Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocity před a po UPT
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Hammondka
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
3.3.13 14:55
Tuším že v pondělí jsem šla na gyndu a ve středu na UPT, už je to spousta let, tak si to moc nepamatuju, předoperační vyšetření jsem snad žádné neměla 
Hodně štěstí a hlavně si to nepřipouštěj, sama víš jak to máte, že by to bylo špatné/těžké, zkus to po zákroku vypustit z hlavy, hlavně se nenech pohltit výčitkama, já toho nelituji a nikdy nelitovala, bylo to dobré rozhodnutí.
A.
- Citovat
- Upravit
3.3.13 15:19
A řeklas na gyndě že chceš potrat? Asi ne, protože by tě vzali hned, takhle se čeká na srdíčko. Takže tam v pondělí naklusej a vyběhej si to a koncem týdne můžeš jít na interupci. Jinak to není „to“, ale embryo, prostě když by jste další dítě nezvládli, tak je to určitě lepší řešení, než aby zbytek rodiny třel bídu s nouzí. Takže začnijednat, ať je to co nejdřív. A jinak pokud jsi četla pravidla, je v nich výslovně zakázáno si zakládat další nick, od toho tu je právě anonymita 
aby jsi choulostivou věc nemusela psát pod svým nickem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.13 15:19
A nemuzes jit primo do nemocnice, objednat se tam a obejit tu gyndu? Treba cizinky tu nemaji gynekologa, tak jdou taky primo do nemocnice. Ja jen, jestli ta gynda je v tomto pripade nutna…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.13 15:20
A řekla si setře že jde o nechtěné těhotenství? možná to bere tak že na to nijak nespěcháš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.13 15:51
Promiň, že píšu anonymně, třeba anonymka1, mám tu založenou diskuzi, kdy jsem se rozhodovala, jestli mám dát své dítě k adopci svému bratrovi, manžel má těžkou chorobu a já si byla na milion procent jistá, že další dítě nezvládnu, že není jak, byla jsem přesvědčená, že ho dám pryč, já tedy o potratu ani na chvíli neuvalžovala, to bych nedokázala, spíš jsem řešila, až se nerodí, komu ho dám, a bylo to zrovna tak rozumové rozhodnutí, prostě mozek věděl, že další dítě v tom našem šíleném kolotoči mít nemůžu, nejmladší naší je 14měsíců, srdce mě bolelo, ale rozum vítězil, nakonec se z choriových klků potvrdilo, že má malý, ne to, ale chlapeček vše po manželovi, takže možnost byla jediná a to ukončení těhotenství, takže se to moje dilema vyřešilo samo 
nemůžu to překonat, nemůžu, nejde to, už jsem na AD, mám děsné výčitky, že tu chvilku, co byl u mě v bříšku jsem ho nechtěla, že jsem byla rozhodnutá dát ho pryč, že není, že jsem ho zabila, nemůžu to zvládnout, čekám, až to přebolí, zatím se tak neděje, chtěla bych ho mít zase v břiše, mít ho zpět, zdravého… nejsem zastáncem potratů, pokud myslíš, že to fakt jinak nejde, je to tvé rozhodnutí, ale prosím tě, nejdřív donuť to srdce, ať si myslí to co mozek, jinak tě to semele, mně to semlelo tak, že bych nikdy nevěřila, jak může tak něco drásat duši a to bylo to mé maličké těžce nemocné…
- Citovat
- Upravit
3.3.13 15:57
@Anonymní píše:
Promiň, že píšu anonymně, třeba anonymka1, mám tu založenou diskuzi, kdy jsem se rozhodovala, jestli mám dát své dítě k adopci svému bratrovi, manžel má těžkou chorobu a já si byla na milion procent jistá, že další dítě nezvládnu, že není jak, byla jsem přesvědčená, že ho dám pryč, já tedy o potratu ani na chvíli neuvalžovala, to bych nedokázala, spíš jsem řešila, až se nerodí, komu ho dám, a bylo to zrovna tak rozumové rozhodnutí, prostě mozek věděl, že další dítě v tom našem šíleném kolotoči mít nemůžu, nejmladší naší je 14měsíců, srdce mě bolelo, ale rozum vítězil, nakonec se z choriových klků potvrdilo, že má malý, ne to, ale chlapeček vše po manželovi, takže možnost byla jediná a to ukončení těhotenství, takže se to moje dilema vyřešilo samo
Ahoj, tvoji diskuzi se pamatuju, to je mi strašně líto, ale je dobře, že se na to přišlo takhle brzo 
Fakt ti snad jednou bude lépe, drž se Ono to přebolí, jednoho dne to přebolí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hammondka
3.3.13 16:04
Sestře jsem řekla, že chci těhotenství ukončit, ale chodím do nemocnice na ambulanci a dřív prý volno nemají. Taky už mě napadlo jít tam dřív, než v ten čtvrtek,
ale přemýšlím, co říct, že tam takhle „lezu“ dřív.
V úvodním příspěvku jsem psala zaměrně „to“ v uvozovkách, protože slovo plod, zárodek, embryo a jiné u mne evokuje to krásné, z čeho se jiné (i já při prvních dvou těhotenství) těší a já se snažím nepřipustit si, že v sobě něco takového nosím. Je to takový můj způsob, jak se nezbláznit 
A ten druhý nick jsem taky vysvětlila, je to v první řadě kvůli deníčku, který anonymně vydat nemohu.
- Citovat
- Upravit
Hammondka
3.3.13 16:08
Anonymko1:
moc mě mrzí, čím sis musela projít…
O adopci nepřemýšlím vůbec, musí to být ještě větší nápor na nervy než UPT. Rozhodnutá jsem. Kdybychom si prostě jen nedali pozor, brala bych to jinak. Možná jako fakt, že bychom za svojí blbost měli „pykat“, ale takhle prostě ne…
- Citovat
- Upravit
3.3.13 17:31
Můžu sdělit pouze pocity před UPT, neplánovaně jsem otěhotněla při studiu, zřejmě jsem vyzvracela jednu pilulku. Všechna potřebná vyšetření jsem si oběhla - budeš potřebovat jít k obvoďákovi a do nemocnice na odběry a také odvoz z nemocnice po zákroku. Den před samotným zákrokem jsme se s partnerem rozhodli že to nějak zvládneme, máme obrovskou podporu od mých rodičů. Nijak tě neodsuzuji, bez podpory bych si „to“ asi nenechala…držim palečky ať to zvládneš a třeba se i rozhodneš jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hammondka
3.3.13 18:50
@štěpánka11
Děkuju za příspěvek a gratuluju k šťastné rodince. Já právě nechci tu šťastnou rodinku „zatížit“ tím, že bych se nemohla naplno věnovat ani jednomu, když pominu finanční stránku. Asi jsem slabá a vím, že se říká, že zvládnout se dá vše, ale za jakou cenu?? Být to neplánované druhé, neváhám, ale tři děti jsou v dnešní době „luxus“, který si my dovolit nemůžeme…
- Citovat
- Upravit
3.3.13 19:35
Já ti rozumím, jak jsem již psala, tak bez podpory bychom si Matýska rozhodně nechat nemohli, oba dva jsme studovali a bydleli u rodičů. Je to neuvěřitelně těžké rozhodnutí, doopravdy ti to nezávidim 
úplně čekam až se ozve nějaká snažilka a sjede tě tu na kost…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.13 22:11
@Anonymní píše:
Promiň, že píšu anonymně, třeba anonymka1, mám tu založenou diskuzi, kdy jsem se rozhodovala, jestli mám dát své dítě k adopci svému bratrovi, manžel má těžkou chorobu a já si byla na milion procent jistá, že další dítě nezvládnu, že není jak, byla jsem přesvědčená, že ho dám pryč, já tedy o potratu ani na chvíli neuvalžovala, to bych nedokázala, spíš jsem řešila, až se nerodí, komu ho dám, a bylo to zrovna tak rozumové rozhodnutí, prostě mozek věděl, že další dítě v tom našem šíleném kolotoči mít nemůžu, nejmladší naší je 14měsíců, srdce mě bolelo, ale rozum vítězil, nakonec se z choriových klků potvrdilo, že má malý, ne to, ale chlapeček vše po manželovi, takže možnost byla jediná a to ukončení těhotenství, takže se to moje dilema vyřešilo samo
taky si tu diskuzi pamatuju, doufala jsem v aspoň relativně dobrej konec a bohužel… Každopádně se drž…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.3.13 12:00
@Hammondka Podle čeho usuzuješ, že dvě děti jsou v pohodě, ale třetí už je „luxus“? Podle toho, že nastíněný model rodinky je dvě děti nejlépe holčička a chlapeček?
A dítě, předce není za trest. Proč píšeš, že nechceš pykat? viz. tvůj příspěvek. Na mě tak tvůj příspěvek působí, jako že jedno, dvě je za odměnu, ale třetí už je za trest.
Napsala jsem jen otázky, protože mě to opravdu zajímá, když jsem to tak četla.
Co se týká pocitů, myslím, že každá žena je jiná a každá to bude cítit jinak. Takže určitě se tady nedočteš, jak se pak budeš cítit ty. Osobně si myslím, že pokud si rozhodnutá, znáš své důvody, tak to pak zvládneš v „pohodě“.
2× jsem byla v situaci, kdy by se některé maminky rozhodly pro potrat nebo by aspoň o něm uvažovaly, mě to, ale nikdy nenapadlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Hammondka
4.3.13 14:04
@Peťa77
Dovolím si napsat, co jsem psala do jiné diskuze. Na otázky ti to odpoví.
Jak jsi psala o té modelové rodince… Sice máme „modelově“ holčičku a chlapečka, ale do rodinky, jaké bývají v reklamách a filmech máme daleko. Mít taky takový veliký dům se zahradou, manžela v obleku, já po RD místo jisté, měla bych těch dětí klidně pět bez ohledu na to, jak by koukali lidi. Dvě děti se dají, to píšu z důvodu, že něco svlíknu z dvouleté dcery, nosí to hned roční kluk, ale novorozenecké už jsem zas poslala dál. Dá se oponovat, že se dá nakoupit v bazárku. Ano, teď jo, ale až budou tři děti potřebovat kvalitní zimní boty? To jsou jen začátky. Až budou všechny ve školce? Až se budou platit obědy, kroužky, lyžáky, škola? Kdybych přemýšlela jen jestli si nechat třetí miminko, tak si troufám říct, že miminko by se zvládlo. Půl roku kojíš, plenky bych přesatla kupovat v té době rok a půl starému a začala je kupovat miminku. Ale my bohužel musíme přemýšlet nejen nad „nenáročným“ miminkem, ale koukat do budoucna. Až budou mít všichni velkou postel, kam je dáme? Stěhování do většího? Hypotéka? Když se nemám po RD kam vrátit do práce, takže kdoví na jak dlouho může rozpočet klesnout na nějakých 20tisíc a už tak budem třeba z toho muset platit bydlení a 5 hladových krků? 
Pro někoho je to starndart, pro nás prostě luxus. Jo, můžu si říct, že se to nějak zvládne, ale já nechci nějak zvládat, nechci být protivná vystresovaná matka tří dětí, ale spokojená matka dvou spokojených dětí.
To slovo pykat by bylo bezkontextu silné, ale jak vysvětluju naši situaci, pykání by to bylo a to hlavně pro děti. Všechny tři.
Jinak je mi jasný, že se tu nedočtu, jak se budu cítit. Ale taky nás zajímá, jaké měly ostatní porody, přestože víme, že ten náš nám nikdo nepopíše.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré odpoledne
Máme dvě děti, dvouleté a roční, bylo to tak plánováno. I přes poctivé používání prezervativu se stala nehoda a já před pár dny zjistila, že jsem těhotná. Měla bych být přibližně 6+něco. Žijeme v malém bytě, s financemi je to tak tak. Víc netřeba rozvádět, protože nikdo nedokáže lépe posoudit situaci, než ten, kdo jí zažívá. Třetí dítko zkrátka mít nemůžeme.
Ihned jsem volala na gyndu, ovšem objednali mne až na další čtvrtek. To už máme týden. Ktomu než vyběhám předoperační vyšetření (můj obvoďák ordinuje jen ráno, takže tam půjdu v pátek, přes víkend mi těžko budou provádět zákrok, nevím, jak to chodí), to už je dalších několik dní a tím pádem se zaprvé bojím, že nestihnu mimiinterrupci. Přece jen je ta „větší“ větším zásahem do organismu. Ale ještě víc mne trápí fakt, že „to“ v sobě budu nosit takovou dobu a pak „to“ najednou nebude, až se probudím…
Zkrátka rozum ví, chápe a chce, ale srdce nějak protestuje.
Ráda bych se zeptala vás, kdo jste třeba byly v podobné situaci, jaké jste měly pocity, jak dlouho jste na zákrok čekaly a jak jste se cítily bezprostředně po tom a také za jak dlouho jste se tak nějak daly do kupy.
Doufám, že se najde někdo, kdo odpoví na moje otázky. Předem moc děkuji.