Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Zdravím..zajímá mě jak je to u vás..zjistila jsem, že u nás tatínek na výchovu moc nefunguje, spíš syn poslechne mě. beru to tak jak to je i když někdy je mi to líto, že syn nemá respekt z otce..tatínek je u nás na blbinky, na výlety, to je ok..ale sotva dojde k nějaké situaci kdy by měl zasáhnout, třeba když jsou spolu a situaci by si měli vyřešit oni dva, tatínek řekne směrem ke mě..řekni mu ať to a to..načež odpovím, že to si musí vyřešit oni dva..to jako tatínek neví jak situaci řešit??
@Bábrdl píše:
Nechce být za „toho zlýho“, chce být ten správňák…
a sakra ![]()
Ani jednoho, máme oba problémy být důslední
…víc křičím ale já.
@Bábrdl píše:
Nechce být za „toho zlýho“, chce být ten správňák…
taky mi to tak příjde…
U nás teda platí hlavně tatínek, mě poslechne, ale musím zvýšit hodně hlas!! tatínka bych občas řekla, že se bojí…ale uvidíme jak to bude až bude větší…prý se mi ta má neautorita jednou vrátí… ![]()
U nás jsem platila víc já, do té doby než tatínek přišel o práci a já se do práce vrátila. prost jsem s prckem byla víc já, a velela jsem já. Pak se to otočilo a teď po pár letech na něco platím já, když mě nechce mladej poslechnout houkne tatínek a pak to lítá
.
každopádně nikdy u nás neexistovalo, že mladej neposlechl jednoho z rodičů a ten žádal o vyřešení druhého. ![]()
Tak u nás víc poslouchá asi tatínka, resp. všeobecně jeho míň zlobí - a on taky míň vydrží
pokud tvůj muž nechce něco řešit a být za zlýho, tak je to spíš tím, že on nechce být zlý než že by ho neposlouchal… ![]()
Poslouchají oba dva. Každý máme svůj způsob - já víc debatuju, muž je ráznější - ale pořádek si zjednáme oba.
Říct „řekni mu, ať..“, to u nás neexistuje - maximálně se muž přijde v ústraní zeptat třeba „mám je do té postele už fakt zahnat nebo je ještě chvíli necháme?“… a podle toho, co se dozví, to pak řeší sám.
Jo, taky bych řekla, že tatínek nechce být za toho zlýho…u nás má chlap taky takový tendence ![]()
co s tim dělat zatim moc netušim, asi jedině fakt je nechat, ať si to vyřeší mezi sebou a nemontovat se do toho, i když tě chlap žádá ![]()
Taky bych řekla, že chce být za hodného a nechce se mu vyprovokovat nějaký konflikt s dítětem, který by pak musel řešit… takže si pohrají, ale jakmile dítě začne proti něčemu protestovat, on se stáhne do pozadí a počká si, až bude zase pohoda a oba si to užijou. Má dítě pro radost, na starání jsi ty
![]()
Poslouchají nás oba, každého jinak… nebo spíš my máme každý jiný způsob. Muž je většinou diplomaticky přesvědčí, což je super, já na ně občas houknu, je to samozřejmě i časem stráveným s nimi a tím, že já jsem prostě ten prudič, co po nich „pořád“ něco chce, něco jim zakazuje… jsem s nimi celý den.
Na tatínka se těší, tráví s nimi ve všední dny max. hodinu, než jsou děti spát, takže si to všichni užívají a děti se mu snaží víc vyjít vstříc ![]()
Rozhodně mi přijde cesta do pekla „řekni mu, ať…“… spíš kdyžtak podpořit, když jeden něco řekneme a děti nereagují, považuji za celkem běžnou reakci „ty jsi neslyšel/a tatínka/maminku? jdi a udělej…“.
Mno u nás poslechnou oba, ale když jsou rozjívení tak já můžu i křičet jak chci a žádná odezva, ale když houkne tatínek tak je klid, takže asi větší respekt má tatínek
U nas poslouchaji nas oba dva - tatinek pravda je na blbosti, ale umi si je taky srovnat. Ja jsem zase vic tolerantnejsi - vic trpelivejsi.
Nás poslouchají oba stejně, ono spíš záleží, jaký tón je při prohřešku nasazen, než jestli je to od mámy či táty.