Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Čau, máme postižené dítě 17 let pořád se hádáme, oba máme panické ataky, je nám jasné že by to bylo těžké pro manželku se starat o takového klacka. Já bych chtěl zkusit odstěhovat se. Aspoň na zkoušku, třeba si odpočinout od hádek. Už jsme oba na koncaku. Poraďte co by jste udělali vy?
Rozvoz bude asi rozvod, že?
Co kdyby se odstěhovala na zkoušku manželka? Ty si odpocines od hádek, ona od tebe a dítěte.
@malákráličice na toto asi nepřistoupi. To už jsme kolikrát debatovali kdo by byl ze synem.
@František 007 píše: Více
Tak to mas stesti a jo, odstehovala bych se.
@František 007 píše: Více
Takže by bylo pro manželku těžké, starat se o skoro dospělého postiženého syna, ale stejně se zkusíš odstěhovat?
A co se u syna střídat po týdnu? Jen si ho předáte, on zůstane ve svém a vy budete mezitím přebývat jinde?
@František 007 píše: Více
Tak jednoduche to asi nebude. Ze se odstehujes a vse nechas na (ex)manzelce. Aby pak chudak syn neskoncil nekde v ustavu, ze po rozvodu ani jeden rodic nechce pecovat o dite.
@František 007 co nějaká odlehčovací nebo ústavní péče pro syna? Jestli se hádáte kvůli náročnosti péče
@František 007 píše: Více
párová terapie, ne útěk od problému a patrně nechání všeho na hrbu ženě
případně najít ústavní péči, kterou stejně najít musíte, donekonečna tu nebudete
Spíš bych zkusila najít nějaký ústav, kde by byl syn spokojený a žil by tam trvale - jsou takové domy, kde podobně postižení žijí „jako doma.“ Ale pečuje tam o ně personál.
Ono dítě je starší a silnější, zatímco vám síly budou pořád jenom ubývat. Ústav bude dřív nebo později jediná volba a bude lepší, když budete mít čas se porozhlédnout po nějakém kvalitním. Než pak rychle shánět, když už opravdu fyzicky nebudete moct.
Takže spíš než stěhování se pryč, bych si s manželkou sedla a probrala možnosti. Najít místo, které by vám a jemu vyhovovalo (a hlavně nebude mít plnou kapacitu na 20 let dopředu.) a pak se zkusit domluvit. Nejdříve jako odlehčovací službu a pokud by to fungovalo, tak že by se tam přesídlil trvale.
Všechno je to ale boj na dlouhou dobu, protože podobné ústavy jsou často přeplněné a věřím tomu, že své dítě nebudete chtít vrazit jen tak někde.
Utéct dokáže každý, ale bojovat je dost složité. Možná by pomohla i nějaká psychologická pomoc pro vás jako rodiče, aby jste byli schopni fungovat bez hádek.
@František 007 píše: Více
Však se odstěhuj, výživné na dítě a dorovnání příjmu manželce, pokud o něj zůstane pečovat, ti ten odchod trochu osolí. Raději spolu komunikujte a zkuste pořešit nějakou odlehčovací péči, stacionář atd.
Co zkusit nějakou organizaci? Domov pro Julii, dědí úplňku…
Už jsem viděla dobrovolníky co pomáhají rodinám s postiženými dětmi. Berou je na výlety, akce, na procházky.
Nějaká odlehčovací služba by taky mohla být pomoc. Bohužel musíte hledat a bohužel hledat sami. Nevim o žádné stránce nebo organizací co by vás nějak a někam navedla.
@František 007 píše: Více
Ty se odstěhuješ a manželka ať si poradí
Takové lidí bych kopla někam ![]()
Máme v rodině postižené dítě, žena se stará 24 hod denně, chlap chodí na 12 hod. do práce - směny mu vyhovuji.. Ale stejně, když má volno (dělá kolotoč), tak si chodí odpočinout do práce
od čeho… mi není jasné, když jeho manželka, podle jeho slov odpočinek nepotřebuje.
Střídejte se v péči o syna
@Anonymní píše: VíceČti. Píše že manželka se starat chce. Tak o co ti jde?
@Annonymní_007 píše: Více
Víš co to je práce 24/7? Kdo by jí pomáhal? Kdo by ji střídal? ![]()