Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokažené zásnuby?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.3.26 08:03
Myslím si, že na té nekompatibilitě něco je. Protože když jsi s partnerem kompatibilní, tak máte podobný náhled i na zásnuby, svatbu, výchovu dětí. Je těžké najít takový protějšek a pak ale teda přijdou na řadu kompromisy. A za mě teda lepší nesoulad v představách o zásnubách než třeba v názorech na výchovu dětí nebo rodinné finance, jenže to dopředu nikdy nevíš… Než se to stane, tak je to hra na kdyby… Ale každý to vnímá po svém…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 08:07
@mado píše: Více
To je myšleno na mě? A kde jsem to napsala? To teda vubec, kdybych s nim nebyla stastna do tech zasnub ho ani netlacim. Jen proste vim, ze tak jak se s nim citim ted, chci se citit uz naporad, nechci menit. Me proste jen mrzi, ze se nehrne do svatby, proto dokonce pisu, ze klidne bych se sla domluvit na termin pokud zasnuby pro chlapa proste dulezite nejsou. Mela jsem tu plno nazoru at se s nim rozejdu… ale proc? Proc se rozchazet s nekym kdo do vzathu prinasi to, co od vztahu ocekavam a hledat tohle vsechno u nekoho jineho jen proto ze jeste k tomu dostanu prstynek? Takze ano, svatba pro me je moc dulezita, ale ne tak moc jako hodnoty a nastaveni co do vzahu muz prinasi. Takze si nemyslim, ze jsem divne nastavena 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.26 08:10
@Šmoulice píše: Více
Nechci pritele dotlacit za kazdou cenu aby mi dal do ruky beze slov krabicku s prstynkem, radeji se dospele domluvit, hele ok nechces zasnuby, pojdme se domluvit jako dospeli lide rovnou na svatbe… co je na tom detinskeho? Nebylo by detinske jen trvat na tom ze potrebuju zasnuby u more za kazdou cenu?
- Citovat
- Upravit
14.3.26 08:15
@Anonymní píše: Více
Celej tvůj přístup je dětinský. Chápeš, že on o to prostě nestojí? 
Teď ho dotlačíš ke svatbě, pak do děcka a taky se ti lehce může stát, že jen rozšíříš řady samoživitelek.
Přijde mi, že ty potřebuješ zásnuby a svatbu za každou cenu, protože si myslíš, že si ho tím zaháčkuješ … Ale realita je dost jiná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 08:20
@Šmoulice píše: Více
Dobře, tak co bys mi ty poradila? Jak by ses zachovala ty? Vem si ze mas teda tech 27, mas pritele 7 let, bydlite spolu, jste domluveni na terminu, kdy se zacnete snazit o mimco (s tim terminem prisel on sam) a jinak jsi proste uplne v tom vzahu po celou dobu spokojena a nic ti nechybi. Pak zacnes premyslet o svatbe ale on rika „jednou“ a nehrne se do toho, ale po celou tu dobu je porad stejny, porad se i pres moje myslenky na svatbu vedle nej citim tak, ze nemam nejmensi duvod odejit. Nesuď mě, napiš mi co bys delala ty, jako hadam zkušená a starší žena.
Jeste dopisu ze jsem si uvedomila, ze me ocekavani u more bylo asi trapne, ale na svatbe trvam, to je pro me dulezite, klidne bez zasnub jen s domluvenym terminem svatby, ale svatba ve vtahu byt musi.
- Citovat
- Upravit
14.3.26 08:35
@Anonymní píše: Více
No v tom je zřejmě ten problém - ty tu svatbu prostě chceš (dupeš nožičkama jak malé dítě), ale on ji nechce. Protože kdyby chtěl, tak už byste byli dávno svoji. Ale místo toho ti jen něco slibuje, aby měl od tebe klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 08:42
@izabe píše: Více
Ja chci pouze uprimny nazor, jak by se pani zachovala v me situaci, pokud chceme tady dal vest konverzaci, tak jedine slusne a bez nejakych narazek. Ano vnimam svatbu jako dulezity ritual a posun vztahu. Podle vas mam od toho ustoupit? Me zajimaji proste nazory a zkusenosti, proto jsem to tady zakladala. Klidne se muzete pripojit a napsat mi, jak byste se zachovala na mem miste vy? Co byste mi poradila?
- Citovat
- Upravit
14.3.26 08:57
@Anonymní píše: Více
Pokud bych se s partnerem rozcházela v takto zásadních tématech, tak bych šla prostě dál. Pokud se neshodnete, máte jiné priority, tak se k tobě prostě nehodíte.
A pokud to má takto se svatbou, tak bych s ním dítě nepořizovala ani omylem.
Ale tohle může být další kámen úrazu. Ty s tím počítáš, že to za rok dva začne, ale co když zase obrátí a řekne hmmm, ještě rok dva? Jak dlouho budeš čekat?
Na jednu stranu chápu tebe, že se chceš posunout, ale chápu i jeho. Ve 26ti letech se ženit a vázat …
Proto jsme ti tady psaly, že máš sundat ty růžové brýle a podívat se na to trochu prakticky …
Takže bych si s ním sedla, a nastínila mu své plány ohledně svatby. Hlavně bych po něm chtěla, ať vynechá ty tanečky okolo, ať řekne prostě na rovinu co chce, nebo nechce.
Pokud se bude nějak vykrucovat, nebo zase to jeho však jednou … Tak by to pro mě celé ztratilo smysl a šla bych dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.26 09:00
@Anonymní píše: Více
Neustupuj, na svatbě trvej. Chce to prostě upřímný rozhovor. Hele Karle, za dva roky se chceme začít snažit o dítě, takže za rok se vezmeme, malá svatba jen s úzkou rodinou. Souhlasíš? Bez svatby do dítěte nejdu. A pak už záleží, jaká bude jeho reakce…a tvoje reakce na jeho reakci 
A je fajn, že sis uvědomila, že dokonale romantické zásnuby jsou přehnané…ale chápu, že jsi asi obklopena kamarádkami, které se zasnubují, vdávají a to pak na člověka vytváří tlak, aby měl taky nějaký romantický příběh.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 09:04
Díky za názory, definitivni rozhovor na toto tema mam v planu jiz brzy, tak uvidim jakym smerem se to posune
- Citovat
- Upravit
14.3.26 09:13
@Anonymní píše: Více
„Karle, jak jsme se bavili o tom, že se za rok začneme snažit o dítě, víš, chci mít dítě jen jako vdaná. Je to pro mě důležité, budu pak mít pocit, že jsem pro tebe opravdu ta jediná. Jak to vidíš ty se svatbou? Taky ji chceš, to jsem moc ráda. Mohli bychom svatbu udělat v září, co myslíš ty?“
Jestli se bude vymlouvat, odsouvat svatbu, tak víš, na čem jsi. Pak bych se ho natvrdo zeptala, proč si mě nechce vzít, a podle odpovědi se zařídila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.26 09:19
@Pučálkovic.Amina píše: Více
Jasně, do toho takto chci jit, myslim, ze po tolika letech, jeste kdyz planujeme dite, mam pravo vedet na cem jsem. A taky přece musi citit jestli chce nebo ne.
- Citovat
- Upravit
14.3.26 09:36
Za mě - zásnuby nejsou podstatné.
Ale kdyby si mě nechtěl vzít a mít soužití na psí knížku a děti, tak končím.
Jsem stará škola.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.26 09:36
@Anonymní píše: Více
Na tohle neexistuje univerzální návod, ale zkusím to popsat, jak to vnímám já. Ze tvé strany jde tlak, protože jsi dejme tomu v bodě H, ale partner je třeba v bodě D (je to příklad, ilustrace, vývoj samozřejmě nemůže být jen lineární). No a nikde není psáno, že on do toho bodu H někdy dojde, nebo že je pro tebe dobré/špatné tam na něj čekat, protože nikdo neví, co ta vaše společná konstelace (on v jiné životní fázi, ty v jiné životní fázi) s tím vztahem udělá a jaké to bude mít následky do budoucna (jestli ti to v budoucnu neomlátí o hlavu, neopustí tě, protože to nebylo jeho přirozené rozhodnutí atp.).
Ty tam na něj můžeš čekat, fyzicky stále na H, ale mentálně už můžeš být třeba někde v bodě K. Takže až do toho H on za tebou dorazí, tak ti opět nebude stačit, protože ty půjdeš opět mentálně před ním. A buď ho můžeš tlačit před sebou, nebo táhnout za sebou, ale to není cesta, která vede k oboustranné spokojenosti ve vztahu a v životě. Lidé by měli jít vedle sebe, nebo brát vývoj jednoho jako pomoc k vývoji druhého, pokud ten rozdíl mezi těmi úrovněmi není příliš velký.
Tudíž to neznamená, že tvůj přítel je špatný, nebo obecně pro vztah nevhodný, může být jednou dobrým manželem, ale prostě možná jen ne tobě, protože i když máte na mnoho věcí společný názor, hodnoty a nevím, co ještě, tak to prostě nestačí. To načasování je totiž často mnohem důležitější než to, jestli si sedm let rozumíme v nějaké určité fázi. Někdy jsou lidé charaktery, způsobem života a hodnotami neskutečně kompatibilní, ale hvězdy jim tzv. nepřejí. V jiném čase, za jiných okolností by byli dokonalými partnery, ale oni se potkali a byli spolu tehdy a za takových okolností, které nejsou pro ten vztah růstové. A já nevím, jestli se to týká vás dvou, ale klidně může podle toho, co popisuješ. A znovu, nikdo ti neřekne, co je správně, protože ten vývoj každého z vás je nepředvídatelný. Jak jsem psala, ty můžeš čekat roky, zatímco kdyby teď na tvé místo přišla jiná, je s ní ženatý hned a ty nepochopíš, jak je to možné, když to s tebou, přestože jste spolu sedm let a vše je zalité sluncem, prostě nešlo ani párem volů a ta nová s ním nemá žádnou historii, pořádně ji nezná, vlastně se k sobě zase až tak nehodí… A možná se nebude mít do ženění nikdy, nebo nepotká takovou, kterou by byl ochotný si vzít, to prostě nikdo neví.
Faktem je, že ty doufáš v přirozené posuny, které se tobě ve vztahu s ním dějí, cítíš se na ně, ale z jeho strany prostě přirozeně nepřicházejí. Jaký je důvod nevíme. Je příliš mladý? Nebude se ženit nikdy? Na tebe čeká někde někdo jiný? Na něj někde čeká někdo jiný? Byli jste spolu ve fázi, kdy z vás prostě v běhu času a vzhledem k vašemu individuálnímu vývoji nemohou být celoživotní partneři a byli jste tu pro sebe, abyste načerpali první vážné vztahové zkušenosti? Je to jen zádrhel, kdy se vyplatí počkat? Tohle ti prostě nikdo neřekne. Život nežijeme v experimentálních podmínkách, abychom zkoumali, která varianta vyjde nejlíp. Ty se prostě po nějaké cestě musíš vydat a po cestě uvidíš, kam tě dovede. Ty teď budeš brát řešení, které povede k rozchodu jako špatné a že ses měla zachovat jinak, ale to je pak nepochopení všeho. Protože možná rozchod je jediná cesta, jak se oba můžete v životě posunout. Ty tam, kde už jsi a on tam, kde ještě není, ale prostě s někým jiným. Což samozřejmě nikdo z nás neví. Ale holt se to stává, že vztah, i kdyby trval dalších 7 let nepovede nikam, zatímco vztah s někým jiným, byť třeba roční se může posouvat mílovými kroky.
Jako nejlepší se mi teď jeví to, co už tu zaznělo několikrát. Neřešit přirozené posuny, „překvapivé“ zásnuby, ale sednout si nad to prakticky (je to tak a tak, dali jsme si termín pro začátek snahy o založení rodiny, já to bez svatby dělat nebudu, tak pojďme domluvit, jak to uděláme, kdy se vezmeme aby nám to zhruba vycházelo, jestli mě pak budeš chtít ještě v mezidobí požádat o ruku s prstýnkem, tak klidně, ale netrvám na tom, protože mi jde hlavně o to, abychom byli rodina i před zákonem a k tomu zásnuby nepotřebujeme, zatímco samotnou svatbu ano).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.3.26 09:39
@Anonymní píše: Více
@Pučálkovic.Amina to řekla vcelku správně
Od svatby bych neustupovala, je to pro tebe evidentně skutečně důležité.
Formu zásnub bych nechala víceméně na něm - ale - podle mého názoru by partner, který by ti byl skutečně oddaný, vyslyšel tvoje prosby a požádal by tě o ruku podle tvých představ. Jako kleknout si na koleno u moře, když jste tam stejně na dovolené, si nevyžaduje žádné zvláštní úsilí (pokud si tedy nepředstavuješ Havaj, bílé róby a obleky na pláži a transparent se srdcem, který by vlál za letadlem na obzoru apod., ale neznám vaše fin. poměry).
Nechci tě ranit, ale spíše mi to připomíná přechozený vztah. Kdyby si tě chtěl vzít, tak už by to dávno udělal. Druhá věc je, že tady vidím riziko, že podobné tanečky bude dělat ohledně dítěte. Aby ti taky jednou neujel vlak.
Jsi mladá, máš život před sebou - možná by stálo za to poohlédnout se jinde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
