Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj, tuto diskuzi jsem založila proto, že bych potřebovala poradit(pomoci) jak na přítele ohledně tématu těhotenství! S přítelem jsme spolu 5 let, já se starám celou dobu o jeho 2 děti, nyní 11 a 14 let. Oba kluci. Jsou u nás skoro pořád a mám je jako své děti.
Mě je 23 let a příteli 38, neměla jsem nikdy svoji rodinu, vychovávala mě babička a tak již delší dobu bych si ráda založila svoji. ![]()
JENŽE…Přítel má zřejmě nějaký komplex či co, sice by chtěl miminko, nejlépe holčičku, ale neustále to oddaluje a je to v nedohlednu.
Výmluvy typu:
1)Že by jsme to finančně neutáhli 2)Že nemám odpracováno těch 270 dní, aby byla výhodnější mateřská 3)Až za dva roky co jemu bude 40 a mě 25,aby to bylo na kulatiny.
Teď máme ušetřené penízky na miminko, mám již dávno odpracováno a teď je aktuální výmluva číslo 3.
Nejhorší na celé situaci je, že nám to začínají říkat všichni známý na návštěvách, tak co kdy budete tak vy čekat? Naši kluci mu říkají, „Tati, už by bylo na čase, aby jsme taky tomu malému byli co nejblíž.“
Přece jen 5 let, je 5 let. ![]()
Přítel totiž žije v představě, že si jednou po ukončení HA vrzneme a bude to, ale před těmi 5 lety jsem s ním otěhotněla a potratila(dvojčátka). Pořád jen poslouchám pokaždé samé výmluvy proč to nejde, vyloženě z toho cítím strach ze zodpovědnosti!
A co nejvíce mě mrzí je, když mi řekne, že ho prý tlačím do kouta a tlačím ho do toho. Já zcela chápu, že již 2 děti má a tak nikam nespěchá, ale je to sobecké podle mého názoru, tak já se mohu starat o jeho děti a o jeho matku a naše děti jsou v nedohlednu?? Strašně mě to jeho sobectví mrzí
a vím, že přes mé problémy to nebude hned a on to také ví.
Tudíž jsem se chtěla zeptat na Vaše zkušenosti a rady co s tím a jaký na to máte názor. Velice Vám za něj děkuji ![]()