Práce smyslem života?

Anonymní
27.2.21 16:46

Práce smyslem života?

Ahoj, snad mi někdo poradí, potřebuji se ale asi hlavně jen vypsat..
Nevím ani, jak přesně to zformulovat. Ale přijde mi, že nemám smysl života.. Nyní mám po dlouhé době volno z práce. Do teď jsem lítala pomalu ob den dvanáctky šichty a najednou mám celý týden volno a už se modlím, ať je pondělí, doma to nezvládám. Přijde mně, že mě nebaví nic jiného, než práce, že to je to jediné, co mi baví, dává smysl, je důvod, proč žiju.. I když to asi zní úplně šíleně. Jsem sama, mladá, bez dětí. A nemám relativně nic, co by mě bavilo, kromě té práce. Doma na mě všechno padá a mám akorát depky, že nic pořádného (práce) nedělám. Není to jen teď v koronové době, měla jsem to tak vždycky, doma na mě padala depka (z čeho? to nevím) a utíkala jsem od toho do práce, dávala si přesčasy, protože v práci depky nemám a vlastně jedu „jako stroj“ kde na nic nemyslím, jen nad prací. Nevím, proč to na mě doma všechno padá, snažím se vždy něčím zaměstnat, úklid celého bytu, půl denní procházka, kolo (když bylo teď docela hezky) ale zkrátka mě to nijak neuspokojí, vždycky si řeknu jen,,Hm a co teď" místo abych si řekla,,Je, to bylo fajn, konečně mám volno"… nevím co s tím.. Depkařím doma a počítám každý den kdy půjdu do práce, už jsem i psala, kdyby měli hodně práce, ať se ozvou, že přijdu.. Dokázal by mě někdo poradit, co s tím? Sama na sobě jsem cítíla, že už jsem fyzicky vyčerpaná z té práce, ale zároveň psychicky mě naplnovala, protože jsem tam „vypla hlavu“.. Jsem ted těch pár dní doma úplně zoufalá a počítám dny do konce volna. :? Přátele samozřejmě mám, také se s nimi vidím, ale jak říkám, je to takové že si po každém setkání řeknu Hmmm a co ted a hlavně z toho nemám takové potěšení jako když jdu z práce.. I když to setkání bylo třeba moc fajn.. Má to tady někdo stejně a dokázal by mě říct, co třeba na to pomáhá, jak se fakt odreagovat a nemít smysl života jen práci? :) Protože podle mě je super, že jsem našla práci, kde jsem štastná, ale nejsem štastná v životě a žít jen prací se přeci také nedá..

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3723
27.2.21 17:00
@Anonymní píše:
Ahoj, snad mi někdo poradí, potřebuji se ale asi hlavně jen vypsat..
Nevím ani, jak přesně to zformulovat. Ale přijde mi, že nemám smysl života.. Nyní mám po dlouhé době volno z práce. Do teď jsem lítala pomalu ob den dvanáctky šichty a najednou mám celý týden volno a už se modlím, ať je pondělí, doma to nezvládám. Přijde mně, že mě nebaví nic jiného, než práce, že to je to jediné, co mi baví, dává smysl, je důvod, proč žiju.. I když to asi zní úplně šíleně. Jsem sama, mladá, bez dětí. A nemám relativně nic, co by mě bavilo, kromě té práce. Doma na mě všechno padá a mám akorát depky, že nic pořádného (práce) nedělám. Není to jen teď v koronové době, měla jsem to tak vždycky, doma na mě padala depka (z čeho? to nevím) a utíkala jsem od toho do práce, dávala si přesčasy, protože v práci depky nemám a vlastně jedu „jako stroj“ kde na nic nemyslím, jen nad prací. Nevím, proč to na mě doma všechno padá, snažím se vždy něčím zaměstnat, úklid celého bytu, půl denní procházka, kolo (když bylo teď docela hezky) ale zkrátka mě to nijak neuspokojí, vždycky si řeknu jen,,Hm a co teď" místo abych si řekla,,Je, to bylo fajn, konečně mám volno"… nevím co s tím.. Depkařím doma a počítám každý den kdy půjdu do práce, už jsem i psala, kdyby měli hodně práce, ať se ozvou, že přijdu.. Dokázal by mě někdo poradit, co s tím? Sama na sobě jsem cítíla, že už jsem fyzicky vyčerpaná z té práce, ale zároveň psychicky mě naplnovala, protože jsem tam „vypla hlavu“.. Jsem ted těch pár dní doma úplně zoufalá a počítám dny do konce volna. :? Přátele samozřejmě mám, také se s nimi vidím, ale jak říkám, je to takové že si po každém setkání řeknu Hmmm a co ted a hlavně z toho nemám takové potěšení jako když jdu z práce.. I když to setkání bylo třeba moc fajn.. Má to tady někdo stejně a dokázal by mě říct, co třeba na to pomáhá, jak se fakt odreagovat a nemít smysl života jen práci? :) Protože podle mě je super, že jsem našla práci, kde jsem štastná, ale nejsem štastná v životě a žít jen prací se přeci také nedá..

Ahoj, já bych ti za sebe doporučila psychoterapeuta, nejlépe nějakého, který má výcvik v logoterapii a existenciální analýze, ta se zabývá hodně smyslem života. Založil ji V. E. Frankl, který si prošel koncentračním táborem a přežil právě díky hledání smyslu. Držím palce.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3723
27.2.21 17:02

Jinak tě úplně chápu, já měla jediný smysl zas ve studiu, gympl, VŠ… to mě strašně bavilo a věnovala jsem tomu skoro všechen čas. Pak jsem ale psychicky onemocněla a o tenhle smysl jsem přišla a od té doby se v tom plácám. Právě jsem chodila na terapii k psycholožce, která je logoterapeutka a ta mě hrozně držela, bohužel pak šla na MD.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3723
27.2.21 17:06

Jo já četla ten nadpis, že je práce se smyslem života, proto jsem ti doporučovala logoterapii, ale i tak bys mohla po terapeutovi, nějakém, mrknout.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2811
27.2.21 17:12

Ty fakt nemas vubec zadne zajmy? Nic co by te bavilo?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.2.21 17:28
@Ernais píše:
Ty fakt nemas vubec zadne zajmy? Nic co by te bavilo?

Upřímně? Vypadá to že ne.. :think:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
27.2.21 17:30
@Lollitka píše:
Jo já četla ten nadpis, že je práce se smyslem života, proto jsem ti doporučovala logoterapii, ale i tak bys mohla po terapeutovi, nějakém, mrknout.

Děkuji za odpověď, popřemýšlím o tom, ale nevím zda by terapie byla správnou cestou..

  • Citovat
  • Nahlásit
3723
27.2.21 17:39
@Anonymní píše:
Děkuji za odpověď, popřemýšlím o tom, ale nevím zda by terapie byla správnou cestou..

Nebo nějaký kouč, nebo někdo, kdy by ti pomohl najít nějaké činnosti, objevit v tobě to, co by tě bavilo, nějak tě „nakopnout“… nebo kdybys, až pomine Covid (jestli), tak začala sama hledat nějaké koníčky, aktivity… nebo i teď něco, co se dá dělat v této době. Držím palce, ale chápu tě, mě taky nic nebaví.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2950
27.2.21 17:44

Já třeba na tom, že někdo žije jen prací nevidím nic špatného :nevim: Ty jsi navíc sama, takže kvůli tomu nezanedbáváš partnera nebo děti. Někdo zase vidí smysl života jen v partnerství, někdo v dětech, někdo v nějakém koníčku, ani jedno není špatně, i když ta rodina se jakoby považuje za „nejvhodnější“ smysl života. Pokud máš pocit, že tě ta jednostrannost omezuje nebo to začíná být nějak patologické, není terapie samozřejmě od věci. Někdy je to ale prostě jen tak, že se člověk naplno věnuje práci, než se objeví něco jiného, zajímavějšího.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3824
27.2.21 18:04

@Julča001 Mně přijde vždycky jistým způsobem rizikové, když člověk žije jen jedním aspektem života a má jej jako jeho jediné naplnění, smysl… Protože i když proti tomu člověk může dělat cokoliv, může se ta jedna noha zhroutit a pak je z toho v háji. Pokud má někdo třeba koníčky, přátele, rodinu a práci, a jedno z toho padne, pořád má ještě 3 další možnosti realizace, než se doma hroutit, že o svou jedinou životní náplň přišel.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2465
27.2.21 18:05

To, že je práce něco co tě naplňuje není vůbec špatné, my s manželem to máme stejně, děláme co nás nesmírně baví, studiu jsme věnovali roky, cítíme se na svém místě a k něčemu.

Problém ale je, že ty tam utíkáš sama před sebou a to už je špatně. Byla někdy doba kdy jsi umělá být sama se sebou?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.2.21 21:11
@Altavista píše:
To, že je práce něco co tě naplňuje není vůbec špatné, my s manželem to máme stejně, děláme co nás nesmírně baví, studiu jsme věnovali roky, cítíme se na svém místě a k něčemu.Problém ale je, že ty tam utíkáš sama před sebou a to už je špatně. Byla někdy doba kdy jsi umělá být sama se sebou?

Někdy taková doba určitě byla, jen si teď úplně nevzpomínám kdy, asi dávno.. rok zpět jsem ukončila VŠ a tam to bylo podobné. Vlastně smysl života bylo studium a věnovala jsem všechno jen tomu. Teď mám práci co mě strašně baví ale právě jak už tu někdo psal, já si taky nemyslím, že je špatně, že mě baví, ale o zžírání se kdykoliv tam nejsem, protože mě nic jiného nebaví a nedává smysl. Ano dokážu si užít když se jedu projet na kole, na vínu u kámošky ale není to takové jako když přijdu z práce a řeknu si Jo to bylo skvělý! Je to jakoby jediné co mi dává v životě smysl byla jen práce..

  • Citovat
  • Nahlásit
281
28.2.21 03:56
@Anonymní píše:
Děkuji za odpověď, popřemýšlím o tom, ale nevím zda by terapie byla správnou cestou..

Tak když zatím tu „správnou cestu“ neznáš, můžeš to aspoň zkusit. K psychoterapeutům nechodí jen „blázni“, spíš naopak, a je to super, fakt to pomáhá (vlastní zkušenost).

Kdybys třeba váhala nad tím, jestli to řešit nadměrným požíváním alkoholu a váhala, jestli je to správná cesta, tak ti poradím, ať to nezkoušíš, to dá rozum. Ale tou psychoterapií absolutně nemáš o co přijít, jedině získat. ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat