Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pojďme pochválit své děti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.6.19 18:19
Já musím pochválit svého syna, že zvládl přespání ve školce, že se zlepšil v samoobsluze, že umí pěkně číst na to, že jsme ho to neučili a ještě nechodí do školy, že se moc hezky chová ke své sestřičce.
Malou musím pochválit za to, že je to velice klidné a trpělivé miminko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 18:19
Syna pochvalte primo, ze jej budete chvalit zde je uplne k nicemu, jen tim chvalite vlastne sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 18:19
@Anonymní píše:
Hezké teplý podvečer všem.
Poslední dobou mám pocit, že jsem zahlcená negativismem. Tak mě napadla pozitivní diskuze. Pojďte pochválit své děti.
Mám syna, se kterým to bylo opravdu hodně složité. Od narození nespal, plakal, nejedl, nesmál se, cvičili jsme vojtovku, nemluvil, nekomunikoval, neměl oční kontakt. Jako batole a mladší školkáček ubližoval nám, dětem, sobě. Byl hlučný, neklidný, silně akční, měl několikahodinové vztekací záchvaty. Vyžadoval stejné rituály a stejné věci. Třeba 2 roky nesnídal nic jiného než borůvkový jogurt jedné značky a večeře jedině zeleninový salát. Do toho neustálý koloběh nemocí, kdy jsme šli z nemoci do nemoci a i 10× ATB za zimu. Prostě náročné dítě. Bála jsem se školky, bála jsem se školy.
Teď mu bude 5 let a je jak vyměněný. Je to naprostý úžasňák a i doktorka, která předpovídala, že to bude autista a později minimálně těžší forma ADHD, je z něj paf. Je to veselý, milý a kamarádský kluk, kterému pusinka pořád jede. Je neskutečně empatický. Děti ve školce ho mají rády. Já s ním zvládám i několikahodinové cesty vlakem, kdy sedí, šeptá, nikoho neobtěžuje. Zvládá si sám hrát i hodinu. Poslouchá, doma mibez řečí pomáhá s různými věcmi.
Je, to je krasne! Mam znamou, ktera ma podobneho syna, zatim teda v te narocne fazi, ta by si tohle potrebovala precist! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.6.19 18:19
Já mám úžasného syna, až se někdy bojím, aby se něco nepo… Je mu 17, nepije, nekouří, sportuje, dobře se učí, nechce nový mobil, protože mu ještě stačí starý, každé léto má brigádu, protože má určitý sen, na který si šetří. Zároveň není žádný ňouma v koutě, má kamarády, chodí ven. Na you tube krom běžných věcí pro mladé sleduje i různé vědecké dokumenty, pak mi to ukazuje. Chce si se mnou povídat a tráví se mnou čas (když má čas 
) Někdy mě napadá, čím jsem si tak hodného skvělého syna zasloužila. Ještě mám dceru, tak je už ale jiné kápo, s ní je to trochu těžší, umí s námi mávat, často ječí piští, jde do puberty, ale když jsou hvězdy a planety ve správné poloze, tak je taky hodná. Moc své děti miluji a jsem ráda, že je mám. A hlavně oba mají smysl pro humor, hodně se nima nasměju.
- Citovat
- Upravit
14.6.19 18:21
@Cenarius píše:
Syna pochvalte primo, ze jej budete chvalit zde je uplne k nicemu, jen tim chvalite vlastne sebe.
Neni to k nicemu, zmeni to naladu maminky, a to je hodne dulezite.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.6.19 18:24
@Cenarius syna chválím pořád. Ale možná to pomůže nějaké mamince, která bude ve stejné náročné fázi, jako já třeba ještě před rokem, kdy jsem byla celá pokousaná, tahala jsem za sebou vzteklé dítě a řešila jeho vulgární výstupy.
A někdy je dobré pochválit i sebe. I když si myslím, že moje zásluha to není. Prostě dozrál.
- Citovat
- Upravit
14.6.19 19:10
@Cenarius píše:
Syna pochvalte primo, ze jej budete chvalit zde je uplne k nicemu, jen tim chvalite vlastne sebe.
Myslím že je to myšleno i jako povzbuzení pro ostatní maminky takových děti! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 20:03
Díky anonymní. Momentálně máme syna v podobně náročné fázi, i když asi je tak moc, ale i to nám stačí. Tak mám zase naději, že bude líp.
Jinak já pochvalim staršího syna za to, že se pomalu, ale jistě, učí hezky komunikovat (trénujeme interakce s bráchou, aby se netahali o hračky, neječeli apod.).
Mladšího chválím za to, že se zlepšuje v oblékání a ze uz si občas uvědomí, že nesmí bráchovi něco zborit, sebrat, sníst…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 20:53
Anička krásně plave s nafukovacím kruhem v bazénku - je to hotová vodnice. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mrs.bloud
14.6.19 20:54
@Anonymní píše:
Hezké teplý podvečer všem.
Poslední dobou mám pocit, že jsem zahlcená negativismem. Tak mě napadla pozitivní diskuze. Pojďte pochválit své děti.
Mám syna, se kterým to bylo opravdu hodně složité. Od narození nespal, plakal, nejedl, nesmál se, cvičili jsme vojtovku, nemluvil, nekomunikoval, neměl oční kontakt. Jako batole a mladší školkáček ubližoval nám, dětem, sobě. Byl hlučný, neklidný, silně akční, měl několikahodinové vztekací záchvaty. Vyžadoval stejné rituály a stejné věci. Třeba 2 roky nesnídal nic jiného než borůvkový jogurt jedné značky a večeře jedině zeleninový salát. Do toho neustálý koloběh nemocí, kdy jsme šli z nemoci do nemoci a i 10× ATB za zimu. Prostě náročné dítě. Bála jsem se školky, bála jsem se školy.
Teď mu bude 5 let a je jak vyměněný. Je to naprostý úžasňák a i doktorka, která předpovídala, že to bude autista a později minimálně těžší forma ADHD, je z něj paf. Je to veselý, milý a kamarádský kluk, kterému pusinka pořád jede. Je neskutečně empatický. Děti ve školce ho mají rády. Já s ním zvládám i několikahodinové cesty vlakem, kdy sedí, šeptá, nikoho neobtěžuje. Zvládá si sám hrát i hodinu. Poslouchá, doma mibez řečí pomáhá s různými věcmi.
Reknu ti jedno - ja prave taky slycham, jak so vsichni na sve deti stezuji a nechapu proc. Mozna bys me mohla tuhle zahadu zodpovedet? Materstvi je prece narocne, matky jsou notoricky nevyspale, vetsina deti jsou vztekla, uplakana, nesplnuji tabulky, kazde ditko ma nejakou ndardni problematickou zalezitost i to moje. Pulka toho co pises je naprosto normalni a standardni. Pulka deti se prejida, druha neji, klasika:-) A i dalsi veci co pises. Moje znama treba resila, ze jeji dite je zrzave, nechapu, pritom takova krasna holcicka… Ja treba nemela potrebu si nejak stezovat. Moje dcerka je pro me ta nejuzasnejsi stejne jako kazde jine detatko:-) Jsou to deti, nejsou to hracky na baterky, co sis koupila v krame podle nejakych vku, narodili se jak se narodili, pokud se ti z nich podari vyvest do sveta stastne a spokojene dospelaky, tak jsi spolupracovala na zazraku.-) A souhlas, rekni to synovi 
- Citovat
- Upravit
14.6.19 21:46
Mě se teda ta diskuze líbí. Moje děti teda jsou úplně normální - mohly by být i hodnější, ale taky o dost zlobivější, ale i tak si kolikrát stěžuju na ně. Moje první dcera je moc šikovná, začíná být taková samostatná, ničeho se nebojí a chce být nezávislá. Dneska na koupališti byla na tobogánu ze všech dětí nejmenší a stejně zvládla jet i potom vyplavat ze spodního bazénu úplně sama, protože to tak chtěla a přitom i o dost větší děti chytali rodiče Moje druhá dcera je nejsrdečnější dítě na světě, rozdala by se pro všechny, podělí se se všemi, láska z ní doslova tryská. Hrozně krásně se chová ke svojí malé sestřičce. Moje třetí dcera je poměrně samostatný mimčo, líbí se mi na ní, že je takovej raubíř správnej. A taky že je mazlíček, hodně se ňuňáme
Teď když spí a když jsem toto o nich napsala, tak bych hned chtěla ještě jednu dceru 
ráno mě tahle touha určitě opustí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.6.19 23:33
Synek končí prvni ročník SŠ a vypadá to na samé 1 a 2. Jsem na něj pyšná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.6.19 00:34
@Anna766 to já nic, ale na střední jsem měla kamarádku a ta se jmenovala Králová a právě měla dvě ségry, takže její tatínek byl Král a měl tři dcery tak to mi přišlo vtipný
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezké teplý podvečer všem.
Poslední dobou mám pocit, že jsem zahlcená negativismem. Tak mě napadla pozitivní diskuze. Pojďte pochválit své děti.
Mám syna, se kterým to bylo opravdu hodně složité. Od narození nespal, plakal, nejedl, nesmál se, cvičili jsme vojtovku, nemluvil, nekomunikoval, neměl oční kontakt. Jako batole a mladší školkáček ubližoval nám, dětem, sobě. Byl hlučný, neklidný, silně akční, měl několikahodinové vztekací záchvaty. Vyžadoval stejné rituály a stejné věci. Třeba 2 roky nesnídal nic jiného než borůvkový jogurt jedné značky a večeře jedině zeleninový salát. Do toho neustálý koloběh nemocí, kdy jsme šli z nemoci do nemoci a i 10× ATB za zimu. Prostě náročné dítě. Bála jsem se školky, bála jsem se školy.
Teď mu bude 5 let a je jak vyměněný. Je to naprostý úžasňák a i doktorka, která předpovídala, že to bude autista a později minimálně těžší forma ADHD, je z něj paf. Je to veselý, milý a kamarádský kluk, kterému pusinka pořád jede. Je neskutečně empatický. Děti ve školce ho mají rády. Já s ním zvládám i několikahodinové cesty vlakem, kdy sedí, šeptá, nikoho neobtěžuje. Zvládá si sám hrát i hodinu. Poslouchá, doma mibez řečí pomáhá s různými věcmi.