Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Připomíná mi to jednu diskuzi na stejné téma, pamatuje někdo? Dlouhodobý vztah, přítel “slíbil” žádost o roku do konce roku, nic z toho nebylo a pokaždé když se zakladatelka zeptala, co tedy bude, tak ji odpověděl něco v tom stylu “no zrovna jsem Tě chtěl požádat, ale teď jsi to tím dotazem zkazila a nic nebude”. Pak dokonce tvrdil, že má prstýnek, ale nemůže ji ho dát, protože ho musel nechat upravit…nebo tak nějak
Byla to dost podobná situace, myslím, že to skončilo tím, že nakonec přiznal, že si jí vzít nechce a jen hrál o čas…
Myslím, že je to přesně tento případ i zde, podle mě o svatbě přesvědčený není a mlží a hraje o čas…
@Pani_judita píše: Více
Pamatuji, ale už si nejsem jistá, jak dlouho spolu byli.. Těch diskuzí na podobné téma tu bylo hodně.
Osobně rozlišuji, zda spolu je dvojice nějaký rozumný čas - tady v obou diskutovaných případech jsou to letité vztahy, kde vidím touhu posunout je dál jako naprosto přirozenou, navíc když je v plánu dítě. Celkově teda nechápu chlapské uvažování - dítě ano, svatba ne. Když nechci přijmout závazek k ženě, tak si s ní vyrobím ten největší?
A pak Ty druhé případy, kdy si ženská, které biologické hodiny bijí na poplach, najde příťu a po roce začne vyvádět, kde že jsou ty zásnuby a sňatek
@Pani_judita píše: Více
Jj, pamatuju. Tam se na něj vybodla a dobře udellala, pak snad nejak přišel po rozchodu s prstýnkem ‘jak si uvedomil’… taková klasika
@Lojzísek píše: Více
Naprosto souhlasím, já bych po tolika letech taky čekala nějaký posun. A tady v tomto případě mi odpověď, že svatba jednou a dítě se začneme snažit za dva roky přijde na dost podobné úrovni…
Ještě bych brala, kdyby byl přítel kategoricky proti svatbě a dal to jasně najevo, ale takové to mlžení, nějaké nejasné sliby a výmluvy, to bych nedala. Mám prostě ráda činy a ne řeči ![]()
@hospodki píše: Více
Ono je to vlastně s těmi chlapy dost jednoduché - neudělá = nechce. Ale jelikož nechce kopnout do zádele, mlží, natahuje čas, slibuje, odsouvá na neurčito, vymýšlí pseudopřekážky aj. Pokud bychom si my ženské tohle uvědomily, byl by náš život jednodušší. Nemusely bychom hodiny a dny dumat, proč udělal / řekl tohle, jak to asi myslel, a proč a proč…
Tak dneska proběhl nás definitivní rozhovor. Řekla jsem mu, že si chci ještě jednou promluvit, ale bez mlčení, bez slova jednou, okej, dobře a podobné jednoslovné blbosti.
Řekla jsem mu, jak si špatně připadám (urputnost, tlačení na něj) a vysvětlila (sice už po několikáté, ale tvrdil mi, že to chápe), proč jsem teď byla taková, jak to cítím, co mě mrzelo nejvíc. Konečně se více vyjádřil i on, řekl, že mě chápe, ale že dříve prostě opravdu nechtěl, protože se a to necítil (já to asi nedokážu pochopit, že se po 7 letech někdo na to necítí, ale plně respketuji, ženy to máme asi prostě jinak). Možná je to i tím, že kolem mě se kamarádky vdávají a je fakt, že jeho kamarádi nemají ani přítelkyně, ale to je jen má domněnka. Říkal že to opravdu chtěl udělat letos v létě, na tom místě co mi během hádky řekl a mrzí ho, jak to celé dopadlo a že mě to zklamalo a že to zklamání si uvědomuje. Ta konverzace byla dlouhá a hezká, ale popisovat ji tu nebudu. Také jsem navrhla, že když se to tak posr.., tak že zásnuby být ani nemusí, můžeme se dohodnout na svatbě, řekl mi, že ne, že mě i tak chce překvapit a chce abych ty zásnuby měla, když jsem si je tak přála, jen prostě ne u moře, že mu to nelíbilo, jak jsem od každé dovolené tohle očekávala (jasně, zpětně si to uvědomuju, že tohle byla velká blbost naznačovat místo, ale na druhou stranu mi to mohl hned říct). Vzhledem k tomu, že na zásnubách trvá, tak abych mu to celé nepokazila, slíbila jsem si, že od teď o tom už nepromluvím ani slovo, budu mu věřit a je mi jedno kdy nebo kde to bude, když vím, že to opravdu chce letos udělat a už to není jen „jednou“. Řekl, že příští rok svatba bude, že se nemám čeho bát, ale ať mu teď věřím a nechám to tak. Takže já si od teď na toto téma zamykám pusu a budu mu věřit. Sice to nikdy nebude takové to wow překvapení jak jsem si vysnívala, ale přijde mi hrozně hezké, že trvá na tom, že ikdyž se to tak vyhrotilo, nechce mě o ty zásnuby připravit a chce mi alespoň malé překvapení udělat.
Uvnitř sebe jsem se však zapřísahala, že jestli by k tomu i po těhle slibech nedošlo, vím, že by mě to zlomilo a musela ze vztahu odejít…protože když už se konečně rozhoupe a řekne mi vše upřímně do očí a pak by to nedodržel, tak může být jakkoliv skvělý, ale takového chlapa bych nechtěla. Holky díky za všechny vaše názory co jste psaly, pomohlo mi to uvědomit si dost věcí ![]()
@Anonymní píše: Více
Sice to nebude to wow.
Promin, ale jake wow, kdyz jsi to stejne doted cekala kazdou dovolenou a naznacovala.
Za mne ted budes stejne jen cekat, pokazde jak da ruku do kapsy, tak budes cekat, ze ted, ze uz uz a pokud ne, tak zase zklamání.
Za mne hruza tyhle hry na prekvapeni, kdyz ty vis, ze te chce pozadat a dokdy.
Meli jste normalne domluvit datum svatby na ten pristi rok a je to.
@Tarena píše: Více
To mame taky, ne den, ale ze bychom chteli nekdy na jaře. Nabidla jsem, ze zasnuby byt nemusi, trva na tom, nechavam to ciste uz na nem.
A ty hry… shodli jsme se a to je hlavni, tohle uz mi prijde zbytecne resit, co se komu libi a co ne. Já jsem z toho rozhovoru spokojená on také a to je přece hlavní
@Anonymní píše: Více
Nech to na něm a uvidíš… A když ne, zamávala bych mu. Držím palce ![]()
@Anonymní píše: Více
Je pravda, že exmanžela bych si chtěla tenkrát vzít, i kdyby o svatbě mluvil od rána do večera a od večera do rána.
Vždyť jsem si ho taky vzala.
Anonymní konvalinka napsala:
„A to ja si zas myslim, ze není na omylu. Muj muž to má stejně a vlastně i já.. Když chci něco udělat a někdo mi to takhle zkazí, tak uz se mi taky nechce.“
Na druhou stranu jsou ale i situace, které mi může někdo takto zkazit. A to právě tím tlačením, urputností. Např. když bych chtěla, aby bylo jasné, že iniciativa přišla ode mě, těšila bych se na to.
Takže těžko říct, jak to má partner od zakladatelky. Na žádost o ruku ze své vůle už měl času dost. Možná ale měl žádost připravenou jako překvapení a zakladatelka ji svým chováním „zazdila“. A jemu už se potom nechtělo, když by to vypadalo, že do toho byl navedený, že to nebylo čistě jeho rozhodnutí. Jsou takoví muži, že jak cítí náznak nesvobody, „zabýčí“ se.
No a potom je tu i varianta, že se (zatím) ženit nechce. Neměl by být srab a měl by to v tom případě říct zakladatelce narovinu. Ale to by riskoval rozchod a to se mu nejspíš nechce.
Připadá mi ten vztah taky přechozený. Mám pocit, že v některých dlouhodobých vztazích si muži zvyknou na určité pohodlí, klid, full servis… a že se jim už nechce nic moc měnit - nemají k tomu důvod. Vyhovuje jim to tak. Pak, když přijde třeba dítě, o ten svůj klídeček přijdou a začnou být protivní. Ale je to samozřejmě individuální.
Souhlasím i s tím, že se stává, že muž žil třeba 10 let se ženou, vztah se nikam nevyvíjel, on v něm byl potom jenom ze zvyku a posouvat už ho neměl zájem. Pak si našel jinou a v zamilovanosti, z radosti z nového, si ji klidně brzy vzal a pořídil si s ní dítě, i když s předchozí partnerkou nechtěl. Stává se i, že zalitoval, že nezůstal s tou první. A někdy byl naopak rád, že nezůstal.
Proto si taky myslím, že zde bude nejlepší si o všem narovinu a bez výčitek promluvit. Což zakladatelka udělat chce. A já jí držím pěsti, ať to pro ni dopadne nejlépe, jak může. ![]()
@Anonymní píše: Více
Bezva.
Teď máš alespoň časový rámec a uvidíš, zda to myslí vážně. Podle toho se potom můžeš zařídit. Přeji Ti hodně štěstí. ![]()
@Anonymní píše: Více
no nevím…
mám z toho pocit, že jen „uhrál“ trochu času navíc… i když tě požádá, stejně už to bude mít pachuť…
PS : tady i osobně znám několik případů, kdy se po x dlouhých přechozených letech lidi i z tohoto důvodu rozešli - a zázrak
- do dvou let někteří ti muži ženatí a i otcové dítěte - s jinou ženou ovšem…
@Lucy75 píše: Více
No a hlavně pokud k tomu dojde, tak zakladatelka nezažije ten wow zážitek, který si tak vysnila a bude zklamaná (ikdyž bude tvrdit, že ne).
Ale ono nejde o svatbu, ale zásnuby.. Vždyť je ta saskarna k ničemu a nedivím se, že to nechce, když má zakladatelka velký očekávání.