. Beru to tak že se prostě zamilovala do takového, který ji uspokojil. Když se to provalilo ukončila to.Za mě to pro mě znamenalo Pyrhovo vítězství. Neopustim ji ani rodinu, proto že má tendenci vybrat si chlapa sice s tvrdým, ale i s tvrdým srdcem a já nedovolím aby díky jejím chybám přišly děti o střechu nad hlavou, protože oto mu šlo. Uzivat si s ní, nechat se vydržovat a nastěhovat se místo mě a pak si užívat s dalšími ženami z okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.26 09:16
@Úhel píše: Více
Zakladatelka nějak přežila Vánoce, to ji trochu znejistilo, ale teď už do toho nejspíš padá znovu. S největší pravděpodobností teď během pár týdnů dojde k prozrazení, manžel to zkusí zachránit a ona nám napíše stat „manžel nebo milenec“.
Jak jsi správně napsal - je to nejspíš krize středního věku v ženském provedení.
Očekává „něco“, co dlouhodobému partnerovi ani neumožní poskytnout. Ale spíš je to o dohánění mládí, a to jí nedá ani jeden z nich.
Jinak Pyrrhovo vítězství je to i pro ni. Zůstala ve vztahu, musí skousnout, že se chovala jako naivní h, že přišla o loajalitu partnera (to „tvrdé srdce“), že se jí to za pár let může vrátit zpátky.
Ale většinou to dopadá tak, že milenec se zase neprojeví jako takový d, přijde rozvod a „prozření“ přichází až když už má ex-partner nový život a nechce na něm nic měnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.26 09:42
@Josef_t píše: Více
Josef, za ten poslední odstavec klobouk dolů. Přesně to si myslím, a přesně to se děje u nás. Teď jsme ve fázi rozvod. A já už pomaličku zkoumám nové vztahové obzory. Opravdu pomalu, ale cestu zpátky už pak nenajdu, i kdyby „prozřela“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.1.26 10:06
@Kuff píše: Více
Myslí, že zásadní problém proč ty návraty nefungují je v tomto.
Tebe ta zkušenost nějak změnila, někam jsi se z toho oklepal a posunul.
I ona (on) je někdo jiný, s novou zkušeností, ale nenabízí ti své nové „já“. Neodpoví ti na inzerát na seznamce, nepůjde s tebou na běžné oťukávací rande.
Chce vrátit čas někam zpět, do bodu, kde ještě byla (byl) spokojená a než udělala nevratné kroky. Tj. přesně do okamžiku, který byl pro tebe nejhorší.
Až na úplné masochisty na to nikdo nepřistoupí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.1.26 21:05
@hygienistka750 píše: Více
Děkuju za tvůj příspěvek, hodně z toho, co píšeš, mi rezonuje.
Když se nad tím poctivě zamýšlím, uvědomuju si, že bude chyba hodně ve mě.
Pro mě blízkost neznamená jen mluvit. Dlouhodobě mi to v manželství chybí a hodně mě to vyčerpává.
Vím, že jsem hodně samostatná a zvyklá věci zvládat sama, možná i proto jsem se naučila některé potřeby potlačovat. Ale dnes cítím, že už to tak dál nejde a už nemůžu nést všechno.
Ve vztahu se vlastně nezměnilo nic zásadního. Jen moje situace. Nahromadilo se mi víc práce a povinnosti. Dřív mi nevadilo nést většinu věcí sama, ale dnes už je toho na mě hodně. Nemám moc prostoru na odpočinek a cítím se dlouhodobě přetížená.
Manžel o mých pocitech ví a vnímám, že se teď snaží, zároveň ve mně ale zůstává bolest z dlouhého období, kdy jsem oporu necítila, zvlášť v době, kdy mi bylo zdravotně těžko.
Teď se hlavně snažím pochopit sama sebe – co skutečně potřebuji a co je pro mě ještě možné.
Děkuji, pomohlo mi to se víc zamyslet.
- Citovat
- Upravit
13.1.26 07:37
@Anonymní píše: Více
Takže máš pocit, že ti manžel nerozumí a nejste na sebe napojení, protože když jsi potřebovala oporu, tak to neuměl, nebo nepoznal, nebo dělal jinak?
Já teda trochu vidím sebe, paralelu s naším příběhem, kdy jsem taky ta výkonná jednotka, ale v určitě chvíli místo poplacení po zádech („ty to dáš“) jsem potřebovala spíš slyšet („hele, já tu jsem s tebou, nikam jsem neodešel a můžu ti pomoc“). Jenže k tomu je potřeba nejen síla, kterou asi obe davame najevo, ale i odvaha být zranitelná, ochota dát vedení někdy muži a nechat to na něm… to byl teda problém u nás, za mou snahou o „kontrolu nad situací“ byl hlavně velký strach (co když něco nezvládnu, musím se připravit na vše), muži jsem nechala pár jeho témat (auta, technika), ale pak v okamžiku přetížení chybí parťák, není komu dát část úkolů, vůbec se svěřit s tlakem a pocity a hlavně nikdo ani nečeká, že bych nezvládla, pac jsem x let za Xenu. A kdo by čekal, že Xena chce taky někdy sundat brnění? A umí to vůbec ještě? Jenže když chce cítit dotek, tak přes brnění to úplně nejde… Ale s brnění zas zvládneš každou bitvu… tak si vyber. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.1.26 08:05
Když někoho miluješ a staráš se o něho, tak nechceš na něho přenášet svůj strach. Může se pak ale stát, že když sama budeš potřebovat načerpat sílu, uvědomíš si hloubku svého osamění… a to tě změní, nevratně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.1.26 09:14
@hygienistka750 píše: Více
Děkuju, tohle jsi napsala moc hezky a hodně se v tom vidím. Ano mám pocit, že si s manželem často nejsme úplně napojení. Nechci mu křivdit, možná to vnímá jinak. Nejde o to, že by to nepoznal. On to věděl, řešili jsme to spolu. Ale jde spíš o to jak se zachoval. Přišla jsem si, že ho obtěžuju a jsme na obtíž tak jsem se víc uzavřela a zdravotní problémy vyřešila postupně sama.
Asi spolu neumíme vždycky komunikovat tak, jak by ten druhý potřeboval. Má období, kdy se uzavře, a já pak jedu v režimu „ticho a vše zvládnu sama“, protože jsem na to zvyklá. Když je problém, jednám hned ne proto, že bych chtěla všechno řídit, ale proto, že se mi často stalo, že čekání nikam nevedlo.
Uvědomuju si, že ho možná někdy převálcuju tím, jak jsem rychlá, praktická a analytická. Zároveň ale vím, že bych se ráda o něj opřela. Jenže zkušenost mě naučila, že v některých běžných věcech to prostě nefunguje. On má své oblasti, které dělá a baví ho, ale v tom je nepoměr já dělám vše nejen co mě bavi. Když jsem mu něco předala, často to zůstalo napůl a nakonec jsem to dořešila sama, protože nebyl prostor čekat.
Občas se zastavím a přemýšlím, co tím vlastně dětem ukazujeme, že všechno řeší máma a za tátou se moc nechodí?
Možná bych potřebovala, aby byl víc praktický, a on zas, abych byla víc „ženská“. Jenže ženskost se těžko ukazuje tam, kde není pocit bezpečí. A pak se může stát, že spolu fungujeme spíš jako dva kamarádi než jako partneři.
Jak jste to měli vy? Podařilo se vám s tím něco udělat, nebo ses s tím časem smířila?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zajímavé. Mám rok přítele s dětma skoro nebo dospělými. Dva z nich mají už své partnery a manželství rodičů skončilo nevěrou maminky, která si našla jiného a má ho už tedy asi 3 roky…(nejsem naivní, chápu, že nevěra mohlo být vyústění problémů v manželství způsobených klidně chováním přítele…). Děti o mě vědí asi půl roku, známe (že jsme se chvíli potkali) se asi 2 měsíce a daly mi dárky k Vánocům, pozdravují mě po příteli, byli jsme všichni na bowlingu a podobně. Zajímalo by mě jak to berou, co cítí, jak to fakt mají…když čtu tvůj komentář. Já mám děti mladší a od mala s nima mám hodně blízký vztah, takže vidím reakce, říkáme si hodně…Moje děti tatínkovu nextku nesnášejí a nechtějí s es ní vůbec vidět…Je to zajímavé téma.