Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No vypada to že se moc nudíš. najdi si jinýho koníčka
ja bych se taky naprdla kdyby mi někdo stále uděloval nevyžádaný rady.
Pokud děti netyra, tak bych se zdržela jakýchkoli komentářů, není to tvá starost. Vzhledem k amonymu předpokládám, že se ti to tvé cHování taky moc nepozdava. ![]()
Zaostalé?! Kvůli tomu, že nejezdí tolik po výletech jako vy a nedostávají sladkosti? To snad nejsou zaostalé, ne?
Já třeba bytostně nesnáším, když mě někdo do něčeho nutí. takže bych s tebou byla rychle hotová
můj bratranec taky nedostává žádné sladkosti, ale beru to jako rozhodnutí rodičů a respektuju to. To, že dítě jede na výlet jednou za čas, ještě neznamená, že je zaostalé. ![]()
Proč neřešíš jen sebe a nestaráš se o svoji rodinu, i kdyby daly kamarádky dětem na hlavu karbanátek, namočily v medu a obalily v peří a nechaly je tak běhat po městě tak tobě do toho nic není, proč jim něco kážeš? ![]()
Ony ty výlety a vše něco stojí a pokud si to nemůžou dovolit.
Možná máte s kamarádkama rozdílnej životní styl. Představ si, jaký by to bylo kamarádit třeba s rodinou z chudinský čtvrti, kde děti zažívaj tvrdej boj, taky bys je litovala a nemohla jim pomoct. Takovej je život, hledej kamarádky, se kterýma si rozumíš i ve výchově dětí, trávení volnýho času a podobně. Moc dobrý není, že o sobě pochybuješ, že nejsi normální.
@lucienne píše:
No vypada to že se moc nudíš. najdi si jinýho koníčkaja bych se taky naprdla kdyby mi někdo stále uděloval nevyžádaný rady.
Já vím, jsem si vědoma, že mi do toho nic neni, ale furt to řeší, nechápu proč, asi se fakt nudim
Duševní choroba ne, spíš nedostatek taktu a tolerance. Žij a nechej žít… Když už se mě někdo zeptá, tak řeknu názor, ale pokud se nikdo neptal, tak třeba maximálně řeknu, že já bych to dělala jinak, toť vše. Nedávno v autobuse označili nějaký dvě ženský moje mimino za chudáka, že jezdí v kočáru ve „spodním patře“ (mám tandem phil teds), no co jsem si pomyslela, že si do huby neviděj…
A jinak doporučuju najít si kamarádky s podobným životním náhledem, eliminuješ tím třecí plochy.
Tak nějakou kamarádku přesvědč, aby ti řekla, jak řeší ostatní drbny tebe - že máš děcka přecpávaná sladkostmi, rozmazlená, spratky, co byli všude dvakrát, furt je chudáky někam taháš (samozřejmě ne podle jejich chuti ale podle své)… a hned budeš moct řešit sebe a ne jiné ![]()
Co se týká bonbonů, tak v tomhle je moje dítě taky zaostalé
A samozřejmě to všichni řeší a dávají mi přednášky, že oni dávali bonbony od tolika a tolika let ![]()
Nic ti do toho není tak se s tím smiř. Asi by se ti taky nelíbilo kdyby ti kamarádka pořád otloukala o pusu, že dětem ničíš život, když jim dáváš sladké. Můj syn taky nejí sladkosti, šťávy ani nic co obsahuje cukr (mimo ovoce) a taky žije. Jasně že čumí když někdo něco jí, ale to není o sladkostech, ale o tom že je nenažránek.
Pokud si chceš nějakou kamarádku udržet tak je nepruď. Třeba opravdu nemá peníze na to aby děti někam vzala a je jí to líto a ty do ní ještě vartuješ ![]()
Každá máme pocit, že to co děláme je to nejlepší na světě, ale neznamená to, že to tak je.
@Gladys Jsem si ten kočár našla, to je super nápad
A to dítě nahoře mohli ale taky politovat, na toho zas víc fouká nebo prší ![]()
@Anonymní píše:
Proč to furt tak řeším? Je to už nějaká psychická vada myslíte? Já na ty děti i fur myslím a lituju je, že jsou zaostalé a už mi fakt hrabe.Co dělat holky? Proč to řeším?
Proč to řešíš? No, protože nemáš co dělat.
Najdi si práci nebo časově náročného koníčka a starej se sama o sebe. Ty máš na starosti svou rodinu, do ostatních Ti nic není.
A upřímně - pokud si o dětech, které nedostávají sladkosti nebo nejezdí s rodiči neustále někde po výletech, myslíš, že jsou „zaostalé“, svědčí to jedině o emoční zaostalosti Tebe samotné.
![]()
Ber to tak, že jim to takhle patrně vyhovuje ![]()
Jo, moc to řešíš. Jestli se nudíš, zkus se zapojit do nějakých HELP projektů, zachraňovat děti v Africe, bojovat proti kácení deštných pralesů… a budeš mít o zábavu postaráno a snad uspokojíš i své pocity po spáse druhých.
Ahoj holky, prosím o radu, jsem už na nervy. Hrozně jsem poslední dobou začala řešit kamarádky-třeba jedna kámoška má dvě děti a jsou furt doma. Nikam s nimi nechodí, jen na nákup a v létě na houpačky k paneláku, jinak jsou furt doma.My naopak furt někde cestujem, lákala jsem je at jedou s námi, nechtějí, vymlouvaj se. Dětí je mi líto a furt to řeším. I na ní už jsem začala mít narážky, že děti jsou chudáci, že se nikam nepodívají a tak dále. Ona mi povídala že na to nemaj aby furt někde byli. A naštvala se. U jedné kamarádky jsem zas řešila, že dětem nedovolí ani jeden bonbon jednou za čas, oni pak tak smutně koukaj, když naše děcka jedí něco sladkého a oni to nemohou.Pak taky to, že nebyli ještě v kině a divadle, jsou ze všeho vyjukaný pak, nikam je taky nevemou, když jsem ji řekla svuj názor, urazila se. Proč to furt tak řeším? Je to už nějaká psychická vada myslíte? Já na ty děti i fur myslím a lituju je, že jsou zaostalé a už mi fakt hrabe.Co dělat holky? Proč to řeším?