Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
No, tak jaký si to uděláš, takový to máš. Nerada to píšu, ale proč jste si pořizovali další dítě do takové situace? My máme taky 3, po zhruba 2 letech. Hlídání mám, kdy si jen vzpomenu. Ale nezneužívám toho, ale pomáhá to moc. Máme 2 auta, takže jsem naprosto samostatná. Ty dvě starší jsou ve školce, to je velká úleva.
Ale čekat, že se ozve někdo sám, že pohlídá. Být na jejich místě, samotnou by mě to nenapadlo.
Nemůžeš se ale s nikým srovnávat, každý to máme jinak nastavené, každý máme jiné podmínky a jiné myšlení. To, co jedna zvládá levou zadní bez hlídání, druhou naprosto odrovná ![]()
@Ou Ano, voláme a ptáme se, vyslechneme jak se mají, co v práci, co doma, co pes, jaké je počasí… tak normálně ![]()
@Kassy píše:
Tohle mi přijde jako strašný nešvar dnešní doby. NIKDY v historii lidstva se o děti nestarali jen rodiče, natož jen samotná matka. Není to tak evolučně zamýšleno a není to v silách jednotlivce, nemá-li se zcela zničit. Od pravěku až do druhé světové války byla péče o malé děti a jejich výchova vždycky záležitostí celé širší rodiny včetně starších dětí a komunity. Dokonce existují teorie, že proto je u lidí (a ostatních primátů), narozdíl od ostatních savců omezený reprodukční věk ženy - aby potom mohla zastávat roli babičky a pomáhat s
Na druhou stranu si projdi diskuze, kde jsou maminy neustale uzkostny pujcit nekomu dite, vadi jim, ze babicka to dela tak, svagrova zase onak. Ono by to, jak to popisujes, slo, slo by to dobre, pro deti by to byl prinos. Ale obavam se, ze zaseky by byly na strane matek mnohem vic, nez u babicek.
@vin píše:
Ty máš v poslední době nějakou špatnou náladu, ne? Nejsi utahaná? Píšeš jenom zlé komentáře… Teď budou Vánoce, odpočiň si trochu…
Tohle je pro tebe zly?8o Proc mam chvalit nasekani deti za sebou, kdyz vedela, jaka je situace s hlidanim? Druha cast meho prispevku je faktem zde na emiminu, z diskuze, kde to houfne plakalo nad temer nulovym hlidanim a moznosti nekam dite na chvili upichnout.Kdyz jsem se podivila, ze u nas je inzeratu spousta, mela jsem nasly behem par minut, druhy den slo dite na hlidani..najednou vymluvy. Jestli ti to prijde zly, tak prosim, je to spis normalni story ze zivota.
Já mám teda jen jedno dítě a takhle jsem ho neodkládala. Bylo by mi to líto, kdyby byl pořád někde pryč, u babičky, u kamarádů, natož ve školce. Když jsem potřebovala někam jít, tak hlídal buď muž, pokud nebyl v práci anebo pak babička. Jinak jsem byla se svým dítětem já. Nenapadlo by mně ho pořád někam dávat, nikdy jsem z něj nijak „urvaná“ nebyla, jen výjimečně, když byl občas nemocný a v noci jsme nespali, což je pochopitelné.
@Therushka koukám na tu diskuzi a musím se smát, prostě ženy, které mají více dětí, se nesmí postesknout ani otevřeně říct, že jsou unavené, protože jim hned někdo předhodí že SI TEDA TY DĚTI NEMĚLY POŘIZOVAT!!!
Klid! Tři děti po sobě jsou náročný, ale je to jen pár let, kdy trvá největší zápřah. Pak budeš mít tři sourozence, kteří k sobě budou mít věkově blízko, budou si hrát, budou parťáci. Když si žena přeje větší věkový odstup, aby to všechno zvládla, je to její volba, určitě to pak s jedním miminem a jedním velkým dítětem není tak náročné, ale má v podstatě dva jedináčky. Čímž to neodsuzuju, každá volba má svoje, jen kostantuju.
Ptáš se, jestli někdo pomáhá. Tak ti řeknu, jak u nás. Děti 5-5-2-2 a 10 měsíců.
Já i muž makáme na plno, oba na půl úvazku v práci, na půl doma, u dětí se střídáme.
Babička a dědeček z mužovi strany nemají zájem, vidíme se 2 x do roka na narozeniny a Vánoce, jinak ne a holky si nikdy nevzali ani za nimi jen tak nepřijeli.
Moje máma pomáhá, jak může, a je to strašně velká pomoc. Chodí do práce, takže třeba večer přijde z práce a vezme si některý z dětí na chvíli k sobě, to je super. Strašně mi pomohla i okolo porodů, kdy vařila, i když to pro ni znamenalo přiletět večer z práce a vařit oběd na druhý den. O víkendu třeba dvě nebo tři z dětí vezme na procházku.
Jinak nemáme nikoho. Neznám, že by si někdo vzal všechny děti třeba na noc. Když jsem loni v lednu rodila, byl velký problém to zorganizovat tak, aby se mnou muž po sekci mohl být aspoň jednu noc ve špitále. Včera jsem byla půl dne ve městě sama bez dětí, bylo to poprvé, co se narodila ta nejmladší.
To prosím vůbec není stížnost, jen popis skutečnosti. Jasně, že jsme někdy unavení a máme toho dost. Ale víš co - pak jsou chvíle, kdy jen tak sedíš a koukáš, jak čtyři nejstarší společně dvacet minut pochodují po dvoře, mávají hůlkama a zpívají „tramtadá, tramtadá, je to dívčí armáda!!!“, jak starší holky společně převlíknou a odvedou na snídani ty mladší, jak si čtyři nejstarší všechny společně hrajou s legem a pátá jim do toho mlátí kostičkama a vidíš, že to všechno stálo a stojí za to. že jsou skvělá banda, parťáci na celý život. Že ty probdělý noci, unavený rána, odsuzující pohledy a necitlivý poznámky okolí jsou jenom malá cena za tu obrovskou radost a lásku.
Tak to ještě vydrž a pokud to půjde, zkus si domluvit nebo zaplatit pravidelné hlídání, aby sis mohla někdy odpočinout. Je to strašně důležitý. Jednou se na ty tři odrostlý děti podíváš a budeš vědět, že všechna ta práce prostě stála za to ![]()
Příspěvek upraven 22.12.16 v 10:50
@Fofrník píše:
Máš sice pravdu ale… Nejde o to, že bychom to nezvládli (nikdo nám nikdy nehlídal) ale spíš o to, že moje děti nikdy nezažijou to, na co rád (moc rád) vzpomínám. Procházky s babi, prázdniny u dědy atd. To je to co mě mrzí - nezájem.
No to buď v klidu, tohle je u nás z jedné strany to samé.
@vonajebohyne píše:
Nemam hlidani a deti mam od sebe v takovem vekovem rozdilu, abych na diskuzich nemusela brecet, ze padam na usta a resit, ze kamaradka je lina, kdyz je s ni manzel doma cele sestinedeli. Znam sve sily a ridim se dle toho.
A dobře děláš.
Ale ono to není jen o „pomoci“ ale i o vztahu děti x prarodiče. ![]()
@Kassy to je zajímavá teorie, zřejmě ovšem poplatná době od pravěku do konce druhé světové války. Lidstvo se dost posunulo, individualismus a osobní zodpovědnost hrají čím dále větší roli. Možná dobře, možná špatně.
No nezlob se na me, ale padas na hubu a cekas 3 dite brzy za sebou? Kdo chce kam… vis jaky je rozdil mezi tebou a kamaradkou? Ze ona si tu pomoc/hlidani umi zaridit a umi si o pomoc rici. Kdezto ty cekas, ze se svagrovky budou predhanet. Tak zvedni telefon a popros jednu z nich sama ne?
Jinak si myslim, ze tvoje kamoska ohledne hlidani keca a nebo je to extrem. To co pises neni podle me bezne.
@Therushka píše:
Ahoj maminky, zajímalo by mě, zda vám někdo pomáhá s věšimi ratolestmi, nebo zda jste na to s partnerem samy. Včera jsem byla večer asi po roce na kafi - s kamarádkou která má dvouletého synka. Povídala mi, že ho dopoledne 4× týdně dává do školky, a odpoledne či na víkendy si ho často berou kamarádi, nebo babička s dědou, nebo ho pohlídá sousedka, v podstatě kdykoliv, když je unavená, tak někomu řekne, a má volno. Když byla těhotná, malého měl v podstatě pořád někdo, protože byla unavená. Teď před šesti týdny se jim narodila holčička (císařem), manžel je od té doby doma na OČR, ona říkala, že večer odstříká, a manžel v noci krmí, aby se vyspala. K doktorům a pod. jezdí zásadně s jedním dítětem, druhé někdo hlídá. Přiznám se, že mnou cloumá závist- ne ta zlá nepřejícná, ale taková ta, kdy si člověk říká, já chci taky. Já mám doma dvouleťáka a desetiměsíčnáka, teď čekám třetí. Nezažila jsem, že by mi někdo pohlídal. K doktorům se kodrcám s oběma autobusy. Když je nejhůř, hlídá manžel, jenže pak to musí v práci nadělávat, takže další dny se ani nevidíme. Když jsem byla těhotná, tak jsme se dvakrát stěhovali prováděli rekonstrukci bytu, kolikrát jsem si myslela, že fakt padnu, ale nezažila jsem, že by někdo pohlídal. Manžel má tři sestry, mladší, bezdětné. Bohužel je nenapadne ani zavolat a zeptat se, jak se máme, natož pohlídat, stejně tak tchýni s tchánem. Já sourozence nemám, máma má teď rakovinu a má svého dost. Musím přiznat, že jsem z toho už dost zmožená a potřebovala bych si odpočinout, být třeba půl dne někde, kde nikdo neřve a pořád na mě nemluví, nebo třeba něco podniknout jen s manželem, který tedy funguje skvěle a pomáhá jak může. Dnes v noci starší zvracel, malý zase od rána řve, třeští mi hlava, doma bordel, ach jo… Zajímalo by mě, jak to máte vy? Pomáhá vám někdo?
Nemáš to lehké no, tři děti takhle brzy po sobě je záhul. Nestyď se o pomoc požádat, vždytˇna tom není nic špatného
sestry nezavolají tak zavolej ty, to samé tchánovcům. Oni třeba ani netuší jak toho máš plný kecky tak je to prostě nenapadne.
Třeby si rádi vezmou dvouletáka na víkend, nebo ven do kočáru prcka a ty si odpočineš. Pokud ne, tak to prostě musíte s manželem nějak zvládnout.
@Kriss Tina píše:
Tak jako já to nikomu neberu, když tu možnost má a vyhovujej jí nic nedělat tak prosim, já řikam svuj pohled na věc, osobně bych radši poslala chlapa do práce at vydělává, a s dětma se poprala sama.
No a co když si chlap chce prcka taky prostě užít?
Peníze byly a budou ale prcek se narodí jen jednou. ![]()
@radkka píše:
A není to jejich věc? Odstavec o ničem, to ti tak leží v žaludku, že nějaký chlap je ochotný být doma 6 týdnů, aby své ženě pomohl a to klidně zadarmo?Uklidním tě, že můj muž už má po mém porodu v diáři skoro dva měsíce volna, u nás je to teda kvůli dost specifické situaci, ale do toho nikomu nic není, že
Ano cekate dvojky, neboj vsichni uz to vime ![]()
@Fofrník píše:
A dobře děláš.![]()
Ale ono to není jen o „pomoci“ ale i o vztahu děti x prarodiče.
To nerozporuji, kontakt s prarodici je dulezity a prinosny.
Myslim, ze zde spis popudila poznamka o bezdetnych svagrovych, ktere nepomohou. Ona je to totiz opravdu jen dobra vule, ne narokova pomoc. Stejne jako neodsuzuji nekoho, kdo ma deti vice, nez je prumer jako socku, tak neodsuzuji zenu jako lemru linou, kdyz si jeji muz zaridi volno na cele sestinedeli.
Příspěvek upraven 22.12.16 v 10:59
@vonajebohyne píše:
Nemam hlidani a deti mam od sebe v takovem vekovem rozdilu, abych na diskuzich nemusela brecet, ze padam na usta a resit, ze kamaradka je lina, kdyz je s ni manzel doma cele sestinedeli.
Znam sve sily a ridim se dle toho.
Ano, přesně tak. Už u prvního, či nejpozději u druhého dítěte sis mohla povšimnout jak je to s pomocí okolí. ![]()
Já si tedy všimla už u prvního
a proto jsem nechtěla malý věkový rozestup, protože bych mohla kolabovat a to jsem nechtěla. Tak mám téměř tři roky mezi dětmi a i tak to nebyla úplně procházka růžovou zahradou. A ze stejného důvodu mám jenom ty dvě děti.