Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pouštíte v tramvaji sednout?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
8.7.09 12:43
Pouštíte v tramvaji sednout?
Speciální fórum pro fanoušky mých diskusí - ještě než porodím 
Na rodině se objevilo fórum o tom, jak se dneska lidi hnusně chovají, což mě obvykle trošku vyprovokuje. Pisatelka si teda stěžovala na všechno možné, od smrkání po telefonování…
No já jsem jezdívala do práce tramvají dosti dlouhé štreky a domů jsem jezdívala polomrtvá, takže jsem se do pouštění nikdy nehrnula, čekala jsem na požádání, nebo jsem pouštěla jen zjevné berlaře, ale předtím jsem se jich ještě ze sedu ptala, jestli chtějí (a chtěli jen tak v 50%).
V těhotenství jsem byla od 18 TT dost riziková, takže aniž by bylo něco na mě vidět, musela jsem si o sednutí požádat. „Prosímvás, nepustil by jste mě sednout? děkuji“
A:
- vždycky mě ochotně bez poznámek a otrávených pohledů ihned pustili
- nikdy jsem z toho neměla sama špatný pocit, nebylo na tom nic ponižujícího
Takže mě to utvrdilo v tom, že když někdo chce od druhého službu (a to uvolnění místa je), tak si má umět o to říci a následně poděkovat.
Ne se jenom významně postavit a vystrkovat břicho, berli nebo vrásčitou tvář, případně to následně hlasitě komentovat.
Tak co vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.7.09 12:51
Zdar ,
já věděla, že to budeš mít na svědomí ty .
Já ale Pudli pouštím teda bez požádání…starší, ty berlaře jak říkáš a pak těhotný a maminy s dětma. Tak nějak mi to přijde slušný. A když řekne, že ne, tak sedím dál že…
Obráceně má zkušenost jako těhotná…Může se samo stát, že si někdo nevšimne (když už je to vidět myslím), ale zas že by si nevšiml nikdo? No… Mě naštěstí nebylo zle, tak mi to nevadilo. Spíš jsem si dělala obrázek, kdo pouští a kdo ne 
.
Jinak asi kdyby mi bylo fakt zle, tak si řeknu taky, než tam trpět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
8.7.09 12:56
Pudloslavo - púšťam. A snažím sa učiť aj chlapcov, že majú púšťať (teda najma starších, u ženy ešte nerozoznajú, či je tehotná alebo tučná 
a zas nechcem nikoho uraziť 
)
Ale skor ja som v pozícii, že potrebujem pomoc. Malá keď začne v MHD plakať, tak si ju vezmem na ruky, predsalen tam okamžite prestane, a to ma dosť púšťajú 
núť - často odmietam (s tými tromi deťmi v trolejbuse asi posobím ako exot A naopak, musím všetkých chváliť, že hoc cestujem často (chodím pre staršieho do školky - aj prestupujem), nikdy sa mi nestalo, že by bol na mňa niekto hrubý a pomocť mi odmietol. Naopak, oni „nevychovaní“ puberťáci sa mi koľkokrát sami núkajú, že mi pomožu s kočíkom.
Samozrejme, nikdy nezabudnem slušne poďakovať… a s úsmevom.
- Citovat
- Upravit
8.7.09 12:56
Pouštím sednout (výjimkou je situace, kdy je blízko volné místo - stalo se mi, že prudící důchodce pronášel takové ty řeči na téma „No fuj, ta dnešní mládež“ a metr až dva od něho byla nejméně čtyři volná místa, to jsem teda nepustila, bo jsme měla obr bágl).
Jezdila jsem MHD a jezdím stále, i když míň a neměla jsem snad žádná problém jak s nastupováním tak s vystupováním, stačilo vyčíhnout vhodnou oběť, s úsměvem požádat a pak poděkovat. I mě jako těhuli pouštěli sednout - na vola jsem narazila snad jen párkrát…
Začala jsem šátkovat v době, kdy se to tolik nenosilo (ono se to nezdá, ale kyž byla Adli miminko v šátku, lidi se na ni chodili koukat a hodně se mě ptali… Odpovídala jsem jednotnou větu: A jak nosily naše prababičky naše malinké babičky? A vždy to nakonec vyvolalo takové usměvavé vzpomínání a v tramvajích mě doslova s miminem hnali sednout pokaždé Bylo to milé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 12:59
Ahoj, mám podobný názor.
Taky jezdím denne tramvají a vlakem, takže mám zkušenosti. Když vidím nastupovat starého člověka, který se rozhlíží po místě, tak samozřejmě vstanu a místo nabídnu. Mladší ročníky (např. 50 let) nechávám ať si řeknou, protože už se mi stalo že se paní urazila, že přeci není tak stará. A nebo když vidím stát starou paní, která místo nehledá tak se taky v sedě zeptám - stává se docela často, že jedou jednu, dvě stanice a to vždycky říkají, že je pro ně lepší stát než si sedat a vstávat. Taky mě nijak nepobuřuje, když si někdo o místo řekne, protože nejsem vševěd a těhotnou v ranném stadiu fakt nerozeznám od těch špekatých mladých holek, co vystrkujou pupky z bokovek.
I tak jsem si samozřejmě vyslechla, že jsem hrozná mladá co sedí - bavily se nade mnou dvě paní cca 45-50 let tím to stylem, zatím co já jela v poledne z práce domů, protože jsem měla horečku a šéf mě poslal domu a já věděla, že to fakt neustojím (jsem omdlívací typ). Ale to je těžko vysvětlovat.
Takže si myslím, že s trochou slušnosti dotazem nebo prosbou (o cokoliv) člověk nic nezkazí a často se setká s milou odezvou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:05
No tak to já taky pouštím sama od sebe. Ale občas se mi i stalo, že mi dotyčná osoba skoro vynadala, že přeci není stará(ý). Já to tak ale neberu, že pouštím proto, že by byly staré, ale protože jsou starší a můžou být třeba unavenější, mít větší zdravotní problémy.. Rozhodně ale pouštím viditelně těhotné a matky (otce) s malými dětmi. Ty proto, že sama vím, jaké to je jet narvaným busem, kdy se sotva udržím sama s nákupní taškou v ruce a druhou rukou ještě držím dítě, aby se mu něco nestalo.
Když jsem byla těhotná s Anežkou, tak mě pustil sednou za celou dobu snad jeden pán a i tenkrát jsem se dost divila, protože ne mě to do poslední chvíle nebylo skoro vidět (důkazem toho byl fakt, že moje sousedka - největší drbna v baráku si nevšimla, že jsem těhotná a že mám dítě zjistila až po dvou týdnech, kdy nás policie evakuovala kvůli požáru).
Možná to sem tak úplně nepatří, ale musím se podělit ještě o jeden zážitek, kterému bych nevěřila, dokud se mi nestal - jela jsem s asi měsíční dcerou v hlubokém kočárku (17kg) tramvají a na Andělu (velmi frekventovaná zastávka v centru Prahy) potřebovala vystoupit. Nejen, že mi nikdo nenabídl pomoc, ale sama jsem oslovila pět!!! lidí a každý měl nějaký důvod, proč nemůže pomoct (nemocná záda, oči.., někteří se raději otočili, aby nemuseli reagovat vůbec). Asi bych tenkrát nevystoupila, kdyby si mě nevšiml mladík jdoucí po chodníku několik desítek metrů vzdáleném a nepřiběhl mi s kočárkem pomoci. Od té doby jsem jezdila jen nízkopodlažními spoji, což tenkrát před 3 lety byl docela oříšek a třeba na cvičení jsem místo běžných 20-30minut jezdila skoro hodinu. Takže Pudli, ono někdy ani říct si sama nestačí.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:08
Ahoj, pouštím Teda, co mám děti, snažím se jít příkladem a třeba v metru, kde jsou pro maminky s kočárky určené hlavně přední a zadní vůz si sedám vždy na ty místa hned u plošiny a když vidím, že přichází starší člověk či berlař nebo maminka taky s kočárkem, snažím se to nějak vyřešit. Většinou starší dcera sedí, mladší v kočárku a já se houpám nad nimi, protože hodně lidí je „trochu pohodlných“ a když vystupují třeba na Kačerově na na „Ípáku“ nacpou se právě do prvního vagonu na plošinu, aby to měli do nejblíž..Tak to mě drtí ..
A pak mě drtí, když mladý holky sedí a já s dětmi stojím, abych pustila stařenku, tak to pak vrhám pohledy já..
Jiné je to v nízkopodlažních autobusech, tam se občas setkám s neochotnou maminkou, která se nejen, že nesnaží mi trochu uvolnit místo, abych se mohla vejít, ale ještě na mě zle kouká, že jsem se jí otřela o kočár..Tož tak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:20
Holky, kdyz pisete, ze vas pousti/nepousti, napiste i odkud jste. Ja jsem z Brna a musim teda ohrome pochvalit. Jsem potreti tehotna, ted jsem ve ctvrtem, brisko je sotva videt, ale uz me pousti si sednout. Nevzpominam si, ze bych nekdy s velkym brichem stala, vzdycky me nekdo pustil a to okamzite. Dokonce jednou mi nabizely misto i opravdu hodne vrascite starenky S kocarkem uplne stejne. Nemusim ani nikoho zadat, vetsinou mi lide sami pomoc nabizeji. Takze Brnu obrovska pochvala! Jake je to u vas?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:22
Jo nízkopodlažní autobusy jsou taky někdy zajímavé. Už se mi stalo, že to místo pro kočárky (a jemu příslušné sedačky pro maminky) ob:,–(ila jedna rodinka, sice s dítětem v kočárku, ale na místo, kde by si mohla sednou druhá maminka s kočárkem, si sedla babička, tatínek, tetička.. Takže já pak, když jsem nastoupila po nich, jsem se s kočárem musela vecpat do místa, kde na každé zastávce vystupovali lidi a já jim překážela. A že jsem se skoro neměla kde držet jim všem bylo úplně jedno.
To v buse do ZOO jezdí asi víc kolegiální matky, protože tam se do toho malého autobusu (midibus) dokáže vejít i šest kočárků včetně doprovodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:22
Pouštím bez ptaní, nečekám jestli si někdo řekne a celkem fajn to bylo, když jsem zapomněla, že mám sádru na noze a automaticky pustila sednout stařenku, která mě nechala zvednout, opřít se o berle a pak jen komentovala, že ty mladý už neví, jak na sebe upozornit Sama jsem si řekla jen 1×, když mi bylo fakt zle a cítila jsem se z toho taková rozpačitá. Jak vysvětlit, že mám horečku, bolesti a je mi na omdlení a že na sebe jen neupozorňuju 
No a pán, co jsem ho požádala, teda dost remcal, že jestli mi něco je, nemám ho hlavně nakazit a po 2 zastávkách přišel, že na mě koukal a že vypadám dobře, tak abych ho zase zpátky pustila, když už je mi líp. I tak pouštím a doufám, že když to budu potřebovat, puštěna budu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:26
Fiam píše:
Holky, kdyz pisete, ze vas pousti/nepousti, napiste i odkud jste. Ja jsem z Brna a musim teda ohrome pochvalit. Jsem potreti tehotna, ted jsem ve ctvrtem, brisko je sotva videt, ale uz me pousti si sednout. Nevzpominam si, ze bych nekdy s velkym brichem stala, vzdycky me nekdo pustil a to okamzite. Dokonce jednou mi nabizely misto i opravdu hodne vrascite starenky
No já myslím, že ani tak nejde o místo, jako spíš o štěstí na lidi. To, že mě nechtěli pomoct s kočárkem, se mi stalo jednou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:34
Fiam tak nevim kama jezdis po Brne ale ja kdyz jsem byla tehotna tak kdyz jsem si nerekla tak me nikdo nepustil a to mluvim hlavne na konci.Musela jsem si rict.A stema kocarkama mam tez spatnou zkusenost.
Mimochodem jste mi pripomeli historku ktera se mi stala v 8mesici no byla jsem uz na rozpadnuti a videt to bylo a to hodne a vzhledem k tomu ze spar mam za barakem chodim nakupovat tam a je tam cedula pokladna do 5 polozek+tehotne.Takze ja tam chodila nastvavat duchodce vzdycky aspon pul voziku oni to nesnaji .No ale stalo se mi ze jsem tam stala fronta se posunula a normalne me predbehl nejakej dedek tak jsem mu rekla proc predbiha na cez on nato ze je to pokladna pro 5polozek a ze ja jich mam vic tak jsem mu rekla ze jeste pro tehotne a ze si ma stoupnout za me to uz se tam lidi smali deda se sbalil a sel na druhej konec pokladen asi tam kde to nikdo neslysel a hlavne me nevidel. Jsem se naucila v tehotenstvi byt oprskla.Jinak poustim na pozadani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:35
Zábavná diskuze.
Zjevně potřebné pouštím sama, ostatní ne. Když si řeknou, samozřejmě pustím kohokoli. Ale hooooodně málo se stává, že si někdo sám řekne. Vybavuju si snad jen jednu starší ženu, která si v narvané tramvaji vybrala mě (tehdy v 8. měsíci), abych ji pustila. Slušně (snad) jsem jí odpověděla, ať se nezlobí, ale že jsem těhotná v 8. měsíci. Muži sedící poblíž se začali dívat z okna. Baba na mou reakci prohlásila, že ale ONA má průkazku. Řekla jsem jí na to, že já mám taky průkazku . Muži se stále dívali z okna, žena odešla na jiný konec tramvaje. (Plzeň)
Pomoc s kočárkem je mi nabídnuta tak jednou z deseti, jinak si musím říkat. Ale nikdo nikdy neodmítnul. (Zatím.)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:38
A kdyz pisete o tech nizkopodlaznich busech apod tak ja vetsinou jezdim nizkopodlazkou ale vetsinou nadavam.Nechapu ty lidi jako dneska napriklad jelo tam asi 5kocarku a ti lidi nemuzou jit po schodech oni musi lozit na to misto kde se stoji s jkocarkama a jeste hazeji takove papule jako co tam delas ale misto toho aby nastoupili po schodech tak ne.A nebo kdyz tam chcete nastoupit tak je to strasnej problem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.09 13:38
Taky si myslím, že ochota pustit nesouvisí s místem bydliště ., ale kdyby jo, že by se třeba někdo přestěhoval?
Já jsem Brňák a už se mi právě stalo, že jsem do busu musela volat, aby mi někdo kočár vytáhl nahoru. Je fakt, že teď když někam jedu, tak si ho tahám sama (už jsem se naučila grif) anebo dopředu žádám, ještě než vystoupím, abych pak nemusela hledat vhodnou oběť . Nestalo se mi ale, že by mi někdo přímo odmítl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
