Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
My bydlíme s mými rodiči v jednom baráku. Při odchodu říkáme, že odcházíme a když se vracíme, říkáme, že jsme zpět. Oni to samý.
Netrhá nám to žíly.
@AjaF píše:
My bydlíme s mými rodiči v jednom baráku. Při odchodu říkáme, že odcházíme a když se vracíme, říkáme, že jsme zpět. Oni to samý.
Netrhá nám to žíly.
také bydlíme v jednom baráku, takže máma ví, když někam jedeme - ona je také úzkostná, vždy jí pošlu sms, když někam jedeme, že jsme v pořádku na místě nebo mms - dcera a orloj, dcera a medvěd v zoo, pak že už jedeme domů,
když je třeba ledovka, tak napíšu sms, že už jsem v pořádku v práci - někdy mi to také připadá jako kontrola, ale matka říká, že má úzkost, že za to nemůže, že to nejde ovládnout, tak mně ta sms nezabije ![]()
Samozřejmě se s babičkami domlouváme, co budeme dělat o víkendu, protože si brávají vnuka na víkend, ale tady to nahlašování, že jsme dorazili, vrátili se, a pak dvě hodiny krafat, co přesně jsme na výletě dělali, to já úplně nesnáším.
@Anonymní píše:
Docela Ti rozumím…akorát moje maminka tolik nepíše. Spíše volá. A já bych možná ocenila více to psaní, to se dá odbyt rychle, vidíš, že o nic nejde a napíšeš později. Při volání to občas neberu, ale pak se bojím, co když se děje něco vážného, přece jen mají rodiče roky. Takže odmítnuty hovor mi přijde horší. No a moje máma také sledovala, kdy jsem na WhatsAppu a pokud jsem tam náhodou byla v noci, tak se ráno vyděšená ptala, jestli se něco neděje s dětma, jestli jsme jako ok.
Je mi to ale líto, já chápu, že má strach, asi i nějaká úzkost, ale někdy to prechazi už v obtěžování, stresovani…
Stačí, že myslím na to, co mám zvládnout a ne se ještě po příjezdu hlásit…
Též jsem zablokovala to nastavení, abych byla neviditelna online.
A s tím zda jsme venku…také podobné. Ale málokdy si sama bere děti, ale často radí, kam máme jít…
Zakl.
U nás právě psaní nepomáhá, protože pořád dál a dál odepisuje a ještě často stylem že co věta, to zpráva
mne by nevadila jedna dlouhá zpráva, já odepíšu, ona odepíše, já zas něco a hotovo. Ale úplně mě vytáčí to posílání x zpráv za sebou, když by se to veslo do jedny. A hlavně tohle je fakt jak konverzace naživo, je schopna přecházet a rozebírat témata, že pro mě naopak je schůdnější když už, tak telefonní hovor. Hele já si výčitky nedělám, nemůže žít s tím, že můžu bourat za těch 15 km,.že můžu uklouznout na ledu před barákem atd. To jsou věci, který se stát samozřejmě můžou, ale nemůžeš kvůli tomu někoho pořád kontrolovat. Jinak to vidím stejně jako ty, mám toho někdy fakt hodně, a nemám prostě náladu nebo čas si psát. Jak jsem psala, když se něco děje tak to s ní samozřejmě řeším, ale reagovat na zprávy ve stylu ze byla na nákupu, co bude vařit a co jsme dnes dělali, když býváme v práci a ve škole, to mě už točí. Co má člověk na to psát, byli jsme v práci a ve škole, nečekaně?
![]()
Take se chystam udelat si poradek behem vanocnicg svatku. Prozmenu s tchyni😁 😁 😁 uz mam fakt dost kecu o tom jak je syn rozmazlenej. Me to urazi. Alr zatim jsem ja je neurazila nikdy. Ze slusnosti. Ale kdyz neumi taktne mlcet ona nbudu taktne mlcet ani ja reknu zase co si myslim ja. Sbiram silu ale vim ze uz se za sebe musim postavit.
Tak dneska mě zas vytocila. Ráno jsme si popraly hezky Vánoce s tím, že se uvidíme pozítří u nich. Odpoledne volala přes videohovor, videohovory odjakživa nesnáším. Tak jsme asi za hodinu volali se synem zpět normálně. No a po 7 volala znovu
Uz jsem měla nervy, kdyby nám každá babička volala dvakrát, tak máme telefon na uchu od rána do večera. Tak jsme opět volali zpět normálne, ne přes videohovor. Pacila ze syna, co dostal. Syn prostě na telefonovani není a navíc byl zabrany do dárků. Když jsem jí to řekla s tím, že máme celý týden dovču, ať se stavi podívat na stromeček a na dárky, že jim to syn rád ukáže (oba jsou v důchodu, ale předčasným, je jim jen 60, auto mají, bydlí od nás necelou půlhodinu) tak mi hned skočila do řeči, že se chtěla JEN zeptat, co dostal
Mne tohle vytáčí, tak snad mám čas, přijedu osobně, a ne že budu volat xkrat za den a myslet si, že sedmiletej vnuk za to bude rad ![]()
Anonym2
Je důležité, mít vše v rovnováze.
Pokud máte rodiče, které se o vás a vaše děti bojí, tak je to snad dobře, ne? Záleží jim na vás. Nemusíte být malí, ale před jste děti svých rodičů. Že statistiky vyplývá, že v prosinci zemřelo XY lidí v důsledku dopravní nehody. Je těžké pochopit, že vaší rodiče chtějí vědět, zda místo Vánoc, nebude pohřeb? Představ si sebe, v jejich situaci.
Obhajovat si výlety nemusíte. Já mám třeba se svou matkou velmi odlišný názor na všechno. Na prezidenta, na válku na Ukrajině, na Ježíška, na štěstí… Ale když mi začne vnucovat svou pravdu, tak jen řeknu OK RESPEKTUJI Tvůj NAZOR, já mám jiný a tím o ukončíme. Tak to můžeš udělat taky. Nevím, proč bys měla bouchat do stolu. Jen se usměj a řekni OK, TAK MY TO MÁME TAKTO. A je to.
Moje babička je velmi staromódní. Vadily ji jednorázové plenky, že nechci dávat dítěti do dvou let cukrovinky, že nejím maso
a já nevím co ještě. Tam jsem opatrnější, vzhledem k věku. Řeknu jí s úsměvem, že přece chci být vždy něco extra
a dál to neřeším. Každý bude mít vždy svou pravdu a svůj názor na život.
Ale vždy budeš dítě svých rodičů.
Docela Ti rozumím…akorát moje maminka tolik nepíše. Spíše volá. A já bych možná ocenila více to psaní, to se dá odbyt rychle, vidíš, že o nic nejde a napíšeš později. Při volání to občas neberu, ale pak se bojím, co když se děje něco vážného, přece jen mají rodiče roky. Takže odmítnuty hovor mi přijde horší. No a moje máma také sledovala, kdy jsem na WhatsAppu a pokud jsem tam náhodou byla v noci, tak se ráno vyděšená ptala, jestli se něco neděje s dětma, jestli jsme jako ok.
Je mi to ale líto, já chápu, že má strach, asi i nějaká úzkost, ale někdy to prechazi už v obtěžování, stresovani…
Stačí, že myslím na to, co mám zvládnout a ne se ještě po příjezdu hlásit…
Též jsem zablokovala to nastavení, abych byla neviditelna online.
A s tím zda jsme venku…také podobné. Ale málokdy si sama bere děti, ale často radí, kam máme jít…
Zakl.